O Víně

Dne 15. května 2010 proběhl v kulturním domě ve Velkých Žernosekách již 4. ročník koštu převážně místních vín. Velké Žernoseky jsou spolu s Moselou nejsevernější oblastí, kde lze ještě révu vinnou pěstovat po širým nebem a vína odtud byla pravidelně dodávána na Pražský hrad. I lidé, kteří se o víno moc nezajímají, většinou znají vinařství Františka Kupsy a vlajkovou loď (minimálně marketingově) Mopr - Muškát moravský.

Košt má pak všechny návštěvníky přesvědčit, že zajímavých vín je zde celá řada. Předem je nutné upozornit, že část účastníků jsou pouze "zahrádkáři", leckdy s jednou nebo dvěma odrůdami, které pěstují proto, že "to chtějí zkusit", ovšem o to je akce zajímavější.

Letos se zúčastnilo 9 místních vinařů, 3 hosté (Sebuzín - malá obec za Ústím, Brná - rekreační čtvrť Ústí, Libkovice pod Řípem) a 3 vinařství - Hrabkovský (Pavel nám nadšeně líčil, jak na synkovi vyhrál lahev tulamorky. Vsadil se s ním totiž, že Petr vyhraje pořad Prostřeno. Ovšem nějak mu před sázkou zapomněl sdělit, že se nejedná o přímý přenos a já mu vítěze vyslepičil při ranní návštěvě), Vybíral a Mikulenkovi.

Na akci jsme dorazili s Petrem před 13 hodinou, kdy akce začínala a již ve vlaku potkali několik známých tváří. Vstupné činilo 150,- Kč, v ceně byla sklenička, katalog (ten nebyl příliš přehledný, ale svou funkci plnil) a pět žetonů na ochutnání vína, další bylo možno přikoupit za 5 Kč/kus.

Pořadatel si nechává celou částku a vinaři vydělávají pouze na žetonech a přímo prodaných vínech. Sám jsem krajním nepříznivcem žetonkového systému, mám raději vyšší konstantní platbu za vše, ovšem na této akci má svou logiku. Důvodů proč ano je několik:

Kvalita a počet vzorků jednotlivých vinařů je natolik rozdílná, že rozdělit částku mezi ně stejným dílem by bylo nejspíš nemožné a nespravedlivé.

Řada návštěvníků pouze projíždí okolo - obcí vede cyklostezka a nechtějí degustovat, pouze popít dobrého vína za příjemnou cenu. Tomu se přizpůsobují i vinaři, protože nalévají opravdu velké "porce", obvykle tak 1 dcl. My jsme to řešili tak, že jsme si víno rozlili do dvou skleniček a už tento detail některé vinaře přesvědčil, že jsme se přijeli i něco dozvědět.

Povědomost o víně je v tomto regionu povětšinou dost tristní. Lidé neznají ceny, nemají přehled a tím pádem by se mohlo stát, že na akci se vstupným například 250,- Kč za vše by kvůli ceně nikdo nedorazil. Že se nejedná jen o mojí fabulaci ukazuje systém vstupného v červnu na Větruši, kdy pořadatel přesně z tohoto důvodu zvolil žetonkový systém.

Ale teď už zpět na akci.

Obdržel jsem vstupenku s číslem 1, jasně se ukázalo, kdo se na košt nejvíc těšil. Kromě kulturního domu probíhalo dění též před ním, kde se nacházelo několik stánků s vkusným a k akci se hodícím zbožím a dále byla otevřena nová vinotéka pana Mikulenky, kam jsme časem též zavítali. Hudební doprovod obstarávali 4 mládenci hrající středověkou hudbu, také v tomto ohledu chválím.

Akci zahájila paní starostka projevem, který byl milosrdně přiměřený, a dále si vzal slovo pan Kupsa, který vyhlásil vítěze jednotlivých kategorií. Milé bylo (a to nemyslím nijak ironicky), že nějakou cenu si nakonec odnesl každý vinař. Ukazuje to na pozitivní přístup hodnotitelů, kteří se v každém vzorku snaží najít spíše to dobré a podpořit vinaře v jejich úsilí.

Od každého vinaře jsme se snažili poctivě ochutnat vše, některé vzorky byly skvělé, některé méně, tak už to chodí. A kdo nás nakonec nejvíc zaujal?

Pan Schoř z Libkovic pod Řípem, profesí zdravotní záchranář, s velmi pěknou milerkou, rýňákem a Rulandským bílým. Ovšem nejvíce mi chutnala jeho růžová Fratava. Ihned jsme z něj vymámili kontakt a dohodli se na další degustaci u něj.

JuDr. Pavel Bulín měl moc pěkná červená vína, ochutnali jsme jeho známkové ze Svatovavřineckého a zweiglu a dále Rulandské modré. Víno leželo 1 rok ve starých dubových sudech, rulanda pak v sudech barikových, ovšem již čtvrté použití, které byly zakoupeny od pana Kupsy. Opět se nám potvrdilo, že dotek dřeva v červeném ničím nenahradíš a přestože se jedná o zahrádkáře, jeho vína bych doporučil každému škarohlídovi, který tvrdí, že dobré červené nelze v Čechách udělat. Pochopitelně jsme se ihned dohodli na případné návštěvě a ochutnávce.

Asi největší radost nám udělalo vinařství Mikulenka. Zatím mají pouze Müller-Thurgau a večerku. Müller-Thurgau mi chutnal výrazně více. Pan vinař mi sdělil, že na výstavě v Mělníku byl ohodnocen jako nejlepší, což je u tak mladého vinařství pozoruhodné. V současné době má sazenice v Dolních Dunajovicích, jede se na ně příští týden podívat a příští rok se začne sázet v Žernosekách. Vlajkovou lodí bude myslím dobře zvolený Mopr, zaujala mě i snaha zkusit zde pěstovat Sauvignon.

Nápadů má pan vinař nepočítaně, podívejte se na jeho webové stránky http://www.vinarstvipodtresnovkou.cz/, zejména doporučuji sekci speciální nabídka. Nemáte chuť si zasadit svůj vlastní keřík, občas se na něj přijít podívat a ochutnat z něj svůj burčák? Já tedy rozhodně ano a nazval bych to snem každého vínomilce.

Akce se mi moc líbila, měla příjemnou, domácí atmosféru, dala se zde najít pěkná vína a vinaři byli příjemní. Dorazilo celkem asi 400 návštěvníků, věřím, že se pořadatelům vše vyplatilo a uvidíme se zase za rok. Návštěvu doporučuji všem z bližšího i vzdálenějšího okolí, nenechte si jí ujít. Pro mě zatím letos nejlepší akce, protože "Alpy tě ohromí, Karle, ale tohle tě dojme."