O Víně

Když jsem dostala pozvánku na tradiční jarní ochutnávku vín vinařství Lahofer v hotelu Metropol, které jsem se účastnila naposledy před třemi lety, vzpomněla jsem si na poněkud kontroverzní článek o vínech od Lahofera uveřejněný na tomto portálu někdy v únoru a rozhodla jsem se jít vlastními smysly ověřit, jak to tedy s těmi víny z Dobšic vlastně je.

A můžu říct, že jsem odcházela velmi spokojená. Rovnou se přiznám, že posledních pět z dvanácti vzorků mělo na můj vkus příliš mnoho zbytkového cukru, a proto je nebudu jednotlivě hodnotit. Ke všem pěti však můžu napsat společnou charakteristiku: vína byla v pořádku, korektní, i přes vysoký cukr si zachovala odrůdový charakter, všechna měla nízký obsah alkoholu (necelých 9 až 11 %) a výraznou kyselinu (kolem 9 gramů/litr), které se většinou podařilo zabránit utahanosti nebo otravnosti vína. Myslím, že vyznavač sladších vín by byl určitě potěšen. A umím si představit, že v kombinaci s vhodným pokrmem bychom i my, suchomilové, tato vína uměli ocenit. Prvních sedm vín mě ale bavilo a tři z nich byly hodně povedené, což je, myslím, velmi slušná bilance.

Začínali jsme, jak už je u Lahofera zvykem, červenými víny, protože vzorky při degustacích tohoto vinařství bývají seřazeny striktně podle obsahu zbytkového cukru. Kvůli loňské nedostatečné úrodě zařadili u Lahofera letos do sortimentu vína z materiálu dovezeného z Francie (Langeudoc). Víno bylo dovezeno v cisternách jako polotovar, další školení probíhalo na Moravě. Vína zahraničního původu mají výrazně odlišnou etiketu, původ je jasně uveden. Pan Chaloupecký, který nás degustací provázel, navíc původ hroznů několikrát zdůrazňoval a vysvětloval důvody pro toto opatření. Je-li přiznaný, nic proti takovému postupu vlastně nemám.

Z červených jsme tedy ochutnali Merlot 2010, odrůdové víno z Francie (alkohol 14 %, zbytkový cukr: 0,4 g/l,  kyseliny: 4,8 g/l, bezcukerný extrakt: 29 g/l). Víno granátové barvy mělo pěknou vůni i chuť povidel a zralých višní, v chuti navíc hořká čokoláda, nebo spíš čokoládové bonbony plněné višněmi. Bylo ještě příliš mladé, divoké, ostřejší. Potřebuje ještě čas, ale jistě to bude fajn lehčí víno ovocného typu s příjemnou chutí.

Dozvěděli jsme se, že Lahofer prodává svá červená vína nejdřív po třech letech a obvykle si projdou víceméně stejným procesem: 1. rok jsou v nerezu, 2. rok v dřevěných sudech (nikoli barrique, ty prý Lahofer zásadně nepoužívá a používat nechce) a 3. rok leží vína ve vinařství už v lahvi. Letos firma tento záměr nedodržela, takže už teď pouští do prodeje Rulandské modré 2008 (pozdní sběr, trať U Hájku, Dobšice, alkohol 13 %, zbytkový cukr: 2,4 g/l,  kyseliny: 5,1 g/l, bezcukerný extrakt: 24,5 g/l, cukernatost při sběru: 23 °NM, sběr 7. 11. 2008), které by jinak bylo možné koupit až někdy na podzim. Důvod je prostý: nebylo by co prodávat. Respektive žádné jiné červené (z vlastních vinohradů) momentálně Lahofer nemá. Víno mělo pro pinot netypicky tmavou barvu, ale typicky jahodovou vůni se stopou čokolády a lehkého štychu "barvy-laky" :) Na pití příjemné, kyselina ale zatím není zcela zakomponovaná, a chuťový vjem není úplně harmonický, a tak si myslím, že je ještě brzy ho otvírat. Chápu rozhodnutí vinařství, že chtějí mít v sortimentu aspoň jedno červené moravské víno, ale poležení by tomuto rulandskému jistě prospělo. Jestli by pomohlo do podzimu, netuším, ale tak za dva tři roky bude jistě zajímavější. Už teď se mi ale hodně líbilo.

Víno vyrobené z francouzského polotovaru jsme ochutnali ještě jedno: Viognier 2010 (alkohol 12 %, zbytkový cukr: 0,5 g/l,  kyseliny: 6 g/l, bezcukerný extrakt: 20 g/l). Nikdy jsem víno této odrůdy nepila, takže vůbec netuším, jaká vína by mohla dávat. Tohle mělo pěknou, čistou, světle zlatou barvu a vůni podobnou Sauvignonu, především broskvovou, trošku travnatou. Bylo velmi osvěžující, zatím také trochu divočejší, a s velmi výraznou kyselinou. Pilo se dobře, viděla bych ho ideálně jako dobře vychlazené pití na letní zahrádku. Zajímavé, dobré víno.

Příjemný byl i Sauvignon 2010 (pozdní sběr, trať U Hájku, Dobšice, alkohol 11,5 %, zbytkový cukr: 11,3 g/l, kyseliny: 8,3 g/l, bezcukerný extrakt: 24,6 g/l, cukernatost při sběru: 21,6 °NM, sběr 15. 10. 2010). Ve vůni jemně ovocné, bílý grep, angrešt, rybízový keřík. Chuť plná, výrazně ovocná, kyselina a cukr zatím tvoří dva oddělené vjemy, ale čas určitě zapracuje na lepším zharmonizování chuti. Výrazná kyselina je osvěžující, takže vyšší cukr nepřekáží. Napadá mě hned několik lidí z řad kamarádů a příbuzných, kteří víno mají rádi, ale nehodlají se kvůli němu zbláznit a řešit ho, kudy chodí :), a kteří by z tohoto šťavnatého a výrazného typu vína byli opravdu nadšení. I taková vína jsou třeba.

Překvapila jsem sama sebe, když jsem poměrně pozitivně hodnotila i dost sladký Müller-Thurgau 2009 (pozdní sběr, trať Babičák, Dobšice, alkohol 12 %, zbytkový cukr: 16,8 g/l, kyseliny: 6,3 g/l, bezcukerný extrakt: 18,6 g/l, cukernatost při sběru: 21 °NM, sběr 20. 9. 2009). Měl sytě zlatou barvu, umírněnou ovocně-květinovou vůni, která působila elegantně a nevtíravě. V chuti bylo plné, kořeněné, překvapivě svěží, ale samozřejmě už i dost sladké. Opět ideální pro lidi, kteří nejsou vyznavači opravdových slaďáků, ale čistokrevně suchý ryzlink jim taky zrovna nesedí.

Nejlepšími víny degustace byla vína s označením VOC Znojmo. Ani nevím proč, ale měla jsem z toho moc dobrý pocit, skoro radost. Jako že to vinaři berou vážně, že značkou originální certifikace označí to, co se jim povedlo nejlépe. Možná je to úplně mimo, ale stejně mě to potěšilo. Manžel zůstal věrný své oblíbené odrůdě, takže si více pochvaloval Sauvignon 2010 VOC (trať U Hájku, Dobšice, alkohol 11,5 %, zbytkový cukr: 10 g/l, kyseliny: 8,9 g/l, bezcukerný extrakt: 26 g/l, cukernatost při sběru: 21 °NM, sběr 19. 10. 2010). Typicky angreštovo-broskvovou vůni doplňovala ovocná, ale kořeněná chuť s minerálním dozvukem. Víno působilo mohutně, tělnatě, zatím taky ne úplně harmonicky, ale velmi elegantně. Opravdu výživný, plnokrevný sauvignon, o level lepší než ten pozdněsběrový.

Mě se víc líbilo Veltlínské zelené 2010 VOC (trať Babičák, Dobšice, alkohol 11 %, zbytkový cukr: 6,3 g/l, kyseliny: 7,9 g/l, bezcukerný extrakt: 24,5 g/l, cukernatost při sběru: 20,7 °NM). Jemně lipová vůně s příjemným štychem bílého pepře, vyvážená, plná minerální chuť s grepově nahořklým a lehce kouřovým závěrem. Víno bylo velmi svěží, živé, neunavilo, naopak člověka vzpružilo a vyvolalo chuť na další doušek. Pro mě hvězda večera.

Celkově jsme byli velmi spokojení. Dvě skvělá VéÓCéčka, Rulandské modré s velkým potenciálem a pět dalších vín, která se líbila. Dobrá bilance. Když navíc přihlédnu k faktu, že ani velmi sladká vína, do jejichž hodnocení se ani nepouštím, nepůsobila jako utahaná lepidla, nebylo, nač si stěžovat. Kromě hostů ovšem. Nad pány ve vršcích od pyžama, barevných bermudách a outdoorových botách jsem v okázalém prostředí hotelu shovívavě přimhouřila oko, aspoň nerušili :). Podvratným elementem tentokrát byla skupina lidí věkem připomínající účastníky autobusových zájezdů s obědem, ze kterých se vracívají s odlehčeným kontem a smlouvou na nákup kastrolů nebo vysavačů. A jako na zájezdě se taky chovali. Úplně nerušeně se bavili, hlasitě vtipkovali a řešili ptákoviny. Když sotva minutu po dosti důkladném vysvětlení pana Chaloupeckého o tom, co je VOC Znojmo, jak funguje, jaké odrůdy zahrnuje a taky o dvou nově schválených VOC (včetně odrůd pro jednotlivá VOC a dalších informací o nich), začali řešit, co jako to VOC znamená ("To je asi takovej lepší pozdní sběr, ne?"), zvýšil se mi tlak. To jsem ještě netušila, že se na to pana Chaloupeckého vzápětí nahlas zeptají :) S přibývajícími vzorky se to samozřejmě nezlepšilo. Jedna z mých blbých vlastností bohužel je, že se stydím za jiné, kteří naopak stud vůbec neprožívají. Přejímání studu a pocitu trapnosti za jiné mi tak tyhle akce někdy trochu znepříjemňuje. To však není problém vinařství Lahofer, ale můj. Budu muset jít na kurz asertivity.

Bylo to dobré. Vína od Lahofera budu určitě sledovat.