O Víně

V dnešní reportáži se podíváme do rakouské vinařské podoblasti Kremstal na letošní ročník poměrně nové vinařské akce zvané Kremstaler Weinblüte.

V dnešní reportáži se podíváme na největší rakouský vinný veletrh VieVinum 2010, jež se tradičně konal v kongresovém centru Hofburg ve Vídni.

Opět se mi v pravidelném seriálu nakupila vína převážně odrůdy Ryzlink rýnský z důvodu konání menší, cílené degustace právě na tuto odrůdu, takže dnes se článek bude zejména odehrávat pod taktovkou této právem označované „královské" odrůdy. Aby to však nebylo tak jednoznačné a fádní, zařadil jsem i horké želízko ze zástupců vín červených. Očekávejte dnes kromě zmiňovaného Ryzlinku také velice zvláštní a zajímavý Modrý Portugal.

Na následujících řádcích najdete mé dojmy z deseti vín, která jsem otevřel v průběhu června a která stojí za povšimnutí. Tři vína měla našlápnuto na samostatnou recenzi, ale z časových důvodů k tomu nedošlo.

Krátký pohled na vína degustovaná během uplynulého měsíce, tentokráte nás čeká výlet do zapomenutých vinařství v rakouských vinařských podoblastech Traisental a Weinviertel.

V polovině června jsme ve skupině osmi lidí zavítali na jižní Moravu. Postupně jsme navštívili Vinařství rodiny Košuličovy v Hustopečích a Vinařství Plešingr v Hodoníně. Finální degustace proběhla v rodinném vinařství Krásná hora. V následující reportáži to ale nebude jen o degustovaných vínech, ale také o procházce po viniční trati Krásná hora a o snoubení vín s pokrmy, která nám Marek Vybíral perfektně připravil.

Nejlepší způsob boje proti tropickým teplotám.

Než jsem se dobral finální podoby tohoto článku, absolvoval  jsem několik myšlenkových veletočů. Původně jsem článek vůbec psát nechtěl - spoléhal jsem na kolegy Skleničku a Vladimíra Doležala, že to zvládnou lépe. Ale Burgundsko mne ten den zase nabilo energií, až jsem zářil. Měl jsem pocit, že mu to musím nějak vrátit. Měl jsem nadšení misionáře. Maloval jsem si reprezentativní velkolepý článek o Burgundsku, kde bude v kostce řečeno o Burgundsku a jeho vínech vše. Pak se mi to rozleželo. Znáte ten efekt: Čím víc se vznášíte na obláčku a přátelsky kynete na lidi dole, ať si taky naskočí, tím víc vyvoláváte odmítavých reakcí, nedůvěry a nepochopení, nebo vás rovnou někdo dobře mířenou ranou sundá. Taky je blbost říct úplně všechno. Koho by bavilo objevovat objevené. Čím víc budu pět ódy na můj oblíbený kraj, tím víc na něm někdo jiný bude hledat pihy na kráse. Ne ne, nemůžete říct o krajině úplně všechno, protože tím už se v momentě míjíte s tím nejcennějším.