O Víně

Úterý 16. 11. 2010 - Degustace vín firmy Top wine, Horní Věstonice

Tato degustace mě neoslovila, pokusím se popsat důvody. Vím, že se říká darovanému koni na zuby nekoukej, ale v tomhle případě to neplatí. Alespoň na začátku musím poděkovat Martinovi, který mě na akci pozval.

Firma je menší, rodinného typu, a každý rok vyrábí asi 15 tisíc lahví, výhradně z nakupovaných hroznů. Název mi přijde nedobrý pro moravské vinařství. Ochutnat jsme dostali asi 12 vzorečků, výhradně ročníku 2008.

Již první chybou bylo servírování (za což ovšem vinař nemohl), ochutnávalo se z velkých panáků, neboť ve vinotéce se nenašlo 12 jiných stejných sklenic na víno. Měl jsem určité podezření na zhoršení služeb, když si vinotéku pronajal "mediální hvězda Koudy Zavřel" viz poznámka níže, ale že je to až takhle problematické, to jsem netušil.

Mediální hvězdou je Koudy od té doby, co v Ústí probíhala demonstrace nácků. Protože měl pocit, že je policajti nemydlí dostatečně razantně, rozhodl se jim to předvést. Byl vyzván, ať se na to vykašle, takže měl ten dobrý nápad, že to vytmaví i dvaceti těžkooděncům. S řadou jelit skončil v policejní cele a na celý výprask se mohl juknout v televizi, která buchara přenášela v přímém přenosu.

Vína mě nijak neoslovila, údajně všechna bílá dělají metodou sur lie, jenže pokud se to přežene, všechna vína pak voní stejně po droždí, což byl přesně tento případ. Chutě dost často nijaké až podivné, opět musím souhlasit s kamarádem Jardou - archivace bílým vínům až na naprosté výjimky prostě nesvědčí a ročník 2008 měl být dávno vypit. Analytika uvádí pouze povinné údaje, hrozny pochází z terroiru Pálava - to je taky maso. Obec nebo viniční trať - nic. I kdybych pánovi odpustil všechno, je nekonkurenceschopný. Jakostky začínají na stovce, kabinety okolo 150 a pozdní sběry od 200 Kč. Podle mě je chybou při tomto počtu láhví zatřiďovat, neúnosně to zvyšuje cenu produktu. Od kamarádů mám vína stejné kvality za polovic. Jediným pozitivem bylo, že večer se dá strávit i hůř.

Středa 17. 11. 2010 - návštěva vinařství Pavla Hrabkovského, Velké Žernoseky

Vyrazil jsem okolo 17 hodiny, byl jsem zakoupit víno na oslavu svojí účetní. Vzal jsem kamaráda Pešiho coby výstupní kontrolu a vzorného synka (moje účetní a Pešiho maminka jsou jedna a táž osoba). Pavel měl minimálně nalahvováno, naším cílem ale stejně byla vína sudová.

Modrý Portugal 2009 je příjemně pitelný, s chutí bobulového ovoce, pro svou neutrálnější chuť vhodný do větší společnosti.

Müller-Thurgau 2009 má typickou chuť pro tuto oblast s muškátovými tóny, vyvážený, na dlouhé pití. Chtěl jsem ho vzít, jenže Pavel udělal chybu a ještě nám nabídl pro srovnání Müller-Thurgau 2010. Ten je ovšem luxusní. Krásné kyselinky dělají víno sušší, což je jen dobře - pro maminku jen hodně suché je dost suché.

Vína jsem vzal o něco víc, takže Peši s manželkou vymlsali za večer 1,5 litru, moje máti zhruba litr. Otec potrestal litr Portugalu. To je myslím nejlepší reklama.

Pavel si docela stýskal nad množstvím a kvalitou úrody, je nutné být realistický. Příroda si poroučet nedá a jen v supermarketu jsou vína pořád stejně „kvalitní". Nechci být špatným prorokem, ale už mockrát se stalo, že navzdory předpokladům se výsledek ukázal být kromobyčejně dobrý. Míra se ten den vrátil z Božic a s jiskrou v oku vyprávěl o Kerneru s cukernatostí 25 °ČNM a nádhernými kyselinkami. Přivezl mi Ryzlink vlašský, ještě lehce vonící po kvasnicích, s příjemnou minerální chutí a lehce nasládlým závěrem. Já myslím, že to půjde...

Čtvrtek 18. 11. 2010 - Degustace vín v klubu Havana, Štěpán Maňák, Žádovice

Motto: Všichni milují suchá vína, nejlépe ta se zbytkovým cukrem 20 gramů.

Veškeré informace o vinařství Maňák najdete zde. Co tam ovšem nenajdete, je smysl pro humor a fajn prezentaci pana vinaře, kterého jsme u nás uvítali. Vzorečky najdete v přiloženém „chlastplánu", pouze bych doplnil, že úplně první se pilo svatomartinské Svatovavřinecké 2010. Řazení vín je možná trochu neortodoxní, ale člověk se alespoň přesvědčí, že jediná správná metoda neexistuje a vše záleží na citu vinaře. Pro změnu Jarda si užíval v Luhačovicích, takže na mě opět zbylo rozlívání.

Moc se mi líbil odlehčený styl povídání, milá reakce na dotazy a důraz na nevnucování vlastních názorů a metod ostatním. Vína má líbivá, ovšem stále si udržují odrůdový charakter. Z bílých mi nejvice chutnala Veltlínské zelené a Ryzlink rýnský, z červených pak jednoznačně Cabernet Moravia.

Naprostou bombou mimo kategorie byl slámový Sauvignon, který vyhrává, co se dá. Naposledy získal championa na největší výstavě vín na světě (podle počtu přihlášených vzorků) ve Vídni v kategorii sladkých vín. Nádherná vůně a chuť po lesních jahodách je neuvěřitelná.

Sympatická je i cenová politika, kdy je cena stanovena na počátku a dál se již nemění, bez ohledu na ocenění nebo zájem o dané víno. Z toho důvodu už není výborné Sylvánské zelené. I tak toho bylo na prodej dost, čehož návštěvníci rádi využili.

Degustace se mi velmi líbila a proti úterku byl rozdíl kvalit propastný.