O Víně

Dříve nebo později si každý vínomilec, který chce degustačně růst, musí najít skupinku lidí, kteří s ním budou ochutnávat vína. Vína se totiž transportují obvykle v lahvích 0,7 l a na degustaci je třeba přeci jen o něco méně. Pít je celá, znamená omezit počet vzorků, které stihneme ochutnat. Zbytek vylít, znamená, že pijete vína příliš levná - na své poměry. K vínu patří určitá kultura a je třeba s ním zacházet s úctou a šetrně. Rozdělit se o lahev s přáteli je rozumné a hospodárné řešení, které má navíc nezanedbatelnou výhodu - obohatí vás i o názory ostatních. Mně už se ve sklípku hromadili zajímavé láhve až přes míru, a tak jsem se rád nechal pozvat na nedělní večer do rodiny mých přátel a vrstevníků, donesl víno, a s chutí ochutnal z několika lahví. Samozřejmě jsme zdrbli kde co, bylo to fajn, ale tím vás nebudu zatěžovat, dál se budu věnovat vínu.

Hned první vzorek, který jsme ochutnali, zatajím, neb s ním mám ještě další plány, seznámíte se s ním zítra. Samozřejmě šlo o víno bílé, ve vysokém přívlastku. Doprovodem mu byly jednohubky "rohlík, máslo a domácí růžový kaviár z maren" (fakt výborné). Případně plátek sýra.

Druhým vzorkem bylo Cuvée Slunečný vrch 2007 z Nového vinařství, šarže 049. Jde o směs Ryzlinku vlašského a Veltlínského zeleného. Etiketa hlásá, že sklizeň proběhla ve dnech 17. - 22.10.2007 a cukernatost byla 21 - 21,6 °NM. Zbytkový cukr 3 g/l, kyselin 6,2, extrakt 18,9 g/l. Plněno v Drnholci, Dům na Výsluní, Výsluní 613. Víno by si mohlo cukernatostí nárokovat přívlastek pozdní sběr, ale jde cuveé, je tedy zatříděné jako jakostní. Bylo podáváno výrazně podchlazené. Barva: poměrně nízká, žlutozelená, odpovídající extraktu. Přesto je na ni poměrně pěkný pohled. Vůně: nevtíraná, květinová, seno ze suché louky. V jednu chvíli jsem měl pocit, že mi zavanula vůně kvasnic z tanku veltlínu ne z vlašáku (možná byla vína zcelena až po vykvašení). Chuť je lehce nasládlá, s kyselinkou vyvážená až harmonická, dost kořenité. Vlašák mu dává vůni, veltlín kořenitost. Jde o poměrně lehké víno, se solidním, středně dlouhým tělem. Nepříliš komplikované, příjemné vínko. Přílohou bylo doma dělané suši - řasa, rýže, uzený losos, wasabi, majonéza, sojovka a nakládaný zázvor.

Jediným zástupcem červených vín byl za 70,- Kč v Hypernově zakoupený Cabernet, Vin de Masa, z Moldávie. Pěkná rubínová barva naznačila, že nejde o Cabernet Sauvignon, to by musela být mnohem tmavší, ale o nějaké cuvée. Vůně docela příjemná, nasládlá. Na 10,5 % alkoholu byla chuť vysloveně sladká, až na hranici likéru. Nevtíravá, ale solidní tříslovinka drží chuť, takže se víno dá docela dobře chvíli pít, za cukrem se schovávají i další chutě, které ale opravdu nemám sílu hledat. K tak divokému vínu byl i odpovídající gastronomický doprovod, jednohubky s česnekovou pomazánkou, vhodné by bylo i nějaké grilované maso třeba i s ostrou omáčkou. Ale nemám potřebu se k němu vracet, snad někdy, náhodou, na grilování s něčím výrazně ostrým.

Posledním vínem bylo asi před 4 lety mi darované víno Cane End, Autumn Glory 1992. Dostal jsem je od anglické dámy s půvabným jménem Rosemary, se kterou jsem probíral místní vinařství, bez udání odrůdy a bližšího určení, s tím, že jde o víno v Anglii vypěstované, vyrobené a lahvované (na lahvi je "Grown by and bottled for Cane End Estates, Cane End, Reading, UK. Produce of UK."). To se nedá říci o 37,5 cl lahvi z čirého skla, na které je na dně vylisovaný nápis Made in France 98. Víno ve mně nebudilo příliš důvěru, a tak počkalo v archívu, abych měl svědky úrovně anglického vinařství. Korek se při otvírání dvakrát rozpadl, a i když byla podchlazená, lahev mírně pšoukla, víno s 12 % alkoholu mírně nakvasilo. Barva asi byla původně růžová, stárnutím přišel i výrazný, málo lákavý hnědý tón ovocného čaje či rumu. Vůně nezvyklá, až chuť vše prozradila - šlo o sherry! V tom pošmourném, deštivém počasí, ve kterém moje kamarádka nevypustí děti ven bez pláštěnky, si nějaký anglický vinař troufá na španělským sluncem opečovávaná vína a konkuruje jim vlastním sherry! A musím říci, že jde o dost povedený pokus, uznávají to i jiní. Kdo vládne angličtinou a má chuť si počíst, odkazy najdete pod článkem. Chuť je pěkná, silně sladká, likérová, třešňová, bez náznaku vady. Sice odchází poměrně rychle, ale zůstala v o něco slabším provedení, také příjemná a ta se udržela poměrně dlouho. Tuto lahev jsme jako jedinou dopili až do dna, nejen proto, že byla menší, ale pro tu chuť, která tak pěkně ukončila večer. Ještě jsme chvíli experimentovali s krystalky na dně lahve, protože byly bílé, obdélníkové, moc se neleskly, viný kámen vypadá jinak. Až příliš připomínaly krystalový cukr a přeci jen jsme anglického vinaře podezřívali, že musel sladit a sladit, až se zbytek cukru ani nerozpustil! Ale ve vodě se nerozpouštěly a chutnaly jako písek. Škoda, že lahev tak rychle došla a ještě větší škoda, že jedna z mála informací, které jsem k lahvi dostal, byla ta, že šlo o poslední sklizeň. Vinohrad, který dal na toto víno hrozny, byl poté vyklučený a zastavěný. "Kde se daří vínu, tam se daří i lidem!" říkávám, ale byli to právě stavebníci, kteří zastavěli vinohrady (tedy strmé, zástavbě nepříhodné svahy) tak, že po nich v Praze, Brně, Bratislavě, zůstali jen jména čtvrtí... Škoda jich, tak jako vypitého vína.

Články k vínu Autumn Glory:
http://www.independent.co.uk/arts-entertainment/food--drink--grapevine-kathryn-mcwhirter-savours-this-weeks-best-buys-1511265.html
http://emilymonsell.wordpress.com/2007/11/04/local-dessert-wine/