O Víně

Před Muhammadovým zákazem byli Arabové z nitra poloostrova zvyklí pít víno nárazově a ve velkém. Účelem nebylo nic víc, než se opít. Jsou známy mnohé příklady toho, jak si ve stavu totální opilosti navzájem mrzačili nebo podřezávali velbloudy a koně, napadali své sousedy, poráželi si stany, vyráželi k demonstrativním útokům na sousední kmen, kdy kmenoví básníci vrhali na své soupeře satirické a velkohubé verše, odháněli jejich dobytek, unášeli a znásilňovali ženy, ale většinou se jen opilí projížděli na koních kolem cizích ležení, předváděli se a uráželi sousedy sprostými a vychloubačnými veršíky. To vše vytvářelo ovzduší, v němž bylo jen otázkou času, kdy prorok nového reformního náboženství, které má Araby sjednotit, vytvořit z nich společenství sobě rovných a ovládnout svět, sáhne k drastickému opatření a víno zakáže - ve jménu dobré věci.

Na tuto knihu arabisty a islamologa, Miloše Mendela, na webu ovine.cz reflektoval již 25.1.2011 autor s nickem Jarda. Článek najdete pod tímto odkazem. Kniha pojednává nejen o víně a vinařství, ale dalších druzích nápojů vyrobených na bázi etylalkoholu, v dějinách islámu. Odvíjí se v ní příběh o osudech vína v dějinách těch oblastí světa, kde se od první poloviny 7. století postupně usazoval a rozvíjel náboženský (státoprávní) systém, o němž leckdo z nás ví, že víno a další druhy alkoholu zakazuje. Proto se z takového vymezení tématu může na první pohled zdát, že jde o prezentaci lehkého, úsměvného a senzačního příběhu, na němž se autor pokusil ukázat archaickou povahu islámského náboženství v kontextu moderní doby. Ne každé téma však bylo v dějinách i současnosti tohoto náboženství diskutováno tak soustavně a s takovou vážností a zaujatostí, jako právě požívání alkoholu v každodenním životě muslimů. Podle Miloše Mendela by se dokonce dalo říci, že otázky spojené s alkoholem se dnes staly důležitou základnou, na níž se odehrává mnohem širší ideové soupeření mezi stoupenci islamizace společnosti a představiteli polovičatého politického a intelektuálního sekularismu. Jeho úkolem je tento fenomén analyzovat, seznamovat s ním veřejnost nejen u nás, ale i odbornou veřejnost prostřednictvím cizojazyčných studií. 

Kniha nás seznamuje o etických, právních a historických souvislostech daného fenoménu na téměř 500-ti stranách, včetně seznamu použité literatury, rozsáhlého rejstříku a bibliografie. Kniha vlastně pojednává o tom, jak se tento zákaz v dějinách porušoval, jak se ho snažili obcházet vládci, dvořané, islámští učenci i obyčejní lidé.

Ráda bych uvedla pár článků, vztahujících se k jednotlivým kapitolám, doplněným o další zdroje k danému tématu. V první řadě bych se zaměřila na víno jako problém islámské věrouky, etiky a práva obecně. Další články by se vztahovaly k vínu a vinařství v středověkých dějinách Arabů (víno a vinařství na starověkém Předním východě, vinařské oblasti v arabském středověku a muslimském Španělsku, podmínky pro pěstování révy vinné, vinobraní a skladování vína, typy a odrůdy arabských vín včetně směsí a ředění vína, jaká byla prodejní místa a jak vypadaly tehdejší vinárny včetně jejich zařízení, jak se pohlíželo na pijáky a pijany a jaké byly následky opilosti). Další články by se vztahovaly k jednotlivým státům (Albánie, Afghánistán, Alžírsko, Bosna a Hercegovina, Jordánsko a Libanon) a tématu vína jako tématu plného paradoxů a zda-li je možné se dnes opřít o tradici.

Rozhovor k této knize na téma „Nejen o víně a vinařství v dějinách islámu" si můžete přečíst zde.