O Víně

Akce Ze sklepa do sklepa je pro nás nejen začátkem jara, ale v podstatě i povinností. Letos jsme jeli 4 chlapi, poněvadž žádné děvče nemělo čas, nemuseli jsme se tedy v Jardově autě mačkat. Okolo páté jsme dorazili k paní Sedlákové, kde již druhým rokem bydlíme.

Pro nováčky: Sehnat ubytování přímo v Bílovicích je prakticky nemožné, ale pořád platí, že líná huba, holé neštěstí. I my jsme na toto ubytování narazili jen šťastnou náhodou. Pokud vám to nevyjde, nezoufejte, do 20 kilometrů v okolí seženete ubytování mnohem snáz a akci si užijete stejně. Z vesnic sváží účastníky pravidelné nebo mimořádné spoje, případně lze užít velmi levné taxi nebo vás za drobnou úplatu hodí tam a zpět ubytovatelé.

Paní domu nás přivítala vynikajícími domácími kremrolemi a my vyrazili do sklepů, neboť jsme měli s několika kamarády dohodnutou ochutnávku. Cestou jsme náhodně potkali Milana Baumana a domluvili se, že druhý den jeho sklep určitě nevynecháme.

Okolo sedmé nás přivítal Jarda Šimek, zástupce vinařství Petr Skoupil, na prahu jejich nového domu-penzionu-vinařství. Pár exkurzí po vinařství jsem již absolvoval, ale tohle bylo opravdu mimořádné. V podstatě „pásová výroba", která minimalizuje možnost chyby, z podlahy by se dalo jíst, vše nové, použití špičkových technologií. Jarda nás zahltil množstvím informací, určitě se mi je sem nepodaří dostat všechny. Ale rozhodně doporučuji, pokud budete mít cestu, na tohle si čas určitě udělejte, stojí to za to.

Mě zaujal stroj na třídění hroznů, do kterého se nasypou ručně sbírané hrozny a on je s maximální šetrností zbaví třapin a roztřídí dle požadavků - například na velikost bobule. Teoreticky se tak například dá z šarže, která je ohodnocena jako kabinet, získat úplně jednoduše bobulový výběr - stroj sám vytřídí ty nejpěknější bobule. Samozřejmě ale v praxi dochází ke smíchání všech dobrých hroznů.

Červená vína zrají v dubových sudech o objemu 4000 litrů s vypálením light. Jednou za 4 roky se očistí vnitřek sudu a pokračuje se dál. Po celou dobu výkladu jsme samozřejmě degustovali nesmírně čistá, příjemná vína. Ohromující byl pak Cabernet Sauvignon z  výše zmíněných sudů. Pozdravili jsme se i s panem majitelem, který provázel další exkurzi, poznali syna a dceru. Jarda nás provedl penzionem, z jehož ochozu lze sledovat západ slunce nad Pálavou, prostě paráda. V restauraci se jim čile otáčí kuchař, který vařil pro Jaromíra Jágra, ubytování není extrémně drahé, prostě určitě tip na zajímavou dovolenou nebo školení.

Okolo osmé jsme se jen neradi rozloučili, ale čekala nás další degustace u Pavla Zemánka. Vzdálena byla jen asi 500 kroků, ale časový rozdíl jakoby činil možná i několik set let. Pavel je docent na univerzitě a vinařství má jako koníčka. Vína si dělá po svém, ve starém sklepě, všechny činnosti provádí odhadem nebo jak ho to naučili předci. Má radost, když jeho vína chutnají, ale do žádných trendů se strefovat nehodlá. Navíc je nesmírně komunikativní a vtipný, takže se vždy těšíme nejen na jeho vína, ale i na něj.

Večer se moc povedl, protože ho přišel navštívit známý, který zrovna přijel z Argentiny, kde byl s paní starostkou. Jednalo se o návštěvu krajanů, kteří během hospodářské krize, míním tu meziválečnou, odešli z Bílovic do Argentiny. Opět se dá těžko tlumočit celý hovor, snad jen lapidární shrnutí - vína máme lepší a steaků bych se ujedl, nejlepší jsou tříprsťáky.

Okolo půlnoci jsme se uložili ke spánku, abychom nepřetáhli nápřah a sobotní akci si řádně užili.

Pro nováčky: Nevěřte tomu, že vydržíte dva dny nepřetržitě pít a nespat, nespoléhejte na to, že ono to všechno nějak dopadne. Příjemné popití není na závadu, ale je třeba si říci včas dost a jít si rozumně lehnout. Důležité je se i neodbývat jídle a zvolit stravu přiměřenou výkonu: klobásky, sádlo a podobně.

V sobotu ráno bylo pošmourno, přehnala se opravdu velmi drobná přeprška, ale pak se udělalo nádherně. Polojasno, příjemné teplo. Vyrazili jsme si před desátou koupit lístky ke kulturnímu domu a dál postupovali podle níže uvedeného plánu.

Pro nováčky: Letos bylo otevřeno 44 sklepů, není šance, pokud si máte akci užít, navštívit všechny. Je dobré si podle kritérií, které vás zajímají, stanovit favority a naplánovat trasu. Vodítkem může být mapa sklepů a podrobný seznam s charakteristikami vinařů. Čím dřívě dorazíte, tím je větší šance, že má vinař ještě všechny vzorky, proto navštivte své favority co nejdříve. Dále počítejte s tím, že za den nachodíte zhruba deset kilometrů a může se změnit počasí. Samozřejmostí by měla být kvalitní, rozchozená obuv, funkční prádlo a baťůžek s dostatkem tekutin. Na několika místech se lze občerstvit, dvě matonky a jedna káva jsou v ceně vstupného. To stojí 1000,- Kč a než vás tato částka zarazí, přijměte ujištění, že jde o all inclusive. Kromě neomezené degustace všech vzorků je v ceně doprava busy, výše zmíněné občerstvení, WC a dobropisy na nákup vína v hodnotě 600,- Kč.

Náš plán měl letos dva body. První se týkal toho, že jsme z našich návštěv v podstatě vyřadili vinařství, která lze navštívit celoročně nebo která nás prostě neoslovují. Druhý bod byl zásadnější. Již několik let začínáme u kulturního domu a pokračujeme ke sklepům na konci. Přiznejme si otevřeně, že na konci jsou naše chuťové buňky tam zmoženy, že rozeznávací schopnost je blízká nule. Proto jsme se letos rozhodli celý postup obrátit, začít od konce a dát šanci námi opomíjeným vinařům. Taktika, se kterou přišel Jarda, slavila veliký úspěch, ale o tom dále.

Již v deset hodin jsme navštívil první vinařství a to Míšu Kubíka. Zde jsme si velmi příjemně krátili čas do příjezdu autobusu. Míša nám dal ochutnat vína ročníku 2010, některá přímo z tanku. Těžko mohu být za arbitra tohoto ročníku, ale všichni vinaři tvrdili, že tak špatný nebyl. Vína měla obvyklé množství cukrů, nevýhodou bylo veliké množství kyselin. Jenže zase díky tomu se tato vína velmi dobře pijí. Tedy myslím nemá cenu dělat účet bez hostinského a je nutné počkat. Ale troufám si tvrdit, že zklamáním tato vína určitě nebudou.

Od Míši jsme zamířili k panu Hrabalovi, protože hned před jeho vinařstvím staví autobus. Já mu přezdívám parketář, protože každé jeho barikované víno chutná, jako bych oblizoval podlahu. Ale každý máme jinou chuť...

Autobus nás zavezl na konec, tedy vlastně na začátek, a my se vrhli do víru akce.

Pouze stručně:

Naprosto mě překvapilo, že jsme dosud opomíjeli vinařství Knápek-Machů. Mají velmi dobrá vína, mně nejvíc chutnal Cabernet Moravia. Rovněž ceny jsou výborné, takže věříme, že se s pány setkáme v červnu na degustaci u nás.

Rovněž vinařství Sedlák se nám líbilo a hodláme se na něj zaměřit podrobněji.

Některá vinařství naopak ukázala, že můžu být odpočatý nebo na plech, ale jejich vína mě prostě neoslovují. Dohodli jsme se, že příští rok, kdy jdeme po páté, je též vyřadíme z plánu navštívených.

Tibor Zapletal nás provedl svým novým hospodářstvím a těšíme se na něj v květnu, Milan Bauman nám dal ochutnat vína ročníku 2010, která jsou opravdu příjemná a především různorodá.

Pokud bych měl jmenovat jediné víno, které u mě vyhrálo o několik koňských délek, pak to bylo Zweigeltrebe růžové 2010 z Vinařství Bílkovi. Ohromující chuť jahod v jogurtu a limety. K zakoupení už byly jen dvě lahve, ty si rozebrali kluci.

Občerstvení ve sklepech bylo přiměřené a plnilo svůj účel.

Pro nováčky: Netahejte se s lahvemi, ale při nákupu neváhejte. Sdělte vinaři, o co máte zájem, vína nechte dát do krabice, popište, rovnou zaplaťte a dohodněte si čas nedělního převzetí.

Okolo šesté přijel Mírův příbuzný Jirka z Božic, sám vinař a projevil přání prohlédnout si sklepní hospodářství u Skoupilů. Opět se nás ujal Jarda Šimek a znovu nám vše detailně ukázal. Jardo, ještě jednou moc díky za ochotu a nasazení, bylo to výborné.

Okolo desáté jsme se rozloučili a začali se přesouvat na ubytování. Někteří ušli více, jiní méně... Zalehli jsme okolo půlnoci.

Pro nováčky: Druhá, závěrečná noc přeje bujarému veselí, ale pokud se už nechcete mírnit, jeden nešťastník by tak učinit měl - řidič. Nespoléhejte na to, že zrovna vás nechytí nebo že se nad vámi někdo slituje. Jirku cestou domů kontrolovali hned dvakrát, neblázněte.

V neděli jsme vstali okolo osmé a okolo deváté zamířili do sklepů. Přebrali jsme vína, rozloučili se a vybaveni výborným Sauvignonem od Míši Kubíka na cestu jsme vyrazili k domovu. Dorazili jsme okolo čtvrté.

Nejen pro nováčky: Jedná se o velmi pěknou a precizně připravenou akci. Připomíná mi vína pánů Skoupila a Kubíka. Možná se najdou osobitější, s ještě lepší atmosférou a službami. Jenže pokud chci v restauraci zaujmout slečnu svého srdce a neriskovat průšvih nebo pohlavní zdrženlivost, volím vždy jistotu, o které vím, že bude silně nadprůměrná ve všech ohledech a že prostě nemůže dojít k sáhnutí vedle. Pokud by každá akce měla takový standard jako v Bílovicích, můžeme si jen gratulovat. Letos se zúčastnilo 4700 platících a já věřím, že všichni byli spokojeni jako já, tedy maximálně.