O Víně

Tak jak jsem předeslal v anotaci, návštěva právě Nechorského vinobraní byla skutečně náhoda. O malebných sklípcích obce Prušánky jsem psal již zde a jak už to tak bývá, ty první zážitky a zkušenosti se vždy člověku dostanou víc pod kůži a vryjí se hlouběji do paměti, prostě proto, že byly první a vůbec nesejde na tom, že časem člověk zažije krásnější... Ale abych se vrátil zpět k tomu, jak sobotní výlet na jih Moravy vznikl. Vzhledem ke zmenšující se zásobě vína ve sklepě a zvyšující se touze po okoštování burčáku jsem v pátek 17. září 2010 sedl k internetu a strýček Google mi po zadání: vinobraní jižní Morava, vyhledal mimo jiné tyto přehledné stránky Listyjm.cz, na kterých jsem se dozvěděl vše potřebné. Po prvotním zklamání, že jsem o týden propásl Znojemské historické vinobraní, o kterém jsem tak nějak v podvědomí uvažoval, vše vynahradila informace o pár řádků níže, a sice, dne 18. září 2010 se koná Slavnost vinobraní, Prušánky. Okamžitě se mi vybavily vzpomínky z dovolené... a bylo rozhodnuto! Zbylo už jen vyřešit otázku, koho vezmeme s sebou ať nejedeme jen ve dvou. Zavolal jsem „bráchovi" jestli by nejel a ten po válečné poradě s přítelkyní, pozvání přijal. Nevěděl jsem, co přesně od slavnosti vinobraní čekat, ale tušil jsem, že to bude příjemná sobota, neboť neplánované akce jsou vždy ty nejlepší.

Sobota 18. září 2010 ráno, probudil jsem se do krásného dne, sluníčko sice ještě nenabralo sílu, ale modrá obloha slibovala, že nám bude počasí přát. Vyrazili jsme tedy směr Prušánky, vzhledem k vynikající zkušenosti z dovolené se Steakhousem v Břeclavi jsme si nenechali ujít příležitost, dát si výborný oběd z jejich nápaditého jídelníčku a opět jsem ani na chviličku nezalitoval, této menší zajížďky. Čas se přiblížil 13té hodině a tak i my jsme se přiblížili Nechorám, neboť ve 14 hodin měl začít program. Po příjezdu na místo jsem měl poněkud rozporuplné pocity, kromě malého pódia pro kapelu a nikterak velkého počtu laviček se stoly nebylo na místě téměř živáčka, až na pár, podobně jako my, nedočkavých návštěvníků. Ale co, řekl jsem si, nějak to dopadne, prošli jsme si Nechorské uličky a trochu jsem doufal, že opět navštívíme sklípek u Jošky, v tomto nám štěstí, ale nepřálo. Vrátili jsme se tedy zpět do centra všeho dění a okoštovali burčák z Muškátu moravského a musím říct, že mé první setkání s burčákem bylo o mnoho příjemnější než jsem čekal. No, ve skutečnosti to nebylo první setkání, ale druhé, ale na to první bych raději zapomněl. Doteď nemůžu uvěřit co dokázali před lety na severu Moravy prodávat pod názvem burčák! Takže jednoznačně palec nahoru a začínám chápat proč to pije tolik lidí :-) Vzhledem k úkolu dovézt burčák i domů jsme milerádi okoštovali i další vzorky, abychom věděli kde je ten NEJ a který s námi pojede domů. Přímo ve sklípku jsem koštoval další MOPR, ten se mi zdál lepší a nejenom mě a pak byl v nabídce Müller-Thurgau, této odrůdě stále nějak nemohu přijít na chuť a tak jsem skoro ani nechtěl okoštovat, protože vnitřně jsem měl rozhodnuto, že bereme MOPRa. Ale má zvědavost byla silnější a Müller mě tentokrát dostal, málem jsem zapomněl jak se jmenuji, tak jsem byl překvapen jeho lahodnou chutí, která byla příjemně kořenitá a nepříliš sladká ve srovnání s předešlými vzorky, opravdu byl o úroveň jinde než Muškát, což jsem opravdu nečekal. Vinař se jen tak usmíval a říkal, že Müller se fakt povedl, a navíc, mošt měl 19 °NM, takže vlastně „kabinetní burčák" :-) Vzhledem k pověsti burčáku, coby vnitřního čistidla, a neznaje reakci mého organismu na tuto dobrotu, jsme raději zakoupil láhev červeného vína,ať u programu nesedíme po suchu. Bylo to cuveé Modrý Portugal a Blauburger a nutno říct, že přestože lahev byla za 40,- Kč, tak jsem byl opravdu zklamaný. Nečekal bych takhle podprůměrné víno přímo ve sklípku na jihu Moravy.

Zážitek z nepříliš povedeného vína, však vynahradila slavnost vinobraní. Vyhrazený prostor se plnil návštěvníky a vypadalo to, že se opravdu bude něco dít. Začala hrát cimbálová muzika a nálada dostávala tu správnou příchuť. Pohled na průvod krojované chasy, která nese ozdobenou horu devatero kvítím je opravdu úžasný. Krásné, bohatě zdobené kroje, na které se člověk nemůže vynadívat a již při focení průvodu mě překvapuje, kolik mladých lidí v této tradici pokračuje a vůbec nevypadali, že by to dělali z donucení! To pro mě bylo velmi příjemným zjištěním, už proto, že by byla strašná škoda, kdyby tyto nádherné pozůstatky naší historie a kultury upadly v zapomnění. Rovněž následující pásmo Vinobraní v podání místní chasy bylo zajímavé a zábavné, proložené úryvky z horenského práva, dobovými tanci, zpěvem a na vše dohlíželi, stejně jako dříve, hotaři. Čím dál víc mě tato atmosféra vtahovala do sebe a já si vše opravdu užíval a soudě podle úsměvů ostatních členů naší výpravy, nejen já. Nakonec si myslím, že tato „komornější" Slavnost vinobraní byla skutečně velmi dobrou volbou do začátku. Nechory u mě mají další velké plus. Krásný zážitek, který mě a nejen mě okouzlil, přestože jsme si jej neužili až do úplného konce neboť jsme nezůstávali na noc.

Nakoupili jsme tedy burčák a nebyli jsme žádní troškaři, 19 litrový barel pro balenou vodu plný burčáku, evidentně vzbudil pozornost a chvilku jsem si připadal jako účinkující, alespoň dle sledovanosti :-). A teď už jen úkol, dovézt ten krásně šumící burčák v pořádku domů, který byl místy velmi adrenalinovým dobrodružstvím, vzhledem ke kvalitě naších komunikací. Trošku předběhnu... zvládli jsme to na jedničku! Ale úkoly jsme měli dva, takže jeden zbývá, nakoupit víno. A vzhledem k tomu, že jsem měl druhého řidiče a abstinenta (Brácho dík :-D), těšil jsem se, že u Marka Vybírala, se kterým jsem byl předběžně telefonicky domluven, okoštuju jeho červená vína, neboť při první návštěvě s kolegy v Ratíškovicích jsem po náročném dni již neměl sílu udělat si o nich ucelený obrázek. Při druhé návštěvě jsem byl smutný řidič. A teď se mi naskytla konečně příležitost v klidu okoštovat červená vína, o kterých sám Marek Vybíral tvrdí, že jsou lepší než jeho bílá. Měli jsme to štěstí, že v době kdy jsme opouštěli Nechory byl pan majitel ještě ve Starém Poddvorově a tak jsme se zastavili na exkurzi v novém vinařství. Už teď se opravdu těším, až to bude komplet hotové, protože to mají v Krásné hoře, krásně vymyšlené a návštěvy v novém vinařství budou zážitky s velkým „Z". V tuto chvíli se finišuje mělo už by být zkolaudováno, výrobní prostory byly již v podstatě připraveny na letošní sklizeň a pouze se dolaďuje „zasedací pořádek" jednotlivých výrobních prostředků. Po krátké prohlídce se přesouváme do Ratíškovic, kde jsou ještě naláhvovaná vína. Začínáme koštovat, nejprve ze sudu a jsme důslední, nevynechali jsme jedinou modrou odrůdu, která ve sklepě zrála a přestože jsem chtěl cíleně vína červená, zase mě Marek podráždil kupáží Chardonnay a Ruladského bílého, která zraje v bariku. Tohle je můj favorit na příští rok, kdy půjde do lahví, protože už teď má skvěle našlápnuto a moc se na něj těším. Zpět, ale k červenému, musím dát za pravdu, že červená vína v Krásné hoře prostě umí! Porovnání Alibernetu 2009 přímo ze sudu s Alibernetem 2008 z láhve je neskutečné. Ten obrovský kus cesty, který víno za ten rok ušlo. Krásně se zakulatí, zjemní se třísla i kyselinka a z drsného vína pro chlapy se stane lahůdka. Moc pěkné, až tak, že jsme lahev Alibernetu s Markem vypili během povídání si o víně a nejen o něm. Opět úžasný závěr v Krásné hoře, se vždy velmi příjemným a pohostinným majitelem, se kterým čas utíká jako o závod. Začíná se stmívat, vybraná vína jsou již v krabicích naložená v autě a my odjíždíme... Vůbec se mi nechce, ale 14 lahví vína z Krásné hory mi jistě pomohou kdykoliv se vrátit, zpět na Moravu a zavzpomínat...