Dvacet? Dvacet!
V osobně ne příliš vydařeném podzimu jsem neodpustitelně propásl dvacetileté výročí založení webu ovine.cz. Napravit to už asi půjde sotva, prosinec není září, ale tak aspoň... aspoň to nepromlčet totálně, to by byla vostuda.
Pročetl jsem si znovu svůj deset let starý článek k desetiletému výročí (najdete ho snadno - stačí kliknout na to červené okénko po pravé straně hlavní stránky s nápisem „10 let o víně“), to se spolehlivě dnes už k tak rozkošatělému textu nevzmůžu. Logicky by se nabízelo navázat na něj a podobným způsobem popsat, jak proběhlo na ovine.cz dalších deset let. To by ale zrovna ode mne bylo tak troufalé, že si na to netroufám. Někdy tuším před těmi deseti lety jsem totiž sám poněkud zběhl a bokem si založil svůj osobní blog PeeJee-provizorní blog o víně. Pokud se dobře pamatuji, tak tenkrát jsem chtěl mít svobodu v tom psát určité texty dál pod vlajkou ovine.cz a na svůj blog psát takové texty, které by mi přišly pro ovine.cz už poněkud za hranou: příliš drzé a vyzývavé, polemicko-kritické, obviňující. Přeci jen jsem si za ta léta přispívání do ovine.cz vypěstoval určitou etiku a ohleduplnost k ostatním, nechtěl jsem kazit vzduch na webu kolektivním, řekl jsem si, že to, co mě nejvíc štve, rozmáznu jen na svém triku. Dalším důvodem byla moje práce na vydání Atlasu vinic českých (posléze Atlasu vinic moravských - díl. 1: Podoblast Mikulovská). Protože ovine.cz byl vždy webem amatérským, nezávislým a neziskovým, přišlo mi, že propagovat na něm svojí vlastní knihu, není správné. A mé vyklizení z webu ovine.cz bylo úplné od roku 2015, kdy jsem se rozhoupal ze záliby ve víně udělat profesi, co mě bude živit. Restartoval jsem svoji kariéru a pokoušel se uživit jako vinař a posléze ve firmě, která víno dováží. Tím jsem si úplně zakázal se o víně veřejně vyjadřovat. A proč? Pamatuju se, že kdysi dávno měl tehdy zde přispívající doc (později Sklenička) takový názor, že k vínu se může svobodně vyjadřovat jen někdo, kdo není součástí toho cirkusu kolem výroby a prodeje, že pokud to dělá někdo do toho profesionálně zahrnutý, tak je to určitý způsob střetu zájmů a snad i zrady - buď na kolezích z branže, nebo na čtenářích. On sám se tím tedy moc dlouho neřídil (dodnes o víně píše a vesele ho dováží a čtenářům prodává), ale já si pořád myslím, že na tom kus pravdy je. Byznys s vínem mi sežral tolik času, že se mi ovine.cz skoro ztratilo z očí, nejen, že jsem do něj už nepsal, ale ani číst už jsem ho nestíhal, jen tak jednou za čas skouknout, co se za posledních několik měsíců událo.
No, a jak to dopadlo? Profesionálním vinařem jsem neslavně vydržel být jen chvíli a detailní pohled za oponu obchodu s vínem mi ve výsledku víno spíš znechutil. Když jsem z tohohle vlaku zase vyskočil a podařilo se mi zase po letech mít volné večery, tak jsem nějak zjistil, že už o víně ani moc psát (ani číst) nechci, nikam nechodím, nic nekupuju, nová vinařství ignoruju, navíc už jsem dlouhou prodlevou ztratil tu schopnost a švih psát a už mi to nejde. PeeJee blog strhl do propadliště dějin náhlý konec hostitelského blog.cz, takže už ho nenajdete. Většinu článků jsem na něj psal rovnou do admin rozhraní bez zálohy, takže zmizely nenávratně, to je prostě život, není třeba toho litovat. Ale o to víc si cením a ohromuje mě resilience a trvanlivost ovine.cz. Vůle a energie autorů, kteří stále přispívají, a nezničitelnost zakladatele Jardy. Vrhnout se do něčeho s nadšením je jen ta nejméně namáhavá část cesty. Ale vydržet, nevyhořet, nenechat se znechutit nesnázemi, konflikty, zlými slovy, neotrávit a neunavit sám sebe, vydržet, dál vidět smysl a trpělivě cihlu po cihle budovat něco hodnotného, tomu se klaním. Možná mě rozhodil ten pitomej podzim, který se nepovedl, protože při pohledu zpět na ta léta, která jsem věnoval vínu, se mi zdá, že se mi toho povedlo žalostně málo a celé ty stohy přečetných knih a Vinařských obzorů, stovky degustací, výlety do vinic, tisíce fotek, hektolitry proteklé játry byly tak trochu... To ale neznamená, že nedovedu obdivovat všechny ty, které jsem na té cestě s vínem poznal a kterým se toho podařilo víc a stále jedou. Tak... přeju, ať tahle energie a pestrost nikdy nezmizí, ať se vždycky najdou jak ti „kmenoví“ držáci, na které je spoleh, tak nějací noví bouřliváci, co do toho (aspoň na čas) vlítnou naplno.
A já teda, jen co se voklepu z nejhoršího, taky snad ještě něčím přispěju, slibuju :-)
