O Víně

Co se ochutnávalo?

Hromada vzorků z vinařství MiToMa Vrbice.

Název vrbického rodinného vinařství je prý zkratkou jmen Mikulica, Tonda a Martina. Je to určitě největší vinařství, jehož vína jsem zatím měla možnost ochutnat v karlínském podkroví na degustacích e-shopu Anovino.cz. Obhospodařuje totiž téměř 17 hektarů vinohradů. Rodinná firma vznikla v roce 1997, majitelé se ale vinařstvím zabývali už dříve. Byla jsem zvědavá, jaká vína tentokrát ochutnáme, protože jsem kromě povedeného Svatomartinského nic z jejich produkce nepila.

Kde?

Jak už jsem zmínila, v Karlíně, v kancelářských prostorách, které pomalu ale jistě ztrácejí svůj původní účel. Pracovní stoly a počítače, které minule ještě stvrzovaly, že se o kancl opravdu jedná, organizátoři nemilosrdně vyhostili a proměna v "podkrovní sklípek" tak pokročila zase o kus dál. Myslím, že příště by vinné lahve mohly vytlačit do exilu třeba šanony s účetnictvím :-)

Kolik toho bylo?

Fakt hromada.

Degustace byla velmi velkorysá, protože MiToMa poskytla i vzorky vín ročníku 2009, které ještě nejsou v prodeji a nalévaly se z lahví bez etiket. Bylo docela zajímavé porovnat jednotlivé odrůdy ročníku 2008 s ještě nehotovým ročníkem 2009. Vzorků tedy bylo požehnaně, takže je nebudu všechny popisovat a zmíním se o těch, které mě zaujaly.

Bílá

Nejdřív pár obecných postřehů: sympatické bylo, že vína nebyla vyhnaná do primární aromatiky, ale měla jemné, přirozené vůně, které se otvíraly pomalu a postupně. Většina z nich měla na můj vkus příliš málo kyselin, i suchým vínům chyběla svěžest a působily až mdle. Výjimky se ale samozřejmě našly. Šťavnatě působil suchý Sauvignon 2007, pozdní sběr, z bořetické trati Trkmanska. Ve vůni rybízový keřík a citrusová kůra, kapka citronu je i v chuti, která je plná, příjemná, osvěžující. S 12,5 procenty alkoholu se jedná o fajné pití, které může díky své výraznosti posloužit jako vhodný doprovod k bílému masu, i výrazněji kořeněnému, nebo jako příjemný společník na celý večer.

Docela se povedlo Sylvánské zelené 2008, polosuchý pozdní sběr, z trati Pohořelické vinohrady, obec Vlasatice, s 10,5 gramy zbytkového cukru, ovšem vínu s pěknou vůní lipového a bezového květu a zlatých rozinek chyběla právě jistá pikantnost či svěžest. Nedostatek kyselé chuti tak udělal z pěkně a přirozeně vonícího vína tak trochu nudu.

Nejlepším bílým vínem bylo Veltlínské zelené 2006, výběr z bobulí - botrytický sběr. Polosuché víno s 11,7 gramy zbytkového cukru mělo vůni zralých hroznů, lipového medu a jednoznačný "otisk" botrytidy v podobě závanu vůně, kterou znají houbaři, když přijdou den dva po dešti do lesa a zavětří podhoubí. Víno bylo na jazyku hutné, husté, silné a výrazné, přitom uhlazené a kulaté. Vůně i chutě se otvírají pomalu - tohle není víno na pití ve spěchu. Není nudné a stojí za zkoumání, nutí člověka znovu a znovu strkat nosan do skleničky a usrkávat. Zajímavé, pěkné. Jo, a ještě původ: Vrbice, trať Úlehle.

Červená

Přechod k červeným zajistil pěkný klaret z Zweigeltrebe 2007 (Trkmanska, Bořetice). Polosuchý výběr z hroznů s 10,5 % alkoholu měl velmi světlou narůžovělou barvu, ve skleničce se jevil jako víno bílé. Poměrně intenzivní jahodovou vůni provázela výrazná chuť jahod s vanilkou doplněná kyselinou, která dodávala šťavnatost a svěžest. Výborné víno, pěkně pitné, lákavé, osvěžující.

Líbilo se mi André 2006 výběr z hroznů (opět Trkmanska). Od výběru z hroznů jsem sice čekala větší zážitek, je možné, že už mělo to nejlepší za sebou, ale i tak šlo o příjemné víno, které chtělo trochu času, aby se do něj člověk "vpil". Višňovo-povidlová vůně s lehkým chemickým až "plastovým" závanem a nekomplikovaná ovocná chuť vytvářely docela vstřícnou pitnou kombinaci.

Nemohla jsem se rozhodnout, zda mi víc chutná Neronet (Úlehle, Vrbice) nebo Alibernet (Záhumenice, Vrbice). Obě jakostní vína se mi fakt líbila - Neronet krásně vonící přezrálými višněmi a černými jeřabinami i černorybízový Alibernet plný "teplých" kabernetových vůní se štychem dubového sudu. Alibernet byl plnější a uhlazenější, elegantní, Neronet divočejší, se slabším tělem, ale plný veselých ovocných chutí. Alibernet s více než 13 % alkoholu má asi potenciál ještě nějakou dobu zrát, Neronetu s 11 % alkoholu sluší mladistvý, svěží projev. Prostě asi nemá cenu řešit lepší-horší, záleží na situaci, jídle, společnosti. Obě vína jsou moc pěkná, s přihlédnutím k faktu, že jsou to jakostky za 120,- Kč, pak přímo skvělá. Navíc i tady jsme měli zajímavou příležitost ochutnat tyto odrůdy o rok mladší. Obě budou určitě pěkná, Neronet 2009 je zatím nehotový, divoký, zkrátka to ještě není víno k prezentaci, Alibernet 2009 je na pití moc dobrý už teď, výborná borůvkovo-ostružinová šťáva :-)

Takže co?

MiToMa dělá vína, aspoň takový dojem mám z této degustace, která si na nic nehrají. Nejsou příliš komplikovaná, jsou přirozená, nevyumělkovaná. Za velmi příjemné ceny (zjednodušeně řečeno jakostní vína zhruba za 120,- Kč, výběry lehce přes 150,- Kč, pozdní sběry něco mezi tím) mi toto vinařství nabídlo moc pěkná červená vína (včetně velmi povedeného klaretu) a něco zajímavého bych si uměla vybrat i mezi bílými. Byla to příjemná degustace. Děkuji za možnost seznámit se s dalším vinařstvím a budu se těšit na Neronet a Alibernet.