O Víně

Na webové stránky vinařství Pavla Husáka z Těšan (http://www.vino-husak.cz/) jsem narazila náhodou, ale informace o selských vínech vyráběných tradičními metodami mě dost zaujaly. Myšlenka podívat se takovému vinařství na zoubek začala být poměrně neodbytná, a celkem brzy se naskytla příležitost ji uskutečnit. Při návratu z putování po otevřených sklepech v Kobylí to do Těšan, respektive do Nesvačilky, kde vinařství sídlí, byla jen nepatrná zajížďka, takže jsme se rozhodli okouknout tohle vinařství zblízka. A když už tam budeme, tak rovnou i něco okoštovat.

Pavel Husák se vínu věnuje už nějakých 30 let, nejprve se svým otcem, teď už i se svými dospělými syny. Ostatně nejstarší syn Pavel je zřejmě ten, kdo se hodlá vinařením živit. Že vinařství právě prochází přerodem z malovinařského sklípku a spíše koníčku ve firmu, která má někoho uživit, je znát. Ať už z probíhající rekonstrukce výrobních prostor, nepříliš vhodného degustačního skla, nedostatku krabic nebo z čile se vyvíjejícího a často aktualizovaného webu (který ještě před pár týdny obsahoval informací podstatně méně), ale hlavně z plánů samotných vinařů, kteří by chtěli prezentovat a zviditelnit tamní oblast, podle nich často neprávem zavrhovanou a chápanou jako okrajovou.

Během ochutnávání mladých vín, která mají před nalahvováním ještě kus cesty před sebou, protože u Husáků se rozhodně nedočkáte nějakých urychlených líbivek nalahvovaných ještě než z vinohradu sleze sníh, jsme se dozvěděli něco o výrobních postupech. Za základ Husákovi považují zdravé hrozny, které sbírají ručně. Jejich vinice se nachází na jižním svahu nad rybníčkem uprostřed chráněné lokality ve viniční trati Vinohrádky - Kaple (Těšany). Odrůdou, které se tu daří nejvíc a která nejlépe představuje tamní terroir, je podle Husákových Müller-Thurgau. Jeho hlavy jsou v tomto vinohradu staré až 47 let. Moje hlava je sice o pár let mladší, je ovšem dubová a děravá, takže zapomněla nějakou milerku na podrobnější zkoumání koupit! A pokud si vzpomínám, ve vinařství jsme žádnou neochutnali. Takže s potvrzením výjimečnosti Husákovic Müllera-Thurgau bohužel nemůžu sloužit :-(

K popisu práce ve vinohradu radši použiji přímo slova pana Husáka, ať to zase nějak nedomotám: A co je důležité, je absolutní absence použití herbicidů a zaměření se na prevenci ochrany révy vinné, tím, že obděláváme vinohrady ručně, kopeme. Hnojíme chlévskou mrvou - tímto a pravidelným ručním kypřením se do révy dostává více živin a provzdušněním půdy je tak i preventivně lépe chráněna proti plísním. Ve výsledku to pak přináší i vyšší cukernatost hroznů. Je to velice pracné a časově náročné, ale přináší to ovoce (v symbolickém i hmatatelném smyslu slova). Zelené práce provádíme též ručně, nedochází tak k poškozování porostu, potažmo k nekrozám u hlav a s tím souvisejícím rizikům výskytu dalších chorob.

Husákovi navíc spolupracují s podnikem Šinkvický dvůr, který vlastní asi 20 ha vinic v Těšanech a od něhož odebírají odrůdy Chardonnay, Rulandské bílé, Rulandské modré a Sauvignon.

Ve vinařství jsme viděli skleněné a plastové nádoby a dubové i akátové sudy. Pro některá vína do budoucna plánují i nerez, červená ale zřejmě budou vždy jen ve dřevě, případně ve skle. Všechna vína jsou kvašena spontánně, na kvasničních kalech je Husákovi nechávají ležet co možná nejdéle. Nádoby jsou průběžně doplňovány, aby nedošlo k oxidaci. Předfiltraci provádějí deskovým filtrem, při plnění potom biologickým. U Husáků se snaží s vínem hýbat co nejméně a jak už jsem říkala, dopřávají mu taky čas. Což bylo ostatně znát i u mladých vín, která jsme ochutnávali. Ačkoli v mnohých vinařstvích už měli tou dobou nalahvovanou snad celou produkci z ročníku 2010, Husákovi se spíše zdráhali nechat nás ochutnat vína, za jejichž nehotovost a dlouhou cestu, která je ještě čeká, se téměř omlouvali. Mladá vína jsme profrčeli dost rychle, protože jsme nechtěli dlouho zdržovat a taky jsme měli ohled na řidiče, kteří si mohli jen přivonět. Žádné zápisky jsem si nedělala, takže si jen vzpomínám, že většinou disponovaly řádnou kyselinou, příjemnými, přirozenými, ne příliš výraznými vůněmi a že hlavně u červených bylo jasné, že se jedná teprve o polotovar.

Mohli jsme si potom vybrat a nechat si otevřít jakoukoliv lahev starších ročníků, takže volba padla na jeden ze sauvignonů (moc příjemný, suchý, typický, dobře by se pil) a já se nechala přesvědčit na Tramín červený 2007. Sice jsem se jako vyhlášený odpůrce tramínů nejdřív preventivně šklebila, že to jako nebude nic pro mě, ale pak jsem jen nevěřícně zírala, jak si kromě andréček a pinotu nechávám nakládat do tašky i tramín!

André jsme koupili, protože nás čekala srovnávací degustace této odrůdy organizované jako "co kdo donese". Takže Husákovo André 2008 mělo být jedním naším příspěvkem. A abychom při slepé degustaci mohli machrovat a aspoň jedno André poznali, vzali jsme si rovnou dvě, že ho jako doma předem nastudujeme. André bylo příjemně pitné, ještě takové divoké, mladé, drsnější, s jemnou hořčinou v závěru, jednoduché, opravdu takové selské. Pilo se dobře, fajn víno. Takže za týden bychom ho snad mohli poznat. Mohli, ale nepoznali. André v druhé lahvi bylo rozjeté, lehce perlilo, chutnalo jako dobrá ovocná limonáda. S naším "domácím" si bohužel moc podobné nebylo. Detailní záznam ochutnávky tady.

Rulandské modré 2009 bylo fajn, sice s netypicky tmavou barvou, a vlastně ani vůně nebyla taková, jak čekám od pinotu, ale popíjelo se víc než dobře. Je na něj ale ještě moc brzo. Tahle nula devítka ještě měla zůstat zavřená a ležet, byla ještě příliš rozdivočená a mladicky rozervaná, jaksi neuspořádaná. Že vína z Nesvačilky potřebují čas se mi potvrdilo, když kamarád přinesl jejich André 2000 - 10 let staré víno bylo silné, uhlazené až do sametova, s jemnou ovocnou vůní a příjemnou chutí zralého vína, ale bez jakéhokoli náznaku nějaké stařiny. V otevřené karafě navíc víno vydrželo do druhého dne beze změny, naopak získalo na eleganci.

Nejvíc mě ale dostal onen Tramín červený 2007, který jsem si koupila na základě ochutnávky ve vinařství (bližší údaje zde. Já, která popis tramínů vždycky odbudu nic neříkajícími termíny, abych nemusela rovnou napsat, že mi to prostě vůbec nejelo, jsem si napsala: "vynikající tramín, jemně voňavý, typické růže, ale v jejich příjemné podobě, silné tělo podepřené dostatkem kyseliny, takže víno působí svěže, ale přitom elegantně. Bez problémů vydrželo otevřené 3 dny, vydrželo by jistě i déle, nedalo se ovšem odolat :-)" No jo, bylo to tak. Nedávno jsem se rozplývala nad Čačíkovou pálavou, dnes tady slintám nad tramínem - asi stárnu nebo co.

A když už jsem se tak rozjela s těmi odkazy, hodím sem ještě jeden. Ve sklepě u Husáků jsme se totiž moc nezdržovali i proto, že jsme měli docela hlad. Husákovi nám sice nachystali občerstvení v podobě chleba a výborných křupavých škvarků, ale kdybychom se jich chtěli najíst, vypadali bychom jak stádo nenažranců, tak jsme jen decentně ochutnali a zeptali se, kde se v okolí najíst. Doporučili nám restauraci Korok v Těšanech, která velmi příjemně překvapila. Ať se prosím jihomoraváci neurazí, ale pokud člověk nepočítá Brno, najít tu slušnou restauraci je kumšt. Pokud to tedy někoho zajímá, moje dojmy z oběda jsou tady.

Byl to fajn výlet. Husákovi byli vstřícní a ochotní, návštěvám ve sklepě se rozhodně nebrání, takže jestli někdo pojedete kolem, zastavte se v Nesvačilce taky a podělte se se svými dojmy.