O Víně

Základní informace o autorovi s nickem p.j.

V osobně ne příliš vydařeném podzimu jsem neodpustitelně propásl dvacetileté výročí založení webu ovine.cz. Napravit to už asi půjde sotva, prosinec není září, ale tak aspoň... aspoň to nepromlčet totálně, to by byla vostuda.

Rád bych nakousl jednu věc (samozřejmě bez ambice jí nějak finálně rozlouskonut), ale musím místy trochu mlžit, abych nezpůsobil problémy.

Spolu se Zilvarovým rieslingem jsem koupil i pinot noir, stál sice 990,- Kč, ale prostě český pinot Z BŘIDLICE, to prostě musím ochutnat. Pil jsem pinoty z moselské břidlice od Molitora a byly fantastické. Proti tak drahému pinotu (podle bedekru nejlepší tuzemský pinot) jsem plánoval nasadit plnokrevné Burgundsko, ale abych byl maximálně spravedlivý, vybral jsem jednu z nejchladnějších poloh Côte d’Or, až na samém vrcholu combe - terénního zářezu, kterým do údolí proudí ochlazující proudy a kam slunce svítí snad jen při východu a v pravé poledne (upřímně řečeno nechápu, jak takto okrajová poloha přišla ke statusu Premier Cru). Pak jsem ale mazlavým jílem stoupal na Radobýl a neodolal a koupil tam taky pinot (nezapsal jsem si cenu, ale matně tuším, že to bylo kolem tří stovek), ten bude na porovnání jako dělaný. A jak jsem všechny tři načal, vzpomněl jsem si na Kočaříkův pinot, ten je podle mě na špici moravských, a upaloval pro něj do sklepa.

Už od začátku devadesátých let, kdy intenzita mého zájmu o víno přerostla do určité posedlosti, jsem se urputně snažil nalézt ten úplně nej nej nejlepší moravský nebo ještě lépe český ryzlink rýnský. Dočkal jsem se konečně teď?

Takové malé zamyšlení nad jedním z aspektů chuti, hlavně nad jeho možnými interpretacemi.

Kdysi dávno, před deseti i více lety, jsme se s přáteli věnovali důkladně hledání toho nejlepšího pinotu noir / rulandského modrého. Otevírat s nimi desítky pečlivě vybíraných vzorků po pětileté archivaci bylo sice dobrodružství, ale i pořádná dřina, která nebyla úplně korunována uspokojením z nalezení nejlepší vinice ani vinaře. Zklamaně jsem pokus po asi pěti letech uzavřel a místní pinoty do archivu střádal jen velmi sporadicky, příležitostně a spíš málo. No ale pár se jich tam vždycky sešlo, tak mě napadlo v daleko skromnější podobě to jako vzdálenou ozvěnu zopakovat letos s ročníkem 2015.

Vínomilci z Prahy a blízkého okolí pozor! Jedinečná příležitost!

Asi každý vínomilec si hýčká v hlavě nějaký svůj sen. Nějakou tu vysněnou lahev, nedostupnou, legendami opředenou. Na kterou by sice šlo nějaký ten měsíc nebo rok šetřit, ale... cena se zdá tak absurdní, že je lepší o tom jen snít.

Malý příklad toho, že se k výbornému burgundskému dá dostat i v České republice.

Zřejmě hlavně z ekonomických důvodů se vedení Svazu vinařů v těchto dnech rozhodlo rozpustit redakci jemu podléhajícího profesního periodika Vinařský obzor.

V plném shonu příprav na Jiná vína mne zastihla zpráva, že dlouholetý ředitel Zámeckého vinařství v Roudnici nad Labem, Jan Podrábský byl ve své funkci vyměněn.

Navzdory dnešnímu konci světa a nastupujícímu vánočnímu rozpoložení pokládám za povinnost se podělit o ne úplně dobrou zkušenost.

Krátká polemika nad nadužívaným pojmem "tradiční".

Relativně často zmiňuji ve svých článcích tzv. „velká vína", adoruji Burgundsko a vůbec francouzský smysl pro harmonii a eleganci. To je jiný svět než vína olepená medailemi z výstav. Ale chápu, že pro normálního smrtelníka prakticky nedostupný. Ovšem tuto sobotu máte jedinečnou příležitost toto za relativně dostupné peníze ochutnat také - a ještě to rovnou porovnat se zdejší špičkovou Moravou. Snad na čtyřista vzorků by tam mělo být.

Člověk si docela dlouho a namáhavě buduje světonázor, a to si pište, že čím déle a pracněji, tím více bude narážet na věci, které do něj víc nebo míň nezapadnou. Můžete se buď tvářit, že je nevidíte, nebo věnovat námahu a čas tím, abyste pracně tam tyhle zkušenosti nějak přeci jen napasovali.

Snažím se nekomentovat, nezesměšňovat, neironizovat. Prostě reportáž sice subjektivní, ale bez pointy a bez stanoviska.

Byť jsem si samozřejmě jako milovník vína prošel různými stádii, teď zpětně vidím, že jsem vlastně vždycky podvědomě hledal jenom vína, která nebudou mít všeho nejvíc, ale která nějak zapadnou do mé povahy jako klíč do zámku, která nějak rozezní i ty části duše, které normálně zůstávají němé.

V únoru jsem shledal užitečným zmínit Historii klasifikací moravských vín.

O Výsevních dnech.