O Víně

Hned na začátku bych chtěl ještě jednou poděkovat doktoru Pavlovi Kacerovskému, hlavnímu organizátorovi, který nám věnoval velké množství volných vstupenek. Proto potěším všechny své příznivce, budu milý, neboť jsem zastáncem přísloví: „Darovanému koni na zuby nehleď."

Abychom mohli akci zhodnotit v celé její šíři, rozdělili jsme se na dvě skupiny. Petr s Jardou jeli v pátek 15.4., my s Mírou v sobotu (důvodem byli samozřejmě pracovně - časové důvody, ale takhle to zní vznešeněji). Do skupiny jsme ještě přibrali zasloužilé a milé alkoholiky z klubu Martina s Milanem, dále pak doktorandku českého jazyka Šárku, která dohlížela na absenci vulgarit a Helču coby zdravotní doprovod. Cesta probíhala poněkud pomaleji, neboť opálení spoluobčané si ze zabezpečovacího zařízení vypůjčili nějakou měď, ale v půl jedenácté jsme byli na místě.

Určitě potěšilo vstupné 150,- Kč a šatna zdarma, žetonkový systém (žetonek 5,- Kč, vzorek je za jeden - několik žetonků) zůstal zachován. Většina vinařů ovšem žetonky buď nechtěla nebo se s nimi dalo dohodnout stylem - cvrnkněte mi do sklenky deset vzorečků a já vám dám tři žetony.

Na pódiu hrála stylově živá cimbálka, která nemá chybu, mimo její produkci bych vypustil pouštění Míši Davida a podobné pecky, zvolil bych něco tématičtějšího.

Vystavovatelů bylo letos míň a znám je též z jiných akcí, ale pořád jich byl dostatečný počet na příjemnou degustaci. Kromě moravských (Skoupil, Dufek, Žídek, Málek, Skrášek...) také někteří čeští vinaři (Vybíral, Agrofrukt Kamýk, Vinařská škola Mělník).

Chválím chladící boxy nebo tubusy s ledem, vína měla optimální teplotu.

Zaměřili jsme se především na bílá vína aktuálního ročníku 2010 a opět si potvrdili, že tak špatný ročník to nebyl. Vína jsou dobře pitelná a nejsou fádní. Vzhledem k tomu, že archivaci neholduji, asi nezjistím jejich vývoj, ale rád si o tom přečtu.

Pokud bych měl vypíchnout dvě vína (shodou okolností vítěze svých kategorií, ale to jsme se dozvěděli až posléze), pak to byla:

Neuburské tuším pozdní sběr z vinařství Dufek a růžová Frankovka též tuším pozdní sběr z vinařství Volařík.

Na akci bylo možné se tradičně občerstvit klobásou a navštívit hrad, kde vznikla expozice českého vinařství. Ale nechtěli jsme míchat několik vjemů, takže návštěvu jsme odložili na jindy. Okolo druhé jsme se rozloučili a vyrazili na vlak. Vyšli jsme tak vstříc především Helče, která šla na noční, ale i my ostatní jsme usoudili, že tato délka setrvání na místě je optimální.

Opět poděkování Jardovi Šimkovi z vinařství Skoupil, který nám dal ochutnat vše několikrát a vybavil nás na cestu lahví, abychom netrpěli žízní. Na nádraží jsme se rozloučili a já šel na jedno zdravotní ke Kmotrovi.

Shrnutí si vypůjčím z minulé reportáže, protože se mi pořád líbí. Vinařské Litoměřice jsou tradiční akcí, která ve mně sice nevyvolává nadšení, ale ani nutkání uprchnout. Nesvítí mi v kalendáři zlatým písmem a určitě nemá cenu se na ní trmácet z druhého konce republiky. Ovšem pokud to nemáte daleko, počasí se moc nepředvede a chcete ochutnat rozmanitá vína v příjemné atmosféře, není účast proč odkládat.

Pořadatelům přeji alespoň vyrovnaný rozpočet a hodně úspěchů při pořádání jubilejního, desátého ročníku.

Veškeré informace o akci, vyhlášení výsledků a podobně najdete na www.ortopedicke-centrum.cz.