Marchand-Tawse vína v Praze
Malý příklad toho, že se k výbornému burgundskému dá dostat i v České republice.
Šli jsme se nedávno projít na Petřín, když tam všechny ovocné stromy kvetly. To samo člověka nabije klidem a pozitivní energií na dlouho. Vraceli jsme se od Strahovského kláštera nejkrásnější pražskou ulicí Vlašskou a na ní navazujícím Tržištěm. A přesně tam, kde se obě ulice dotýkají, naproti ambasádám v Schönbornském paláci, vidím v takovém až romantickém duchu přesně korespondujícím s tímto místem vinotéku U mouřenína. Hm... koňáčky, sklo... tady se budu muset někdy zastavit na průzkum. No a neuběhly ani dva týdny a Jarda Schwarz mi poslal mail, že vinotéka moc děkuje za vstřícnost s uveřejněním termínu degustace na ovine.cz a kdyby někdo z nás chtěl taky přijít, tak ho na revanš rádi přivítají. Popravdě bych za degustaci Pascala Marchanda šel každopádně, neváhal bych zaplatit i nějakých těch tuším 350,- Kč, to je cena výborná, zejména uvážíme-li lokalitu, osobní účast vinaře, asi jedenáct vzorků vín včetně i pět let starých a dvou Grand Cru a občerstvení. Pascal Marchand je sice Kanaďan, ale v Burgundsku žije už dlouho, proslavil se zejména svým angažmá u Comte Armanda, kde zavedl biodynamiku na prvotřídním terroiru Clos de Epeneaux, který letos oficiálně požádal apelační úřad o přeřazení z Pommard Premier Cru do Grand Cru (Součástí strategie povýšení je i vyšroubování cen, což má dokládat, že milovníci vín akceptují výjimečnost terroiru tím, že jsou ochotni za ni platit sumy. Dorazila mi nabídka na magnumku nového ročníku za 9999,- Kč). Pak byl u zrodu dalšího prestižního vinařství, Domaine de Vougeraie, které opět jelo v biodynamice. Potom se na čas jakoby vytratil, ale to jen proto, že dával dohromady svůj vlastní projekt. Původně negociantský (tj. z nakupovaných hroznů), nyní se mu s pomocí dalšího kanadského investora (mimo jiné biodynamického vinaře v Kanadě) podařilo nakoupit pěkných 10 hektarů vlastních vinic. Na dotaz z publika i říkal, jak se liší cena village vinice od ceny Premier Cru vinice a Grand Cru vinice. Pro našince naprosto nepředstavitelné sumy, taky moudře prohodil, že případný investor musí být tak trochu iracionální nadšenec do Burgundska, protože kdyby jen všechno počítal kalkulačkou, tak by asi zjistil, že ta závratná investice se mu vrátí za pěkně dlouho, za jeho života rozhodně ne :-) Vinařství se jmenuje po obou majitelích Marchand-Tawse a sklepy mají v Nuits-St.-Georges. Pan Marchand působil spíš jako moudrý, rozvážný, hloubavý zemědělec se smyslem pro jemný humor než jako mistr světa, který přišel všechny ohromit a sdělit jim památné pravdy. Mluvil hlavně o vinicích a o vínech. Uváděl ho a překládal Jakub Honsů, jehož pan Marchand před pár lety svezl, když stopoval do Burgundska, a Jakub u něj už zůstal pracovat. Romantická bezelstnost jednoho a rozvážný klid druhého se prolnuly s nevšedním geniem loci této lokality, takže ten večer (ač bylo dost nabito) byl jeden z nejpohodovějších za poslední dobu. Personál vinotéky fungoval bezvadně, decentně, přesně, nevtíravě. Pili jsme ze zajímavé skleničky, českého původu, sice možná trochu víc silnostěnné, než je zvykem u drahého ručně foukaného skla, ale ten podlouhle tulipánovitý velkoobjemový tvar podivuhodně fungoval jak na bílé chardonnay, tak na pinot noir všech apelačních stupňů. Zrovna tak jsem se v policích všiml několika modelů jakoby okopírovaných z tvarů Riedel Sommeliers (ale jen na první pohled, neměřil jsem to), nedávno se mi rozbila montrachetka, ač jsem nepřítel plagiátů, nezkuste podobný model za 80,- Kč, když originál stojí 1800,- Kč. Ale dost už povídání okolo, jaká byla vína vinařství Marchand-Tawse? Jak se na biodynamické víno sluší: zklidňující, neuvěřitelně harmonická, bohatě strukturovaná, terroirově typická a přitom originální. Neměla přemíru ovoce, ale nebyla ani nepřístupně strohá, i ty nejmladší ročníky se nechaly pít už teď, což je třeba u Pommardu dost obdivuhodné (a přesto se v tom Pommard poznal, byť v přátelštější podobě, než je běžné). Ceny se podařilo nafotit zde přítomnému blogerovi Skleničkovi (http://www.sklenicka.com/), z mého pohledu jsou rozumné. Samozřejmě, my chudší lidé můžeme lapat po dechu, když vidíme tři tisíce za lahev (Charmes-Chambertin Grand Cru), ale nemusíme kupovat hned Grand Cru, moc pěkné byly i ty základní Avalony, Meursault, Pommard. Pěkné, pěkné, pěkné! Jsem moc rád, že se tu krom nejlacinějšího burgundského mainstreamu a legend k nezaplacení stále častěji objevuje i takový ten zlatý střed: menší vinaři něčím zvláštní a za rozumné peníze.
