O Víně

Plán krátkého výletu do Rakouska mě napadnul před třemi týdny ve Slavonicích, tedy na česko-rakouských hranicích. Jeli jsme tam s mojí ženou jako dopravci malířky a keramičky Luisy Gaislerové, která bydlí v lehce zchátralé vile s pohádkově zanedbanou zahradou za rohem naší ulice v Dobřichovicích. Luisa je naše kamarádka a tak, když kývla na nabídku uspořádat poblíž Slavonic, ve vsi Peníkov, v galerii Arcus výstavu svých obrazů, rádi jsme si udělali výlet a posloužili kamarádce, protože Slavonice a jejich okolí máme rádi. Luisa tam jezdí každoročně „na letní byt", vždycky tak na tři neděle. Galerie Arcus sídlí v takové velké usedlosti, která bude potřebovat spoustu oprav, aby definitivně nespadla a kde lze také koupit domácí kozí sýry a vejce od slepic, které běhají po dvoře, po 2,- Kč za kus. Předběžně jsme se domluvili, že Luisu odvezeme také zpátky a tu mě napadlo, že by šlo z toho udělat větší výlet abychom si trochu užili světa. Také jsem se potřeboval zvednout od pracovního stolu, kde jsem připravoval podklady pro své webové stránky http://www.vino.matey.cz/.

Letos v červnu jsem šel pěšky, sám s batohem na zádech, z Dobré Vody u Českých Budějovic do Terstu na pobřeží Jadranského moře. Šel jsem přes Nové Hrady, Rakousko a Slovinsko. Teď mě lákalo svojí ženě Mirce ukázat alespoň kousek té cesty za českými hranicemi a k tomu navštívit Wachau, kudy jsem nešel, ale kde mají dobré víno. Mirku zase už léta lákalo navštívit Terezino údolí poblíž Nových Hradů. Tak jsme to všechno spojili dohromady. Z Dobřichovic jsme odjeli ve čtvrtek v pravé poledne - moje žena není žádné ranní ptáče. Procházka Tereziným údolím byla příjemnou předehrou k rakouské krajině. Do Wachau, do města Spitz, jsme pak dorazili okolo osmé večer a měli štěstí na volný pokoj v malém hotelu na dunajském nábřeží. Hotel je původně vorařskou obchodní stanicí, odkud se organizovala doprava vorů po Dunaji. A stojí na pěkném místě pod místní ruinou.

Byl čtvrtek, měli zavřenou restauraci, ale na terase seděl chlapík, aby se postaral, kdyby někdo projevil zájem, o jeho ubytování. Ten nám poradil, ať jdeme na večeři do blízkého heurige neboli domácího šenku. Takové rakouské heurige se pozná podle toho, že venku před domem visí slaměný věnec. Ten je večer osvětlený vprostředku umístěnou žárovkou, která hřeje a do okolí šíří příjemnou vůni slámy. Večeře byla studená - domácí uzeniny, tenké plátky hovězího masa s octem a cibulí a vepřová pečeně, jak už to v takových domácích hospůdkách chodí. K tomu senzační wachauský Grüner Weltliner. Nejdřív federspiel, na závěr smaragd.

Druhý den jsme po bohaté hotelové snídani, jejíž ozdobou byl džem z wachauských meruněk, které jako jediné na světe mají vlastní apelaci, odjeli do Düernsteinu, malého historického městečka, jehož ruina středověkého hradu vévodí kraji, a kde se v centru nachází impozantní barokní palác. Městečko je opravdu malinké, procházka, i když se člověk courá nejpomaleji, je tak na hodinu, a to i s posezením na terase kavárny u dobrého expresa a výtečného meruňkového schnapsu. Nezodpovědně jsem se nezetal, kdo ten zázrak pálí, příště to musím napravit. Chtěli jsme také samozřejmě koupit nějaké víno, kvůli rozšiřování rodinné „vinné vzdělanosti". Když jsem vybíral vinařství, odkud by mohlo víno být, padla moje volba na družstvo Freie Weingärtner Wachau, o kterém André Dominé v knize „Víno" píše: „Toto družstvo, které může z hlediska kvality směle konkurovat těm nejlepším ve Wachau - ve vývoji cen však tyto ambice nemá -, dosahuje úžasných výsledků. Jejich trumfem je vedle kvalitního týmu vedoucích pracovníků především velký podíl na špičkové ryzlinkové poloze Kellenberg."  Vinařství se prezentuje pod značkou Domäne Wachau a sídlí na okraji Düernsteinu, v takové klidné venkovské části města poblíž nádraží, které tím, jak je zakomponováno mezi vinice, vypadá moc malebně. Budova vinařství sousedí s barokním zámečkem postaveným na úpatí té ceněné rieslingové polohy Kellenberg. V sousedství je dosti veliká vinotéka s parkovištěm, uvnitř příjemný a ochotný personál. Lze tu koupit i sazenice révy. Ze slavného Kellenbergu je v tomto čase všechno vyprodané, kromě archivních lahví ročníků okolo přelomu století za velké peníze. Prodej z loňské úrody bude zahájen v září. Jinak je na výběr víno ročníku 2009 ze všech jejich vinohradů. Také tu nabízejí takové „degustační" kartony ročníku 2008 - 3x Riesling a 3x Grüner Weltliner z vinic Loibenberg, Bruck, Axpoint, Pichlpoint a Weingërten Weissenkirche, částečně v kvalitě Federspiel a částečně Smaragd. Zhodnotili jsme tuto nabídku jako ideální pro náš záměr a zakoupili 2 kartony.

Spokojení s pěkně stráveným dopolednem jsme se vydali směrem na jihozápad do kraje Mostviertel, kudy jsem procházel pěšky cestou do Terstu. Mostviertel leží jižně od Dunaje. Ideálním výchozím bodem pro návštěvníka přicházejícího od severu je malé město Walsee, které leží na jižním břehu Dunaje. Tudy jsem šel v červnu pěšky. Teď jme ale jeli rovnou do „pupku" kraje, do okolí městečka Ertl. Tam jsem jednou, po ranním probuzení ve spacáku, nocujíc u mariánské kapličky vedle silnice, kam jsem večer upadl po celodenní chůzi, navštívil Gasthaus, kde mi přinesli na stůl půllitr tak výborného jablečného moštu, že jsem teď chtěl, aby ho moje žena také ochutnala. Hrozně pěkné bylo, že hospodská mě hned poznala a srdečně přivítala. Dali jsme si mošt, a pak ještě jednou a ryby k pozdnímu obědu. Pak jsme se vydali nahoru do kopců hledat statek, který provozuje moštové heurige s názvem Mostheurige „Voralpenblick", které jsem předem vytypoval na internetu jako místo možného noclehu a nákupu moštu, tak říkajíc od sedláka. Oni tady ten mošt dělají z takových pláňat, které rostou v té zdejší malebné pahorkatině všude. Jenže jsme trochu zabloudili a jezdili krajem asi dvě hodiny a nakonec, když jsme statek našli, tak se ukázalo, že tam mají svatbu a žádný volný pokoj. Tak jsme přespali dole v Seitenstettenu, kde stojí monumentální barokní klášter, ale jinak je to městečko spíš ošklivé.

Druhý den jsme zajeli nahoru znovu, sedlák nám prodal 5 litrů výborného hruškového moštu a pokochali se vyhlídkou na krajinu z takové věže, kam někdo s dobrým nápadem umístil vyhlídkový přístroj, který ukazuje jména kopců i ostatních míst, na která zaměříte jeho hledím a muškou.

No a jak jsme potom jeli dolů z kopců na hlavní silnici, tak jsme ještě zahlédli dřevěnou šipku, která nabádala k zastavení se na dalším statku, kde nabízí na prodej mimo moštu ještě salám a sýr. Tam jsme od mladé selky koupili dalších 5 litrů tentokrát jablečného moštu, šišku suchého salámu a kilo a půl roštěnce z krávy pasoucí se na okolních horských loukách.

Pak jsme jeli do Slavonic, cestou jedli ten salám, křupavé rakouské rohlíky a dalamánky a zapíjeli to ještě stále dostatečně vychlazeným moštem. Ve Slavonicích jsme se sešli s Luisou, vykoupali se společně v lesním rybníku poblíž Peníkova, prohlédli si výstavu a vrátili se do Dobřichovic. Byla sobota k půlnoci a pěkně jsme si užili světa.