O Víně

2. září 2010

asi tak dva týdny zpět se tady: http://www.jizni-svah.cz/2010/08/vysledky-ankety-ceny-zahranicnich-vin.html debatovalo nad docela ožehavým tématem marží cizozemských vín na našem trhu, kde jako nejkřiklavější se uváděly příklady vín burgundských. Do debaty se zapojil i jeden z dovozců. argumentoval tím, že marže burgundských jsou velké, protože objemy jsou malé. Já oponoval tím, že to je začarovaný kruh, že dokud budou ceny tak napálené, objemy se nezvednou. Výsledkem je jakási sázka (já se tedy nesázel), kdy přechodně na krátkou dobu tento dovozce své šarže u vybraných vín sníží, a pak bude sledovat, o kolik se zvednou objemy. Sám jsem zvědav. Koukal jsem na to: http://www2.kupmeto.cz/burgundsko-festival-cen.html tak ceny už jsou opravdu o něčem jiném a minimálně to Nuits St. Georges "Les Damodes" nebo Meursault "Les Charmes" či Chassagne-Montrachet by za hřích stály. No uvidíme, jsem rád, že se debata nad cenami dovozových vín takto argumentačně rozproudila a věřím, že to celou věc posune správným směrem, ať už výsledek sázky dopadne jakkoliv.

........................................................................................................................................

14. září 2010

Ještě když jsem blogoval na peejee, dával jsem k dobru studentskou práci, která nádherný svah Velké Vendule ve Velkých Žernosekách rozčísla stavbou, nad kterou kroutili hlavami i vinaři, kterým svah patří (http://www.diplomy.cz/index2.php?ack=projekt&id=16&stranka=1). Když se tak zhruba před rokem na mne obrátila mailem studentka architektury s prosbou, jestli bych jí někde nezjistil všechny detaily o vehlovické vinici Trojslava a stavbách na ní, bral jsem to dychtivě, jako to, že někomu dalšímu není lhostejné, v jakém stavu ta vinice a hlavně rozpadávající se viniční stavby na ní jsou. Říkal jsem si,  že to třeba pohne kamenným srdcem majitele a vrátí tomu místu časem jeho slávu (jméno Trojslava nenajdeme na etiketách. Částečně je to tím, že si mělničtí své vinice v nové době pojmenovali zcela absurdně bez ohledu na tradiční vžitá a dosud používaná jména, takže Trojslava je oficiálně trať Labská. Ovšem na etiketách nenajdete ani tu Labskou). Omyl. Koncem prázdnin mi přišel hrdě odkaz na hotovou práci (http://zvp.fa.cvut.cz/prace/0910ls-bak/masojeva/masojeva-bak-portfolio.pdf- pozor, je to 45MB dat) a dokonce i s odkazem na další viniční architektonický návrh její spolužákyně (http://zvp.fa.cvut.cz/galerie_detail.php?koho=steinnel). Dle návrhu se ovšem se zbytky staveb na Trojslavě nepočítá ani v nejmenším. Zdemolovat, vybourat a postavit dům nový, opět ve stylu staveb, které se staví v Napa Valley. A návrh spolužačky mne ještě dorazil. Je totiž situován do místa, které znám a které pokládám za svým způsobem „magické", je to na hranici přírodní rezervace a nedovedu si představit, že by se tam kácelo, bagrovalo a stavělo (zase) nějaké Napa Valley. Odpovídal jsem asi drsně a rozzlobeně, že jestli ani nastupující generace architektů nemá cit pro krajinu (ani jedna z prací neobsahuje náhledy toho, jak stavba zapadne do širšího krajinného rázu z různých úhlů pohledu), tak je to pro mne depresivní zjištění a vede mne to k úvahám o emigraci. Proč vzdělaní architekti i ve své volné tvorbě, která není tlačená investorem, sahají nejraději po posledních zbytcích volné krajiny, posledních impozantních svazích nezkropených chataři či podnikatelským barokem? Proč nedají aspoň ve svých diplomových fantaziích strhnout nějaký ten velkosklad, důlní stavby, vysílač, elektrárnu a nesnaží se místo braní něco té krajině spíš vrátit tím, že se tam místo něčeho, co je zatím pěstí na oko, postaví něco citlivěji komponovaného? Vyučuje se krajina vůbec na těchto školách? Učí se tam, že krajina může být krásná a cenná i sama o sobě, bez toho, že by musela nutně dělat podklad, „křoví" kreativitě a větší slávě architekta? Je nějaký technický problém v architektonických plánech použít reálné fotky daného místa shora, z protikopců, z údolí, od západu, od východu - místo toho, že se krajina zredukuje na shluky vrstevnic a počítačem vygenerovanou simulaci? Neútočím proti moderní architektuře, tu mám docela rád, pokud je něčím opravdu originální a respektuje to, co tam bylo před ní. Dům ve vinici je krásná a romantická představa, ale mělo by k ní být přistupováno s hlubokým respektem a podle mého názoru pokud je vinice impozantní sama o sobě, měl by vinař pokorně hledat jiné místo, protože z „hlediska věčnosti" má krajina větší hodnotu než pyšná fota do reklamních prospektů. Nenavštívil jsem dosud osobně nové Vinařství Sonberk, ale tu vinici znám a tam si dovedu představit, že to svižně navržená architektura může oživit. Chápu, že sebehlasitějším křikem rozmar investorů ani ctižádost architektů nezkrotím, ale i kdyby se z deseti vinařů, kteří o podobných vstupech do krajiny uvažují, jen jeden zamyslel a podíval se jinýma očima, tak ten křik marný nebyl.

........................................................................................................................................

16. září 2010

Včera jsme slavili ve vinotéce Riedel ve dvoře Slovanského domu pět let od jejího otevření. Majiel vinotéky a společnosti Ad Vivum pan Buřič si před nás stoupl a pravil, že jak asi za ten čas, co je známe, už jsme zjistili, Ad Vivum je kolektiv tichých introvertů, takže oslava v jejich pojetí bude vypadat tak, že prostě ochutnáme pár vín, která pro tuto příležitost vybrali. Už to mne naladilo na pohodovou strunu, protože jako další z druhu tichých introvertů si na nějaké bombastické show s dortem, rauty, hudbou, konfetami a sebeoslavnými proslovy zrovna nepotrpím. Popili jsme asi šest vzorků ze sortimentu AdVivum, Macôn, Chablis, Condrieu, Côte-Rotie, Rioju a Bierzo, pan Buřič k tomu vedl uvolněnou řeč o těch vínech a jejich tvůrcích prodchnutou jeho typickým jemným humorem, a mne tenhle prostor opět dostal. Na degustace do této vinotéky jsem začal chodit už téměř od počátku a nebylo těžké si ho zamilovat. Nevím, čím to je, jestli tím decentním světlem, které září, ale ne vám do očí, nebo hlínou omítnutými stěnami, rákosovými rohožemi na stropě, nebo celkem komponovaným podle zásad feng-shui, ale ať jsem přišel kdovíjak unavený, dobitý hektickým světem zvenku, tam se čas vždycky zpomalil do pohodového tempa, jaké se snad dá zažít jen na dovolené v některém požehnaném koutu Francie. Nevím, jak to vnímají ostatní spolusedící, ale já ochutnávky zde prožíval vždy jako slavnost. A nutno k tomu přičíst i to, jak ojedinělé je, když degustaci nikdo nenarušuje polohlasným hovorem se sousedy. Jel jsem zase večerní Prahou domů a místo toho, abych hloubal nad detaily u vín, jak se mi zhusta po degustaci děje, užíval jsem si dlouhý dojezd té povznesené nálady. A vzpomínal na to, co se za posledních pět let událo. Jaké jsem měl štěstí, že jsem tak brzy natrefil ve světě vína právě na AdVivum, jak moc mě jejich degustace a vína ovlivnily a formovaly. Chodil jsem v začátku také na degustace do Domu U Závoje, ale tam se za těch šest let změnilo osazenstvo několikrát, že už bych musel vzpomínat, abych někoho nevynechal. U AdVivum se za tu dobu změnilo jen zanedbatelně. A to jak personálně, tak v zařízení vinotéky, a i sortiment by se dal označit za stálý. To též vypovídá hodně o filosofii - zastupují vinaře, které si sami vybrali ne podle toho, jak se tu prodají, ale spíš podle toho, jak jim sednou jako lidé a jako vinaři a nevyřazují je z portfolia jen kvůli tomu, že prodeje jejich vín zrovna nedrží vzestupnou křivku. Jo, nějak jsem tam poslední dobou skoro nechodil - úsporná opatření, díky nimž nechodím už skoro nikam a za ušetřený peníz jednou za čas koupím nějakou superlahev. Ale možná díky tomu jsem sklouzl k příliš technicko-historickému vnímání vína, doma se prokousávám stohy knih a v článcích pak snáším na hromadu jen fakta. Možná bych měl si zase, lhostejno s jakými víny, oživit v sobě všechny ty slavnostní nálady a sebeočistné energie, prožít si nějakou pocitovku, zhluboka se nadechnout, vznášet se ve vlnách. V téhle vinotéce je k tomu asi fakt nejblíže.

........................................................................................................................................