O Víně

V Pardubicích na festivalu vína, který je vyvrcholením pardubické soutěže vín, jsme byli naposledy tak před pěti, šesti lety. Potom někoho chytrého napadlo organizovat souběžně s touto akcí taky Dobřichovické vinařské slavnosti, kterým jsme potom většinou dali přednost kvůli menší vzdálenosti a možnosti dojet po skončení vlakem domů a neřešit nocleh. Letos jsme se rozhodli zase jednou zkusit Pardubice, tedy 14. ročník prodejní a kontraktační výstavy a názvem Pardubický festival vína. A nebylo to špatné rozhodnutí. Rozhodnutí jet do Pardubic jen na sobotu bylo ovšem ještě lepší - díky pátečnímu pekelně horkému počasí totiž popisovali vinaři, kteří měli stánky na otevřeném nádvoří, páteční program jako hotové inferno.

Dorazili jsme chvíli po zahájení sobotní části, zaplatili stovku, za kterou jsme skleničku s logem (letos konečně tenkostěnnou OIVku), apartní pytlík z pyžamového saténu na krk na skleničku a žetony a úvodních pět žetonů, které se daly po pětikoruně přikoupit. Žetony v Pardubicích jsou kovové mince s logem soutěže, se kterými se celkem dobře manipuluje (vždycky si vzpomenu na dobřichovické plachty formátu A4 s perforací, ze kterých si má člověk kuponky postupně odtrhávat - děsná pakárna). Za těch pár let došlo k výraznému zdražení vzorků, zatímco tehdy byly vzorky za jeden, dva kupony, jen některé speciality se vyhouply výš, letos byla základní cena spíš tři žetony, pět nebo šest žetonů ovšem nebylo nic neobvyklého. Návštěvník za ně ale obdržel půl deci, což je dávka spíš vražedná než degustační, takže jsme od začátku najeli na systém "jeden koupí vzorek a odlije dalším dvěma", čímž jsme dostali celkem normální degustační množství pro tři osoby.

Občas na žetonkový systém nadávám, ale musím uznat, že jeho velké pozitivum je výrazné omezení počtu osob příliš žoviálních, společensky unavených, zkrátka ožralých. Dát za vzorek dvacet třicet korun si každý setsakra rozmyslí, takovou akci už lze těžko brát jako možnost "zadarmo se zliskat do němoty". Takže návštěvníci až do pozdního odpoledne působili (aspoň tedy v sobotu) relativně spořádaně a decentně.

A teď už k vínům.

Nejvyrovnanější kolekce...
... byla u stánku VBV Velkobílovická vína. Potěšil příjemný, lahodný a pohodový Müller-Thurgau 2010 (kabinet, 11 %, trať Sahary, Moravský Žižkov), který znám už od loňských dob svatomartinských, kdy mě příjemně překvapil svou plností a šťavnatostí. Velmi voňavé, aromaty nabušené je Zweigeltrebe rosé 2010 (kabinet, 11 %, asi 2,5 gramu zbytkového cukru, trať Nová hora, Velké Bílovice), jahodovo-malinovo-jogurtové, velmi osvěžující, bez otravné sladkosti, jemné a příjemné. Výborné bylo Veltlínské zelené 2010 (pozdní sběr, 11 %, suché, trať Slovenské, Moravský Žižkov) - výrazně pepřové, minerální, lákající k napití, mohla bych ho pít delší dobu a neomrzelo by mě - prostě celovečerní víno. Nebezpečně pitná byla Frankovka klaret 2010 (pozdní sběr, 11,5 %, polosuché, asi 1,5 gramu zbytkového cukru). Zweigeltrebe 2009 (pozdní sběr, 12,5 %, trať Nová hora, Velké Bílovice) je poměrně tělnaté víno, ovocně-kořeněné, elegantní až vážné, přitom lahodné, dobře se pije. Bombou na závěr byl u tohoto stánku Cabernet Sauvignon 2006 (pozdní sběr, 12 měsíců v sudech barrique, 12,5 %, trať Sahary, Moravský Žižkov) - omamná vůně lesních plodů, trochu švestek, kávy a čokolády s mně dobře známou vůní lehce ohořelé vařečky :) Odpovídající chuť sladkých ostružin je silná, dlouhá. Víno je plné, vyzrálé a sametově hladké. Nejde přitom o žádnou přepálenou obludu, je to víno velmi vstřícné, komplexní, elegantní.

Nejpohodovější stánek...
...měl dovozce německých vín Vinonaut. Dostalo se nám uvítání, rychlý přehled, co je v nabídce, čím můžeme začít, na mapce jsme se mohli podívat, odkud ryzlinky jsou. Všechny vzorky za tři žetony při půldecové dávce, jeden žeton při dávce degustační. Žádná křeč, žádné přepálené ceny, když nebyl zrovna nával ochutnávačů, člověk si mohl o vínech i popovídat.

Na úvod jsme ochutnali 2009 Steeger St. Jost Riesling Kabinett Trocken od Weingut Hofmann & Sturm (cukr 3,1 g, kyseliny 6,9 g, 12,5 %). Řízný a výrazný ryzlink s citrusy ve vůni i chuti a výraznou mineralitou se pije sám, je svěží, jednoznačný, přísný. 2009 Bacharacher Wolfshöhle Riesling Spätlese Trocken (cukr 6,4 g, kyseliny 7,1 g, 13 %) z téhož vinařství má pěknou bylinkovou vůni opět se stopou citrusů a jablečných slupek, je plnější, harmonické, vrstevnaté. Chuť je vyladěnou souhrou sladkosti hroznů, příjemné kyselinky a minerality. Opravdu elegantní ryzlink, který mě okouzlil. Polosuchý 2009 Riesling Kabinett Feinherb od Toniho Josta (cukr 16,2 g, kyseliny 7,4 g, 10,5 %) byl příjemný, lahodný a harmonický, ryzlinkovým favoritem dne ale zůstal předchozí vzorek. Ochutnali jsme tu i zajímavý pinot, 2008 Spätburgunder z Weingut Ratzenberger. Měl typickou barvu a vůni, v chuti velmi zajímavý podtón daný zřejmě břidlicovým podložím. Víno je zatím ostřejší, zřejmě by mohlo ještě nějakou dobu ležet. Na závěr jsme si ještě dali Acolon 2007 z Weingut Adams, v Německu vypěstovaný kříženec Frankovky a Dornfelderu. Kromě ovocných vůní (borůvky) a koření je ve vůni výrazná animální linka a vůně po spáleném dřevě, takže asi jako ohořelý chlívek :) V chuti je plné, ovocně-kořenité, výrazné. Chtělo by to flák masa.

Nejvíc jsem si rochnila...
...u stánku pardubického Vinného baru Nálada. Mimo jiné tu totiž nabízeli několik vzorků od Dobré vinice. Ochutnali jsme tak Cuvée Quatre 2008 (Chardonnay, Pinot gris, Pinot blanc, Pinot noir, 13 % alkoholu) - úžasně voňavé, bohaté, plné víno, ale ještě mladistvé, svěží, minerální. Vliv sudů je výrazný, vanilka i kouřový nádech se prosazují silně. Krásně se pije a nádherně voní, mohla bych ho čuchat až do alelujá. Blanc de Blancs 2007 (Pinot Blanc 75 %, Chardonnay 25 %, tratě Přední a Zadní hora, Velké Bílovice, cukr 1 g, kyseliny 5,8 g, alkohol 13 %) mělo jemnou vůni meruněk a snad rynglí, květin, s lehkou kvasnicovou stopou. Chuť příjemná, nekomplikovaná, výborné pitné. Došlo i na vlajkovou loď Dobré vinice Velké dobré bílé 2006 (Chardonnay 40 %, Pinot blanc 25 %, Rýnský ryzlink 20 %, Sauvignon blanc 15 %, cukr 1,1 g, kyseliny 6,1 g, 13,4 %) - květinově-ovocně-smetanová vůně vykazuje jen velmi jemnou kouřovou stopu, taktéž velmi lehounká vanilka v pěkně šťavnaté harmonické chuti dodává jen nepatrně nasládlý závěr jinak velmi suchému vínu - se sudem se tu nepřehánělo, po vůni dřeva jsou tu opravdu jen stopy. Úžasně lahodné a opravdu velké dobré víno.

Největší rozčarování...
...jsme zažili u stánků dovozců vín z Rakouska. Dělala jsem si zálusk na vzorky vinařství Sax a další lahůdky, ale přístup dovozců mě dost nakrknul, takže jsme šli radši o pár stánků dál. Za vzorky chtěli nejméně pět žetonů, spíš šest. Za třicet korun ale nalévali vzorek sotva poloviční než byla avizovaná půldecka - to už se mezi tři lidi rozlít nedalo, pro jednoho to prostě bylo příšerně drahé. Kdyby lahev stála 600,- Kč, neřeknu ani popel, ale šlo o flašky za 210 nebo 240,- Kč. Při tomhle způsobu se otevřená lahev dovozci zaplatila nejmíň trojnásobně, takže celkem výdělečný podnik. Kecy o tom, kolik se z žetonů odvádí pořadateli, mě nezajímají. Myslela jsem, že tu jde o propagaci, která je vždycky prvotně ztrátová. Velké dobré bílé, které Nálada prodávává za víc než pětistovku, nalévali za tři žetony nejméně v předepsaném množství a s úsměvem. Poloviční vzorek dovezeného vína prodávaného na místě za sotva polovinu mě stál 30 korun a ještě na mě nalévač čučel jak sůva, proč tam jako vůbec otravuju. Tak to mi, milí dovozci rakouských vín účastnící se Pardubického festivalu vína, polibte šos.

Největší objev...
...je pro mě slovenské vinařství Karpatská perla. Strašně příjemní a vstřícní lidé (což ostatně můžu říct o všech Slovácích, kteří tu víno prezentovali, nakonec jsme se do slovenské sekce vrátili, protože tam bylo vlastně nejpříjemněji a člověk se cítil opravdu vítán) prezentující vína z rodinné vinařsko-vinohradnické společnosti v Šenkvicích hned zvali na návštěvu do vinařství, ukázali nám (a mně i věnovali, heč) krásně zpracované propagační materiály ve velmi moderním stylu. Ostatně stolek s víny Karpatské perly jsem zpočátku minula, protože podle vzhledu lahví a celkového vizuálního dojmu jsem je považovala za dovozce vín španělských či jihoamerických :) Frankovka modrá 2008, neskorý zber (suché, 13 %) z řady VARIETO je úžasné víno s neskutečně kouzelnou, bohatou, teplou vůní švestkových povidel a dalšího ovoce, snad i kandovaného, se špetkou skořice nebo téměř perníkového koření. Chuť je ovocně nasládlá, kořeněná, plná, sametově hladká a zakulacená. Víno je vrstevnaté, harmonické, zralé a stejně tak jak je "čuchací" je i "mlsací". Podobně mě okouzlilo i bílé cuvée 4 živly 2009 (Ryzlink rýnský, Rulandské šedé, Aurelius, Veltlínské zelené, 13 %, suché, vinohrad Suchý vrch). Skvěle vyladěné víno mnohovrstevnaté květinovo-ovocné vůně s lehkým kouřovým štychem je v chuti plné a silné, pikantní a kořeněné, harmonické a nesmírně lahodné. Opravdu vynikající víno. I ostatní vína, která jsme tu ochutnali (např. Svätovavrinecké 2008 z řady JAGNET nebo Veltlínské zelené 2010 VARIETO), byla bezchybná, ukázková, odrůdová a hlavně moc dobrá. Sebevědomé vinařství s moderně jednoduchým vzhledem etiket, výbornými víny a velmi příjemnými zástupci mě prostě nadchlo.

A ještě pár střípků

Český archiv vín tu nabízel vína od několika vinařů, velmi zábavný byl Sauvignon 2010, pozdní sběr, od Jiřího Barabáše - voněl i chutnal neskutečně výrazně po černém rybízu, strašně krásně, ale strašně silně. Bylo to zajímavé, ale nevím, jestli by mě po chvíli neurybízoval k smrti. Vyladěnější a po všech stránkách zajímavější byl Sauvignon 2010, pozdní sběr, z velkobílovického vinařství Hrabal (12,5 %, trať Přední hora, Velké Bílovice), který měl krásnou broskvovou vůni s jemnými zelenými, snad i kopřivovými tóny v míře, která je mi velmi příjemná. V chuti svěží, veselý, lahodný. Moc se mi líbil.

Nejlepší občerstvení bylo u stánku Víno Hruška, kde mě vína příliš neoslovila (snad kromě svěžího, velmi suchého Sylvánského zeleného 2010), ale domácí hrubozrnná paštika byla prostě skvělá :)

Počet moravských vinařství se mi zdál nedostatečný. Počet českých vinařství byl nula.

Ten, kdo měl na starost ozvučení na pódiu, by měl dostat za ušiska, protože při čtení sponzorů, oceněných vinařů atd. bylo slyšet jen jednotvárné huhlání.

Cimbálovce navíc chyběla rozšafnost, šibalství a větší radost z hudby, takže vyzněla dost pohřebně.

Bramboráky, které se venku smažily ve stánku s občerstvením, byly skutečně z těsta ze strouhaných brambor, nikoli z igeliťáku z Makra! :)

Pivo v restauraci Bazalka, kterým jsme se po festivalu zneutralizovali, nám přišlo vyloženě vhod.

Kovbojové a vetřelci, na které jsme šli pak do kina, jelikož stojí při cestě na penzion, jsou opravdu špatný film.

Suma sumárum, byla to příjemná akce.