O Víně

Mohlo by se zdát, že ochutnávka vín pana Bízy proběhla u příležitosti založení nového vinného e-shopu www.anovino.cz, skutečnost je ale spíše opačná: tak dlouho nadšenec do vína Luboš Maštalíř pořádal soukromé ochutnávky svých oblíbených vinařů především z Vrbice a okolí, až ho narůstající počet zájemců přivedl na myšlenku založit si e-shop. A Bízova degustace je prostě jen další z mnoha, tentokrát ale poprvé pod hlavičkou nového internetového obchodu. Z ksichtu onoho webu a především z motta e-shopu "Ano víno - víno, po kterém každá žena řekne ANO" mi sice obočí vyjelo až do vlasů a sekce "Vína pro ženy" na mě působí jak rudá na moráka, protože podle mě nic takového neexistuje, nicméně nabídka vypadá víc než zajímavě a především vrbická vinařství ráda poznám důvěrněji.

Ale i na ochutnávku vín Petra Bízy z Čejkovic jsem se vypravila ráda, protože jsem se s jeho víny dosud nesetkala a jeho jméno jsem spojovala jen s výrobou vína pro vinohradskou Grébovku. Jo a pak mě vlastně trochu nakrknul, když se neobtěžoval přijet v létě do Dobřichovic, přestože tam získal druhé místo v soutěži Vinař roku. Ale to je jen takové moje zbytečné povzdechnutí...

Ochutnávka probíhala jako obvykle v kancelářských prostorách jedné soukromé firmičky v pražském Karlíně. Prostředí kanceláří sice z počátku vyvolává dojem, že se za vámi co nevidět zavřou dveře a někdo před vás flákne nějakou smlouvu a dokud nepodepíšete, nepustí vás ven, otevřené lahve s červenými víny ale naznačovaly, že o obvyklé obchodní praktiky tu tentokrát nepůjde. I přesto, že se na ochutnávku Bízových vín sešlo více lidí než je zvykem, pořád celá sešlost působila docela komorně a umožňovala diskuzi doslova u kulatého stolu.

Bez dlouhých řečí jsme dostali do skleniček první vzorek, a teprve postupně, mezi jednotlivými vinnými chody, jsme se dozvídali něco málo o vinařství samotném. Tytéž informace jsou shrnuty v krátkém popisu vinařství na webu www.anovino.cz, takže bych si dovolila ho tu zkopírovat: "Kompaktní linie vinařství pod vedením mladého vinaře Petra Bízy, dlouhodobě aplikující na moderních technologických zařízeních novodobé postupy vinifikace. Ve své produkci klade zvýšený důraz na výrobu červených odrůdových vín a jejich cuvée. Plocha obhospodařovaných vinic je 3,5 ha. Produkce je 40.000 lahví ročně."

Úvodní Müller-Thurgau (pozdní sběr, 2008, suché, 12 %, cukr 3,1 g, kyseliny 6 g, Odměry, Čejkovice, 41 let starý vinohrad) měl výrazně muškátovou vůni, po delším čuchacím cvičení jsem vypátrala ještě stopu nějakého ovoce, nejspíš broskví, ale to spíš bylo "přání otcem pocitu", protože se mi nechtělo hned u prvního vzorku si zapisovat, že tu jde o jednu odrůdu převlečenou za jinou. Na jazyku jsem pak měla zakulacený, lehounce nahořklý, nevýrazný... muškát. Šlo o jednoduché, nekomplikované pití, které neurazí, ale čekala jsem zkrátka něco jiného. Lehký štych muškátové vůně v milerkách je obvyklý, ale tohle byl prvoplánový muškát. Přes svou zálibu v ujetostech a divnostech ráda pod nimi nacházím podstatu odrůdy, alespoň základní znaky odrůdovosti. Kdyby na lahvi stálo "Muškát moravský", nenadělala bych kolem tolik keců :-) Ale pan Bíza prý taky chápe tento muš... pardon Müller jen jako doplněk řady, aby mohl nabídnout i jednoduché levnější víno.

Ze stejného důvodu, tedy z jakési potřeby nabízet ucelenou řadu vín, zařadil do sortimentu i Ryzlink rýnský (pozdní sběr, 2008, suché, 12 %, cukr 3,4 g, kyseliny 6,6 g, Díl u včelína, Čejkovice). Voněl nazrále, docela bohatou kombinací medových tónů a citrusů. Chuť byla ovocná, opět s medovým nádechem, šťavnatá, jemně minerální, doplněná výraznou kyselinou. Navzdory vůni, která budila dojem zralosti a plnosti, se nejednalo zrovna o mohutné víno. Přesto pro mně nesrovnatelně zajímavější než první vzorek. Za tohle víno se pan Bíza určitě nemusí stydět a není třeba omlouvat jeho existenci nějakou účelovou doplňkovostí.

Sauvignon (pozdní sběr, 2008, suché, 12 %, cukr 5,6 g, kyseliny 8 g, Odměry, Čejkovice, hrozny sbírány na čtyřikrát) nevoněl ani po kopřivách, ani angreštu, ani černém rybízu, ani po broskvích. Vonělo to pěkně, spíš jako květinový záhonek, ale ani jednu z vůní typických pro sauvignony jsem nemohla za boha vyčuchat. Víno bylo nečekaně sladké, vzhledem k analytickým hodnotám bych tak sladkou chuť rozhodně nečekala. V závěru ale vystupovala dost výrazná kyselina a celkový vjem byl rozháraný, neuspořádaný - nejprve plná huba sladké šťávy, po polknutí kyselá stopa na jazyku. Jakoby se kyselina s cukrem odmítla kamarádit a vystupovat s ním na jedné scéně a radši se svým výstupem počkala, až otravný kolega vyklidí pole. Díky své výrazné chuti si toto víno určitě najde zákazníky, i nadšené zákazníky, já to ale nebudu.

Chardonnay (pozdní sběr, 2008, suché, 12 %, cukr 5,9 g, kyseliny 7,9 g, Odměry, Čejkovice, hrozny sbírány na třikrát) mělo velmi jemnou a elegantní vůni zralých hroznů a lahodnou, vyváženou chuť s jemnou stopou lískových oříšků a mírně svíravou kyselinou v závěru. Nebylo to víno ohromující svou silou nebo válcující čichové i chuťové buňky, ale příjemný společník dobrého jídla nebo dobré knížky.

Posledním bílým vínem bylo Rulandské šedé (výběr z hroznů, 2008, polosuché, 12,5 %, cukr 12 g, kyseliny 8 g, Odměry, Čejkovice). Nevtíravou vůni zlatých rozinek následovala docela příjemná chuť s citrusovým nádechem. Vyšší cukr tentokrát s kyselinou asi našli společnou řeč, protože víno se mi zdá mnohem harmoničtější a sladěnější než Sauvignon.

Než jsme se pustili do červených, proběhl rychlý průzkum "co kdo" a zdálo se, že opravdu každé víno si najde svého příznivce. Pro mě byl jednoznačně nejlepší rýňák - odrůdový a hlavně nejpřirozenější. Měla jsem pocit, že tady bylo použito nejméně oněch - a teď zneužiju slova z úvodního převzatého popisku vinařství - "novodobých postupů vinifikace aplikovaných na moderních technologických zařízeních" :-)

Modrý Portugal (pozdní sběr, 2008, suché, 12 %, cukr 2,5 g, kyseliny 4,7 g, Odměry, Čejkovice, Zlatá medaile z Vinařských Litoměřic 2009) měl přirozenou, ne příliš sytou rubínovou barvu a voněl ovocně, třešněmi přezrálými do černa, s velmi slabým, příjemně zvrhlým štychem čerstvého syrového masa. Na jazyku bylo ovocně šťavnaté, lahodné jako šťáva z neslazeného třešňového kompotu, přírodní, nevyumělkované. Vůně sice slibovala víc než kolik chuť nakonec dokázala dát, stejně to ale byl moc pěkný důkaz, že portugal umí dát fajné víno navzdory názorům mnoha lidí, že jde o odrůdu podřadnou. Já outsidery asi ráda, takže portugal je mi sympatický. A tenhle se mi do vkusu opravdu trefil.

Agni (pozdní sběr, 2008, suché, 12,5 %, cukr 2,4 g, kyseliny 4,9 g, Díl u včelína, Čejkovice) není tak často k vidění, natož k ochutnání. Po pravdě řečeno, pila jsem jen růžové Agni od Korábů, které mi do jejich produkce moc nezapadlo a zaujalo mě ze všech Korábových vín nejméně. Pan Bíza mi tedy zajistil první rande s touto odrůdou. Víno granátové barvy se mi zdálo ve skleničce jaksi zamlžené, bez jiskry. Se zavřenýma očima to byl podle vůně irsai jako vyšitý. Nejprve se drala ze skleničky muškátová vůně, po chvíli vanilka, pendrek, ale taky skořice, ještě později čokoládové bonbony s likérovou náplní. No prostě celá cukrárna v jedné sklence. V chuti naopak převážilo řízné André, lehce drhnoucí na patře, hutné, šťavnaté. Kombinace chuti klasického moravského červeného a bláznivé vůně je divně svůdná, láká a současně odpuzuje, nutí strkat frňák zas a znova až na dno a ucucávat, znovu čuchat a zase srkat. Další skleničku (nebo dvě) bych si dala ráda, ale s celou lahví nevím nevím... Rozhodně zajímavé, určitě jedinečné, na první dojem dost dobré.

Neronet (pozdní sběr, 2008, suché, 12 %, cukr 2,6 g, kyseliny 4,9 g, Odměry, Čejkovice) měl rubínovou a nečekaně řídkou barvu. Než jsem začala reptat, přispěchal Luboš Maštalíř s vysvětlením, že toto víno bylo vyrobeno technologií bílého vína - nakvášením bez slupek a studenou fermentací moštu. Na první nádech vonělo ostružinami, po zteplání jsem cítila hlavně jahodovou "čokoládu" Milku, kterou nesnáším a z které se mi zvedá kufr, kdykoliv si představím, že bych to musela sníst. Takže vůně tohoto vína mě zrovna neoslovila. Chuť byla nevýrazná, mdlá, chybělo tomu jakékoliv tělo, postrádala jsem jistou říznost. Nic moc. Ale možná za to může ta asociace s Milkou...

Cabernet Sauvignon (pozdní sběr, 2008, suché, 13 %, cukr 2,4 g, kyseliny 4,8 g, Odměry? nebo Stará hora?, Čejkovice?) mělo kromě zmatené zadní etikety, která v horní části uváděla trať Stará hora a v dolní části Odměry, temnou barvu s fialovými okraji a jemnou cabernetovou vůni po černém rybízu s lehkým nádechem sladké papriky. Vůně byla moc pěkná, ale poměrně rychle se vytrácela. Na jazyku bylo víno jemné a lahodné, cítila jsem směs šťávy z třešňového kompotu se stopou kávové čokolády (vzpomněla jsem si na Kofilu, vyrábí se ještě?). Fajn víno.

Grand Cuvée Bizé (výběr z hroznů, 2007, suché, 12,5 %, Rulandské modré 85 %, Merlot 15 %, 14 měsíců v sudu barrique, snad 70 % v sudech nových, 30 % v jednoletých, ale ruku do ohně za to nedám) mělo typicky pinotovou barvu s cihlově červenými okraji hladiny. Bohatou ovocnou vůni doplňovaly karamelové a vanilkové tóny, projev sudu byl dost znát. Poměrně výrazně se barrique podepsal i v chuti, která jinak byla vyladěnou kombinací tmavého bobulového ovoce, čokoládového likéru a kávy se špetkou vanilky. Někdo by už možná řekl, že to je reklama na barikové sudy, moje hladina tolerance je tady ale dost vysoko, takže i docela silný barikový projev mi nevadí, pokud je v souladu se zbytkem. Toto víno bych hodnotila jako harmonické a dokonalý souzvuk rušilo jen lehké drhnutí při polknutí, takže bych určitě tomuto vínu ještě dala nějaký čas k ležení. Moc pěkné.

 U Grand Cuvée Caberner (výběr z hroznů, 2006, suché, 13,5 %, Cabernet Sauvignon 85 %, Neronet 15 %, opět 14 měsíců v barrique, Odměry, Čejkovice) mě překvapila chyba na etiketě, protože najednou tu byla uvedená trať "Odměra", na předcházejících lahvích to byly vždy "Odměry". Nejsem zas taková šťoura, ale u vína za téměř osm stovek bych překlepy nečekala. Víno velmi temné barvy vonělo černým rybízem a ostružinami a v pozadí vystupovala zvláštní vůně, kterou manžel jako někdejší aktivní hráč hokeje identifikoval jako puk, od jiných účastníků padla i slova "térový papír" - jo, měli pravdu, všichni. Ale nemyslím tím nic negativního, vždyť já si v dětství hrozně ráda hrála na sluníčku s asfaltovými bublinami :-) Chuťově bylo komplikovanější než předcházející mladší cuvée, celý komplex "teplých" chutí buchtové povidlové náplně šmrncnuté kapkou rumu, přezrálých zahradních ostružin vyhřátých sluncem, hořké čokolády a bůhví čeho všeho ještě, se otvíral pomalu a postupně, chtěl delší čas k vychutnávání a přemýšlení.

Ostatně, obě poslední vína by jistě stála za důkladnější prozkoumání a sledování v čase. Za cenu 607,- a 773,- Kč si ale takový výzkum rozhodně odpustím. A to se Anovino ještě drží s cenami docela při zemi. Kdyby měřítkem měl být poměr cena/výkon, mým jasným favoritem z červených by byl Modrý Portugal - společník, který si na nic nehraje, zbytečně nemachruje, je přirozený, ale ne úplně jednoduchý a hlavně s ním člověk vydrží celý večer.

Fajn to bylo. Díky. Příště by mohlo být něco z Vrbice...