O Víně

Dnes bych chtěl volně navázat na starší článek jménem "Co je třeba udělat před koštem ..." a opět napsat něco z toho co jsem viděl, o koštech, samozřejmě o lidech a co o tom soudím. Na podzim mnoho koštů nebývá, protože to je doba, kdy jsou sklepy nejprázdnější a naplnit je, to dá přeci jen hodně práce. Proto nemají vinaři čas a koštování jde trochu stranou. Přesto Spolek přátel dobrých vín 9.10 pořádal třetí ročník Slatinského koštu v hotelu v Brně-Slatině, a protože mi kápl do noty nejen termínem, vyrazil jsem. Začátek trochu zaskřípal, málem jsem nestihl vlak, ale nakonec jsem měl v Brně i trochu času na procházku. V autobuse MHD bylo nadprůměrně hezkých děvčat, později se ukázalo, že polovina z nich jela právě na košt, nalévat. Dojel jsem tedy správně a včas, hotel lehko našel, i ceduli, která hlásala, že košt se koná právě zde. Jedna drobná věc ale poněkud nesouhlasila. Čas začátku.

Že bych mohl v sobotu vyrazit na právě tento košt, jsem se rozhodnul už v pondělí. Dokonce jsem upozornil na nefunkční www stránku v pozvánce a poptal se známých, kteří byli na minulých ročnících, zda mne tam nějaké nepříjemné překvapení nečeká. Na koštu pořádaném ve větším městě se dá očekávat velká, ba až nepříjemná tlačenice. Ale měl jsem ten týden tolik práce, že jsem se spolehl na svou paměť a údaje o koštu už nezkontroloval. Koho by napadlo, že během toho týdne posunou čas začátku o dvě hodiny, z jedné na třetí odpoledne? Takže první věc, kterou doporučím před koštem neudělat, je spoléhat se na svou paměť a nezkontrolovat si čas, místo a vůbec konání koštu. Stává se ledasco a nejen paměť někdy selže.

Kdybyste náhodou někdy pořádali košt a byli v pokušení posunout ho na jiný čas, tak vám radím, nedělejte to. Mohlo by se vám stát, že úplně náhodou přijede nějaký pisálek výjimečně včas a na původní termín a když ho nezabaví vína chtiví důchodci, kteří v naivní důvěře ve spolehlivost pořadatelů přišli stejně brzo, je zle! On se vám tam začne nudit, rozhlížet se po okolí, hledat hnidy a to víte, že nějakou najde a co hůř, začne si dělat poznámky a to pak nepomůže ani ho odchytit, dobře naladit, ba ani opít! Protože když ho neprošacujete, až vystřízliví, poznámky najde, sepíše a na netu vás sepsuje! Takže tímto se zároveň omlouvám, zrovna já tvrdím, že s vínem je třeba spojovat zásadně pozitivní dojmy a slova, ale v tomto případě jsem vázán svatou povinností utrousit slovo zlé, semínko nespokojenosti zasadit, aby z něho možná jednou vzešlo něco dobrého.

Kdyby se vám přeci podařilo posunout začátek tak nešťastně, že nějaký vínomilec dříve přijde a před vchodem jak žebrák přešlapuje, hodně pomůže, tak jak se mi už párkrát stalo na pohostinném slovácku, nechat ho zaplatit vstupné, vybavit skleničkou, vpustit do sálu a nějak ho zabavit. Hodně nepomůže, když mu nenalijete vůbec nic a necháte ho, aby si někde v koutku hryzal nehty.

Navíc mučení, které by nevymyslel ani markýz de Sade, je ta chvíle, kdy se jdou převléknout všechna ta hezká děvčata, která tam celou dobu něco rovnala a vůbec košt připravovala. Kromě toho, že je slyšíte, jak se pošťuchují a chichotají a proces převlékání je tak nějak spojen se svlékáním, už jenom ta myšlenka - do čeho by se měly vlastně obléknout! Kroj či něco neutrálního? A hlavně! Zůstal jsem v sále sám samotinký, jen já a stovky lahví vína, lákaly mne etiketami, pomrkávaly třpytkami odlesků skla i hladinky, hladily můj zrak zlatou barvou bílého, dráždily růžovou barvou rosé a sytili mne rudou barvou krve. To byla mučivá vize, co vše by se s nimi dalo dělat, kdyby člověk zapomněl na dobré vychování a vrhl se na ně!

Možná to nebyla chybka pořadatelů, ale pracovníků hotelu, leč pouštět pořád dokola jedno a to samé, i když dobré CD cimbálky, je v takové situaci a po tak dlouhou dobu, prostě k zešílení!

Košty pořádané ve městech mají jednu chybičku. Neslouží původnímu účelu a tak se jich zúčastňuje velmi málo opravdových vinařů a ještě méně jich tam dá vzorky. Vína ale musíte nějak zajistit a tak je nejspíš nakoupíte, někde se slevou na propagaci. To, spolu s dražším nájmem (hádám, že nájem sálu v hotelu v Brně vyjde na víc než sokolovna na vesnici) zdvihá náklady na pořádání koštu a protože hlavním důvodem pořádání koštu ve městě bude asi zisk, mělo by se to odrazit ve vstupném. Už jsem viděl ledasco a tak jsem nebyl překvapený, ale pro informaci: vstupné 150 Kč (v ceně sklenka (vratná za 30 Kč, ale nevracel jsem), 10 bločků (s nápisem 10 Kč, ale za 5) a katalog vín (nebodovaný)). Dokoupit bločky bylo možno, 10 kusů za 50 Kč (stále s nápisem 10 Kč). Systém koštu tedy zastaralý, bločkový, ale tam kde se dá čekat vinařsky nevycepovaný dav a kde je podstatou zisk, nutný. Vína zemská a jakostní za 1 bloček, kabinety a pozdní sběry bločky 2, výběr z hroznů 3, výběr z bobulí 6, slámové, ledové, výběr z cibéb za 15 bločků. 0,5 dcl speciálního vína vás tedy mohlo přijít i na 75 Kč, což odpovídá ceně za 3 dcl láhev 450 Kč, což známe jistě z mnoha vinoték. Uklidnit vás mohlo, že při vstupu, na takové víno ani nemáte dost bločků. Kdyby někomu připadlo, že se snažím i uvedené ceny kritizovat, tak musím připomenout, že se košt konal v největším městě jižní Moravy, šlo o vína vybraná a víc než z poloviny oceněná na soutěžích a to i zahraničních. Jde tedy o snahu vybalancovat kapacitu sálu a kupní sílu s kvalitou nabídnutých vín a musím konstatovat, že podle mne šlo o snahu přiměřenou. Aspoň jsem si nevšiml, že by z jediného zástupce ledovky a slámovky v prvních dvou hodinách někdo ochutnal. I z ostatních lahví ubývalo v průměru tak nějak stejně, na rozdíl od normálních koštů, kde oceněná vína a přívlastky mizí mnohem rychleji.

Když víno na košt dávají vinaři, uzavírají láhve plastovou zátkou k opakovanému použití, se kterou je i rychlá manipulace. Vína nakoupená jsou uzavřena korkem nebo jeho imitací a otevřít je trvá déle. Jestli si na to někdo vzpomněl, byl to dobrý důvod, proč začít s koštem o 2 hodiny později. Chybou ale bylo, začít je otvírat jen půl hodiny předem. I když se děvčata vývrtkou zdatně oháněla, nemohla to stihnout. Za takové situace bylo opravdu zvláštní, že jim nikdo z přítomných pánů pořadatelů nepomohl. Sice se zeptali, ale děvčata, která samozřejmě nevěděla, která bije, srdnatě odmítla, takže v 15:00, v době kdy měl košt začínat, byla otevřena jen třetina lahví. Tušit, že dojde k takové situaci a nalít si, odnést jednu láhev ke stolu přátelům, zatímco celý sál suší hubu, vyžaduje nervy z ocele! Pravda, trochu času se vždy ještě dá nahnat trochu delším proslovem na začátku koštu.

Krátce před třetí, kdy situace v sále houstla nejen díky neustálému proudu nových příchozích, dostala dvě děvčata (takže otvírala už jenom dvě) úkol roznést uvítací vzorek. To je na koštu věc nečekaná, běžná však na řízených degustacích, ale mohl být i myšlen jako omluva za změnu termínu koštu či za trpělivost při úvodní řeči, kterou byl košt zahájen. Bylo to chardonnay z "domácí stáje" a je pravdou, že za sklenku takového vína jsem ochoten ledasco odpustit. Úvodní řeč se v daných podmínkách dá považovat za přiměřeně krátkou a obsažnou, chybička byla jen ukončit ji přípitkem. Když totiž v 15:15 zaznělo "Na zdraví!", kromě pánů pořadatelů už měli skoro všichni sklenky naprosto suché.

Za poněkud nepraktické také považuji zabrání strategického stolu (nejblíže k vínu a všichni na něj vidí a musí okolo něj projít) pro svou rodinu a přátele. Ten má být vyhrazen pro zvláštní hosty, na které všichni chtějí vidět, jako by byl třeba pozvaný primátor, senátor, nebo známá herečka a kteří jsou ochotni za popularitu vyměnit soukromí. Několika měsíční syn pořadatele je na koštu jistě zvláštním hostem, ale myslím, že by dal přednost klidnějšímu koutu, před davem táhnoucím se těsně kolem jeho kočárku, zvláště dnes, kdy volby opět ukázaly, že alespoň trochu umíme rozlišovat mezi popularitou a papalášstvím.

Pořádek musí bejt, hlavně když jde o peníze. A protože víno bylo za bločky, nezapomněli děvčata poučit o tom, co je správná míra. A pokud by někteří návštěvníci koštu chtěli ochutnal více vín, než kolik alkoholu po půl deci snesou, vždy mohou odlévat. Ty co by mohlo napadnout, že ba i méně by se dalo nalít, je třeba upozornit, že bločky se i tak odevzdat musí. Tedy pokud to nemáte domluveno s jistým pánem, jak se snaživá děvčata nikdy nezapomněla zeptat. Nezapomenout jim takové hloupé řeči zakázat! A kamarády napomenout, aby to co ostatní nesmí, nedělali tak okatě! Myslím vám nemusím říkat, že jsem neztrácel čas nějakým domlouvání, postával vedle odlivky, a když už jsem neodlil, pil jsem statečně!

Díky podrobně zpracovanému katalogu, tříděnému dle vinařství, mohu připomenout, jaká vína tam vlastně byla.

Víno Rovenius s.r.o. http://www.rovenius.cz/, používá i značku Sklípek Vaše Víno http://www.vasevino.cz/, dodalo 14 vín (mezi bílými Malverina), z toho 1 rosé a 2 červená.

Víno Rakvice http://www.vinorakvice.cz/ nabídlo 19 vín (mezi bílými Malverina), 8 červených (Do, CS).

Vinařství Čech http://www.vinoztvrdonic.cz/ vín (Nb), 5 červených (Do, Ne)

Vinařství Tomáš Krist Milotice http://www.vinarstvikrist.cz/ 9 (Sz), 5 červených (Ne, Al)

Moravíno s.r.o. http://www.moravíno.cz/ 7 vín, 3 červená (Cs)

Střední odborná škola vinařská http://www.svisv.cz/ 7 vín, samá cuvée, z toho 1 klaret, 1 "Růžové cuvée" (kdyby jste potkali některého z těch "odborníků" co neuměje rozlišit mezi vínem růžovým a rosé tvrdí, že vyrábět růžové zcelením červeného s bílým se nesmí, můžete ho usadit poukazem na toto víno, vyrobené vinařskou školou), 2 rosé, 1 červené

Vinařství Vajbar http://www.vinarstvivajbar.cz/ 11 vín (Nb), 2 rosé, 3 červená (CM)

Velkobílovická vína s.r.o. http://www.velkobilovickavina.cz/ 5 vín, 2 červená (CM)

"Malý vinař" František a Hana Mádlovi 5 vín, (Hibernal), 1 červené

Vinařství Gregoris Ilias http://www.ilias.cz/ 6 vín, 2 červená (Merlot)

Ing. František Trojan, Moravská Nová Ves franta.vino@seznam.cz 4 vína, MM, CM klaret, CM rosé, CM

Vinné sklepy Valtice http://www.vsvaltice.cz/ 31 vín (Aurelius, Rb výběr z cibéb, Rv ledové víno, Ch slámové víno), z toho 2 rosé, 6 červených (Merlot).

Nechtělo se mi vypisovat všechna vína a tak jsem vypíchl jen méně běžné odrůdy a zajímavosti, například dvě přítomné Malveriny. Běžné odrůdy, kterými se vinařství rády pochlubí, samozřejmě byly přítomny v hojném počtu, však jsem přijel, abych se věnoval zejména Tramínu. Na ostatní odrůdy bohužel nezbylo mnoho času.

Kromě několika menších a málo známých vinařství, která si můžeme zařadit pomocí známého jména obce, narušuje řadu těch větších a známějších firma Víno Rovenius s.r.o, která nemohla chybět, protože představuje domácí stáj, nejméně pro jednoho z pořadatelů, který je jednatelem, specializovaný expert a posuzovatel pro sensorickou analýzu vín podle ČSN ISO 8586-2 a za kvalitu vín ručí a tak jsem byl svědkem toho, že z původních 129 vín (89 z nich oceněno na soutěži a to i v zahraničí) jedno po ochutnání vyřadil. Jejich veltlín to byl.

No snažil jsem se svůj čas i peníze dobře využít a tak do mne vzorky létali jak vlaštovky okolo hnojišťa, musel jsem dokoupit 40 bločků. Pro nedostatek času jsem i utnul slibně začínající rozhovor s pány pořadateli a to dokonce slovy "se..u na Vás, pánové, neurazte se, ale se..u na Vás" za což se jim tímto omlouvám, ale na společné notování jak je to tam skvělé, ale nad prázdnou sklenkou fakt nebyl ten správný čas. Vždyť já musel odjet a nechat jeden Tramín neokoštovaný!

P.S.: Nejenom na tomto koštu, ale všiml jsem si dvou takových zajímavých věcí, které mi stojí za zmínku. Je to tedy jen dojem a možná jenom náhoda, že se s tím opakovaně potkávám, ale schválně prosím dávejte pozor a třeba mi i napište, zda je to tak i u vás.

1) Když se něco jmenuje Spolek přátel dobrého vína, kromě toho že ho rádi popíjí, jsou to vždy prodejci?

2) Narazíte-li na osobu, honosící se některým z titulů, zachází s lidmi vždy tak nějak hůře, než na kteréhokoliv vzpomenu muže, který ale nemá tu potřebu, připisovat je vždy ke jménu?