Víno, sýry a pečivo v Kutné Hoře
Jen taková vzpomínka na sobotní odpoledne v Kutné Hoře.
V pátek jsme si jaksi uvědomili, že má být konečně o víkendu pěkné počasí a že obvyklý sobotní program "dlouhý spánek-mučení těla v posilovně-sauna-kino" by byl za slunečného počasí nesmysl, takže bylo třeba narychlo vymyslet nějakou jinou zábavu. Ještě jsem měla v paměti, jak se nám líbila cesta vlakem malebnou krajinou do Slaného na Ochutnávku českých vín, takže jsme se rozhodli i tentokrát vyrazit na výlet vlakem jako zamlada. Ale kam? Tak třeba do Kutné Hory, protože město moc neznáme a protože se tam zrovna měla konat akce Víno, sýry a pečivo, pořádaná Vinnými sklepy Kutná Hora.
Romantická jízda vlakem se ovšem moc nepovedla, protože zaprvé krajina na trati Praha - Kolín - Kutná Hora, navíc z rychlíku, není tak kouzelná jako cesta motoráčkem do Slaného, a zadruhé mi průjezd řepkovými poli a rozkvetlými černými bezy s otevřenými okny způsobil pěkný alergický záchvat. Už v Kolíně jsem měla pocit, že jsem si vysmrkala mozek z hlavy a poprskala celé kupé a při vystupování v Kutné Hoře jsem si v duchu děkovala, že jsem si vzala obrovské černé brýle, protože bych svýma krví podlitýma tekoucíma očima nemocného angoráka nerada vyděsila davy zahraničních turistů. Všechny památky a malebné uličky starého města mi byly v tu chvíli ukradené. Je to rouhání, ale první pěkný letošní den jsem netoužila po ničem jiném, než po pěkně chladném a zavlhlém, klidně i zatuchlém a plesnivém, sluncem nepolíbeném prostoru, kde bych mohla dýchat (neb na plísně alergická nejsem).
Takže jsme se podívali akorát do kostnice, kde nám paní prodávající lístky vynadala, že jsme barbaři, které zajímají jen lidské kosti, "no jó, hlavně že je to morbidní, to se lidem dnes líbí, barbaři, to jsou jen kosti, hroby, blá, blá, blá", znělo za námi, když jsme sestupovali po schodech do hromadného pohřebního místa. Proč tam proboha prodává lístky?! Už se začínám bát, že mi příště vynadá trhač lístků v kině, že jsem dement, když jdu na animovaný film, nebo masový vrah, až půjdu na pátý díl Ramba. A náhodou, mezi ostatky čtyřiceti tisíců lidí mi aspoň přestaly slzet oči!
Jakž takž se mi ulevilo (překvapivě :-) v hospodě, vlastně staročeské restauraci Dačický, nad stejnojmenným (a dobrým) pivem. Na brouzdání městem (nedej bože nějakým kvetoucím parkem!) už jsem ale neměla náladu, takže jsem si ji rovnou hodlala zlepšit v klášteře sv. Voršily, kde Vinné sklepy Kutná hora společně se Středovými pekárnami pořádaly ochutnávku. Klášter jsme našli raz dva a vrhli se do akce. U vstupu jsme zaplatili stovku a dostali katalog, osm degustačních lístků, které se daly dokoupit po desetikoruně, a jako-oivku s tlustým okrajem a tlustou nohou, navíc s obrázkem Kuksu. Na stole stály i větší skleničky z tenkého skla s logem Vína z Moravy, Vína z Čech. Na otázku, zda si můžeme půjčit třeba za zálohu tyhle, mi bylo řečeno, že ty jsou pro VIP hosty. Aha. Prošli jsme chodbou dále do sálu a obávali se, že 10 minut po zahájení akce budeme na místě první. Omyl - v podlouhlém sále lemovaném stoly s vystavenými lahvemi vína už bylo docela dost lidí - a samí VIP hosté! S trošku divným pocitem nepatřičnosti jsme se jali prostudovat katalog. Systém byl jednoduchý: ke každému vzorku vína (půl deci) byl určený sýr a pečivo, za celou trojku člověk zaplatil dvěma až šesti degustačními lístky.
Lahve na stolech nebyly nijak seřazeny, střídaly se ročníky, barvy, velikosti lahví. Pořadí vzorků na stolech neodpovídalo ani řazení víno-sýro-pečivových kombinací v dost nepřehledném katalogu (ten uváděl za sebou název sýra s jeho popisem, víno s jeho popisem, pojmenování pečiva - a další sýr, víno, pečivo atd. bez nějakého číslování nebo aspoň oddělení čarou, takže člověk se kouknul doprostřed stránky, uviděl dejme tomu pinot 2007 obklopený odstavci o sýrech, mezitím najednou "rohlík" či "bageta" a trvalo mu pěkně dlouho, než vyzkoumal, který sýr a jaké pečivo vlastně ono víno provázejí). Takže jsme ochutnávali tak různě, neuspořádaně, snažili jsme se aspoň postupovat od mladých přes starší bílá vína a vína s vyšším přívlastkem k červeným.
Musím říct, že některé kombinace se moc povedly a víno se sýrem vytvořili opravdovou harmonii. Třeba francouzský Comté s bylinkovou až květinovou vůní a nasládlou ořechovou chutí se výborně snoubil s Rulandským modrým klaretem ročníku 2009 v pozdním sběru, jehož jemnou chuť s lehkou kyselinou provázela vůně rozinek.
S velmi silným a chuťově bohatým kozím sýrem Tomme de Chevre des Pyrenees si velmi dobře poradilo zemské Rulandské šedé 2009, plné a silné víno broskvové vůně a výrazně minerální chuti.
Rulandské bílé 2008, taktéž zemské víno, bylo šťavnaté, s výraznou kyselinou a pěknou, sladce působící ovocnou vůní, která dobře ladila se sladkokyselým Ementálem ze Švýcarska.
Nejlepším bílým vínem pro mě byl kabinetní Ryzlink rýnský 2008, výrazné víno s vůní rozkvetlé lípy a nepatrnou stopou petrolejový tónů, výraznou kyselinou a dle mého názoru docela velkým potenciálem k dalšímu zrání. Sýr Tomme de Savoie s šedorůžovou zaprášenou kůrou svou čpavkově-plísňovou vůní připomínal pavilon opic a s medově-lipovým ryzlinkem si tak úplně do noty nekápli.
Například Müller-Thurgau 2009 pozdní sběr, mladé, hravé, velmi svěží, ale pro mě až jaksi moc líbivé víno, si s kozím sýrem Pouligny Saint Pierre vůbec neporadil. A nenapadá mě žádné víno z nabídky, které by to dokázalo - měkký sýr pokrytý tenkou vrstvou plísně byl velmi mazlavý a neodbytný, trochu připomínal romadúr a vyvolal ve mně chuť spíš na doušek oroseného Dačického.
Taky kobinace s červenými víny se mi moc nezdály. Vína ale potěšila. Rulandské modré 2008 ve výběru z hroznů mělo pěknou "teplou" vůni ostružin se stopou čerstvé kávy a lahodnou chuť, mnohem zajímavější než o rok starší pinot, taktéž výběr z hroznů, který byl slabší a vodnatější. Oba sýry, jak Tomme de Grise (k ročníku 2007) tak Roquefort (k ročníku 2008), byly přílišné výrazné a jemná vína tak byla sýrem v ústech zcela převálcována.
Nejvíc povedená kombinace s červeným vínem byla asi dvojka Pyrenees de Brebis a kabinetní Svatovavřinecké 2008. Vůně zralých višní a plná chuť griotkových bonbonů se docela hodila k nasládlé mandlové chuti sýra. Svatovavřinecké mě vůbec překvapilo, moc se mi líbilo a chtěla jsem si lahev odvézt domů. Nicméně cena 210,- Kč se mi zdála přemrštěná.
Ochutnali jsme i další vína a sýry a na pečivo taky došlo (některou kousky moc dobré), ale poznámek jsem si moc nedělala, takže si pamatuju jen to nejzajímavější. Velmi zajímavé bylo, že hosty s humpoláckou skleničkou s Kuksem bylo možné napočítat na prstech cirkulárkou vylepšené ruky, zato VIP sklenic tam bylo nahusto. Když jsem se koukala, kdo všechno tam omatlává skleničkám kalich (například pán v burmudách, strakaté košili, sportovních sandálech a tlustých hnědých fuseklích způsobně vytažených do půl lýtka), vlastně jsem byla i docela ráda, že mezi ně nepatřím (ne že bych byla anti-sandálově-ponožkový militarista, je mi to celkem fuk, ale k degustaci vína v historickém sálu kláštera za doprovodu živé klavírní hudby se to tak nějak nehodí).
Odcházeli jsme příjemně ovínění, s několika lahvemi rýňáku 2008 a v dobré náladě (a já i docela najedená, protože manžel většinu sýrů nerad). Ještě jsme sice nevěděli, že zabloudíme (ano, je to MOJE vina, JÁ jsem vytiskla mapu a vyznačila na ní nádraží, ovšem úplně JINÉ nádraží, takže jsme sice došli k vlaku, ale v úplně nesprávné části města), ale bylo to fajn. Ve vlaku jsem potom měla mezi kýcháním, smrkáním a nadáváním čas nad ochutnávkou popřemýšlet: dobrý nápad, pěkné prostředí, dobré pití, výborné sýry, dost drahé vzorky, bídné sklo nekorespondující s prostředím, pěkně popsaná výroba a charakteristika sýrů v jinak ale velmi neuspořádaném katalogu a nevyjasněnost, pro koho vlastně ochutnávka je. Měla-li být jen pro zvané hosty, proč byla pozvánka uveřejněna? Měla-li být pro veřejnost, proč se museli platící hosté cítit jako vetřelci?
Každopádně mě především moc dobré sýry naladily na akci, která mě čeká tento týden, a to ochutnávku Ryzlinků rýnských v kombinaci s kozími sýry. Možná že příští příspěvek v blogu bude právě o ní.
