O Víně

2. září 2011

Zrušili nám výdejní místo kartonů ze Znovínu dole pod kopcem na Smíchově, odkud jsem si to dovalil za čtvrt hodiny tramvají. Teď se budu muset plahočit přes půl města do Proutěné ulice na Opatově. Aspoň jsem tam očumoval, jestli jim tam zbytečně neleží nějaká zapomenutá lahev dávno vyprodaného skvostu. A ejhle, měli takových omšelých lahví plnou klimatizovanou skříň. "Co to tu máte za poklady!" Nadskočil jsem, když jsem uviděl rulandské šedé ze Šobesu, ročník 1997. Na tohle víno si pamatuju dobře - jedno z prvních, co jsem od nich tehdy objednával. Stálo kolem stovky tuším... dokud se ho nenapila anglická královna při návštěvě Prahy - pak cena vylétla někam ke třem stovkám. Ale skvělé bylo. Zrálo totiž tehdy ještě ve starých velkých sudech, ne v nerezu. Tenhle zážitek jsem si chtěl zopakovat, nejlíp v přítomnosti těch, kteří nevěří, že Šobes je skutečně výjimečná poloha, protože součesné samotoky z nerezu je o tom nepřesvědčily. Pan Sláma dlouze listoval ceníkem, říkal jsem si, i... x stovek bych dal... jo, to jsem z laciného kraje - něco přes tisíc devět set za lahev. Sny se mi zbortily. Zklamaně jsem odmítl a pravil, že tyhle ceny typu "jsou tak vysoké, abyste mi ty miláčky nevykoupili" udělají radost mému kamarádovi, který má ještě osm lahví legendárního šobeského rýňáku 2000 (výběr z bobulí). Ten prý dnes stojí 3100,- Kč, ty zbylé lahve, co jsou ještě k mání. Vzpomněl jsem si, jak jsem kdysi na Putování vyhrál poukaz na toto víno, že si ho mohu koupit za litr. Dal jsem ho nejbližšímu, kdo po něm okamžitě chňapnul. Třílitr stála i vedle ležící večerka 1986 - i tu jsem chutnal, za tu bych i šest stovek dal, jak byla dobrá. Tisíce tři? Sorry, za to bych měl Chambertin Grand Cru nebo Richebourg. Nakonec jsem po dlouhém přerovnávání celé skříně zakoupil aspoň Šobes Rulandské bílé 2002. To jsem v vlastního archivu otevíral před rokem a půl. Sice už v sudu nezrálo, ale i tak ukázalo jemnost, komplexitu a harmonii parádní. V ceníku bylo 960,- Kč, ale paní se zželelo chudobného stařinkofila, takže pravila, že loni, kdy ho kupovala, stálo 650,- Kč (Znovínu počítač o silvestrovské půlnoci přihodí cenu ke všem archivům, jakože jsou o rok starší), tak za tuto mimořádnou cenu mi ho úhledně zabalila do krabičky s nápisem "unikátní víno" a já si ho s pohnutými pocity vezl domů.

........................................................................................................................................

 29. září 2011

Že se peče nový Vinařský zákon jsme věděl už dlouho. Chvíli mne bavilo sledovat na stránkách nových zákonů, jestli už náhodou nevyšel - přeci jen přijít s tím jako první docela lákalo. Ale po pár měsících mne to přešlo, takže není divu, že mi to proklouzlo mezi prsty (ještě že odebírám Vinařský obzor) - ve vši tichosti to vyšlo 30.8.2011 a platnost započala od 1.9.2011. Tedy nový vinařský zákon má číslo 256/2011. Ke stažení je třeba tady nebo tady (klikněte na knížku). Z pročtených změn oproti "starému" zákonu mi nic vysloveně převratného, o čem by měla být udělelna běžnému lidu osvěta, do oka nepadlo. Mírná zpřísnění typu nový formulář, povinnost něco uvádět nebo naopak zákaz uvést na etiketu jsou zase částečně vyvážena nějakou úlevou, že něco už není povinné (Nebo třeba že slámové víno lze vylisovat už po dvou měsících, pokud cukernatost moštu bude aspoň 32 °ČNM). Napočítal jsem poměr těch hlavních zpřísnění ku hlavním úlevám 9:6. Kdo tedy čekal nějaký zásadní obrat (jako třeba já), o němž by se nechalo dokola diskutovat na různých blogerských či profesních fórech, bude zklamán. Třeba ono nové evropské značení dle CHZO/CHOP bylo prakticky vyeliminováno tím, že uvedení těchto nelibozvučných zkratek bylo ponecháno na dobrovolnosti výrobců. Tím tohle asi umřelo a není nutné si zapamatovávat, do které skupiny patří přívlastky nebo zemské. Vsadím se o nanuka, že s těmihle zkratkami se na etiketě vína nejspíš nepotkám. A vůbec mne to nemrzí.