O Víně

24.02.2010 Matey Aktivni: Ano Datum a cas publikace: 24.02.2010 23:30

Občasný deník - únor 2010

K únorovým záznamům přidávám další:  "Jaru budiž sláva, podzimu čest, aneb opožděný report ze sklizně hroznů v kraji Jura".

23. února 2010

Jaru budiž sláva, podzimu čest, aneb opožděný report ze sklizně hroznů v kraji Jura

Jaro už odněkud zpoza obzoru posílá koketní vzkazy, že brzy zaklepe na dveře, a tak je načase splatit poslední dluhy uplynulému podzimu. Dovedu si představit zajímavou debatu na téma kde vlastně to víno, když už je hotové a v láhvi, kde má počátek. Jestli u podzimní sklizně hroznů, nebo na jaře, když réva začíná pučet či trochu později, kdy už kvete? Nebo snad v Káni Galilejské, když Ježíš proměnil vodu ve víno? Nebo v hlubině časů u toho prvovinaře, který odstartoval koloběh vína v lidském rodě? Já bych se přiklonil k tomu nejprostšímu výkladu, k podzimní sklizni.

O letošní zimně jsem si všiml ne webu Domaine Pignier, odkud pravidelně nakupuji vína do svého sklepa, hezkého vyprávění o sklizni na rodinných vinicích v okolí vesnice Montaigu, která se nachází v kraji Jura na východě Francie. V Montaigu mají Pignierovi usedlost zvanou Cellier des Chartreux, jejíž srdcem je impozantní gotický sklep, který tu vybudovali mniši Kartuziáni v 13. století. Pignierovi hospodaří podle biodynamických zásad - mají certifikaci Demeter a jsou to pozoruhodní lidé. Ať se setkáte s kterýmkoliv členem rodiny, každému svítí z očí jakási mocná jiskra, skoro plamen, který zdá se vyzařovat z hloubavého a zároveň odvážného ducha. Až člověk pomyslí na dávné dědictví modré krve. Ten jejich zmíněný report o sklizni 2009 se mi něčím zalíbil natolik, že se teď o jeho český překlad rád podělím. Je nejvyšší čas, na jaře už to bude dávno, v létě se přiblíží podzim a v září všechno začne znovu, tentokrát sklizní 2010.

Ničivá bouře s kroupami v Montaigu

V úterý 7. července v půl páté odpoledne se přihnala do vesnice prudká bouře s kroupami, ničící bohužel část úrody na vinicích. Zasažena je celá doména a zvláště vinice Boivin. Urychleně aplikujeme preparát na bázi dešťové vody, valeriánu (neboli odolenu, čili kozlíku lékařského) a arniky, který přispěje k zacelení poškozených bobulí. Postřik provádíme za pomoci quadu aby se neudusala zmáčená půda. (Quad, volně přeloženo „čtyrák", je lehké čtyřkolové vozítko, takový valníček na poměrně malých kolech, vybavený metrovým stožárkem s blikajícím majáčkem, což dostačuje k tomu aby se mohl pohybovat kromě vinic i po místních venkovských komunikacích).

Konečně sklízíme!

9. září je sklizeň v plném proudu. Je to v posledních letech každý rok čím dál dřív. Teplo v tomto týdnu je příznivé pro závěrečné vyzrávání hroznů. Je to příslib pěkné práce za krásných dnů po celou dobu sklizně a také příslib kvalitní úrody. Česání hroznů pro šumivá vína typu Cremant a Vin de Paille (slámové víno) končí nejdřív. Koncem týdne se vrháme na hrozny odrůd Poulsard a Pinot noir. Jsou skvělé! Hrozny Chardonay a hrozny určené pro cuvée GPS z vinic Percenette a Chartreux začneme sklízet čtrnáctého září, Trousseau z vinice Gauthières sedmnáctého a na závěr přijde na řadu odrůda Savagnin od jednadvacátého. Máme před sebou náročný program; sklízíme výhradně ručně, je to zdlouhavé a obtížné. Mechanický stroj dokáže udělat za tři hodiny to, co my děláme týden v osmnácti lidech. Ale ten rozdíl! Každodenně probíráme hrozny v jednotlivých řádcích, přemisťujeme se z vinice na vinici, úzkostlivě třídíme. Do hodiny od utržení musí být hrozen ve sklepě, takže nemá čas zoxidovat. Jediným vozidlem na vinici je náš quad.

Sklizeň je u konce

Čtvrtek 24. září je dnem posledního střihu nůžek na našich vinicích v roce 2009. Navzdory krupobití jsme se sklizní velice spokojení. Podzimní pěkné počasí nám dopřálo dost času sklízet v klidu, pohrát si s každou vinicí a celé čtyři týdny pečlivě třídit bobule poškozené kroupami. Přišli jsme o část sklizně ale jsme nadšeni její výslednou kvalitou. Čeká nás další práce ve sklepě a také na vinicích, kde využijeme krásného počasí „indiánského léta", které v našem kraji obvykle trvá řadu týdnů.

Co dodat na závěr? Snad to, že po „indiánském létu" na vinicích patřících k obci Montaigu v kraji Jura, nutně musí následovat „indiánská trpělivost" milovníka zdejších vín, neboť ona potřebují svůj čas strávený v láhvích. A tak teprve za 4 až 10 let (podle odrůdy) budeme znát celý příběh sklizně roku 2009 od počátku do konce.

........................................................................................................................................

15. února 2010

 

V uplynulých dnech přistály v mé poště, mezi jinými, dva e-maily, o kterých se tu chci zmínit.

První byla pozvánka od firmy AD Vivum na ochutnávku s názvem „Nejslavnější bílá vína Francie". Program ochutnávky:

1. Chablis 2006 Grand Cru „Les Clos" Domaine Christian Moreau, Burgundsko
2. Condrieu 2006 „Grand Vallon" François Villard, Rhôna
3. Coulée de Serrant 2006, Nicolas Joly, Loira
4. Sancerre „Exception" 2005 Pascal Jolivet, Loira
5. Puligny-Montrachet Premier Cru 1976 Maison Leroy
6. Gewurztraminer 1989 „Selection de Grain Nobles", Léon Beyer, Alsasko

Musím hned poznamenat, že k společnosti AD Vivum chovám hluboký respekt, zejména kvůli „portfoliu" vinařů, které v tuzemsku zastupují. Je bez diskuze, že výběr je nekompromisní a míří vysoko. Tak jsem se pod dojmem názvu jejich ochutnávky a veden starou radou o zametení před vlastním prahem chytil za svůj nos a přiznal si v duchu, že také občas, v zápalu obchodní „inspirace",  pěkně přeháním. Následující den mě potěšilo, že v AD Vivum také asi před prahem zametali. V další pozvánce s programem degustací na celý únor se už ochutnávka jmenuje „Velká bílá vína Francie".

Druhý e-mail mi poslal pan Zdeněk Reimann, vínomilec, publicista, organizátor... a přítel. Protože ví, že se zajímám o vinařství, která řídí ženy, poslal mi odkaz na organizaci „Femmes Vignes Rhône", která sdružuje více než dvacet vinařek. Po otevření webových stránek jsem zůstal téměř bez dechu z fascinující přehlídky skutečných žen s oduševnělými tvářemi a na první pohled zcela svébytnými charaktery. Jaký to rozdíl proti těm „Barbínam" jimiž nás zásobují televize, reklama a společenské časopisy. Z tváří těch žen se tají dech. A jaká asi jsou jejich vína? Už dnes jsem si jistý, že při nejbližší cestě do Francie si odpověď na tuto otázku těžko dokážu odepřít. O odkaz na webové stránky se rád rozdělím.

Je to http://www.femmesvignesrhone.com/

........................................................................................................................................

11. února 2010

V Alsasku byl nejspíš ročníkem první dekády rok 2005. Pak přišel děsivě deštivý podzim 2006, který z  dobře se vyvíjejícího roku udělal drama s otevřeným koncem. Byl jsem tehdy v září v Alsasku nakupovat u „svých" vinařů, spolu s bratrem a dvěma dospělými syny. Spali jsme první noc v Riquewihru, jednom z nejhezčích alsaských městeček, u domácího, který byl zapřísáhlý kuřák, všude po bytě měl nápisy oslavující nikotin a ráno nám na tác s bohatou snídaní přiložil lístek se vzkazem „hlavně mi neděkujte". Večer jsme šli do hospody na Choucroute, neboli alsaské zelí a Baeckeoffe (česky pekařova pec) jídlo ze tří druhů marinovaných mas, brambor a mrkve tři hodiny společně dušených ve speciální oválné keramické terině a také na Riesling a Pinot Gris. Lilo jako z konve, hospoda byla blízko Hugelova vinařství odkud rachotila směs zvuků doprovázející noční svoz hroznů z vinic. Dlouhé náklaďáky couvaly z úzké ulice na milimetr přesně do brány vinařství, kde se o překot skládalo aby auto mohlo co nejrychleji zpátky na vinici. Mezitím vždycky řidič vběhl do té hospody, kde jsme seděli, vypil v rychlosti pivo a letěl zpátky. Trvalo to celou noc a pokračovalo za světla a jistě plynule přešlo do noci další. Druhý den jsme navštívili v Eguisheimu vinařství Léon Beyer. Hala byla narvaná plastovýmy džbery s lijákem poškozenými hrozny a odněkud z nitra vinařství to pulsovalo tepem zrychleným k maximu možného. Na tvářích lidí bylo vepsané odhodlání se s touto situací mužně vypořádat. Práci tu řídil Yann-Léon Beyer, nejmladší výhon rodu, měl zraněnou nohu a přesto v sobě našel chuť ukrást času čtvrthodinu a rychle nás protáhnout vinařstvím, abychom ten proud energie prostupující celým jeho prostorem také procítili. Alsaského vína ročníku 2006 je málo, část úrody se musela vyhodit. Některé výsledky jsou ale pozoruhodné právě díky přísné selekci hroznů a věřím, že také díky umanutosti mnoha vinařů, kteří se prostě nedali. Třeba Riesling Grand Cru Pfingstberg 2006 z vinařství Valentin Zusslin, kterého tu udělali pouhých 2.800 lahví. Společně s bratrem jsme jich hned začerstva koupili 140 a těšíme se ze zajímavého vývoje vína. Zpočátku bylo převážně ovocné, na jaře 2009 najednou tak minerální, že až jakoby přesolené. Uvidíme, co bude dál, ale předpokládám, že v roce 2012 se předvede vyrovnanou paletou mladistvých půvabů, které budou dál vyzrávat do krásy. Rok 2007 nebyl špatný, ale někteří vinaři v Alsasku ještě pod dojmem roku předchozího neměli odvahu počkat, sklidili raději dřív a jejich vína jsou spíše tenká. Ale zřejmě i díky tomu se podařilo ve vinařství Lucien Albrecht udělat Crémant d´Alsace Rosé Brut, které dostalo v prosinci 2008 ocenění časopisu Crémants jako nejlepší Crémant Rosé roku 2008 ve Francii. Když jsem se ptal Marie Zusslin, která je v biodynamickém vinařství Valentin Zusslin zodpovědná za obchod, na ročníky následující, tedy 2008 a 2009 nešetřila chválou. Tak proč si nepomyslet, jen tak z radosti ze života, že ten 2010 bude výjimečný.

A nakonec, když se vrátím skoro na začátek téhle procházky posledními roky v Alsasku, tedy k ročníku 2005, tak vinařství Léon Beyer chce letos dát do prodeje svůj věhlasný Riesling Les Ecaillers právě ze sklizně toho požehnaného podzimu 2005. Kdyby měl někdo zájem, rád dovezu.

Počet příspěvků v diskuzi: 2  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 5899x