O Víně

Akce Ze sklepa do sklepa se ve Velkých Bílovicích konala již po sedmé a má čelní místo v našem vinném diáři. Účast jsme letos doporučili i rekordnímu množství obdobně postižených, takže se nás z Ústí nad Labem a Klubu přátel vína či jeho sympatizantů zúčastnilo asi dvacet. Zatímco všichni spali v Moravské Nové Vsi, my již třetím rokem užívali komfortu ubytování přímo na místě. Z naší tradiční party nemohl bohužel pouze Jarda, přibrali jsme tedy Vojtíškovi, abychom zaplnili auto a ve větší skupině je i větší zzábava.

Vyrazili jsme okolo 12 a ihned začali trápit řidiče Míru. Petr otevřel Neuburské, já pokračoval ledovým vlašským ryzlinkem od Korábů. Cesta nám tak příjemně utekla a okolo páté jsme již byli v Bílovicích. Zastavili jsme se ve vinařských potřebách a zakoupili nálevky pro klub. Pak již následovalo ubytování, paní domácí nás přivítala mísou vlastnoručně upečených, neuvěřitelně famózních kremrolí. Po zahnízdění jsme vyrazili do areálu sklepů, čekaly nás dvě degustace.

Jan Strýček má zájem udělat u nás degustaci, rozhodli jsme se tedy jeho vína přechutnat den předem, aby naše chuťové buňky byly odpočaté. Vína byla příjemná, ale pořád se nám do chutě vkrádal dominantní vjem hořčiny a kvasnic. Pan Strýček nám nabídl ochutnat víno přímo ze sudu, nikoliv nalahvované, a to už bylo o něčem jiném. Shodli jsme se, že za problém může nejspíše nějaká nečistota na filtru a při příštím lahvování tomu bude pan vinař věnovat zvýšenou pozornost. Žádný vzorek mě neohromil, ale jedná se vesměs o příjemná vína k dlouhému popíjení, s velmi pěkným poměrem cena: výkon. Prodejní cena je okolo 100,- Kč. Na degustaci jsme se dohodli, podrobnosti o vinaři i vzorcích tedy v jiné reportáži.

Jen pár kroků vedle má svůj sklep stálice našeho pátečního rozjezdu, Pavel Zemánek. Jeho vína se mi opět moc líbila. Vyzdvihl bych velmi suchý Ryzlink vlašský, voňavý a sladší Muškát moravský (s tím Pavlovi pomáhal tzv. stínový zeť, tedy přítel jeho druhé dcery), krásnou růžovou Frankovku a ovocité, byť poněkud drsnější, Rulandské modré. Ale všechny další vzorky byly moc dobré, tyhle mi utkvěly. Pavel jako obvykle sršel dobrou náladou a skvělými historkami, ale okolo jedenácté jsme se museli velmi neradi rozloučit, abychom nepřetáhli nápřah. Moc nás potěšilo, že se švagrem Daliborem Osičkou kývli na naší nabídku a přijedou na degustaci. Opět to bude příležitost seznámit vás s jeho víny a celkovou filozofií blíže.

V sobotu jsme vstali okolo osmé. Paní domácí nám připravila meruňkové menu, nejprve to byla buchta, následovala meruňkovice. Počasí nebylo nic moc, foukal studený vítr, ale, a to je hlavní, nepršelo. Zašel jsem koupit lístky, pozdravil se s dorazivšími skupinami z Moravské a vrátil se do základního tábora.

Zde jsme provedli kontrolu materiálů, tradičně - kvalitní a velká sklenka s novým logem kohouta, kapsička na krk (tu nepoužívám a sklínku nosím v kapse), mapa sklepů (tu jsme vzali jednu do skupiny, abychom se nedřeli), hrací karta na razítka jednotlivých vinařství (vhazují se do osudí a vítěz získá ohromnou kolekci vín, my si jí však necháváme jako artefakt), šest stokorunových poukázek na nákup vína, poukázky na dvě minerální vody, kávu a nedělní bagetu (ta opravdu přišla vhod). Poslední položkou je pak seznam vinařství, kde jsou fotografie, adresy a prostor pro poznámky, výborně udělané. Pokud by se k jednotlivým vinařům natiskly i všechny vzorky jejich vín, pak už by to bylo úplně dokonalé. Jo, ještě jsem zapomněl na tužku, aby bylo poznámky čím psát. Vstupné bylo tradiční 1000,- Kč, ale je vlastně každý rok výhodnější. Nemíním jen inflaci, ale pořadatelé do materiálů pořád něco přidávají.

Akci jsme zahájili tradičně u Míši Kubíka, který nás opět na chvíli pozval přímo k tankům. Přes Hrabala, který mě jako každoročně absolutně neoslovil, jsme zamířili rovnou k jedničce, tedy Milanu Baumanovi. Výborná vína, uchvátily mě všechny tři jeho tramíny, nejvíce ten poslední, který zrál na „jetém" dubovém sudu. Taky se mnou jel v neděli domů. Zakoupil jsem též hroznovou šťávu a naprostou novinku, brusinkovou medovinu. Další medoviny jsem vezl pro kamarády, kteří na nich mají doslova závislost. Milan projevil přání zopakovat u nás degustaci, což jsme mu s nadšením potvrdili. Takže podrobnou zprávu... herdek, nepsal jsem to už někdy?

Pokračovali jsme k vinařství Bílkovi, jejich příjemná vína patří k našim nejoblíbenějším. Bohužel nejsme sami, nějací rošťáci si toho taky všimli, takže v odpoledních hodinách již není mnoho vzorků ani k ochutnání, ani k zakoupení. Z tohoto důvodu jsme k nim letos vyrazili přednostně. Vína opět velmi pěkná, ale co je hlavní, zástupce vinařství souhlasil s degustací u nás. Takže zpráva... a už je to tu zas. Především doufáme, že z rodiny dorazí Královna vín 2007, poněvadž vinařek zase tak moc není a mužská část členů klubu by si konečně přišla na své...

Pokračovali jsme k Tiborovi Zapletalovi, který nás přivítal ve svém krásném novém sklepě. Dostali jsme ochutnat asi deset vzorků, rozhodně mi utkvěly v paměti, stejně jako povedený design lahví. Jako zajímavost nám ukázal prázdnou čirou lahev, která byla plná drobných mušliček, vypadalo to úchvatně. Samozřejmě se nechlubil návštěvou Chorvatska, ale nalezl je na jedné ze svých vinic.

Pak jsme se stavili u Dalibora Osičky, v paměti mi utkvěla zejména vína, dělaná tzv. katechinskou metodou. Mladá chutnají velmi podezřele, ovšem při zrání z nich mizí ostrost a nastupuje velmi zajímavá a neobvyklá chuť.

Kromě snahy o odlišení se vyrábí Dalibor vína touto metodou pro to, že se domnívá, že je v nich mnohem více zdraví prospěšných látek. Podrobnosti nám jistě sdělí na degustaci... a dost, to už bylo naposledy. Ptali jsme se ho, zda má tuto teorii nějak podloženou. Opáčil, že základní analytiky vína má, neboť vzorky přes kamaráda zaslal do rakouské laboratoře. Když požadoval konkrétní rozbory, sdělili mu, že musí poslat další vzorky, neboť dodané nestačí. Jak pak přes kamaráda zjistil, laboranti je docela prostě vymlaskli s tím, že je to šíleně dobré a pak neměli co analyzovat.

Úžasná byla návštěva u Vaška Knápka, který nám nabídl posezení a začal nosit vzorky, domů jel se mnou Dornfeldr. A kdybychom nemuseli dál a v neděli domů, tak tam sedíme doteď, jak to bylo příjemné.

Akci jsme zakončili u Skoupilů, jistý nejmenovaný (že jo, Jardo :-) vyspával intenzivní styk s veřejností, pan majitel sledoval, jak to dopadne mezi Brnem a Plzní, ovšem najatí brigádníci byli milí a ochotní.

Začalo drobně poprchávat, zakoupili jsme tedy něco málo na večer a přesunuli se do našeho wigvamu.

Postupně jsme odpadávali, přeci jen, nachodili jsme okolo patnácti kilometrů, já šel spát okolo půlnoci.

V neděli jsme provedli debordelizaci, rozloučili se s paní majitelkou a zamířili ke sklepům. Zde jsme vyzvedli objednaná a zaplacená vína (výborná služba, vřele doporučuji, výrazně tak zkrátíte čekací dobu a nemusíte se s nimi tahat) a akci ukončili u Pavla Zemánka. Viděli jsme se prý i na akci, ale ani jeden z nás si tím v pět odpoledne nebyl úplně jistý.Okolo poledne jsme se museli rozloučit i tam a vyrazili jsme k domovu. Tak zase za rok.

Akci jsem si velice užil a i přes nepřízeň počasí dorazilo přes 5 tisíc lidí. Veškeré informace naleznete na www.velkebilovice.com. Omlouvám se za absenci popisu vzorků a vinařství, ale o tom to pro mě fakt není. Chci si užít atmosféru, ochutnat množství vzorků a prohodit pár slov se známými vinaři. Organizátoři k tomu dopomáhají perfektní organizací bez chybičky. Vyhledáváte-li podobné dojmy jako já, pak neváhejte a příští rok určitě doražte.

P.S. Užitečné informace jsem trousil v minulých reportážích, v případě zájmu je naleznete například v článku Ze sklepa do sklepa ve Velkých Bílovicích.