Rýňáky a kozí sýry
Nejlepší způsob boje proti tropickým teplotám.
Minulý čtvrtek se mi podařilo znervóznit celý vagon večerního metra na trase C: Stojím si takhle omotaná kolem svislého madla a plkám s manželem, pro změnu zavěšeným na vodorovných držadlech, a najednou koukám, že se něco děje. Lidi po sobě podezřívavě pokukují, házejí po sobě obviňující pohledy, nervózně se ošívají, rozhlížejí, pátrají. A hlavně větří! Něco je ve vzduchu! Chvíli mi trvá, než mi to dojde: po třech hodinách strávených popíjením rýňáků zavřená v malém sklípku s horou kozích sýrů už tu vůni nějak nevnímám. Ale znavené večerní cestující, ubité celodenním tropickým vedrem, můj aromatický balíček se třemi koláčky plísňového Crottinu hodně provokuje. Už asi brzo zjistí, odkud vítr vane! Ale mě je to po příjemně strávené večeru s fajn lidma celkem egal.
A co se vlastně dělo? V sympatickém vinném sklípku v Musílkově v Košířích, o kterém jsem se tu už párkrát zmínila, jsme ochutnali šestnáct ryzlinků rýnských a čtyři další mezivzorky, ale hlavně sýry z kozí farmy Krasolesí. Na webu http://www.krasolesi.cz/ si můžete něco přečíst o farmě a o kvalitách a specifičnosti mléka anglonubijských koz, které mají srandovní svěšené psí uši a hlavičku s klabonosým profilem zrovna jako náš bulteriér (a jak povídal pan majitel David Kolman, který svou farmu a přijel do Košíř osobně představit, jsou zrovna tak rozmazlené - a podle fotek i rozjívené). Dozvěděli jsme se zcela zásadní informaci - proč některé kozí sýry páchnou. Podle Davida Kolmana je to velmi jednoduché: protože jsou vyrobeny z nekvalitního mléka. Což není případ Krasolesí. A je pravda, že jejich sýry mají samozřejmě výrazné aroma odlišné od vůně sýrů z mléka kravského, ale rozhodně nesmrdí.
Plnotučný polotvrdý nezrající sýr voní jen velmi jemně, typický kozí zápach by člověk hledal marně. Někdo, kde se za svůj hanebný čin již omluvil, ho všechen vykoupil, takže vám nemůžu z vlastní zkušenosti popsat tu lahodnou kombinaci, kterou by slaný, ale rozhodně ne přesolený, čerstvý, svěží sýr vytvořil s ještě teplým voňavým domácích chlebem nebo křupavou zeleninou. Hádám ale, že by to byla chuťová pecka.
Svou silou mě nejprve šokoval a poté podmanil plnotučný plísňový zrající sýr Crottin, který u nás vyrábí právě jenom farma Krasolesí. S velmi intenzivní chutí a vůní vláčného sýra obemknutého lahodným plísňovým kabátkem sice moravské a české ryzlinky svůj boj většinou prohrály, ale i tak byly některé kombinace fajn.
Nemá smysl zmiňovat, co všechno jsme ochutnali, bylo toho hodně a večer byl spíš nezávazně prokecaný a společenský než přísně degustační, takže bych svým poznámkám zas tak moc nevěřila. Určitě ale vím, že mě nadchl Ryzlink rýnský od pana Dobrovolného z Nového Šaldorfu. Pozdní sběr z roku 2005 z trati Frédy, při lahvování s 13,2 % alkoholu, úžasně voněl zralým vínem s výraznou stopou petroleje, navzdory stáří působil lehce a svěže, mineralita vybízela k dalšímu pití. Parádní víno. K nejlepším patřil i pozdní sběr 2006 ze Školního statku Mělník. Silné, intenzivní, suché víno taktéž s petrolejovým a minerálním projevem je prototypem českého ryzlinku, taková vína bych tu chtěla ochutnávat, kupovat a pít. Výrazně zabodoval mělnický mikrovinař Říha. Jeho ryzlink 2008 i botrytické rýňáky 2008 a 2005 zaujaly hodně, především nejstarší víno bylo fakt parádní - medová vůně, výrazná kyselina, řízná ale přesto elegantní chuť, dlouhá dochuť, vynikající. Líbil se mi i úvodní mladý zemský Müller Thurgau taky ze Školního statku Mělník, květinově voňavé, nekomplikované, mladičké víno, které na úvod po příšerné cestě městskou dopravou v tropickém vedru nádherně osvěžilo. Pěkná byla i červená tečka na závěr, André 2006 od pana Nečase z Rakvic, chutí i vůní připomínající višňovou šťávu, řízné červené pro chlapy.
Byl to fajn večer a výborná příležitost, jak se v onom děsném hicu příjemně zchladit. Držím palce majitelům farmy Krasolesí a přeju jim, ať se jim daří, a nám všem, aby bylo více příležitostí setkat se s jejich produkcí. Stojí totiž opravdu za to.
