O Víně

Akce nese příznačný název „Za vinařem do Velkých Bílovic" a postupně během necelých pěti měsíců otevře svá vinařství 53 vinařů s tím, že každý týden máte možnost zavítat do tří vinařství. Která vinařství mají zrovna otevřeno se dozvíte buď na webu www.velkebilovice.com nebo přímo v obci, kde jsou na určitých místech k dispozici letáčky a u kulturního domu je přímo informační cedule, kde se vše potřebné dočtete. U každého vinaře máte za cenu 100,- Kč možnost ochutnat minimálně 8 vzorků, ale z mé zkušenosti to bylo vždy o trochu více.

A teď už k samotné mé zkušenosti z výletu do Bílovic. Za vinaři jsme se s partou vydali v sobotu odpoledne a naše první štace byla v rodinném vinařství bratrů Hrabalů. S tímto vinařstvím mám již několik zkušeností a vždy mi zde velice chutnalo a ani tentokrát tomu nebylo jinak. Docela nás překvapilo, když nás do vinařství uvedl syn pana Hrabala a téměř celou degustaci vedl sám. Na patnáctiletého kluka si vedl jako ostřílený borec a když později dorazil sám pan Hrabal, nemohli jsme jeho potomka jinak než pochválit. Od Hrabalů se odcházelo opravdu těžko, všechna vína byla opravdu precizní. Nejvíce nám zde jako již tradičně zachutnal Ryzlink rýnský, ten Hrabalovi umí opravdu na jedničku podtrženou. Z červených vín se hodně zalíbil N.E.R. z kolekce vín Cateau Peluic, což je jakási prémiová řada vín školených v sudech barrique. Pan Hrabal se nám svěřil, že tato vína by měla svou chutí a vůní připomínat vína z Francie, což se dle mého názoru projevilo i na vinětě. Ač neradi, museli jsme se s panem Hrabalem rozloučit a jít dál.

Naše další zastávka byla ve veřejnosti trochu méně známém vinařství u Kachyňů. Už z dálky se na nás smál pan Kachyňa, seděl u krásného velkého dřevěného stolu s lavicemi, který stojí před sklípkem, což je velice pěkné a praktické. Ještě jsme počkali na Kubu, což je syn pana Kachyni a s největší pravděpodobností také nástupce rodinného klanu vinařů. Dozvěděli jsme se, že Kachyňovi hospodaří na 3,5 hektarech ve Velkých Bílovicích a zpracovává pouze své hrozny z 6 bílých a 8 červených odrůd. Po shlédnutí stolu s víny, která byla určená k degustaci se mi trochu zamotala hlava. Počet koštovaných vín se vyšplhal až k číslu 16. Takže je opravdu těžké si každý vzorek zapamatovat. Bílá vína byla převážně polosladká, nicméně kdovíjaké slaďáky to nebyly, všechna vína měla svůj charakter a byla krásně pitelná. Vyzdvihnout bych mohl Rulandské šedé, Pálavu, Neuburské, vše ročník 2010. Hodně pěkné vino byl klaret z Rulandského modrého téhož ročníku, který se mnou chtě nechtě musel putovat domů. Z červených vín zaujala netradiční odrůda Sevar, což byl opravdu vinný orgasmus. Když vezmu v potaz ceny vín, které se pohybují od 90 do 120,- Kč, není co řešit. Jak se říká, u Kachyňů rozhodně dostanete za málo peněz hodně muziky.

Třetí vinařské dobrodružství se konalo v malém vinařství pana Erika Lanžhotského, i do třetice jsme byli velice vřele přivítáni a provedeni sklípkem, v jehož horní části se mohutně budují kapacity pro ubytování. Je více než jasné, že po předchozích dvou zastávkách už jsme byli značně ovínění, což je veliká škoda. Pan Lanžhotský nám nabídl krásná vína a nejedna lahev byla zakoupena tzv. „na cestu". Vína se i zde, jako u Kachyňů pohybovala ve velice příjemných cenových relacích od 90,- Kč. Co tedy doporučit u pana Lanžhotského k zakoupení? Hodně pěkné byly dvě šardonky, jednalo se o ročník 2010 výběr z bobulí a pozdní sběr. S červených vín nás potom zaujal Modrý Portugal jakostní za krásných 90,- Kč. Po samotné degustaci jsme ještě chvíli seděli před sklípkem a povídali si s panem Lanžhotským. Poté jsme se už velice vrávoravým krokem a za zpěvu odebrali do místa našeho ubytování.

Co tedy říci na závěr. Akce „Za vinařem do Velkých Bílovic" je akcí dobře vymyšlenou, organizovanou a propagovanou. Místní vinaři jdou dle mého názoru správnou cestou a dělají vše proto, aby se jejich krásná vina dostala do podvědomí nás, zákazníků. Kdo tedy stále ještě váhá a neví kam vyrazit za vínečkem, rozhodně by měl nabrat směr Velké Bílovice a nebude ani trochu litovat.