O Víně

Ve druhé polovině května mohli obyvatelé Znojma a několika okolních obcí zaznamenat zvýšenou aktivitu autobusové dopravy. Konalo se totiž jubilejní, již X. Putování po vinicích Znojemska, které každoročně pořádá firma Znovín Znojmo, a.s. se sídlem v Šatově.

Zájemci o tuto akci, jichž bylo opět několik tisíc, si mohli vybrat z celkem devíti termínů mezi 13. a 29. květnem 2010 (čtvrtek-pátek-sobota), přičemž Znovín letos přišel se zajímavou novinkou a sice, na svých internetových stránkách totiž zveřejnil počítadlo, které informovalo o obsazenosti jednotlivých termínů. My jsme se nahlásili na pátek 21. května, protože máme zkušenost, že sobotní termíny jsou ze zcela zřejmých důvodů nejpočetnější a tedy i dosti hektické. Obrovský dav pak často mívá problémy s udržením pozornosti a pro člověka, jenž sem přijel za účelem dozvědět se i něco nového, může taková situace přerůst v bezmoc až téměř blbou náladu. Ze stejného důvodu jsme zvolili druhý týden a opravdu, ukázalo se, že po prvních třech termínech se jenom zaprášilo a byly zaplněny velice rychle. Bylo zjevné, že chuť na víno a možná i obava z vypitých zásob, je mezi lidmi obrovská... Spolu s námi putovalo v tento páteční termín přibližně 180 lidí, což nebylo zase tak moc a po rozdělení do skupin se dav docela hezky rozprostřel. U hotelu Prestige jsme tedy nastoupili do autobusu a přesně ve 13:00 hod. vyrazili vstříc nových zážitkům. Naším vedoucím byl pan Ivo Šmerda, který nás uvítal a představil nám program. Tentokrát si znovínští připravili prohlídku jižní části Znojemské vinařské podoblasti:

♦ obec Havraníky s viniční tratí Staré vinice,
♦ dále Hnanice s viniční tratí U kapličky,¨
♦ Konice s viniční tratí Kraví hora
♦ a konečně Šatov, konkrétně Vinařská stodola u Moravského sklípku.

Na některé z těchto míst mířily kroky putovníků již v minulosti, což nám však určitě nevadilo. Koneckonců, ne všichni jezdí každý rok, počet vinic není nekonečný a na některé nelze dopravit tak velký počet lidí, takže proč si pěkné prohlídky nezopakovat, že jo? Při rozdílnosti počasí působí i tatáž vinice stejně pokaždé jinak, tož jaké saky paky, nasedat a jedem! My jsme každopádně uvítali, že jednotlivé zastávky byly nepříliš daleko od sebe, tím pádem odpadly dlouhé přesuny autobusem a naopak přibyly moc pěkné procházky. A těšit jsme se také mohli na výklad výrobního náměstka Znovínu pana Antonína Zatloukala a sklepmistra Libora Tvarůžka, které doplňoval vedoucí našeho autobusu Ivo Šmerda v typické kšiltovce, mající ve Znovínu na starosti lahvovnu.

První zastávkou se staly Havraníky se Starou vinicí, a tak nás autobusy vyklopily na kraji vinice a my se pak hezky prošli až k ochutnávkovému stánku na opačném konci viniční trati. Cestou jsme měli malou zastávku uprostřed, kde nám Antonín Zatloukal udělal přednášku na téma biologické ochrany vinic. Všem putovníkům se jistě vryly do paměti zmínky o malých červených špagetkách, jež způsobují matení samečků škůdců, kteří pak nenajdou své samičky. Zejména po upozornění Libora Tvarůžka, že pracovníci obhospodařující zdejší vinice jsou všichni svobodní, protože nejsou schopní nalézt své partnerky. Všichni se vtípku zasmáli, ale dobře jsem si povšiml, že mnozí z putovníků si pod přísným ženským dohledem raději zkontrolovali podrážky bot, aby se jim na ně nějaká špagetka nenalepila. Znáte to, na každém šprochu... Ale to už jsme byli na místě ochutnávky a hned první víno mezi nás vtrhlo jako saň a rozechvělo naše chřípí blahem - Chenin blanc 2007 moravské zemské (Havraníky, Staré vinice, číslo šarže 7053, alkohol 12,5 %, zbytkový cukr 4,0 g/l, kyseliny 5,2 g/l, bezcukerný extrakt 18,4 g/l, cena 110,- Kč) se ukázal v opravdu krásném světle. Poprvé jsem toto víno ochutnával tady v Havraníkách na Putování v roce 2008, kdy se jednalo o čerstvou novinku. Pamatuji si, že mě tehdy víno zaujalo svou pevnou kyselinou a tóny po hodně tvrdých hruškách. Zakoupil jsem tedy jako docela příjemnou zajímavost a víno si po nějaké době vychutnal i doma. Tehdy jsme však hodnotili pouze jako dobré, chutnalo nám, ale v podstatě nic zásadního. A hle, máme tady rok 2010 a stejné víno působí zase úplně jinak. Nádherná, jakoby rozkvetlá vůně po žlutém ovoci (angrešt a ryngle), k tomu svěží chuť, jen za 110,- Kč, no prostě paráda. Ze všeho nejvíc mi víno připomíná asi Sauvignon (jehož rodiče jsou právě Chenin blanc a Tramín), každopádně toto víno můžu opravdu doporučit. Co se týče archivace, víno určitě ještě nějakou dobu vydrží, ale myslím si, že nyní je prakticky okamžitě vhodné k degustaci.

Poté následovalo suché cuvée Ryzlinku rýnského a Rulandského bílého Charles Sealsfield 2006 známkové jakostní (č.š. 6589, alk. 12,0 %, zb.c. 7,8, k. 6,8, 90,- Kč), které Libor Tvarůžek označil za velmi nazrálé a doporučil ho milovníkům takto naleželých vín. Je prý připraveno k okamžitému pití a pokud ho doma máte, déle nearchivujte. Inu, nebylo špatné, v chuti chleba namazaný máslem, opravdu velmi zralé. Ale mám-li si vybrat, osobně bych raději sáhnul po předchozím vzorku. Ten měl alespoň pro mě ještě něco navíc.

Do třetice to byl polosuchý Müller-Thurgau 2009 pozdní sběr (Havraníky, Staré vinice, č.š. 9033, alk. 13,0 %, zb.c. 6,8, k. 6,0, b.e. 20,5, 140,- Kč) z přibližně sedmiletých vinic. Víno to bylo svěží, ve vůni ovoce (ananas), v chuti pěkně kulaté, zbytkový cukr s vyšším alkoholem dobře vybalancovaný kyselinami... Já mám ovšem raději milerku v suché podobě, což se mi potvrdilo i tentokrát, ale o tom až později.

Ochutnávku na Staré vinici pak uzavíral Dornfelder 2009 moravské zemské (Havraníky, Staré vinice, č.š. 9044, alk. 13,5 %, zb.c. 4,5, k. 5,5, b.e. 25,2, 160,- Kč). U tohoto vína s višňovou vůní a drsnější tříslovinou bylo cítit, že je ještě opravdu hodně, hodně mladé a doposud neukázalo všechen svůj potenciál. Však také Libor Tvarůžek doporučoval nechat ho alespoň dva až tři roky ležet. Nevím jak víno pořádně zhodnotit, bylo cítit, že se jedná o mohutné víno (řekl bych až jižního typu), které se bude určitě zlepšovat. Možná by mu prospělo, kdyby si ty dva roky poleželo někde dole v Louce a teprve poté bylo nabídnuto k prodeji, tak jak se to dělá například ve Španělsku. Představení v této mladé podobě mu totiž paradoxně moc neprospělo. A tak pokud disponujete dobrým sklípkem, zkuste zakoupit a vyčkejte ze dva ze tři roky, co to s ním udělá. Pokud sklípek nemáte, pak doufejte, že bude v nabídce Znovínu dostatečně dlouho, aby stihlo alespoň trochu nazrát.

Po posledním vzorku jsme se vydali krásným havranickým vřesovištěm do nedalekých Popic, kde na nás čekaly autobusy a hurá na další zastávku.

Druhou navštívenou viniční tratí byla vinice U kapličky ležící nedaleko obce Hnanice. Tady nás opět čekal delší pěší přesun, což bylo velmi příjemné, protože se člověk mohl nadýchat čistého vzduchu a ještě se pokochat krásnou krajinou. A jelikož jsme se pevně drželi znovínských instrukcí, co se pohodlné sportovní obuvi týče, nebyl to pro nás žádný problém. I když, i dnes, jak si vzpomenu na tu paní, co přede mnou klopýtala v lodičkách s jehlovými podpadky, mě rozbolí kotníky. Nu což, proti gustu žádný dišputát, hlavně když si to paní náležitě užila... :-)K ochutnávkovému stánku, který se krčil pod skalnatým svahem hned naproti malé roztomilé kapličky, jsme dorazili mezi prvními a s chutí očekávali, čím nás organizátoři potěší. A nebudu chodit kolem horké kaše a rovnou prozradím, že tady mě zaujala prakticky všechna vína.

Prvním chutnaným vzorkem bylo Zweigeltrebe 2009 odrůdové jakostní (Hnanice, U kapličky, č.š. 9038, alk. 12,5 %, zb.c. 2,0, k. 4,5, b.e. 28,6, 90,- Kč; pozn. V materiálech k Putování uvedeny rozdílné údaje, např. alk. 13,0 %, ale číslo šarže odpovídá), jehož zařazení na začátek ochutnávky vysvětlil Libor Tvarůžek tak, že se jim po letech zkušeností skutečně osvědčilo začínat červenými víny před bílými, ačkoliv se na to často lidé ptají. Kromě pozitivního vlivu na trávení tak postupují i kvůli tomu, že bílá vína na rozdíl od červených obsahují častěji zbytkové cukry, a tak je lepší začít červenými. Pan Tvarůžek doplnil, že víno se vyznačuje výrazným, ale sametovým tříslem, protože zweigelt má sladké taniny na rozdíl třeba od Dornfelderu, který byl přece jen drsnější. Proto je také podle něj v případě ochutnávky červených vín vhodné začínat například Rulandským modrým, pak právě Zweigeltrebe, Frankovkou, Svatovavřineckým a teprve poté víny typu Dornfelder či Cabernet Sauvignon. Každopádně samotný zweigelt byl velmi příjemný, skutečně sametový, cítil jsem v něm višně a kávu či hořkou čokoládu, víno na mě působilo docela mohutně. Rozhodně stojí za pozornost.

Následoval Ryzlink rýnský 2009 pozdní sběr - Terroir Levure (Hnanice, Knížecí vrch, č.š. 9035, alk. 12,5 %, zb.c. 6,0, k. 6,5, b.e. 21,4, 145,- Kč; pozn. V materiálech Putování uvedeno výběr z hroznů) a toto víno mě zaujalo opravdu hodně. Velmi pěkná ovocná vůně, našel jsem v ní citrusy či citrónovou kůru, trochu i broskve, ještě lepší byla však chuť. Hodně svěží až, řekl bych, šťavnatá chuť. Netipoval bych, že má tohle víno, ač suché, tolik zbytkového cukru, působí fakt svěže, žádná nuda, spíš naopak taková radost z jara. Chuť možná nebude někomu úplně sedět, mě ale skutečně kápla do noty a moc jsem si pochutnal.

Z Knížecího vrchu byl také Sauvignon 2008 pozdní sběr - Lacerta viridis (Hnanice, Knížecí vrch, č.š. 8044, alk. 12,5 %, zb.c. 3,2, k. 6,2, b.e. 21,5, 150,- Kč), v průběhu jehož ochutnávky nám Antonín Zatloukal pověděl něco o zelených ještěrkách a ekologicky čisté vinici. A Libor Tvarůžek přidal k dobru zkušenosti ze zaměstnaneckého zájezdu na Nový Zéland, kde měli možnost ochutnat řadu místních vyhlášených Sauvignonů, přičemž se jim potvrdilo, že Morava se rozhodně nemá za co stydět. A to se dobře poslouchá :-) Samotné degustované víno jsem již letos doma ochutnal a působilo na mě jako hodně jemné víno. Pamatuji si, že mi chutnalo, ovšem od Znovínu jsem pil již lepší Sauvignony. Také tentokrát bylo víno spíše méně výrazné, žádná aromatická exploze, což však bylo na druhou stranu příjemné (až meditativní) a člověk mohl odhalovat lehounké nuance. My identifikovali úplně jasný černý rybíz, jako když rozmáčknete kuličku mezi prsty, k tomu možná i lehce nějaké bylinky. Celkově si tedy pro mě toto víno vylepšilo dojem a šanci by si ještě zasloužilo. Posledním do počtu, ale určitě ne kvalitou, byl polosladký Tramín červený 2008 výběr z hroznů (Hnanice, Fládnická, č.š. 8055, alk. 12,0 %, zb.c. 32,4, k. 6,4, b.e. 21,7, 150,- Kč, 0,5 l). Pro toto víno mám, přiznám se, slabost a jak jsou Tramíny od Znovínu tradičně výborné, tak tenhle mám obzvlášť rád. Poprvé jsem měl možnost ochutnat loni a už tehdy se mi líbila jeho hravost. Víno je sladčí, to ano, ale kyselinky je v něm dost na to, aby člověka lákalo k napití. Jinak doplním, že ve vůni to alespoň pro mě bylo úplně jasné liči. Jo, a jen na okraj, víno získalo taky pár medailí, ale to není zase až tak důležité. Pokud máte rádi tramíny, doporučuji.

A to už jsme se pomalu ale jistě jali přesunovat k autobusům, minuli jsme krabičku Toi-toi schovanou za keřem a doufali, že počasí bude stále pěkné.

Déšť se však nakonec přece jen spustil, ovšem jelikož naší další zastávkou byla Vinařská stodola u Moravského sklípku v Šatově, pranic nám to nevadilo, protože jsme byli hezky pod střechou.

Prvním připraveným vínem bylo Rulandské bílé 2008 pozdní sběr (Chvalovice, Dívčí hora, č.š. 8020, alk. 12,0 %, zb.c. 3,3, k. 6,0, b.e. 19,3, 140,- Kč). Víno pochází z viniční tratě Dívčí hora a jak říkali znovínští, na tuto vinici se bohužel asi nikdy s Putováním nepodíváme, protože tam není místo pro zaparkování autobusů. Tož škoda, nezbývá než si pomoci sami. Takže jestli někdy čirou náhodou pojedete ze Znojma směrem na Hatě, tak je to vinice po pravé straně těsně před Chvalovicemi. Tak se nezapomeňte koukat a bacha, ať Vás nikdo nevidí, mohl by si myslet, že vyhlížíte úplně něco/někoho jiného než řádky révy... Ale zpět k vínu. Jak pravil Libor Tvarůžek, není to těžký ruland, spíše takový ovocnější a minerálnější. V chuti můžete najít snad chleba s máslem a meruňky. Docela pěkné víno, mě osobně ale z ročníku 2008 více sedí mohutnější rulanda z Krhovic (Lacerta viridis, Krhovice, Vinohrady - Skalka, č.š. 8022, alk. 13,0 %, zb.c. 3,7, k. 4,6, b.e. 19,6, 140,- Kč).

Následovalo polosuché Rulandské šedé 2008 pozdní sběr (Podmolí, Šobes, č.š. 8025, alk. 12,5 %, zb.c. 11,5, k. 5,8, b.e. 19,4, 220,- Kč) ze spodní části Šobesu. Podle Iva Šmerdy můžeme ve vůni najít hrozinky, šobesovinu, v chuti pak hrušky. K tomu se připojil Libor Tvarůžek a vysvětlil, že on si pod šobesovinou vždycky představí bylinky, zejména heřmánek. Já bych jen dodal, že tak jak je to u vín ze Šobesu obvyklé, nejedná se o nějaké bláznivě voňavé víno, spíše takové jemnější, ušlechtilé, hloubavé... S tím je dobré dopředu počítat, protože řada lidí je omámena slavným jménem vinice a bývá následně zklamána. Není to ovšem otázka kvality, nýbrž terroiru. Z ochutnávky ve vinařské stodole mi toto víno chutnalo nejvíce.

Pak přišla na řadu další novinka v podobě Sektu Charles Sealsfield Claret Brut 2008 (Božice, Stará hora, č.š. 8080, alk. 13,0 %, zb.c. 11,6, k. 7,5, b.e. 24,2, 190,- Kč; pozn. Pozor, etiketa neuvádí obec ani trať, údaje jsou z webu), vyrobeného z odrůdy Rulandské modré z Božic. U tohoto lehounce růžového šumivého vína uvedl pan Zatloukal ve vůni jahodový kompot a v chuti biskvitové sušenky. Sekty příliš nevyhledávám, nevyznám se v nich, tento byl však příjemný, jen malinko nasládlý (brut) a s velmi pěkně vyvedenou etiketou. Design tradičně patří mezi silné stránky Znovínu a tohle víno si umím představit jako hezký dárek.

Ve vyšších cukrech jsme pokračovali a vzápětí ochutnali sladké Rulandské modré 2009 moravské zemské (Strachotice, U kamenů, č. š. 9040, alk. 12,0 %, zb.c. 46,2, k. 4,9, b. e. 32,9, 140,- Kč, pozn. Hrozny dosáhly vyzrálosti výběru z hroznů). Podle pana Zatloukala se jim dříve nedařilo vyrobit sladké červené víno, protože rmut zkrátka prokvasil do sucha. Avšak nyní, s rozvojem moderních technologií (podchlazení rmutu, zastavení kvašení) to možné je a výsledkem je toto víno. Následovalo přiznání Libora Tvarůžka, že zpočátku nebyl myšlence sladkého červeného vína vůbec nakloněn, ovšem postupně se k němu takříkajíc propil a nyní mu již přichází na chuť. Někomu toto víno nechutná, někomu ano, nesouhlasné reakce jsem zaznamenal i na samotném Putování („Co to je za stupidní nápad, vyrobit sladkou rulandu?")... Já mám trochu pocit, jakoby se kolem tohoto vína vytvářela pomalu, ale jistě aureola jakési nepatřičnosti. Co to celé rozebrat v širším kontextu?:

1) Znovínské produkce - je obecně známým faktem, že Znovín se na podobné speciální zvláštnosti zaměřuje (viz Terroir Levure, Lacerta viridis, Gout de Terroir, málo známé odrůdy...), aniž by ovšem zanedbával „běžnou" produkci. Zkrátka a dobře, působí to na mě dojmem, že chtějí, aby si každý opravdu našel to své a příp. i vyzkoušel něco nového. Podobně tomu asi bude i s touto sladkou rulandou, koneckonců, zůstalo pouze u jednoho vína a Znovín vyrábí dál suché červené, včetně Rulandského modrého.

2) Z hlediska určení vína či lépe řečeno, doporučení toho, k čemu víno servírovat - tady se odráží (zlo)zvyk obecně rozšířený mezi středoevropany a tím je snaha pít víno pokud možno samostatně, bez toho, abychom si chuťové pohárky zaplácávali něčím jiným. A pozor, nemyslím tím zrovna česnekové brambůrky... Znáte tu historku: Francouz (Ital) se zeptá Čecha (Slováka, Němce), co říká na spojení tohoto vína XXX s výborným nadívaným YYY, načež mu kolega odpoví, že si raději víno vychutná zvlášť. No a potom již následuje vše říkající pohled Francouze (Itala) a povzdech: „Ach, ti barbaři." Sice to určitě neplatí stoprocentně, viz mnohé články a blogy zdejších i přespolních vínomilců, ale... Tohle všechno přitom nevyprávím, jako nějaký brouk pytlík, který všechno zná, všude byl a od všeho má klíče. Ba právě naopak, já sám jsem tohoto typickým příkladem a jakmile částka za víno přesáhne určitou mez, je pro mě hodně těžké vnímat ho jako doprovod k nějakému jídlu, když si ho stokrát raději postavím na pomyslný piedestal a jako zlatý hřeb večera zdegustuji pouze za doprovodu pramenité vody :-) No a stejně to máme možná i tady s touhle rulandou. Moc dobře si vybavuji, že poprvé bylo víno tohoto typu (ročník 2007 ze Slupi - Dívčího vrchu, č.š. 7104, alk. 13,0 %, zb.c. 43,5, k. 4,6, b.e. 27,4, 140,- Kč) představeno na jednom z Putování v souvislosti s kombinováním vína se sladkým jídlem, konkrétně s čokoládou. Opět zde platí, že Znovínští se pokusili přijít s něčím novým a netradičním. A ačkoliv se na to můžeme dívat jakkoli, faktem zůstává, že si dodnes vybavuji, jak jsem při degustaci pralinek s touhle rulandou a polosladkou Pálavou kulil oči. Bylo to zvláštní, ale říkal jsem si, nakonec proč ne?

Takže honem zpátky k samotnému vínu a jeho popisu. Musím říci, že víno mě zaujalo víc než výše zmíněná sladká rulanda z roku 2007. Každopádně ve vůni třešně, v chuti višňový kompot, víno nepostrádá tříslo, taková zajímavá sladko-trpká chuť. To celé podtrženo čokoládou, nevím proč, ale úplně se mi vybavovala Studentská pečeť od Orionu. No, budu asi za blba, ale víno si představuji jako pamlsek k nějaké čokoládové či kávové buchtě. Prostě nepijte ho zvlášť, dejte si ho k nějakému jídlu a hlavně, chladit, prý aspoň na 6-8 ºC. A tak, mám-li to celé uzavřít, musím přiznat, že ačkoliv jsem si víno nekoupil a daleko raději si pochutnám na suchém červeném, nezatracoval bych ani tuto svébytnou rulandu. Koneckonců, je sice sladké, ale znovu opakuji, proč ne? Když takhle nebudou vypadat všechna vína, jedna specialita pro experimentátory navíc mi vůbec nevadí.

Ale to už byla ochutnávka za námi a zatímco si někteří z putovníků zaletěli prohlédnout Moravský sklípek či naučnou vinici netradičních odrůd, ostatní se mohli zúčastnit malé soutěže. Před stodolou totiž stála maketa Bohem hodně štědře obdarované paní s kozou, která měla otevřenou hubu a kdo se do ní trefil dvakrát korkovým špuntem, vyhrál malou lahvičku vína od Znovínu. Soutěž se přitom konala v podstatě ze zdravotních důvodů, protože jak jsme byli poučeni, je prokázáno, že život prodlužují dvě věci, pití vína a pohled na ženská ňadra. A tak jsme byli svědky urputného snažení, jednou nebo dvakrát korunovaného úspěchem.

Naší poslední zastávkou pak byla vinice Kraví hora u Konic, kde nás ovšem zastihl nepříjemný déšť, a tak ochutnávka, alespoň zpočátku, proběhla ve ztížených podmínkách. Ale po několika minutách se počasí přece jen umoudřilo a nakonec dokonce vykouklo sluníčko.

Začali jsme vínem Müller-Thurgau 2009 odrůdové jakostní (Znojmo, Kraví hora, č.š. 9018, alk. 12,0 %, zb.c. 4,4, k. 6,1, b.e. 23,4, 85,- Kč; pozn. V materiálech Putování uvedeny u stejné šarže nesprávné údaje - alk. 12,5 %, zb.c. 5,2, k. 6,4), který pochází přímo z Kraví hory. A musím hned přiznat, že tato klasická suchá milerka si mně získala mnohem více než polosuchá z Havraníků. Znovínské milerky bývají vůbec v kategorii jakostní moc pěkné (např. tady nebo tady), voňavoučké po ovoci, krásně pitelné a ekonomicky velmi výhodné. No zkrátka moc dobré víno na pití jen tak, třeba na zahradě nebo večer s přáteli či prostě jen pro radost. A ač je tato odrůda často podceňovaná, já osobně jí mám rád právě pro její přívětivost. Vím, tohle víno se slavným nejspíš nestane, ale mě to neva. Kolikrát mám z pití takového vínka lepší pocit než z mnohem našlapanějších vín. Tady je to zkrátka jen prostá radost z pití vína, nic víc, nic míň.

Hned poté přišlo na řadu suché Veltlínské zelené 2009 VOC Znojmo (Miroslav, Weinperky, č.š. 9013, alk. 12,5 %, zb.c. 2,5, k. 6,0, b.e. 18,4, 150,- Kč) a pan Zatloukal se rozhovořil o VOC - vínech originální certifikace. Celá myšlenka se mi moc líbí, mohlo by to koneckonců mnoha lidem, co se o vína zas až tak nezajímají, usnadnit nákup vína. Vždyť teď, když hledají kvalitní víno, se jim ze všech těch odrůd a přívlastků musí točit hlava a nakonec stejně šoupnou do košíku Templáře :-) Takhle by stačilo zapamatovat si štítek s nápisem VOC a bylo by to. Což však samozřejmě klade vysoké nároky na samotné vinaře, aby si nepokazili renomé a do apelace zařazovali skutečně jen krásná vína. No, určitě se nic nestane, když už předem prozradím, že ze tří vín VOC, která jsme ochutnali toho dne, mě příjemně zaujala úplně všechna. A když si k tomu vezmu, že na Festivalu vína VOC Znojmo 8. května 2010 jsem ochutnal čtyři jiná vína (RR 2009: Dobrá vinice; Sg 2008: Ing. Josef Dobrovolný - Vinný sklep; RR 2009, č.š. 309: Vinařství rodiny Špalkovy; Sg 2008: Vinařství Waldberg Vrbovec) a také se mi líbila, vypadá to, myslím, s VOC Znojmo zatím nadějně (viz tady a pak ještě tady, popř. starší články zde a zde). Ale zpátky k veltlínu: ve vůni byly cítit mandle, v chuti byl pěkný a kulatý, s živou kyselinkou, víno nám prostě chutnalo. Mimochodem, kdo trochu sleduje znovínské veltlíny, jistě si všimnul, že ty z Weinperk u Miroslavi bývají opravdu špička a tenhle to určitě potvrzuje...

Také Rulandské bílé 2009 výběr z hroznů - Lacerta viridis (Znojmo, Načeratický kopec, č.š. 9021, alk. 13,5 %, zb.c. 4,5, k. 6,6, b.e. 22,2, 150,- Kč) bylo moc příjemné víno. Jestliže bych si měl vybrat mezi rulandou z Dívčího vrchu a touto, zvolil bych si rulandu s ještěrkou. Byla mohutnější, řekl bych, snad i typičtější. Ovšem v případě Znovínu jsou vyhlášené zejména rulandy bílé z Volného pole u Hostěradic a mě osobně velmi chutnají i ty z Krhovic z viniční tratě Vinohrady - Skalka, např. již výše zmíněná šarže 8022 z roku 2008 nebo o rok starší šarže 7010 výrazná svou mohutností (RB 2007 výběr z hroznů, alk. 14,0 %, zb.c. 6,8, k. 6,3, b.e. 23,9, 150,- Kč). Bohužel loňské krupobití dalo vinici v Krhovicích co proto, a tak si na další vínko z této trati budeme muset nejmíň rok počkat.

Posledním vínem na Kraví hoře pak byl polosladký Ryzlink rýnský 2008 pozdní sběr (Podmolí, Šobes, č.š. 8063, alk. 11,0 %, zb.c. 18,2, k. 6,7, b.e. 20,1, 220,- Kč). Opět víno ze Šobesu, ve vůni znovu typicky jemné aroma (šobesovina - bylinky), překvapilo mě, že i přes vyšší zbytkový cukr nepůsobilo tak moc sladce, i díky nižšímu alkoholu krásně pitelné. Ve vzájemném souboji bych asi upřednostnil výše zmíněnou rulandu šedou z téže trati, ale i toto víno bylo pěkné, ušlechtilé.

A to už bylo po dešti. My se mohli ještě pokochat okolím, zejména výhledy na kostel sv. Jakuba Většího v Konicích, a potom již cesta zpět k autobusům a na večeři do Znojma.

Tak jak je pro organizaci znovínského Putování typické, přesně v 19:00 hod. jsme nastoupili do autobusů a vyrazili do Louckého kláštěra, kde na nás čekala večerní řízená ochutnávka vín. My tentokrát dorazili mezi úplně prvními, a tak se nám dostalo výsady vybrat si místo, kde se degustace zúčastníme. Zvolili jsme romantické loucké sklepení, kde oku lahodily plápolající svíce a palety s nekonečným množstvím lahví vína...

Vlastní ochutnávku vedli pánové Jaroslav Opatřil, obchodní náměstek Znovínu, a Lubomír Rohovský, obchodní manažer, přičemž zejména druhý jmenovaný (dále Luboš) ozvláštnil své komentáře řadou moc pěkných výroků o víně a vinařství. Teď už ale honem k samotným vínům.

Jako první jsme do sklenic dostali polosladký Cabernet Sauvignon 2009 odrůdové jakostní - rosé (Šatov, Na vinici, č.š. 9041, alk. 11,5 %, zb.c. 19,3, k. 6,9, b.e. 22,2, 90,- Kč). Na etiketě uvedeny tóny po červeném grepu a vanilce, víno bylo v každém případě ovocné a svěží. Přišlo mi, že je lepší v chuti než ve vůni, bylo sladčí, ale nepostrádalo živou kyselinku. Nejsem fanoušek růžových, i když tohle si umím v horkém letním dni představit.

Klasicky podle zvyku znovínských následovala červená vína. Nejprve Blauburger 2009 moravské zemské (Chvalovice, Dívčí hora, č.š. 9090, alk. 13,0 %, zb.c. 2,9, k. 4,3, b.e. 26,1, 130,- Kč, cukernatost při sběru 24,6 ºNM), který mě osobně dosti zaujal. S touto odrůdou prakticky do styku nepřicházím, každopádně tento exemplář měl nádhernou rubínovou barvu (mělo jiskru). Ve vůni káva a hořká čokoláda, podle pana Opatřila i živočišné tóny, já tam cítil hlavně tu praženou kávu. Líbila se mi jak vůně, tak i chuť, zkrátka určitě zajímavé seznámení s tímto křížencem Modrého Portugalu s Frankovkou od známého šlechtitele F. Zweigelta.

Po něm přišlo na řadu Rulandské modré 2009 výběr z hroznů (Slup, Dívčí vrch, č.š. 9086, alk. 13,0 %, zb.c. 2,9, k. 4,4, b.e. 31,1, 140,- Kč, cukernatost při sklizni 24,2 ºNM). Tato rulanda měla příkladnou odrůdovou barvu, v chuti poněkud pikantnější, podle pana Luboše paprika a kapie, onu papriku jsem trochu skutečně cítil. Robustní víno, u kterého určitě v průběhu času ještě dojde ke změnám k lepšímu. Uvidíme...

A to už přišla vína bílá, takže pořádný žvanec chleba, pěkně vypláchnout ústa vodou a hurá do toho. Na úvod hned zajímavý Ryzlink vlašský 2009 pozdní sběr (Jevišovka, Rebry, č.š. 9004, alk. 12,0 %, zb.c. 2,4, k. 6,6, b.e. 25,6, 140,- Kč, 21,5 ºNM). Vlašáky nedělá Znovín moc často, navíc většinou jako jakostky, vyšší stupně jsou spíše výjimečné (např. polosladký banánový výběr z hroznů ročník 2006, Vrbovec, Dolina, č.š. 6055, alk. 12,0 %, zb.c. 42,1, k. 6,4, b.e. 20,8, 150,- Kč). Kromě toho i z vlastní viniční trati Rebry si dosud nepamatuji žádné znovínské víno, takže možná premiéra (?). V každém případě v tomhle vlašáku bylo skutečně něco těžko identifikovatelného (mandle a pečené brambory), žádná aromatická bomba, spíše jemné, suché jako troud. Kdo má rád ve víně pořádné kyseliny, pošmákne si. No, ještě bych rád někdy v budoucnu vyzkoušel.

Následovalo polosuché Veltlínské zelené 2009 odrůdové jakostní Gout de Terroir (Těšetice, Tři díly, č.š. 9008, alk. 12,5 %, zb.c. 8,7, k. 6,4, b.e. 18,6, 90,- Kč, 24,2 ºNM). Dlouho naleželý zachlazený rmut (4-5 dní), tím pádem zvláštní charakter. Tuhle záležitost mám hodně rád, veltlíny Gout de Terroir mívají často až dekadentní vůně a velice výraznou chuť. Toto víno mělo zvláštní vůni (snad želé?), která se postupně měnila a zlepšovala, v chuti mazlivé. Mě osobně více oslovovaly minulé sušší ročníky, byly takové pikantnější, i když chápu, že pro většinu lidí bude asi přijatelnější tato podoba. Tož si to přeberte.

Chardonnay 2009 pozdní sběr (Tvořihráz, Na vinici, č.š. 9030, alk. 13,0 %, zb.c. 2,7, k. 6,6, b.e. 22,5, 140,- Kč, 21,4 ºNM) se podle mě předvedlo jako klasické voňavé Chardonnay, tak jak ho znám a osobně po pravdě řečeno moc nemusím. Hodně výrazná vůně, jsou tam bonbóny a zelené jablka, vždycky říkám, že goldeny :-) V chuti je lehoučce citrus, hřeje v krku. Víno je to dobré, získalo na jedné soutěži ve Francii i stříbro a já to chápu - myslím, že se hodně lidem zalíbí. Jestliže máte rádi tuto odrůdu, zkuste. Mě ale neoslovilo, ovšem to je spíš můj problém.

Pak přišlo Rulandské šedé 2009 panenský výběr z hroznů (Hnanice, U kapličky, č.š. 9027, alk. 13,5 %, zb.c. 6,3, k. 6,3, b.e. 21,2, 150,- Kč, 24,4 ºNM). Jemná vůně, možná opravdu ta skořice, jak hlásila etiketa. V chuti se mě líbilo více než ve vůni, je takové pikantní, svěží. Jako víno z první sklizně určitě do budoucna slibující. U tohoto vína se pan Luboš rozpovídal o panenských vínech, o tom, že nyní dorůstá řada nově vysazených vinic a v budoucnu už jich tolik rozhodně nebude. Zajímavou pak byla zmínka o židovských vinařích, kteří prý panenské víno vůbec nevyrábějí a hrozny prostě ostříhají a pohodí na zem.

Více mě zaujal suchý Ryzlink rýnský 2009 VOC Znojmo (Tasovice, Kamenný vrch, č.š. 9050, alk. 12,5 %, zb.c. 7,3, k. 6,6, b.e. 22,2, 160,- Kč, 21,8 ºNM) s příjemnou vůní po meruňkách a se šťavnatou chutí. Ten rýňák, co jsme chutnali v Hnanicích byl ještě šťavnatější, ale s chutí bych si dal oba dva. Také tady docela sedí popis z etikety, která výstižně uvádí čistotu a hravost. Mladý a moc pěkný. Mimochodem znovínské rýňáky z Tasovic mi prakticky vždycky chutnaly, asi vědí proč do VOC použili zrovna tento...

Také druhé víno originální certifikace, Sauvignon 2009 VOC Znojmo (Hnanice, Knížecí vrch, č.š. 9064, alk. 13,5 %, zb.c. 2,8, k. 6,5, b.e. 20,1, 150,- Kč, 23,0 ºNM), nezklamalo, ba právě naopak. Chutnalo! Podle pana Luboše se v tomto víně podařilo skloubit dohromady dva typy Sauvignonu, tedy typ zelený (kopřivy, paprika) a ovocný (angrešt, broskve). Pro mě to byl klasický Sauvignon, pěkný, líbil se mě více než jeho bráška z roku 2008 (viz výše), možná i svou mladostí a svěžestí.

Pak už jsme se přehoupli ke „slaďákům" a dostali do sklenic polosladký Muškát žlutý 2009 moravské zemské (Chvalovice, Dívčí hora, č.š. 9068, alk. 12,0 %, zb.c. 23,8, k. 6,3, b.e. 24,1, 140,- Kč, 22,6 ºNM). Podle pana Opatřila byl jejich první žlutý muškátek z roku 2007 vynikající (viz tady nebo tady), ročník 2008 byl pouze průměrný, zatímco jejich nejnovější z roku 2009 má potenciál k tomu, aby vyrovnal slavnějšího bráchu 2007. Je fakt, že víno má opravdu překrásnou vůni, cítím liči a citrusy, v chuti je mazlivé, slaďoučké, ovšem nechybí kyselinka, a tak se dobře upíjí. Velice příjemné, zaujalo mě...

Následující polosladký Tramín červený 2009 výběr z hroznů (Stošíkovice na Louce, U tří dubů, č.š. 9074, alk. 11,5 %, zb.c. 33,0, k. 7,1, b.e. 23,5, 150,- Kč, 24,2 ºNM) měl ještě koncentrovanější ovocně-kořenitou vůni. Podle mě toto víno splňuje mou představu klasického tramínku - aromatické bomby, kterou buď zbožňujete nebo nemůžete ani cítit. Pro milovníky Tramínů určitě zajímavý kousek. Víno přitom opět nepostrádá kyselinku, tak jako muškátek. Nám se k němu dostalo také komentáře z úst sommeliera Karla Slavíka, jenž se poutavě rozhovořil o staré odrůdě Tramín, ve středověku hodně uznávané. Prý před tím než k nám Karel IV. přinesl Pinot noir, se v Čechách pěstovalo prakticky jen Sylvánské zelené a právě Tramín. A my poslouchali (tedy aspoň někteří) a u toho polízávali ten tekutý zákusek.

S mlsáním se to ovšem nemá přehánět a mně se opět potvrdilo, že dvě sklenky stačí až až, a byl jsem z hlediska sladkých vjemů odrovnán. Proto když přistál ve sklenici sladký Chenin blanc 2009 moravské zemské (Havraníky, Staré vinice, č.š. 9056, alk. 11,0%, zb.c. 75,8, k. 8,2, b.e. 24,1, 150,- Kč, 25,2 ºNM), bylo toho na mě už moc. Suchý Chenin blanc z ročníku 2007 měl určitě výraznější (nazrálejší) vůni, ale i v tomto se dalo nalézt něco jako ryngle, podle pana Opatřila i botritické tóny. V chuti už opravdu mohutný náklad cukru, ovšem s kyselinami, které tato odrůda obvykle nepostrádá, no, pokud máte rádi ledová vína, tak tento chenin už byl na přímé cestě k nim. Skutečný pamlsek, jen tak „na špičku nože", nejlépe uložit někam hluboko do sklepa a schovat na nějaký vzácný přípitek.

Po posledním Cheninu blanc přišel tradičně jako přídavek ještě jeden aukční vzorek, jímž byl v pátek 21. května 2010 polosladký Sauvignon 2009 výběr z hroznů (Podmolí, Šobes, č.š. 9216, sklizeň hroznů 21. října 2009, cukernatost 24,0 ºNM, draženo 120 kusů). Jednalo se o velmi příjemný Sauvignon ze Šobesu, ve vůni angrešt a taky ty bylinky. Co se mě týče, mám tuto odrůdu nejraději v suché podobě, i když ani toto víno nebylo rozhodně k zahození. Ale jak jsem zmínil, jednalo se o vzorek vína, které bylo následně vydraženo v aukci, takže zakoupit nelze.

A to už byl vážně konec. Ještě bylo sice možné ochutnat čtyři vína v Návštěvnickém centru, ale této možnosti jsme nevyužili a s Louckým klášterem a nadšeně hrajícími Stehlíky jsme se rozloučili a vydali se na cestu domů.

Co říci na závěr? Než zmíním, co se mně na akci líbilo a co ne, rád bych se dotknul jedné zajímavé věci a to specifického ročníku 2009. Nemá cenu tady dlouze opakovat, co již bylo mnohokrát řečeno, jen v krátkosti lze shrnout, že tento ročník byl charakteristický hodně vyzrálými hrozny a tedy nadprůměrnou cukernatostí. A to se samozřejmě odrazilo ve vínech. Již na několika místech jsem zaznamenal stesky na to, že většina vín z tohoto roku obsahuje větší či menší (častěji větší) množství zbytkového cukru (např. tady a tady nebo taky zde a zde). Koneckonců stačí si zajít do kterékoliv vinotéky zásobené víny z ročníku 2009 a budete vědět, o čem mluvím. A schválně pijte takové víno celý večer, že jo... Proč to tady ale zmiňuji? Inu, podívejte se na výše uvedený soupis vín pozorněji. Z celkových 21 degustovaných vín z ročníku 2009 jsou dvě sladká, čtyři vína polosladká, dvě vína polosuchá a třináct vín je suchých. Třináct z jednadvaceti je suchých... Takže ono to jde! Koneckonců v samotných materiálech k Putování je - bohužel jen velmi krátce - zmíněn zajímavý výzkum obsahu aromatických a fenolických látek v řešení Znovínu Znojmo a Zahradnické fakulty Mendlovy univerzity v Brně, kdy byla z jedné viniční trati Na vinici (Šatov) sklizena odrůda Sauvignon ve čtyřech různých termínech. První sklizeň byla 1. října 2009 při cukernatosti 24 ºNM, druhá 5. října 2009 při cukernatosti 24,6 ºNM, třetí 8. října 2009 při cukernatosti 24,9 ºNM a konečně čtvrtá 12. října 2009 při cukernatosti 25,4 ºNM. Z těchto hroznů byla následně vyrobena dvě suchá (č.š. 9217 a 9218) a dvě polosuchá vína (č.š. 9219 a 9220). Zdá se tedy, že opravdu nekecají ti, kteří stěžejní problém vidí v datumu sklizně. Kdo sklidil včas, dočkal se i suchých vín, kdo nechal hrozny pořádně vyzrát, ten musel počítat s vysokým zbytkovým cukrem, popř. vyšším alkoholem. Příklad Znovínu přitom ukazuje, že i z ročníku 2009 bylo možné vyrobit krásná vína suchá, záleželo jen na vůli chtít. Na druhou stranu si přiznejme, že sladčí vína mezi lidmi momentálně vládnou. Což můžeme opět doložit znovínským příkladem, neboť z devíti aukčních vzorků (mimochodem byly mezi nimi i všechny čtyři výše zmíněné šatovské Sauvignony) byla pouze dvě vína suchá, zatímco po třech bylo polosuchých a polosladkých a jedno víno bylo sladké. Takže s ohledem na poptávku se asi mnozí (naštěstí ne všichni) vinaři řídí osvědčeným: kdo chce kam, pomozme mu... :-)

Palec nahoru a poděkování

♦ Znovínu za celkovou perfektní organizaci, příkladný přístup zaměstnanců a celou řadu zajímavých informací
♦ za pěkná vína; zejména za skutečnost, že Znovín nezapomněl na milovníky suchých vín ani v ročníku 2009
♦ za zveřejnění počítadla obsazenosti termínů na webových stránkách
♦ řidičům firmy Psota, že nás bezpečně dovezli tam i zpět, speciálně panu Milanu Divišovi za šťastnou ruku při losování :-)

Palec dolů

♦ všem hlučným lidem, kteří využívají anonymity, a svým nevhodným chováním ruší ostatní putovníky a ztěžují práci zaměstnancům Znovínu.