O Víně

6. října 2010

Z nějakého francouzského newsletteru jsem si stáhl oficiální dokument o nově schválených Cru Bourgeois v Bordeaux (přikládám níže ke stažení v anglické verzi). Je zajímavé si počíst o historii téhle klasifikace, z které si běžný milovník vín pamatuje vesměs jen skandál, kdy byla klasifikace z roku 2003 napadnuta těmi, kdo klasifikací neprošli, takže soud v roce 2007 tuto klasifikaci zrušil. Nevím, jak vám, ale mně tahle nová klasifikace přijde podezřelejší než ta soudně zrušená: V roce 2003 se do klasifikace hlásilo 490 kandidátů a uspělo 247. Navíc tam tehdy byly tři levely: Superieur, Exceptionnelle a "obyčejné" Cru Bourgeois. Nyní se hlásilo 290 vinařství a prošlo 243 (a to jen 166 z nich bylo úspěšných v klasifikaci z roku 2003). Hladina je jen jedna, žádný přehledný seznam jsem na oficiálních stránkách neobjevil, jen nějakou interaktivní mapku, z které jsem moc známějších jmen nedohledal, jisté je, že třeba Chasse-Spleen ani Sociando-Mallet tam nenajdete. Tak nevím... připomíná mi to Galerii rýnských ryzlinků, kde medaili získalo víc jak 80% přihlášených. Zase jedna přívětivě rozbředlá klasifikace, která aby nenaštvala vinaře, je vlastně spotřebiteli téměř k ničemu.

........................................................................................................................................

11. října 2010

Ve čtvrtek jsem se zúčastnil tiskovky v Salonu Paukert, kde byl odprezentován projekt Vinobraní. O tiskovce už psal Sklenička zde, jinak projekt má své webovky zde. Jelikož se s hlavním manažerem projektu Lubošem Osičkou znám (a garantuji, že o něm jistě dřív nebo později uslyšíme i v jiných souvislostech než jen v byznysu Vinobraní), byl jsem se podívat před časem i na místě činu, ve velkoskladu Služeb 4. Není to sice kdovíjak nádherná či ideálně dostupná adresa, ale aby marže mohly být stlačeny na rozumnou úroveň, nemůžeme čekat luxus centra Prahy. Česká a moravská vína (více než tisíc položek na 700 metrech se tu kupují po kartonech, což třeba mně moc nevyhovuje, ale mají tam pěné, ba i superprestižní věci z Burgundska, Bordeaux, Německa, Itálie a Tokaje, které prodají i po lahvích. Společnost Domaine R&W, která Vinobraní zastřešuje, má další menší sklady prestižních špičkových vín i v Chambre Separée v Jilské 22 a v nedalekém Le Terroir (Vejvodova 1). Tam je též možno zakoupit lahev, když už by člověk pohrdl možností nechat si ji odservírovat od odborníků na slovo vzatých. Vyplatí se sledovat webovky Vinobraní, protože vybraná vína bývají v různých sezónních akcích za ještě nižší ceny. Pro mne je nejpozitivnější na celém projektu to, že konečně začíná být i pro velké hráče na trhu férově nastavená výše marže konkurenční výhodou.

........................................................................................................................................

29. října 2010

Byl jsem donucen se probírat stohy časopisů o víně, výstřižků, katalogů, prospektů, mapek, třídit a nekompromisně vyhazovat. Až teprve, když jsem měl všechny degustační listy památných degustací v jednom balíku, jsem si uvědomil, jak dlouhou cestu už jsem urazil a kolik nezapomenutelných zážitků už mi za těch sedm let víno a lidé kolem něj připravili. Ale to je jen těžko přenositelný, tyhle pocity, vás bude možná víc zajímat něco užitečnějšího. Docela výživné články přinášel (a možná ještě přináší - dlouho jsem tam nebyl) neprodejný magazín společnosti Merlot d´Or „Wine News". Z toho jsem nevyhodil téměř nic, protože téměř každá stránka se může pochlubit nějakým článkem přeloženým z La Revue du Vin de France nebo Bourgogne Ajourdh´hui - a to vesměs tak nadčasovým, že i když byl napsán v roce 2003, stojí za to ho uchovat.

Kupříkladu z La Revue u Vin de France No. 477 byl převzat článek „Výjimečné okyselování ano či ne?" Jean-Moisi Braitberga o tom, že v klimaticky extrémním ročníku 2003 opět francouzští vinaři úspěšně zažádali o výjimku na okyselení svých vín. Článek odhaluje to, co probíhá poněkud vskrytu před zraky běžných spotřebitelů. Že totiž legislativa se sice navenek tváří, že cosi hlídá a zakazuje, ovšem v řadě případů má vinař prostřednictvím svých regionálních či národních svazů možnost zažádat o výjimku, které je zpravidla vyhověno. Tak třeba je teoreticky nemožné v jednom ročníku zároveň mošt docukřit i dokyselit - přesto se to prostřednictvím výjimky burgundským vinařům v ročníku 1997 povedlo legálně posvětit. To samé v podstatě bylo umožněno i vinařské zóně B (Champagne, Alsace, Loire, Jura, Savoie, část Německa) v ročníku 2003 (a tuším i 2009). Dál se pozastavuje nad metodou koncentrace (odvodnění) moštu pomocí techniky zvané reverzní osmóza. Ta sice v době vydání článku nebyla oficiálně povolená, ale dostatečně vyargumentovaná extrémní nepřízní počasí byla v podstatě „tolerována" a zhusta třeba v Bordeaux i používána. V ročníku 2003 ovšem některá vinařství v Bordeaux spíše řešila, zda do moštu nepřilít vodu aby se vešla do povolené maximální přípustné hladiny alkoholu. A jelikož národ zdejší jest proslulý interpretací, že zákon má sloužit jemu a ne on zákonům, nepřijde mi to téma v dnešní době vůbec neaktuální.

Další pěkná věc je článek „Záhadný geosmine". Vyšel v roce 2005, bohužel bez udání zdroje, i když je jasné, že šlo o jeden z výše zmíněných francouzských magazínů. Čtenáři mého bývalého blogu peejee si možná vzpomenou, že jsem tam o geosminu kdysi psal právě v souvislosti s tím, že jsem pátral v literatuře, co může mít na svědomí onen řepný zemitý tón v mnohých zdejších pinotech noir  některých slabších ročnících. K mému zděšení jsem se s tím ovšem setkal i  u pinotů burgundských, dokonce veřejně předváděných. V článku potvrzují, že vůně vařené červené řepy, někdy až zeleného pomeranče, je problém, který potkává vinaře zejména v Beaujolais, ale i v Burgundsku, dokonce Bordeaux i Val-de-Loire. Zejména ročníky 2000 a 2004 s tím měly co do činění. Jakýsi mladý vědec se tím zabýval a detegoval jako zdroj problému špatně přebrané hrozny, kdy se ve špatných letech dostanou do rmutu i hrozny napadené zároveň botrytis cinerea a sekundárně i zelenou plísní Penicillium expansum. Pokud se plísně vyskytnou odděleně, pak to ke vzniku geosminu nevede, ale v případě, že se rozvine botrytis a uvnitř hroznu ještě navíc zelená plíseň, geosminový zápach je patrný už na hroznu a ten může víno kontaminovat už  v poměru dva až pět plesnivých ze sta. Zemité chuti pak zabrání už jen velmi dlouhé ležení na sudu (2,5 roku), kdy je geosmin přemění na nepáchnoucí sloučeniny - proto jsou krátce školená a málo tříděná vína jako Beaujolais (a já dodávám: i většina zdejších pinotů) postihována nejvíce. Další možnosti jsou v článku popisovány jako legislativou nepovolené, ovšem účinné: čiření mlékem nebo olejem z hroznových peciček. Olej do sebe natáhne geosmin, ovšem též zaneřádí tanky, neřku-li sudy, které je pak nutné odmastit. Navíc je nutné použít čerstvý olej, jinak víno dostane žluklé aroma. Připočtu-li navíc poměrně vysokou cenu oleje kupovaného, nejsem na pochybách, ke kterému prostředku sáhne vinař zdejší.