O Víně

Znovu se budu v článku o Burgundsku snažit vyvolat ve vás alespoň mlhavou představu o tom, jaká je krajina Burgundska, jestli by vás také přitahovala, a když by i zlákala k cestě, tak i mé osobní tipy, kudy se dát. I když možná...

Dnešní část pravidelného měsíčníku původně věnovaného... čemu vlastně, sakra... aha, už to mám, biodynamice! ...tak ta část má dnes název Co listopad líhne v hlavě línému vinaři. Jak si lze všimnout, z názvu zmizelo slovo "bio", což rozhodně není tím, že bych se snažil dovršit zmatení vážených čtenářů, kteří podle této předpony můj seriál rozpoznávali. V dnešním dílu jsem se mimo jiné snažil opět otevřít téma, do jaké míry může přirozeným způsobem vyrobené víno s minimem sklepmistrových zásahů vyhovět současnému obecnému ideálu vína, a jak se můj vlastní vkus liší od toho všelidového, živeného odbornými i obchodními kruhy.

Další den procházek Burgundskem se možná zbytečně zahalil do slov příliš provařených rádobyzáhadologickou literaturou a filmem. Nechci ve vás zrychlovat dech ani dělat z toho Maharal-záhada talismanu II. Prostě to berte tak, že jsem konečně pro sebe něco v Burgundsku našel a neumím to popsat tak, abych při tom nezabřednul do vyčpělých klišé.

Jsem tady se slíbeným dalším dílem burgundské poutě. Tentokrát si to už budeme špacírovat vinicemi. Začneme klenoty Burgundska, věhlasnými tratěmi ve Vosne-Romanée, Chambolle-Musigny, Morey-St.-Denis a Gevrey-Chambertin. Naťukneme i Nuits St.-Georges a Fixin. Tak z lednice vytáhněte lahev burgundského a můžeme začít.