Malánik - Osička
Člověk si docela dlouho a namáhavě buduje světonázor, a to si pište, že čím déle a pracněji, tím více bude narážet na věci, které do něj víc nebo míň nezapadnou. Můžete se buď tvářit, že je nevidíte, nebo věnovat námahu a čas tím, abyste pracně tam tyhle zkušenosti nějak přeci jen napasovali.
Už na ochutnávky moc nechodím. Ani na ty hodně lákavé, na které bych asi měl. Několik let mi chodí pozvánky na degustace do řecké restaurace Zorbas. Nikdy jsem tam nešel. Až ve čtvrtek na degustaci Vinařství Malánik- Osička. Proč? To nevím, něco mne tam táhlo. Snad opakovaně pochvalné reference od známých pražských vínomilců manželů Hroudových.
Stručně: Vinařství je to relativně malé, přesto ještě výnos silně redukují až na méně než kilo na keř. Terroir na Podluží zase ne moc rovinatý. Vína dělají na delší zrání, sami je lahvují tak v červnu nejdřív, i mnohem déle, po roce i dvou. Všechno ostatní už je proti tomu mému světonázoru: odkalení, zákvas selektovanou kvasinkou, výživa, nízkoteplotní kvašení v nerezu, semtam barik. Takže jsem čekal zase v nose samý citrus, broskev, mango, ananas, banán, černý rybíz nebo švestku a hlaďonkou sladkou chuť, prostě vína, kterých je od Patagonii po Dánsko mraky. Ale ne, ta vína voněla velmi jemně, uměřeně, a hlavně celkově byla taková..."moravská", s originální pečetí svého původu, po které se mi trochu stýská, protože mizí pod náporem trendového euro-world stylu. Vinařství bylo uvedeno tak, že když před časem přemýšleli, kdo z vinařů by měl být na degustacích zastoupen, oslovili šest špičkových zdejších sommeliérů a Malánik - Osička byl na seznamu čtyřech z nich. To se věru nedivím, asi kdybych měl cizinci prezentovat něco "echt" moravského, sáhl bych po nich spíš než po některých přirozeněji vyrobených vínech, které ale ve výsledku chutnají celkem moderně.
Tak... v hlavě si to musím nějak srovnat, ale... co s tím víc, než si to zaraženě přiznat.
