O Víně

A ještě naposledy se vrátím k naší podzimní cestě nejen za mladými víny našich oblíbených vinařů. Sotva jsme v neděli 14. listopadu dojedli v Bořeticích svatomartinskou husu a s plnými žaludky se rozvalili na lavičky u rozhledny Slunečná mezi Velkými Pavlovicemi a Bořeticemi, přišla mi textovka od Petra Korába, ať moc nejíme, že už peče kačenu. Vůbec jsem si v tu chvíli nepřipadala rozežraně: den před degustačním menu v Krásné hoře obědváme husu a večeříme kačenu!

V podvečer jsme se ubytovali v Boleradicích v pěkném novém penzionu Starý vinohrad a na smluvenou pátou hodinu vyrazili do sklepní uličky, místními zvané Tihelňa, do sklípku (a teď už i na večeři) k bratrům Korábovým. Ve sklepě už na nás kromě pečené kachny čekal hlavně Petr Koráb s uvítací skleničkou Veltlínského zeleného 2009 (pozdní sběr, cukr 2,7 g/l, kyselina 5,1 g/l, alkohol 12,5 %, trať Víckov, Boleradice), svěžího, příjemného, nekomplikovaného vína, které nám pěkně naladilo naše mlsné huby. Ještě před večeří jsme ochutnali několik mladých vzorků. Müller-Thurgau 2010 z boleradické trati Dukejský jsem ochutnala už v pražském Vin Naturel Bistrotu. Víno s travnatě-květinovou vůní, jemným perlením a šťavnatou chutí s říznou kyselinou je veselé a divoké a pro mě je ze všech letošních mladých nalahvovaných a již prodávaných vín, která jsem ochutnala, nejlepší a pila bych ho nejraději. Mladé Veltlínské zelené, zřejmě budoucí kabinet, má ve vůni i v chuti grepovou šťávu a zatím kalnou, mléčnou barvu, takže šťávu z bílého grepu připomíná i vizuálně. Naproti tomu Sauvignon je šťávička o něco sladší a zachová si nejpíš zbytkový cukr i v dospělosti. Mladá vína u Korábů byla kromě zmíněné millerky opravdu nehotová, takže jakékoliv popisy by byly jen plkáním o něčem, co už je dneska dávno jinak.

I když se v poledne, když jsme se nacpali v Bořeticích husou, zdálo velmi nepravděpodobné, že ještě někdy v životě budeme mít na něco chuť, nedej bože hlad, večer už jsme měli názor jiný. Vůně pečené kachny, červeného zelí a domácích knedlí (ano, přiznávám se, odjakživa používám slovo „knedla", ze spisovného „knedlíku" mám husí kůži) naše chutě velmi rychle přiměla k návratu. Kachna byla výborná, měkoučká, nutno podotknout, že mnohem lépe propečená, než husa v bořetické hotelové restauraci, přílohy taky vynikající. Zemské Svatovavřinecké 2009 (alkohol 12 %, cukr 3,9 g/l, kyseliny 5,0 g/l, extrakt 27,0 g/l, trať Víckov, Boleradice) si s kachnou dobře rozumělo. Jemná ovocná vůně (hlavně švestky) se stopou kávy, v chuti taky ovoce a lehká kořenitost, příjemná kyselina v dochuti pomáhá zvládnout tučnější pokrm. Víno je spíše jednodušší, obyčejné, přirozené, k tradiční úpravě kachny ideální, ale delšímu popíjení jen tak bych se tady nebránila. Zkrátka dobré moravské červené.

Po večeři (kterou jsme navíc mohli ještě spláchnout i pivem, navíc naším docela oblíbeným ze Svijan) jsme prošli ročníkem 2009. Protože jsme víc kecali a bavili se, než seriózně degustovali, moc poznámek jsem si neudělala a zmíním proto jen některá ochutnaná vína. André 2009 (trať Závist, Horní Bojanovice) zaujalo pěknou višňovou vůní. V těle se mi zdálo trochu slabší a chuť zůstala ve stínu kouzelné vůně, ale jinak docela fajn víno na pití bez dlouhého filozofování. Vynikající byla Frankovka 2009 (pozdní sběr, 23,5 °NM , alkohol 12 %, trať Dukejský, Boleradice). Víno působí teple, sametově, hladce a kulatě. Je ho plná huba a lahodnou chuť cítíte v ústech ještě dlouho po polknutí. Dala bych jí ještě nějaký rok klidu, bude to úžasné víno. (Teď si uvědomuji, že celá tahle naše listopadová toulka mezi Autentisty byla vlastně ve znamení Frankovky - neskutečně dobrá Frankovka u Oty Ševčíka, Frankovky Bogdana Trojaka, které mě připravily o řeč, okouzlující Korábova Frankovka. Tolik skvělých Frankovek během dvou dnů, to už něco znamená, ne? Přinejmenším to, že Bogdan měl pravdu, že s Frankovkou se prostě musí umět pracovat a může být skvělá.)

Likérové Starosvětské 2009 (23,5 °NM, alkohol 18 %, cukr 79 g/l, kyseliny 6 g/l, trať Dukejský, Boleradice, 90 % Frankovka, 10 % Neronet kvůli barvě) voní jako třešňový likér, je slaďoučké, ale nepřeslazené, působí vyváženě. Moc se mi líbí, navíc se hodí k čokoládové bábovce, je to prostě lahůdka.

Ledové Zweigeltrebe 2009 bylo skvělé. Před dvěma, třemi lety mě bratři Korábovi přesvědčili, že i sladká vína mohou být dobrá. A tahle ledovka je potvrzením, že i když se do výroby sladkých vín nepouštějí zas tak často, zkrátka to umějí. Medově sladké, se stopou botrytidy ve vůni, neskutečně plné a bohaté na vůně i chutě, omamné.

Bylo to moc fajn. Měli jsme se dobře, popili jsme autentická, přirozená vína, pochutnali si u večeře, popovídali si s vinařem, kterého máme rádi, prostě dovolenkový večer jak se patří. Děkuji za něj Petrovi Korábovi i jeho rodině.

Ochutnali jsme toho mnohem víc, ale stejně jak jsem psala v článku o Krásné hoře, tentokrát jsem si přijela hlavně užít příjemnou společnost a krásné podzimní počasí, takže moje poznámky jsou značně neuspořádané. Původně jsem nechtěla z tohoto prodlouženého víkendu ani nic psát, ale nakonec se mi zdálo, že by byla škoda, nepodělit se o takové příjemné zážitky. Třeba to někoho přiměje rozjet se taky někdy za Autentisty nebo do Starého Poddvorova a pak si třeba přečtu, jak se mu to líbilo.