O Víně

Žernosecké vinobraní je tradiční akce, která se koná od roku 1991, ovšem tradici má ještě mnohem delší. Zájemci se mohou přesvědčit zde. Účastním se několik posledních let a vždy se jedná o pohodovou, klidnou akci , která se vyznačuje puncem domáckosti a člověk má pocit, že je její součástí.

Akce je dvojdenní, ale hlavní program probíhá v sobotu, pátek je spíš ochutnávkou.

Letošní rok byl poznamenán celkovým charakterem počasí, neboť hodně vína je zničeno a zbylému se nechce příliš zrát. Přesto se pořadatelé úspěšně snažili, aby vše bylo jako v letech minulých.

V pátek jsme se zajeli podívat na otočku k Pavlovi Hrabkovskému, který nám předvedl dobře pracující burčák a informoval nás, že spadl ze střechy a zlomil si tři žebra. Zakoupili jsme si příjemný burčák a švýcarský sýr, popřáli pochopitelně rychlé uzdravení a večer zakončili ve vinotéce u Jirky Hlouška.

V sobotu nemohl Jarda, který se vypravoval zájezd na Konigstein a nahradil ho čtvrtý člen našeho klubu, Petr. Aby nás v Mírově vozidle nebylo málo, přidal se ještě Kmotr (majitel restaurace a tedy mého přechodného bydliště) a Míša, nyní prodavač květin, původem z Německa.

Bez problémů jsme zaparkovali (první velká pochvala pořadatelům) a zakoupili vstupné. Částka 100,- Kč není z nejmenších, ovšem s ohledem na rozsah akce se jeví jako přiměřená. Navíc se vedení obce rozhodlo velmi solidárně věnovat polovinu výtěžku podobně velké obci, která byla letos postižena povodní (pochvala číslo 2).

Kromě prodejců vína a burčáku, tedy páteř akce, bylo zde možné se občerstvit, ochutnat sýry a projít řadu stánků. Až na čestné výjimky se jednalo o tematicky dobře se hodící zboží a pořadatelé mají již třetí pochvalu.

Prodejců burčáku bylo asi 15, většina místních. Jejich burčáky mi chutnaly výrazně více než dovezené moravské, ovšem červený Dornfelder z Hustopečí byl také dobrý. Pozdravili jsme se s Daliborem Mikulenkou, který úspěšně rozjíždí akci adopce keře, dle mého názoru sen každého vínomilce. Podrobnosti najdete zde.

Zejména Kmotr si vzal k srdci poučku, že: "Člověk by měl vypít tolik burčáku, kolik má krve..." a mohutně se snažil toto lidové moudro naplnit. I my ostatní jsme využívali příjemného počasí babího léta a snažili se pro své zdraví udělat co nejvíc. Míša podotkl, že v Německu dělají podobné akce, kde tradičním pokrmem je cibulový koláč.

Po několika hodinách jsme vyrazili k domovu. Ještě před odjezdem se ovšem projevilo další přísloví, totiž že: "Burčák čistí krev, ale špiní gatě..."

Petr pohnojil již tak úrodné žernosecké vinice, po návratu do Ústí Kmotr s Míšou opakovaně využili prostor restaurace k odkladu určené. O Mírovi nemám zpráv, neboť ihned po akci odjel domů.

Bylo to moc hezké, v závěru poněkud spojené s během - ale co by člověk neudělal pro zdraví.

Organizátorem Prvního ústeckého vinobraní je doktor Pavel Kacerovský, který organizuje například Vinařské Litoměřice. Akce se uskutečnila na Lidickém náměstí a co mám zprávy od dalších členů klubu, příliš se nelíbila. Hodně to připomínalo kampaň před komunálními volbami, burčáky nebyly nejlepší kvality a opět byl použit žetonkový systém.

Ač to možná některé pravidelné čtenáře překvapí, já tak kritický zdaleka nebudu. Kvalitu burčáku těžko může ovlivnit hlavní organizátor a jak jsem psal výše, letošek prostě bude kvalitativně asi dost slabý.

Žetonkový systém by to chtělo vychytat, ale musím přiznat, že pro "pouliční" akci je nejspíš opravdu nejvhodnější. Příští rok se akce možná uskuteční v Atriu, které má omezený počet vchodů a dalo by se vybírat vstupné, v jehož ceně by návštěvník mohl ochutnávat.

Politici se prezentovali, seč mohli, ale dali se celkem s přehledem ignorovat.

Určitě by stálo za to zvážit, zda termín vinobraní je zvolen šťastně, burčákové slavnosti nebo slavnosti vína by možná byly lepší a nezasvěcenému návštěvníkovi neevokovaly něco, čím akce není.

Organizátorům určitě patří dík, že se pokouší v Ústí něco organizovat a víno propagovat. Já beru tento první ročník jako zkoušku a příští rok to věřím bude lepší - minimálně nás snad nečekají žádné volby.