O Víně

Před časem mi napsal P. z Bratislavy, že konečně v úterý devatenáctého ledna přijede do Prahy, kde má cosi na práci a při té příležitosti si vyzvedne 16 lahví vína, které si u mě objednal na podzim. P. má k vínu pěkný vztah, jako ostatně mnoho Slováků, protože přeci jen jsou k němu geograficky blíž, než my, Češi, kterým oni říkají, k mé jisté nelibosti, Česi. Nemohu si pomoct, tahá mě to za uši.

P. má doma dvě skříňové vinotéky Liebherr a v nich průběžně okolo sto šedesáti lahví vína, převážně rakouského. Sklep ke své lítosti mít nemůže. Kvůli spodní vodě. Dunaj. Když mi P. loni v listopadu poslal svůj výběr vín z mého sklepa udělal mi velkou radost. Bylo to před Vánoci, v adventním čase, a i tak abstraktní věc, jako je seznam vybraných vín, může být pěkným dárkem. Ten výběr měl hlavu i patu, seznal jsem, co jsem tušil, totiž že P. vínu rozumí. Zejména mě potěšilo, že P. zvolil z biodynamického vinařství Domaine Valentin Zusslin z alsaskéh vesnice Orchwihr víno, které jim v posledních letech dělá velkou prestiž, Riesling Grand Cru Pfingstberg 2005. K tomu přidal Pinot Gris stejného ročníku z vinice Clos Liebenberg a ještě Muskat Cuvée Marie z vinice Bollenberg, také 2005. P. tak obsáhl všechny tři vinice, na kterých Zusslinovi hospodaří a tři odrůdy ze sedmi, které se v Alsasku pěstují a strefil se do nejlepšího ročníku první dekády tohoto století. Hezké skóre na to, že si od Zusslinů vybral právě jen tři vína. Stejně, ne-li ještě o chlup víc, mě potěšil jeho výběr vín z regionu Jura, kterých si objednal vůbec nejvíc. Pozoruhodná vína Jury, za hranicemi Francie téměř neznámá, originální a trvanlivá, si pozornost, bozi vědí, po čertech zaslouží. P. to ještě korunoval tím, že z vín Didiera Montchoveta, biodynamika z Burgundska, od něhož chtěl jen jedno víno pro začátek aby poznal vinařův styl, se strefil do Bourgogne Hautes Cotes de Beaune Rouge 2005. Sám bych v takovém případě nevolil jinak.

P. je filmař a televizák. Sešli jsme se na Barrandově, v hospodě Hladomorna, kterou jsem založil v roce 1998, když jsem tu pracoval jako ředitel fundusu kostýmů a rekvizit, inspirován filmem Císařův pekař, pekařův Císař, zejména scénou, kdy Nataša Golová v roli Sirael krmí Jana Wericha v roli pekaře Matěje, vhozeného do hladomorny, dozlatova vypečeným kuřátkem z císařské kuchyně. P. měl za sebou důležité jednání a tak jsem myslel, že popadne vína, zaplatí a alou do Bratislavy. Ale ne. P. si sedl, poobědval a vyprávěl. Hlavně o tom, jak v Bratislavě založili s přáteli občanské združenie Les petites Femmes. Spolek, jak jsem vyrozuměl, kromě různých požitkářských aktivit se nezabývá ničím menším, než obranou regionálních farmářských produktů a při této činnosti spolupracuje s podobně spolčenými lidmi z celé Evropy. P. mě například informoval, že ve Švédsku už delší dobu je dobrým zvykem nepřevážet mléko mezi regiony, protože lidé a mléko z jednoho regionu si navzájem sednou nejlépe. To se naštěstí netvrdí o vínu. To bych měl po zábavě. Také mě P. řekl o skvělé řadě knih nazvaných Culinaria z vydavatelství Slovart. Zatím vyšly Culinaria Francie, Itálie, Španělsko a Maďarsko. Zatoužil jsem hned po té „Francii", jejíž autorem je André Dominé. Na Internetu jsem následující den zjistil podivnou anomálii: Česká filiálka Slovartu nabízí knihu pouze v angličtině a v češtině je k dostání na Slovensku. Dopsal jsem do českého Slovartu, jestli opravdu, když chci české vydání, musím si ho objednat na Slovensku. Odpověděli, že se pokusí a pokud české vydání dostanou, bude na internetu nabízeno. Teď abych byl v každodenní pohotovosti. Ještě, že mám v Bratislavě kamaráda P. Ten mi napsal: „Vina jsou ve vinotece, radne zapsana vcetne gastronomickych doporuceni a doporuceneho obdobi konzumace. Dekuji pekne za tyto informace. Vetsinou nekupuji vina, ktera jsem neochutnal, ale jen ukladat ty od Vas do polic bylo "bohovske". Knihu Vam mohu klidne koupit a poslat po kamaradovi. Dejte vedet." Dal jsem vědět a už se těším, až mi to české vydání z Bratislavy přivezou.