O Víně

Mnozí diskutující ve včerejším článku vyjádřili svůj názor na současný stav vinařské turistiky u nás. Většinou také připsali vlastní nápady a srovnání se sousedním Rakouskem.  Všem, kteří chtějí srovnávat, mohu předat radu, kterou jsem sám dostal - zajeďte si do Německa - na Moselu. Tam se umí o turisty postarat. Protože mám v plánu zabrousit i mírně do historie, připomenu, že pokud já pamatuji, kolem roku 1986, v Petrově před Plži seděli dědkové venku u stolu, a když dojel autobus organizovaných socialistických pracujících, zastavil se u nich a oni ho poslali do sklepa, kde na ně už nějaký ten vinař čekal. Třeba 5 - 6 autobusů za odpoledne. Tohle byste chtěli?

Proto musím vyzvednout obec Pavlov, kde s otevřenými sklepy tak, jak si je představujeme, už před lety začali, anebo je alespoň jako první zveřejnili na netu: http://www.otevrene-sklepy-pavlov.cz/. Ale už na těch stránkách si můžete všimnout, že zas tak velkou důležitost jim nedávají. Postupně se ale přidávají i další a časem jich snad bude množství i více než dostatečné. Musíme být trochu optimisté, však kdo zalistuje na tomto portálu zjistí, že ještě před dvěma roky, jsme si nemysleli, že by na Moravě bylo víc než 200 koštů a dnes jich počítáme ke třem stům. Ale myslím, že je na čase, abych se dostal k hlavní myšlence tohoto článku a to je - co pro takové otevření sklepa můžeme udělat my?

Za starých časů, bez internetu, telefonu ba i telegrafu, se musely zprávy přepravovat spolu s lidmi. A když ještě nebyla auta ani železnice, i významné osoby občas musely pěšky (ono se to moc neví, ale kůň bývá dost nespolehlivý, shodí vás a uteče, anebo si prostě jen chcípne!) A po svých se cesta vleče, je namáhavá a bývá při ní žízeň! Nemůže se vám stát nic lepšího, než když vás někdo pozve k sobě domů a kromě vody nalije i vínko! Ten pocit, že vám někdo dal tu důvěru, pozval vás pod svou střechu a nabídl to nejlepší co má, je k nezaplacení! Kdy a kde se vám to naposledy stalo jinde? Nikdo z vás to nepřiznal, možná to ještě sami netušíte, tvrdíte, že vám jde o víno, ale je to i ten pocit co vám tak chybí, že tu diskutujete o tom, jak se k němu dostat. A podle mne jste si vybrali ten způsob nejhorší - peníze. Jednoduše si spočítejte, kolik byste museli vinaři dát za to, že tam s vámi jen tak stojí a klábosí! Schválně - kolik peněz za hodinu vaší práce chce vaše firma? Kecy o tom, že je to reklama a dobrý návštěvník se vrací, si nechte - ten kdo se vrátí, bude zase vyžadovat stejně tolik času, jinak bude zklamaný a známe i jiné, účinnější druhy reklamy. Tolik peněz, aby to dalo na slušný plat, je ochotný dát málokdo a mnozí se nesnaží něco zaplatit ani symbolicky - klidně odejdou bez placení a ještě mají řeči. Ani navýšit počet lidí a od každého vybrat část ceny nepomůže - vznikla by tlačenice a tu při víně nemáme rádi. Peníze nemohou být ten důvod, proč je vinař s vámi ve sklepě. Co tedy je dražšího než peníze? Co ho tam s vámi udrží a přinutí ho vás pozvat?

1) Vzhled. Je to prostě to první co je vidět a často rozhodne o tom, zda budete odmítnuti či pozvání. Starejte se trochu o sebe. Ženám sluší šminky, mužům zase činky (obráceně taky lze opravit nějaké nedostatky, ale nesmí to být poznat). Můžete být ušlí, zpocení, ba i potrhaní, to vše vinař zná dobře z vlastní zkušenosti. Můžete mít oblek a drahé hodinky, ba i módní výstřelky, to se snese. Ale zapomeňte na silný parfém (to vás k vínu ani nepustí, aby nenačuchlo), boty, ve kterých se nedá chodit či přehnané róby a šperky. Víno se rodí ze slunce, deště, hlíny a vinařova potu a ty co se záměrně chtějí povyšovat nad dělný lid, si nikdo do sklepa nevpustí.

2) Oslovení. To je často to první, čím o sobě dáte vědět, když vás přímo nevidí. Jižní Morava byla po 400 let příměstí hlavního města říše. To byli ti lidé, kteří sloužili vrchnosti, a přitom se od nich jistě vyžadovalo, aby uměli mluvit. Dodnes to nezapomněli. Kolik jen poslů a jiných pocestných muselo jižní Moravou projít a kolik požádání o vodu si museli místní vyposlechnout. Ten kdo uměl poprosit hezky, ji dostal, kdo neuměl, se to rychle naučil - do další vesnice daleko a slunko tak pálí - na Palavě. Nezapomeňte, že jižní Morava je kraj, kde se stále ještě pěstuje kultura slova a kde je normální, že lidé znají zpívat. A umíte-li zpívat, je to znát i na řeči. Navíc, v pěsničkách je uložen poklad - spousta slovních obratů, vtipů a průpovídek, ze kterých můžete čerpat. A komu doteď nedošlo, že rétorika je věc vysloveně praktická, ke každodennímu použití a ne jen k tomu aby nám politici mohli mazat med okolo huby, ať si zajede do Vlčnova na jízdu králů. Dnes už nevíme, který to byl král a jména urozených mladíků z jeho doprovodu už dávno odvál čas, ale dodneška se připomíná, že jejich vtipné průpovídky je dokázaly uživit na útěku před nepřítelem, bez toho aby se zastavili, či prozradili svou totožnost.

3) Kultura. K vínu kultura patří a k posezení ve sklepě též. Po víně se na ni často zapomíná, ale kdo si žádnou ani nedonesl, příště už asi pozván nebude. Nějakou si nastudujte. Pokud nevíte kde, hledejte heslo Jiří Stanislav Guth-Jarkovský.

4) Řeč. Kromě pití vínka, co asi tak ve sklepě budete dělat? Kecat, plkat, klábosit - říkejte si tomu, jak chcete, ale jde o skládání a vypouštění slov, nejlépe v celých a souvislých větách. Pamatujte, že některé věty zní lépe než jiné a vypuštěné slovo už nezastavíš a nevrátíš. Hledejte heslo rétorika anebo prostě, rozmlouvejte s moudrými lidmi.

5) I a Q. Tyhle dva vitamíny nám chybí stále, před vínem i po víně, ať už je bereme v jakémkoliv množství.

6) Člověk. Jde o člověka soudruzi! Ať už hovoříte o jakkoliv abstraktní věci, v tomto případě o víně, při troše zdravého rozumu vždy nakonec skončíte u člověka (a víno v člověku). Ten naproti vám je vinař ať už s velkým, nebo malým V, ale také a to především, je to člověk. Nic tak nepotěší člověka, jako když se o něj upřímně zajímá jiný člověk (pokud to není pracovník státní bezpečnosti). Zajímejte se o vinaře. Když už kvůli ničemu jinému, tak proto, že jeho vlastnosti se odrážejí i ve vínu. Hledejte heslo empatie.

7) Pokora. Nezapomínejte, že vinař je pán domu a vy jste host. Nezapomeňte, že to vy žádáte a on dává. Nezapomeňte, že i když o víně něco víte, vinař ví kde a jak se rodilo. Nezapomeňte, že víno je stále ještě nepochopený dar, který provází člověka po tisíciletí, těší nás, léčí nás, stále objevujeme nové dary, které nám dává a stále není nikdo, kdo by mohl říci, že mu opravdu a úplně rozumí. A nezapomeňte, že jedním ze zázraků je vůbec to, že je na světě někdo tak bohatý, že si může dovolit pozvat vás na sklenku dobrého vína.

S použitím těchto osvědčených bodů, lze navštívit sklep kdejakého vinaře, potom funguje i návštěva na blind (to znamená naslepo - nedomluvená). Co je tedy dražšího než peníze, co nutí vinaře, aby zanechal práce, zůstal s vámi ve sklepě, zanedbal i manželku a děti? Prachsprostý a obyčejný lidský kontakt. Lidé se rádi stýkají s lidmi, a proto se snažme být lidmi, kteří nejen vinaře zaujmou nejen na první pohled, ale i řečí, chováním a činy, se kterým si každý vinař vždy znovu rád popovídá, posedí a nalije mu dobrého vínka.

Tak ať se někdy sejdem ve sklepě u sklenky!

P.S. Protože mnozí si nedají vzít příležitost přispět do diskuse, považuji za důležité předem podotknout, že to co si myslím, že platí pro vás, v žádném případě neplatí pro autora. Nejenom že mnozí pochybují, zda je to vůbec člověk, ale i:

7) Už tenhle článek je dostatečným důkazem, že s pokorou se ještě nesetkal.

6) Všeobecně je známo, že empatií neoplývá.

5) Vitamíny nebere.

4) Má vadu řeči a pocit, že semestr rétoriky mu kromě odpočinku v jinak náročné výuce nic nedal.

3) Společenský katechismus od Gutha-Jarkovského leží už půl roku na stole - ještě neotevřený.

2) O oslovení, které používá, se dá říci snad jen to, že je zbytečně hlasité.

1) Vzhled bude asi nejslabší autorova stránka. Je vidět, že o sebe dbá jen při jídle a nevzpomíná si, kdy naposledy sáhl na činku.

0) V Německu - na Mosele nikdy nebyl.

Start!