O Víně

Do posledního dílu seriálu Burgundsko jsem musel natlačit zbylých několik dní, které mi byly vyhrazeny na první setkání tváří v tvář Burgundsku. Tentokrát to bude nelehký boj najít přijatelnou rovnováhu mezi tím vybrat a zhustit jen to podstatné a nerezignovat úplně na to, co drží tyhle útržky zážitků, postřehů a dojmů pohromadě

Znovu se budu v článku o Burgundsku snažit vyvolat ve vás alespoň mlhavou představu o tom, jaká je krajina Burgundska, jestli by vás také přitahovala, a když by i zlákala k cestě, tak i mé osobní tipy, kudy se dát. I když možná...

Dnešní část pravidelného měsíčníku původně věnovaného... čemu vlastně, sakra... aha, už to mám, biodynamice! ...tak ta část má dnes název Co listopad líhne v hlavě línému vinaři. Jak si lze všimnout, z názvu zmizelo slovo "bio", což rozhodně není tím, že bych se snažil dovršit zmatení vážených čtenářů, kteří podle této předpony můj seriál rozpoznávali. V dnešním dílu jsem se mimo jiné snažil opět otevřít téma, do jaké míry může přirozeným způsobem vyrobené víno s minimem sklepmistrových zásahů vyhovět současnému obecnému ideálu vína, a jak se můj vlastní vkus liší od toho všelidového, živeného odbornými i obchodními kruhy.

Další den procházek Burgundskem se možná zbytečně zahalil do slov příliš provařených rádobyzáhadologickou literaturou a filmem. Nechci ve vás zrychlovat dech ani dělat z toho Maharal-záhada talismanu II. Prostě to berte tak, že jsem konečně pro sebe něco v Burgundsku našel a neumím to popsat tak, abych při tom nezabřednul do vyčpělých klišé.