O Víně

S vědomím, že nelze stihnout všechno, jsme okolo 14. hodiny dorazili do prvního vinařství v obci Vráble. Zakladatel firmy pan Trnovec, podle kterého se vinařství jmenuje, nám věnoval svůj čas, i když už začal připravovat sklizeň svých 16,5 ha vinic. Obeznámil nás se svým vinařstvím, ale také s nejasnou situací okolo největšího tamního producenta vína - společností Víno Nitra. Po ochutnání lehčích vín z ročníku 2009 nás překvapila ovocitost a plnost vín červených - zejména Frankovky a Alibernetu 2009. Třešničkou na dortu byla závěrečná Rulanda bílá 2009, ledové víno s čistou charakteristikou, které při 10 % alkoholu velmi překvapilo svojí svěží kyselinkou i buketem. Ani se nám nechtělo nasedat na kola a pokračovat, ale čas nás tlačil k dalšímu cíli, a to bylo vinárstvo Polnohospodárského družstva Mojmírovce. Po dobrých dvaceti kilometrech v pedálech jsme dorazili k cíli a přivítal nás Ing. Miroslav Belan - vedúci úseku vinohradníctva a výroby vína. Dominantními odrůdami tohoto podniku je Veltlínské zelené, Müller-Thurgau a Ryzlink vlašský. Ukázka provozu nás zaujala především výrobou menších šarží s možností kupážovat stejnou odrůdu z více nádob, a především perfektní čistotou - toto se projevilo nádherně i u degustovaných vín - technologicky čisté, odrůdově přesvědčivé, a to od jakostního Mülleru až po Alibernet - výběr z hroznů. Mne osobně, jako bývalého družstevníka, zaujala debata o vlastnické skladbě družstva a jeho rozsahu. Družstvo má jak rostlinou, tak živočišnou výrobu včetně mechanizace a přidružené výroby a s majiteli majetkových podílů se vyrovnává postupně a čestně. Velmi dobře spolupracuje s Obcí Mojmírovce a dává možnosti zaměstnanosti místním lidem. Je to příklad toho, že při poctivém a rozumném hospodaření se dá ekonomicky udržet i při v současné době dosti nepříznivých podmínkách. Po velice srdečném rozloučení jsme vyrazili k ubytování, které bylo zajištěno v Polnom Kesove - chatky v kempu sice nebyly příliš přívětivé, ale večerní koupel v termálním bazénu byla božská.

Druhý den v 9 hodin ráno po lehké snídani jsme vyrazili na 30 km přejezd do obce Dvory nad Žitavou. Tam nás čekal výborný oběd, a potom krátký přejezd do Vinohradníckého a vinárského družstva v Dvoroch nad Žitavou. Ujal se nás předseda družstva Ing. Jozef Tóth. Z nejvyššího bodu u kaple Svatého Urbana jsme přehlédli téměř celých 145 ha vinic, které družstvo obhospodařuje - překrásná poloha. Nedaleko odtud je rozsáhle rekonstruován objekt sklepa a modernizace technologie včetně ubytování a zázemí pro agroturistiku. Degustaci jsme zahájili Veltlínským zeleným 2009 pozdní sběr (je zajímavé, že na Slovensku začíná pozdní sběr od cukernatosti 23° - u nás 24°), ostatní vína byla, až na dvě výjimky, výběr z hroznů, vyzdvihli jsme především Rulandské šedé 2009, a jednohlasně Alibernet 2006 - víno plné barvy a skvostné chuti. Do nové kolekce tichých vín pod značkou ÉÓS (bohyně úsvitu) jsou zpracovávány hrozny pouze z lokality Viničný vrch, která je nejteplejší a najslunečnější polohou Južnoslovenské vinohradnické oblasti. Na této degustaci jsme si všimli četného zastoupení, ale především vysoké kvality odrůdy Alibernet v těchto vinařských teritoriích (modrá moštová odrůda, barvířka, kříženec Alicante Bouchet x Cabernet Sauvignon pocházející z Ukrajiny, kde byla vyšlechtěna roce 1950).

Dalším naším zastavením po 20 kilometrech šlapání byla obec Strekov. Plni očekávání i obav, protože jsme se opozdili, jsme přijížděli k panu Ing. Ondrejovi Korpášovi, CSc., významnému a toho času jedinému šlechtiteli révy vinné na Slovensku. Ondrej Korpáš je guru slovenských šlechtitelů a vinohradníků a dokáže odmítnout i ministra - tak jsme byli varováni před jeho osobitým přístupem k návštěvám. Přivítala nás však krásná čeština z úst Ing. Ondřeje Korpáše mladšího, který vystudoval Lednickou fakultu VŠZ v Brně. Začal nás provázet po vinici a nestačili jsme se divit - 14 klonů odrůdy Sauvignone, dále Rudava, Hron, Děvín, Ryzling korenistý - k prohlídce vinohradu se připojil pan Korpáš starší, který mezitím odvezl pracovníky z vinice, a začal se nám věnovat - věřte, že náš rozum často nechápal postupy a formy šlechtění tohoto vinohradnictvím a hlavně šlechtěním pohlceného člověka - nádherný zážitek. K vidění byly střapce hroznů tak velké, že by dva zaplnily desetilitrový objem kbelíku. Naše setkání vyvrcholilo ve stínu stromů při degustaci vzorků, kdy převládal výběr z bobulí a bylo završeno Bratislavským bílým ročníku 1999. Hrozny jsou zpracovávány klasickou technologií bez experimentů a změn proto, aby mohl šlechtitel dlouhodobě sledovat vývoj jednotlivých šlechtěnců. Setkání s takovou osobností nás vždy přivádí k nicotným myšlenkám, proč to vinařství sami děláme - ovšem takoví lidé na druhou stranu dokážou člověku, že jejich velikost je ve vědomostech a pokoře, nikoliv ve lpění na funkcích a titulech. Protože nám bylo společně dobře, zazněly i písničky a potom rozloučení. Korpášovci - zůstávejte ve zdraví!

Třetí den našeho putování jsme zakončili ve vinařství Strekov 1075, kde nás provázel spolumajitel pan Tibor Melečky. Po vynikajícím srnčím guláši a krátkém odpočinku jsme byli seznámeni s filosofií tohoto podniku - asi nejlépe to vystihuje věta: „Osobitosť vína nie je do pohárov násilne natlačená chuťová abstrakcia, ale sa objavuje vo víne vytvorených harmóniách, v prírodných krásach a v život milujúcich ľudských spoločenstvách". Vína jsou vyráběna bez selektovaných kvasinek, enzymů a přídavných látek se zaměřením na teroir - tzn. s odkazem na půdní vlastnosti regionu. Z 12 ha vinic je 5 ha pěstováno na hlavu a obděláváno ručně, což je podle našeho názoru v našich podmínkách naprostá rarita. Degustace probíhala na terase citlivě zrekonstruované sýpky za trpělivého výkladu pana Tibora - jsou totiž zastánci experimentů, ale pouze na bázi přirozenosti. Tak jsme měli možnost ochutnat např. Alibernet 2010, zpracovaný a uchovaný naprosto bez síry, nebo Ryzling vlašský, vyrobený technologií červeného vína (čtyři týdny na rmutu). Téměř všechna bílá vína měla okolo 14 % alkoholu, což nám připadalo příliš a pravděpodobně mělo za důsledek nižší charakteristiku jednotlivých odrůd, nicméně červená vína byla velmi specifická a kvalitní, jako třeba Frankovka 2008 či závěrečná esence z odrůdy Dunaj (225 zbytkového cukru, 9 gr. kyselin, 7 % alk., bezcukerný extrakt 30 g/l). Podle našeho názoru toto vinařství svým naturelem čeří poklidné vody vinařů a naučené postupy a přejeme, aby mělo dostatek zastánců a zákazníků.

Ráno po ujetí dvaceti kilometrů jsme doslova vyfuněli 12% a 3 km dlouhé stoupání k vinicím firmy Rivel Mužla, kde už nás očekával spolumajitel a jednatel společnosti Ing. Miroslav Petrech. Vydýchali jsme se ve vinici, která je v překrásné poloze, excelentně obdělána a čítá 80 ha. Na výkladu našeho průvodce bylo znát, jak svojí vinici rozumí a jak ji má rád. Přesně ví, co která odrůda potřebuje a jak s ní zacházet při sklizni. Velice nás potěšila jeho přízeň k Moravě a naopak nás pobavilo, když odhadl, že máme rádi nejen dobré víno, ale i dobrou zábavu. Za degustací jsme se vypravili do nákladně a překrásně zrekonstruovaného zámku - Chateau Belá, kde v zámecké pivnici pan Petrech zpracovává hrozny na zlatavý mok pro majitele zámku a zároveň taktéž renomovaného moselského vinaře Egona Müllera. Věděli jsme, že víno z Chateau Belá je považováno za absolutní špičku na Slovensku. Po rozjezdu Veltlínským zeleným a vlašákem nastala neskutečná série Rýnských ryzlinků ročníků 2009, 2007, 2006, 2005, 2004, 2002 - na závěr ročník 2001 - 11 % alk., 120 g/l zbytkového cukru, 9,8 kyseliny, cukernatost moštu při sběru 32° - absolutní špička - na výstavách v Evropě získal 4 zlaté medaile, v New Yorku platinovou medaili. Skoro by se mohlo říct, dál už nejde pokračovat, ale přesto - Veltlínské zelené 2006 - ledové, Ryzlink rýnský 2008 - ledové, Cabernet Sauvignon 2009 rosé, či Rulanda modrá 2009, všechno vína svěží, šťavnatá, podbízející k filozofování o víně. A skutečně jsem si přečetl na jednom webu o této snaze: „Povýšiť slnko pretavené do moku na filozofiu mužlianskych vín s rukopisom Petrech". Jak jsem již zmiňoval, pan Petrech má rád Moravu a tak moc rádi splníme jeho přání a pošleme mu písničky z našeho kraje. Jedno nám prozradil ze své technologie - lisuje celé hrozny - pro výrobu špiček si nechává samotok, do vína v kvašení nezasahuje - je to vlastně jednoduché...

Patnáctikilometrový přesun do obce Búč byl velmi příjemný, po rovině, a velmi blízko jsme tušili jeden z mála evropských veletoků - Dunaj. V penzionu firmy Vinotop Karkó jsme si dali pořádnou sprchu a v restauraci jako základ polévku. Potom si nás vyzvedl majitel firmy pan Jan Karkó a zavedl nás do sklepních prostor. Tam nás krátce seznámil s historií firmy a používanou technologií. Dříve pracoval jako mechanizátor v JRD, potom měl firmu se zemědělskou mechanizací, a nakonec se našel ve vinaření. Jeho skromné posuzování vlastních vín však nebylo na místě - vína z ročníku 2010 byla velmi svěží, ale bylo poznat, že pan domácí v boji s vyššími kyselinami tohoto ročníku obstál. Okouzlili nás i pro nás neznámé maďarské odrůdy Cserszegi fűszere (kříženec Tramín a Irsay Oliver) a Ráthay. Výborná byla i Frankovka 2010 rosé a Cabernet Franc 2009. Ráno jsme se vydali za doprovodu majitele do vinice - překrásných 18 ha vzorně obdělaných. Myslíme si, že toto mladé vinařství (1992) dosáhlo za dobu svojí existence velký pokrok a má našlápnuto do budoucnosti.

Ráno jsme vyrazili do sedel a za půl hodiny jsme sesedli na břehu Dunaje. Pro nás suchozemce je to kolos a nepředstavitelná síla vody - to jsme poznali při koupání. Voda byla velmi studená, ale nás to osvěžilo a vyrazili jsme za kulturou - navštívili jsme památný Ostřihom na maďarské straně Dunaje, podívali jsme se na největší chrám v Maďarsku - dóm Sv. Štěpána, dali si výborné halászlé ze sumce (hustá rybí polévka dochucená chilli).

Čekalo nás 100 km trasy do obce Vinica, kde sídlí vinařství rodiny Zsigmondi. Protože však bylo pozdě odpoledne, naložili jsme kola na vozík a tento přesun jsme absolvovali zbaběle bez použití vlastní síly. Bylo to dobře, poněvadž jsme se po cestě dověděli, že vinařství ten večer prezentuje svoje vína na festivalu „ľudovej tvorby v Hrušove". Byla to velká akce, na níž byly vidět ukázky sečení obilí, mlácení mlatičkou, čištění zrna, pečení chleba na horkém kameni a spousta gurmánských specialit. Mladého pana Gabriela Zsigmundiho jsme nalezli v plné práci při prezentaci svých vín. My jsme dokázali zaujmout svým neobvyklým zjevem (cyklistické dresy), ale také zpěvem, a i z tohoto důvodu se nám pan Gabriel věnoval více než jiným. Od prvního okamžiku nás přesvědčil, že je vinařem tělem i duší. Z jeho kolekce nás především nadchly výběry z hroznů Rulandského modrého 2009, Tramínu 2009, či Sauvignonu 2007 pozdní sběr. Naším záměrem bylo dostat se ještě do vesnice a podívat se, co všechno pořadatelé pro návštěvníky připravili. Po pár metrech nás odchytl do svého sklepa další vinař - firma Bio víno natural Domín + Kušický, Velký Krtíš - produkující bio vína ze 40 ha vlastních vinic. Škoda, že už byl pokročilý čas a degustace probíhala pod širým nebem, ovlivněna okolními vůněmi jídel - nicméně vína byla svěží (až na Cabernet Sauvignon 2007 rosé - mírný oxid). Vyzdvihnout se dala Rulanda bílá 2009 výběr z hroznů.

Ještě večer jsme se přesunuli do firmy Vitis paní Jany Ďuríkové, kde jsme měli zajištěn nocleh. Byla to poslední štace našeho letošního putování a paní Janka si pro nás ráno připravila překvapení. Její manžel Štefan deklaroval předložené víno odrůdou, ročníkem a dourčením a my jsme museli vyjadřovat své názory, které si paní domácí pečlivě značila. Celá kolekce byla na vysoké kvalitativní úrovní - v dourčení většinou výběr z hroznů. Zaujalo nás velmi Chardonay 2009, jemně barikované - v diskuzi pak jednoznačně zazněla obecná pravda - barique má podpořit a povýšit jedině velké víno, a to bez ztráty odrůdové charakteristiky, nikoliv zastřít všechno (vůni i chuť), tak jak se to u nás nezřídka stává. Bílá vína byla vynikající, červená ještě lepší. Pan Štefan glosoval naše názory i vtipnými průpovídkami, na závěr snad jednu z nich: „Keď si človek viac vypije, nevidí dobre, neslyší dobre, ale je mu dobre na duši". My jsme viděli, slyšeli a bylo nám dobře na duši - s paní Jankou, mimochodem držitelkou titulu „Najlepšia podnikateľka roka 2009 a členka rytierskeho rádu vína - Weindame", jsme se rozloučili a zamířili k domovu.

Projeli jsme dosti velké území se smíšeným slovensko-maďarským obyvatelstvem a víte, čeho jsme si všimli - obrovské pohostinnosti a přívětivosti a ani špetky nevraživosti mezi Maďary a Slováky - že by to viděli pouze média a politici?

Měli jsme na letošní tour mimořádné štěstí, měli jsme dobré počasí, ale především jsme se setkali s lidmi, kteří mají velké srdce a svoji práci milují. Poděkování patří taktéž našemu kamarádovi Aloizu Masarykovi ze Skalice a Laďovi Šebestovi ze Strážnice, kteří nad námi drželi ochranou ruku.