O Víně

Musím přiznat, že mě fascinuje oblast Bordeaux, nejen různorodostí svých vín, dlouhou historií, ale také výraznými "společenskými" rozdíly. Na jedné straně jsou zde menší rodinná vinařství, z nichž některá celkem prosperují a jiná se potácejí na hranici rentability. Na druhém pólu pak stojí elitní vinařství, která jsou ve vlastnictví miliardářů, nadnárodních finančních skupin apod., a fungují jako dobře promazaný "stroj na peníze". Tato špičková vinařství sice spolykají nemalé investice, ale stejně tak produkují vysoké zisky. Někde na fóru La passion du vin jsem četl odhad, že přímé výrobní náklady ani u nejdražších vín nepřesahují nějakých 20-25 euro na láhev, přičemž prodejní ceny běžně dosahují stovek eur. I když si takové vinařství nechá postavit zbrusu novou budovu od renomovaného světového architekta, při ceně vyprodukovaného vína se jim taková investice vrátí během několika málo let. "Daňová optimalizace" zde bezpochyby funguje stejně dobře jako v jakémkoliv jiném podnikání :-) . Je to svět sám pro sebe, do něhož je pro nezasvěcené obtížné proniknout. Kdyby třeba takový pan Dominec psal blog, určitě bychom se dozvěděli spoustu zajímavých věcí :-) .

Dnes recenzované víno sice rozhodně nepatří mezi předražené luxusní produkty, poslouží mi však jako záminka pro alespoň letmé nahlédnutí do onoho "velkého vinařského světa". Není to ale ani víno typu Mouton Cadet, které staví především na falešné iluzi, že zákazník si kupuje "něco extra". Láhev jsem si velmi užil čistě pro samotný obsah, detaily o vinařství jsem si začal zjišťovat až při psaní blogu.

Château Cap de Faugères je víno vyráběné ve vinařství Château Faugères, které je dnes součástí skupiny Vignobles Silvo Denz (web). Rok 2005 byl dobou, kdy došlo ke změně majitele vinařství, takže je nutné něco říci i o tom předchozím. Château Faugères bylo od roku 1823 ve vlastnictví rodiny Esquissaud. Po většinu jejich éry šlo o prakticky neznámé vinařství, neboť víno sami nelahvovali, ale všechno prodávali jednomu négociantovi. Tuto praxi změnil až Pierre-Bernard Guisez, který vinařství zdědil v roce 1987. V následujícím desetiletí investoval do obnovy vinic i sklepního provozu, začal také spolupracovat s enologem Michelem Rollandem. To vše vedlo k znatelnému vzestupu kvality vína. Jelikož jejich vinice se rozkládají jak ve východní části apelace Saint Émilion, tak v přilehlé části apelace Côtes de Castillon (zhruba mezi obcemi Saint Étienne de Lisse a Sainte Colombe), při lahvování bylo nutné vína z obou apelací odlišit - vínu z první apelace zůstalo jméno "Château Faugères", víno z druhé se začalo nazývat jako "Château Cap de Faugères". Od roku 1992 se Cap de Faugères vinifikuje v tehdy nově postaveném samostatném sklepě.

Pierre-Bernard Guisez, řečený Péby, sice v roce 1998 předčasně zemřel, jeho manželka Corinne však pokračovala v započaté práci. Z vinic Château Faugères vyčlenila kvalitní parcelu Merlotu (necelých 8 ha), z níž začala vyrábět samostatné víno, na počest manžela nazvané "Château Péby Faugères". To v ročníku 2000 vstoupilo do širšího povědomí, když sklidilo vysoké bodové hodnocení od Roberta Parkera (informace převzaty z www.dico-du-vin.com).

V roce 2005 koupil celé vinařství švýcarský podnikatel Silvio Denz, milovník vína a secesního umění. Ve Švýcarsku vydělal pár miliard eur provozováním sítě obchodů s parfumérií, později rozšířil svůj záběr i na výrobu a prodej luxusních šperků, bytových doplňků, uměleckých předmětů apod., obchoduje také s vínem (detaily viz na Wikipedii). Jeho vinný archiv zahrnuje prý 35 tisíc lahví prestižních značek (jistě to od něj vyžaduje značné sebeovládání, neupít se k smrti :-) ).

Do vinařství Château Faugères investoval Silvio Denz značné sumy. Jenom sklep, nazývaný jako "katedrála vína", který mu vyprojektoval slavný architekt Mario Botta, stál 10 miliónů euro. Jejich spolupráce pokračovala i později, v roce 2013 dokončili pro Château Péby Faugères unikátní, volně stojící betonovou sklepní budovu ve tvaru vinné karafy, vysokou 17 m. Toto a další věci i osoby, o nichž byla řeč, jsou vidět na propagačním videu na webu Château Faugères (anglická verze; dost efektní, kouká se na to pěkně). Investice a spolupráce s kvalifikovanými specialisty (Michel Rolland zde konzultuje i nadále) se vyplatila, vinice Château Faugères i Péby Faugères získaly v roce 2012 status "Saint Émilion Grand cru classé" (celá klasifikace je třeba zde). Vedle dalších dvou vinařství v Bordeaux (na "pravém břehu") nedávno koupil i věhlasné Château Lafaurie-Peyraguey v apelaci Sauternes, dále vlastní podíly ve dvou vinařstvích v Katalánsku a Toskánsku.

Pokud se vrátíme k vínu Château Cap de Faugères, dnes se produkuje na 46 ha vinic, jejichž průměrné stáří činí 30 let. Odrůdové složení je 85 % Merlot, 10 % Cabernet franc a 5 % Cabernet Sauvignon. Macerace trvá 30 dnů, školení pak 12-14 měsíců v barikových sudech jednou a dvakrát použitých, lahvováno bez čiření. Dále existuje speciální cuvée "La Mouleyre", ze 40letých vinic Merlotu a Cabernetu franc (ovšem vyrábí se pouhých 2400 lahví oproti 150 tisícům lahví "obyčejného" Cap de Faugères).

Teď už konečně degustační poznámky k láhvi Château Cap de Faugères 2005, Côtes de Castillon AOC. Festovní láhev z tmavozeleného skla, kovová záklopka, kvalitní celokorek, jak jinak. Temně granátová barva, s mahagonovým odstínem, zcela neprůsvitná. Ve vůni dominuje ovocitost již proměněná stářím ("sušené švestky"), je v ní cítit i kořenitost a na počátku také lehce alkohol. Chuť plná a masivní, která působí dost "jižanským" dojmem, je v ní krémová ovocitost, dostatek kyselin, poctivé třísloviny. Zkrátka je to víno, které má "všeho hodně", ale složky jsou ve vzájemné rovnováze (v rámci tohoto "jižního" stylu). Navzdory své plnosti ovšem nepůsobí těžkopádně a únavně, alkohol (14,5 % vol.) nijak nevystupuje. Citlivě nabarikované, což se mi líbí taky. Velmi dlouhá dochuť!

Během následujících tří dnů se víno změnilo jen minimálně, možná vůně trochu získala na komplexitě. Už dnes je dobře pitelné, další archivace (10 let a více) mu ale jistě jenom prospěje. Celkově vzato tedy hutné a "hedonistické" víno, pro mě coby příznivce daného stylu je naprosto úžasné, nemohu mu cokoliv vytknout. Na druhé straně jsem si vědom toho, že milovníkům středoevropských červených vín bude už asi připadat trochu těžké. Na celkové podobě vína se jistě podepsal ročník 2005, v Bordeaux jednomyslně pokládaný za jeden z několika málo "ročníků století", kdy hrozny Merlotu dokonale vyzrály (asi by se dalo mluvit i o lehké přezrálosti).

Koupeno en primeur přes vinotéku La Cave ve Vídni, cena 14 € je skvělá vzhledem ke kvalitě a k archivačnímu potenciálu vína.