O Víně

Když jsme loni v květnu byli v Žernosekách na koštu, dozvěděli jsme se ve vinařství u Mikulenkových o možnosti, která nemůže nechat žádného vínomilce v klidu. Totiž, že si můžeme adoptovat svůj vlastní vinný keř. Podrobnosti byly dále doplňovány upřesňujícími maily, řadu informací je možné nalézt i na stránkách vinařství.

Pro mě osobně se jedná teprve o druhou adopci, tou první je ara vojenský v ústecké zoologické zahradě. Zatímco adopce zvířat je celkem dobře promyšlena a propracována, adopce vinného keře je nejspíše světovou premiérou.

Ovšem samozřejmě platí, že být patronem není jen tak, tedy každý si musí svůj keřík zasadit. Z toho důvodu jsme tedy dne 9. dubna 2011 vyrazili do Žernosek. Bylo nás pět, z rady klubu nemohl bohužel Jarda, který dával pozor, aby demonstranti v Krupce něco neprovedli, naopak se coby zdravotní doprovod přidaly Helča s Terkou.

Cesta železným ořem proběhla bez problémů a okolo půl deváté jsme se již vítali s majiteli. Ukázalo se, že patron toho musí zvládat ještě mnohem více, nejprve jsme si vyrazili svou cedulku.

Cedulka je z plechu velikosti zhruba obálky na dopisy s dvěma otvory na zavěšení. K dispozici bylo kladivo a sada „důlčíků", na každém bylo buď písmeno nebo číslo. Během deseti minut každý do tabulky naťukal datum, jméno, řadu keře a své pořadové číslo. Helča s Terkou naštěstí nemusely prokázat své odborné kvality, sešli jsme se samí šikovní. Vybaveni kromě tabulky i buřtem jsme vyrazili směr vinohrad.

Zde se nás ujal Dalibor a jal se nám laskavě vysvětlovat, co budeme dělat (partnerka nás upozornila, že Dalibor je povahy mírné až flegmatické, ovšem při výsadbě se z něj stává cholerik, tedy mlčet, makat, neodporovat :-). Nejprve se musely zkrátit kořeny na sazenici, čehož se ujala Helča (odborně se této činnosti říká žužlání kořene :-) a vykopat díry pro sazenice, čehož jsme se ujali my muži. Sazenice pak byla vložena do díry, částečně zasypána, do díry nalita voda, Dalibor si vše zkontroloval a sazenice byla zahrnuta úplně. Nakonec jsme si upevnili cedulky na tyčky u révy.

Dále pak jsme krmili koně, opékali buřty a prohlíželi si ovčí stádečko.

Vinice začnou rodit podle optimistických odhadů v roce 2013 a jejich rozloha bude činit asi 3 ha. Daliborovi se podle všeho podařilo získat investora, který pomůže s dalším rozvojem hospodářství. Patroni budou keře sázet o víkendech až do začátku května, celkem nás je zatím 472.

Pak jsme se ještě stavili u Pavla Hrabkovského, kde jsme dostali ochutnat bílá vína aktuálního ročníku 2010 (Müller-Thurgau, Ryzlink rýnský, Chardonnay), Hibernal zatím kvasí. Měla tolik kyselin, že je Pavel musel částečně odbourat, tuším nějakým uhličitanem. Přesto si pořád myslím, že se jedná o dobrá vína, vhodná k dlouhému popíjení a vynikající k jídlu. Z červených jsme pak ochutnali Modrý Portugal a Dornfelder.

Den příjemně ubíhal a okolo jedné jsme se rozloučili. Kluci šli na vlak, my s děvčaty ještě na drobný výlet. Vylezli jsme na Kalvárii (pokud jedete z Prahy do Ústí po lovosické, přes řeku vidíte nad řekou tři kříže) a do Libochovan. Svítilo sluníčko jako celý den, vše kvetlo, paráda.

Protože zakládání vinice je opravdu hektická činnost, nechtěli jsme a ani nemohli Dalibora dlouze zpovídat o jeho plánech, na to bude času dost. Třeba na Žernoseckém koštu, který se uskuteční 21. května 2011.

Ale nikdo už mi neodpáře, že jsem vinným patronem a věřím, že můj keřík Muškátu moravského z řady 43 bude dávat ty nejlepší hrozny z celé vinice.