O Víně

29.07.2014 p.j. Aktivni: Ano Datum a cas publikace: 29.07.2014 07:07

Seznamte se: Vinařství Dva duby, 9.7.2014, Malý Vinograf, Praha

Jirku Šebelu nějakou dobu znám, ale vidím se s ním málo, v Praze je prakticky nepolapitelný, i na Praha pije vino se nechal zastupovat, v Dolních Kounicích bývá úspěšnost vyšší, ale to zas já tam zabrousím spíš vzácně. Tentokrát se ohlásil, že bude nalévat ve Vinografu, tak jsem se za ním vydal. Degustace vypadala, že svým malým počtem vzorků a lidí mi umožní prohodit s ním zase pár slov. Kdo mohl tušit, že ve mně ustanoví nový kvalitativní etalon setkání vinaře se svým obecenstvem.

Degustace vín za přítomnosti vinaře je příležitostí pochlubit se, na co je hrdý, a ideálně zaujmout někoho dalšího, navázat s ním vztah, dostat ho na svou stranu. Strategií existuje více, Moravané sázejí nejvíc na bodrý humor, historky, semtam se někdo pokusí šokovat, všichni se snaží vymezit se a odlišit od "těch ostatních". Bývá zážitkem sledovat ten koncert jemného balancování mezi tím, co vinař chce a nechce na sebe prozradit, zejména když se rozhodí z naučeného konceptu nějakou otázkou nebo když vytuší, že v publiku se skrývají i lidé poněkud mimo jeho cílovou skupinu.

Jirka Šebela mi přijde, že nejde tou cestou někoho lámat na svou stranu, jako jeden z mála vinařů tady má svou konkrétní dlouhodobou představu toho, co chce, jak toho dosáhnout a co nikdy neudělá, a s pokerovým klidem velkého hráče čeká, až to lidem dojde a cílová skupina si ho konečně sama najde. Taky hned po příchodu a úvodní historce s parkováním pravil, že v plánu bylo zdegustovat tři vína ročníku 2012, který možná už má leckdo vyprodaný, ale on teprve začne lahvovat, a pak závěrečný bonus v podobě archivního vzorku - o něm mohli před degustací zájemci elektronicky hlasovat. K jeho zármutku to vyhrál Mille e tre 2009, tedy Sauvignon. Ať se hned přihlásí ti, kdo hlasovali pro tento vzorek, za trest jim bude nalévat jen bílá vína. Takže nakonec raději přichystal bonusů mnohem více, bílých i červených. A jal se vysvětlovat, že sám si nejvíce považuje svých vín červených, zejména z odrůdy Svatovavřinecké, která mnohem více odrážejí terroir svého vzniku. Vína bílá má jenom na hraní, jsou plastičtější a lépe se na nich zkouší různé, zejména sklepní vrtochy vinařovy. A když už bílá, tak Veltlínské červené rané mu přijde zase pro Kounicko vhodnější a typičtější, lépe pro delší zrání stvořené než Sauvignon, který vlastně jen toužil vyzkoušet, protože byl kdysi fascinován víny Didiera Daugeneau. No ale hodně touží si v dohledné době vyzkoušet pracovat ve svých sudech i s Ryzlinkem vlašským původem od Volaříka, či s Veltlínským zeleným z Weinperk, o nichž si, stejně jako já, myslí, že je to zřejmě u nás nejlepší terroir pro tuto odrůdu.

Padl dotaz na to, jak on by charakterizoval terroirovou odlišnost Dolních Kounic. Okamžitě odpověděl, že kdo si našel na Kounice čas, ten ví, a kdo tam nikdy nebyl, tomu to nevysvětlí. Ale v zápětí pomalu s vysvětlováním začal. S popisy podloží, hloubky půdy, odlišnostmi mezi vinicemi v Kounicích i v porovnání třeba s nedalekými Ivančicemi. Dokládal to i konkrétními víny z "bonusů",které tahal jak kouzelník z rukávu naprosto samozřejmě, a které se mezi sebou lišily právě buď vinicí nebo detailem zpracování. Vytasil se i s vlastní sadou ručně foukaných italských skleniček, které mu po vyzkoušení mnoha jiných modelů přišly překvapivě fungující a univerzální. A hned je mezi nás rozhodil na porovnávání. Ano, přesně takového vinaře jsem měl na mysli, že by měla oslavovat nesoutěžní přehlídka Jiná vína: vinaře nadšeného empirickými experimenty, neustálým porovnáváním vlivu něčeho na něco, vinaře, který přesně v momentě, kdy už si myslíte, že ho máte přečteného, vás něčím překvapí. Následoval plynulý tok úvah a zkušeností z vinifikace a zejména z vinohradnícké praxe, jeho polní pokusy s výškou zatravnění, postřiky, fázemi Měsíce, které možná neodhadnu, jak moc byly poutavé pro běžného konzumenta, ale já jakožto mikrovinař jen fascinovaně zíral a zaplňoval papír cennými poznámkami. Asi nedokážu úplně zprostředkovat svými slovy unikátnost toho večera, kdo to nezažil, nepochopí. Obyčejně po posledním vzorku brzo zmizím, bezuzdná zábava s dopíjením mi na degustaci přijde to nejméně zajímavé, ale Jirka si sednul k našemu stolu a pohotově a se vší hloubkou odpovídal na další a další dotazy. Nemohl jsem se odtrhnout a odejít, pořád jsem chytal nové a důležité podněty. Takhle jsem si nějak ve svých nejodvážnějších snech představoval ideální degustaci: pár lidí, rodinně útulno, vinař, který nemlží, necpe do hlavy marketingové plky, popravdě odpoví na každou otázku podle svého nejlepšího vědomí a svědomí takovým způsobem, že to má hloubku, poučení, charisma a zanechá to nějakou nesmazatelnou stopu, nějak nám to změní když ne život, tak alespoň dosavadní nazírání na víno. Takové bylo mé setkání s Nicolasem Joly, s Lalou Bize-Leroy, s Alfredem Tesseronem. A tenhle večer bych směle zařadil jim po boku. Ještě ani teď jsem nevstřebal, jaké štěstí je, že mezi zdejšími vinaři rostou osobnosti tohoto formátu.

A že jsem vůbec nepsal níc o těch vínech? Žádné hvězdičky, body, plnosti, aromatické profily? Joj, to v tomhle případě převedené na písmena nefunguje. Musíte za ním do Kounic, projít vinicema, poslouchat, ochutnat ze sudů i z lahví. Jsou to vína originální, terroirově specifická, bez obvyklé reduktivní tenze, uvolněná, mnohovrstevnátá, měňavá, dlouhá, s potenciálem zrání. To je i moje definice velkého vína. Ale budu rád, když mi to většina neuvěří, na velká vína se hned lepí sběratelé, snobové, bodující žurnalisté, Číňané, padělatelé, aukční síně, překupníci, top gastronomie a v naší kotlině i zlé jazyky a závistivé řeči. To už bych asi patnáctihlavou pohodovou degustaci s ním nezažil. A to bych teda ještě někdy chtěl. Že bych teda přeci jen do těch Kounic zase zajel?

Počet příspěvků v diskuzi: 7  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 4637x
Průměrná známka po 0 hodnoceních: -
 1    2    3    4    5