O Víně

Zilvarův je zase zabalen v papíře, lahev je ukrutně silnostěnná a těžká, s hooodně hlubokým vydutím dna - jasný to znak výjimečných vín pro všechny snoby, jako jsem já. Korek kusový, už tak do třetiny promáčený. Barva temnější, odstín mi přišel na pinot fialovější, čistokrevné z burgundských klonů bývají víc do cihlovo-šípkova. Vůně ve sklenici Riedel Sommelier Burgundy Grand Cru s karamelovým štychem a je velice intenzivní. Tak voní ušlechtilé středně vypálené dubové dřevo, vína prý vzniklo jen 300 lahví, což je přesně objem jednoho barikového sudu, zjevně to nebyl žádný už použitý a „repasovaný" second hand za 5500,- Kč, jak je tady obvyklé. Vůně má svou třídu, efektní věc, s kterou se u zdejších pinotů prakticky nesetkáte. Chuť je čistá, majestátní, ne banální, ne mladistvá, tanin vyladěný, hladký, macerace byla zvládnutá na jedničku, žádná disharmonie ani drsnost, ani nepodlehl svodům přeextrahování. Takto se ale zdá již na vrcholu, úplně nevěřím, že by za pět nebo dokonce deset let bylo ještě lepší. Svědčí tomu mírně vyšší teplota, od 14 °C níže už to není tak zajímavé. Na slepo bych asi hádal Vosne village od nějakého modernějšího burgunďana. Perfektně zvládnutá technologie, to u pinotu vůbec není špatně, to jsem si dlouhá léta přál, aby konečně téhle odrůdě tady někdo dal to nejlepší možné.

Radobýlský je uzavřen korkem diam 10 a je v hnědé pistoli, která je pro žernosecko typická, ale přeci jen pinot...by si zasloužil výjimku. Totéž bych si dovolil říct o etiketě - jejich styl a hlavně font se mi sice líbí, tak nějak mi k té krajině patří, ale pro pinot bych možná zvolil něco ještě... Tady je odstín i intenzita čítankově pinotová. Vůně půvabně jemná, žádné efektní dřevo. V chuti živá kyselina, u které tleskám jako malé dítě. Že jsem úchyl a do červených kyselina nepatří? Tahle kyselinka zdobí a o desetiletý život takového vína opravdu nemám strach, i když třísloviny tam tolik není. A vylezte na Radobýl od Žalhostic po dešti, nebo rovnou na Corton - pak pochopíte, odkud se tam bere. Ovšem vemte si na to boty, které kdyžtrak s lehkým srdcem hodíte do popelnice, tvrdý kartáč a nejmíň dva litry vody na záda, jinak vás nejspíš nikdo soudný s čtyřmi centimetry bahna na podrážce do auta nevezme. Víno není složité ani mohutně ušlechtilé, v dochuti spíš kratší ale taknějak...genuine - pravdivější, nenalíčené, odrůdu i terroir věrně odrážející, takové „české".

A teď La Bossière. Ani u ní už si nepamatuji, kolik stála. Určitě jsem za ní nedal tolik, kolik dnes stojí na eshopu Premier Wines, asi jsem těžil z nějaké zaměstnanecké slevy. Ale vidím, že 2015 lze v ČR koupit i za 1600 Kč - tak to je super cena a za tu bych nelitoval. Taky celokorek, ale nepoměrně kvalitnější než Zilvarův, což je pochopitelné, výrobci korků ty nejlepší sorty určitě posílají do těch nejvěhlasnějších regionů. Moje výtka na nepinotový odstín u Zilvara se jeví úsměvnou, protože Geoffroy má odstín prakticky stejný, jen ještě víc temnější. Jemná vtahující kouzelná vůně, která vykouzlí úsměv, ale špatně se převádí do slov. Když napíšu, že má nejblíž nové nafukovací hračce, tak to asi málokoho naláká, ale ti, kdo načnou někdy burgundský pinot brzo, ti asi ví. Chladná poloha se projevuje slušnou, ale pořád pěkně harmonickou kyselinou. Ze všech tří je nejvíc extraktivní, koncentrovaný, komplexní. První den bych vesnici asi neuhodl, ale od druhého dne to chytne tu typickou Gevrey živočišnost.

Kočařík má celokorek podobné kvality jako Zilvarův, taky už po šesti letech trochu póry prosakuje. Odstínem a intenzitou má nejblíže La Bossière. Vůně překrásně vibruje, svůdně obtáčí, tiskne a dýchá zblízka do tváře. V chuti už dost nazrálé, do švestkového kompotu, ale stále živá kyselina, ne tak vysoká jako z radobýlského slínu, ale oživující. Struktura sice není nijak mnohovrstevnatá, ale plnost prvotřídní a dochuť doznívá dlouho jak poslední úder kostelního zvonu.

Tři večery jsem si užíval a radoval se, žádné z těch vín neodešlo, držela se vzpříma i v neplné lahvi. Kterékoliv z nich kdybych načal samostatně, tak bych byl přesvědčen o jeho mimořádnosti. Samozřejmě když je načnu najednou a porovnávám, tak všichni napjatě čekají na vyhlášení vítěze, to mi ale v tomhle případě nepřijde fér. Kterékoliv z nich bych si asi koupil znovu. Záleželo by, za jako cenu. Za Zilvara bych klidně tisícovku dal, čtrnáct stovek by mi přišlo už moc. La Bossière když se mi namane za 1600,- Kč, silně zatoužím si ho zase dopřát. Za 2800,- Kč to vzdám a oželím. Já chápu, že ceny Burgundska už jsou jinde, než před deseti, patnácti lety, ale tahle bublina se nemůže nafukovat donekonečna. Mít vinařství pod Radobýlem, byl bych v pokušení koupit pro tak prvotřídní surovinu ten nejlepší sud, jaký se dá sehnat, zeptal se v Troji, kde kupují ty těžké lahve, a od místního umělce (třeba Sozanského) si nechal navrhnout číslované etikety. Pak bych se nestyděl si taky říct o tisícovku. Ale možná...jsem rád, že to nedělají. Přesně tak, jak to dělají, je vlastně to jinak krásné, vzácné a čím dál vzácnější. Kočaříka jsem dostal, koukám, že kousek ode mne stojí kolem čtyř stovek. Nemůžu si pomoct, tak vymazlená věc by měla stát taky spíš k tisícovce. Úplně vidím, jak Jižnímu svahu při čtení těchto řádků stoupá tlak a ve spravedlivém hněvu píše odstavce plné nesouhlasu. On by konflikt toho, že skvělé víno stojí dva litry a jiné skvělé víno stojí dvě stovky, řešil nejraději tak, že bude chválit víc ta dvoustovková a neviditelná ruka trhu stlačí ta těžko prodejná drahá k mnohem rozumnější ceně. Kéž by to takto fungovalo. Mně to taky někdy přijde nespravedlivé a já zas naivně pobízím ty dvoustovkové špičkové vinaře, ať taky zdraží, když jsou stejně dobří. Já vím, to taky není vždycky tak jednoduché. I když se to z délky tohoto odstavce nezdá, pro mne prostě cena u vína je důležitostí někde na úrovni kvality etikety, takže až někde na desátém místě. Prostě buď si to chci koupit a mám na to, pak si to koupím a užiju bez výčitek. Nebo už je to nad moje možnosti nebo prostě za jakousi morální hranicí, tak si to nekoupím, piju něco jiného a netrápím se tím, ať si to koupí spekulanti, Číňani, kdokoliv.

Čili jak to uzavřít? Všechna tato vína ve mně zanechala stopu, budu na ně ještě dlouho vzpomínat.