O Víně

V pátek ráno jsem po nezbytném vystřízlivění usoudil, že pokud nemám plácat větší nesmysly než obvykle, bude dobré nechat článek o degustaci vinařství Jedlička - Novák na víkend. V duchu jsem si sumíroval duchaplnosti a moudra, kterými své čtenáře zahrnu. Jenže ouha, kolega Petr napsal jen tak z voleje reportáž sám, vybavil jí odkazy, detailním degustačním plánem s analytikou, fotografiemi a postřehy, s kterými naprosto souhlasím - a já najednou zjistil, že nevím, co psát.

Vy si reportáž samozřejmě můžete přečíst pod tímto odkazem. Petrovi ještě jednou děkuji za kvalitní reportáž, opravdu nevím, co bych ještě více dodal. Zároveň bych upozornil, že další podrobná reportáž vyšla na tomto portále zde.

O tři dny později jsem navštívil degustaci vinařství Tanzberg, Mikulov, kterou pořádal ústecký obchodník s vínem Ota Petruželka a po jejím absolvování se mi tedy chtělo něco napsat velmi. Případné čtenáře upozorňuji na následující: o konkrétních vínech se toho mnoho nedozvíte, citlivější povahy by mohl můj slovníček pohoršit a jedná se čistě a jen o můj subjektivní názor, který nikomu nevnucuji.

Vinařství představoval příjemný mladý muž, obchodní zástupce pan Kosek. Vinařství vlastní pes Novák, tedy doktor Železný, dále jen DŽ, bývalý ředitel televize Nova a europoslanec.

Je jistě hezké a pro společnost prospěšné, když inteligentní jedinec nastartuje nějakou vizi a přes protivenství a nedůvěru si jí obhájí. Problém nastává tehdy, když tento jedinec sklouzne do otravného jájismu, začne své názory chápat jako absolutní, ničím nevyvratitelné pravdy a podlehne pocitu, že nad něj na světě není. Za mých mladých let se tomu říkalo - všude byl, všechno zná, spolk rádio, narodil se v kině a, dámy prominou, i jeho hovno smrdí nejvíc. A přesně do této role se alespoň v mých očích pasoval DŽ.

Projevilo se to již v adjustáži vína. DŽ absolutně nesnáší český vinařský zákon, uvádí tedy pouze povinné analytické údaje a největším písmem se na etiketě skví viniční trať po francouzském vzoru, kterýžto systém je dle DŽ pochopitelně mnohem lepší. Osobně se domnívám, že každý systém přináší jisté výhody a jisté nevýhody, ovšem nic nebrání vinaři na etiketě spojit obé. Vzpomněl jsem vzorové etikety bratrů Korábových, kde najdete veškerou analytiku, ale i například, že víno zrálo na starém dubovém sudu, bylo kvašeno spotánně, vinice je 40 let stará, prostě radost číst a zároveň pít.

DŽ tak nečiní, čímž mě odrazuje, protože mě tedy detaily o víně zajímají a za druhé, pokus zavést kategorii VOC, což je myslím hodně podobná snaha, se zatím s žádným zvláštním úspěchem nesetkal a kdo ví, jestli to nepůjde do vytracena, Jícha.

Dále nám bylo tajnosnubně sděleno, že DŽ chystá zcela novou klasifikaci třídění vín, ovšem je to zatím tajné. Vůbec bych se nedivil, kdyby na tuto krávovinu získal dotaci od chorých mozků z evropské unie. Pokud máte pocit, že mě EU sýří, tak ano a silně. Zóna evropského volného obchodu je jistě lákavá, ovšem současná podoba k ní má asi tak daleko, jako já v matematice k Einsteinovi. A věty z grantové češtiny alias newspeaku typu ...Tento projekt je placen z jiných peněz... nebo ...Musíme to proinvestovat ještě letos... mi spolehlivě vylučují pěnu u úst.

Na degustaci jsme ochutnali jedno šumivé, šest bílých a tři červená vína. Ceny byly obvykle hodně přes 200,- Kč a za tyto peníze bych si je rozhodně nekoupil. Bílá vína zrají 9 měsíců v tanku a přišlo mi, že jsou kvůli tomu dost naoxidovaná. Slušný byl jen Sauvignon, ve kterém je dle mě ukázková kopřiva, dle DŽ ne, tak si vyberte, ovšem cena 315,- Kč je z jiného vesmíru.

Zlatým hřebíkem programu a do rakve byla vína červená.

Nejprve jsme ochutnali Zweigeltrebe, nekomplikované, nesmírně příjemné víno v jakostce z roku 2005. Hrozny byly tehdy nakoupeny z vinice Stará hora - Novosedly. V chuti višně, čokoláda, opravdu moc příjemné. Cena byla 100,- Kč, neboť DŽ toto víno nenávidí a jeho cílem je se ho co nejrychleji zbavit. Už mají jen 300 lahví, takže se mu to třeba i povede. Mají ještě 20.000 lahví ročníku 2006, kdyby chtěl někdo levně nakoupit, má možnost.

Vlajkovou lodí vinařství jsou odrůdy Cabernet Sauvignon a Merlot. Kvůli tomu nechal DŽ vymlátit vinice Modrého Portugalu, kteroužto odrůdu překvapivě rovněž nenávidí a opět bych se vůbec nedivil, kdyby mu tuto zhůvěřilost zaplatili evropští bezmozci. Tento postup chápu jako čirý kretenismus, ovšem kdo chce kam...

A nyní se pokusím, ač nerad, oprostit od invektiv a zkusím tento svůj názor vysvětlit.

1. Jistě se shodneme na tom, že vinaření je běh na dlouhou trať a tyto odrůdy jsou vhodné spíše do teplejšího klimatu. Teplí podvodníci se nám sice snaží namluvit, že teplota se bude stále zvyšovat, nicméně nezávislé studie mluví zcela jinak. Dojde k ochlazení o několik stupňů a počasí se spíše přiblíží době před několika lety. Takže je docela dobře možné, že z těchto odrůd budou vznikat nevyzrálá, podivná vína. Uznávám, že do této problematiky nevidí kvalifikovaně nikdo, snad jen On, ovšem já jsem z mariáše zvyklý hrát při zdi.

2. Článek z tisku: „Poleťte s námi do Thajska, luxusní, klimatizovaný hotel, česká kuchyně, český personál." Můj komentář: To můžu jet za sedminu ceny na Slapy a mám tam to samý. Vždycky jsem se domníval, že návštěva cizích krajů slouží k poznání nových lidí, prostředí, zvířat, rostlin, vína, jídla... Evropští bezmozci toho sice mají plnou pusu, ale v praxi je to úplně naopak. Já nechci na Moravě pít unifikované odrůdy, které si můžu dát kdekoliv jinde, já chci pít neuburg, sylván, muškát, pálavu nebo morávku.

3. Je to i přiblblý obchodní tah. Pokud vypěstuji muškát, konkurence bude čítat řekněme několik desítek vinařství, v případě výše zmíněných odrůd už konkurence naroste do desítek tisíc. To uvádím jen pro pořádek, jinak zcela zastávám zásadu, že prvním pravidlem demokracie je možnost ze sebe dělat beztrestně kreténa.

4. Já nechci pít umělými kvasinkami a moderními technologiemi vyhnané unifikované víno. Já chci pít vína autentická, specifická, což je mimochodem věc, kterou se DŽ pořád ohání, leč neplní. Jeho vína jsou možná dobře zvládnutá řemeslně a technicky, ovšem chybí jim právě autenticita, duše a příběh.

Na závěr jsme byli ujištěni, že tato vína pije řada známých a důležitých osobností. Je mi jich líto asi tak, jako bylo panu Roubíčkovi líto pana Kohna. To přijde pan Roubíček o něco dříve domů a v ložnici vidí, kterak tam Kohn smilní s jeho Sárou. Zůstane stát na prahu a vyčítavě povídá: „Já musím, ale proč proboha oni..."

A pak už jsem šel domů a otevřel si Ryzlink rýnský Luďka Vondráka z Mlazic a to bylo věru jiné pití. Tak se na obra musí.