O Víně

Snad bych nejdříve měl jasně říct, proč se tím vůbec zabývám. Proč jsem tu úvahu napsal, pozorně přečetl vaše příspěvky a proč mám potřebu se k tomu opět vracet a dál to rozpitvávat. Částečně to je asi zřejmé z prvního zamyšlení. Ale, po přečtení vašich příspěvků v článku Putování za vínem cítím, že bych to měl trochu rozvinou a upřesnit. Takže proč?

Už jsem psal, že mě nadchlo to cestování za vínem od šenku k šenku. Doplňuji - svobodné cestování! Bez plánování, bez telefonování, domluvených časů. Bez pocitu trapnosti, že budu obtěžovat, protože jedu sám nebo jen ve dvou, chci si ochutnat 2 - 3 osminky, případně něco malého zakousnout a s lehkým batohem (nezatíženým nakoupeným kartonem toho nejlepšího vína) jet zase k dalšímu šenku. Jezdit po stále nových a nových cestách za novými a novými vinaři a do nových sklepů, objevovat, ne jet na jisto k oblíbenému vinaři, u kterého jsem už byl desetkrát. A taky s možností posedět - někdy v chladivém sklepě, jindy ve stínu stromů a zase jindy na vyhřáté slunečné terase. A také tu krásnou chvilku strávit tak, jak mám zrovna náladu - někdy v družném hovoru s vinařem, jindy v soukromí se svým partnerem na cestách nebo úplně sám se svými myšlenkami. Tak to jsou ty důvody proč mě to Rakouské putování za vínem tolik nadchlo. A ty otazníky jsem minule pověsil na tento vinařský portál proto, že jsem měl signály že u nás to takhle není a že jsem chtěl zjistit, jestli opravdu ne a proč. Jestli jsem jediný, komu to chybí a pokud ne, tak co tomu brání a jestli by se s tím dalo něco dělat.

Ve vašich příspěvcích jsem našel částečné odpovědi na mé otázky. Ale zdaleka ne úplné a ani jednoznačné.

Asi nejjasnější je odpověď na otázku, zda to u nás funguje jako v Rakousku nebo nefunguje. V tom se shodujete téměř všichni, že putování po sklepích na blind je značně rizikové, na zavolání, nejlépe u osvědčených vinařů funguje skvěle. Nicméně díky za, zatím ojedinělou, zkušenost Veroniky, které to fungovalo i bez zavolání. Třeba se už začíná blýskat na lepší časy.

Zcela nejednoznačná je odpověď na otázku, zda to někomu chybí nebo zda vyhovuje systém na zavolání. Zde byly názory zhruba napůl. Řadě z vás tento stávající systém vyhovuje. Nic proti - ale prostě to není to svobodné putování... Nevím, kolik je nás, vinných turistů, kteří by tento rakouský systém přivítali. Ale tuším, že sám nebudu. I v diskuzi se vás pár našlo - a to se jedná, myslím, o názory vinařských znalců, kteří jezdí většinou na jisto, za svým, často již osvědčeným, vínem, ke svým vinařům - ne za tím vinným svobodným touláním. Troufám si odhadnout, že třeba ve skupině cykloturistů by ta poptávka byla výrazně vyšší. A kromě toho myslím, že to, že existují obce, které toto už několik let organizují, dost jasně naznačuje, že zájem by opravdu byl - proč by to jinak dělaly? Zatím vím, kromě zmíněných Velkých Bílovic a Velkých Pavlovic ještě o Pavlově. A ještě jedna věc. Napsal jsem „rakouský systém". Ale zrovna nedávno jsem četl, že něco podobného se v poslední době bouřlivě rozvíjí i v řadě německých vinařských oblastí. A možná nejen německých...

A jak je to s atraktivností pro vinaře? Na tuhle otázku také zazněla dost přesvědčivá odpověď - není, turistů není tolik, nevyplatí se sedět a čekat až nějaký zabloudí... To je ovšem vážný problém! Vyvolává však další otázky: Jak to, že pro Bílovické, Pavlovické a Pavlovské vinaře to zajímavé je? Nebo není, jen je k tomu někdo přesvědčil, protože je to móda? Dá se něco udělat pro to, aby to pro naše vinaře bylo stejně zajímavé jako pro ty rakouské a německé? Budu pátrat dál A budete-li mít chuť k tomu ještě něco napsat - z pohledu vinařů u milovníků vína, budu rád. Předem díky!