O Víně

V prvé řadě je nutné poděkovat pořadatelům za uspořádání tak velké výstavy, muselo to dát spoustu práce. Celkem bylo k ochutnání 424 vín (z toho 278 ze zahraničí).

Návštěvnost byla velmi vysoká, už hodinu po začátku se člověk prodíral davem dost obtížně. Lidé to pojali do značné míry jako společenskou akci, příležitost pozdravit se a popovídat si se známými, takže v sálech byla úroveň hluku na můj vkus dost vysoká. Ale kdo je na takové masové akce zvyklý, tak mu to asi nevadí.

O výběru vín by se dalo mluvit dlouho, v zásadě sympatické bylo zacílení na určité odrůdy (burgundské + RR), naopak sekce „ostatní bílé/červené odrůdy" působily dost roztříštěně, jako by byly výsledkem víceméně „náhodného výběru".

Katalog obsahoval jen ty nejzákladnější údaje, někde i tak neúplné nebo nejednotně zapsané, ale to většinu návštěvníků jistě netrápilo, řeklo se „teď si dejme ten novozélandský Sauvignon" a nic dalšího se neřešilo. I standardní degustační dávky (asi jeden hlt) mně osobně nějaké podrobnější zkoumání vína neumožňují, ale rámcový obrázek si člověk udělá. Taky samozřejmě chápu, že nelze nalévat nějaké větší množství, aby se dostalo na co nejvíce lidí (i tak se některá vína vypila dost brzo).

Teď již k samotným vínům. Z bílých jsem se zdaleka nejdéle zdržel u ryzlinků. Prakticky všechny německé a alsaské rýňáky, které jsem ochutnal, byly velmi slušné. Nejvíce se mi líbilo Cuvée Frederic Emile 2005 od Trimbacha, elegantní, dlouhé, s pěkným petrolejem ve vůni, a dále Spaetlese 2009 ze Schloss Johannisberg se zbytkovým cukrem, moc pěkné (jinak zcela dominovala suchá vína). Zkusil jsem i něco málo z Rakouska, asi nikoliv náhodou zaujaly hlavně hutné a nabušené ryzlinky (F. X. Pichler, Reserve 2011; F. Hitzberger, Smaragd 2011), které by stálo za to nechat pár let uležet.

Z červených jsem začal burgundskými Pinot noir. V zásadě slušná vína, ale nějaké extrémní nadšení se nedostavilo, i vína ročníku 2007 (nic staršího jsem neměl) mi připadala zatím příliš mladá, než abych je dokázal plně docenit (vč. slavného Clos de Tart).

Dlouho jsem se zdržel u jižních vín v sekci „ostatní odrůdy červené". Překvapila mě obě Chateauneuf du Pape (Ch. Mont Redon 2008 a Dom. Grand Veneur 2009), která byla i přes svoje mládí už krásně sladěná, elegantní a velmi dobře pitelná, bez oné až přehnané nabušenosti, kterou mladá rhonská vína často mívají. Jelikož vůbec neznám italská vína, až zde jsem si odbyl „premiéru" s víny Angela Gaji, všechny tři červené vzorky (Darmagi 2006, Sori San Lorenzo 2006, Sito Moresco 2007) byly velmi dobré, s dlouhou dochutí a hlavně s velkým potenciálem pro stárnutí (většinou mají ještě celkem výrazné třísloviny). Pěkných italských vín zde bylo ale víc, např. Serrendari, Barolo 2007, nebo La Serena, Brunello di Montalcino 2007 (nic o nich nevím, takže názvy čistě podle katalogu).

V „kabernetové" sekci mě nejvíce zaujala dvě krásně zestárlá chilská vína od Miguela Torrese (Manso de Velasco 2001 a Mas la Plana 1996), s terciérními vůněmi a komplexní chutí, v níž bych Cabernet Sauvignon už nepoznal. Byla zde i další dobrá vína, ale jelikož tady moje poznámky končí, nemůžu o nich napsat nic konkrétnějšího :-) . Pak už jsem degustoval jen „hedonisticky" a vína rozebíral jen v diskuzích se známými...

Každopádně to byla moc příjemně strávená sobota!