O Víně

„Po přečtení posledního čísla (a to se považuji za extrémistu, který ten časopis vždy přečte do posledního písmenka) jsem zkrabatil čelo a oddal se dlouhým úvahám. Abych nevařil jen z dojmů, dovolil jsem si malou analýzu: Srovnal jsem poslední číslo s dva roky starým a namátkou  vybraným hodně starým (11/2003). Výsledky rozboru témat článků versus počty stran jim věnovaných:

11/2003:
Evropská unie 2
Úředničina a papírování pro vinaře 1
Vinohradnictví  5
Sklepní hospodářství 4,5
Marketing vína 3
Historie 5,5
Co se událo/děje kolem vína (reportáže) 5
Zajímavosti ze světa  6
Reklama a PR  8

Nezařaditelné bonusy: Poezie Omara Chajjáma, Gastronomická snoubení Milana Magni

9/2007:
Evropská unie  5
Úředničina a papírování pro vinaře 1
Vinohradnictví  8
Sklepní hospodářství 5
Marketing vína 2
Historie 8
Co se událo/děje kolem vína (reportáže) 8,5
Zajímavosti ze světa  3,5
Reklama a PR 5

9/2009
Evropská unie 4
Úředničina a papírování pro vinaře 1
Vinohradnictví  8
Sklepní hospodářství 5
Marketing vína 0 (když nepočítám článek Distribuce vína v Bulharsku jehož význam pro ČR jsem nějak nepostřehl)
Historie 3
Co se událo/děje kolem vína (reportáže) 2
Zajímavosti ze světa  6
Reklama a PR 13,5

Nezařaditelný bonus: pojednání o liturgickém víně

Závěry: Ale jo, samozřejmě jsem si našel i tentokrát články plné zajímavých věcí (Krom té liturgie i články o Master of Wine, o Botrytis cinerea, o těch obskurních druzích amerických rév, i třeba ten PR text o enologických taninech byl poučný), ale... nebezpečně se zmnožily články, u nich bych si tipnul, že nás, co to dočetli do konce, bylo na prstech jedné ruky. Třeba o nějakém přípravku, který se používá pro přechod laboratorně vypěstovaných sazenic do nesterilních podmínek. Nebo dlouhý článek o tom, jaké metody stanovení chystá uznat či upravit OIV. Nebo článek, který ani nebyl o víně, ale o složení výtažků z divoce rostoucích bobulí v Gruzii. Nějak jsem poprvé postrádal nějaké články s názorem, s přesahy jinam, nějak to přestalo být pestrobarevné. Pro koho je vlastně tenhle časopis vydáván? Nestává se z toho opět jen nějaký obrázkový katalog inzerentů, kde jde jen o to, něčím ten prostor mezi reklamou vyplnit? Nebo typický oborový časopis, který ze setrvačnosti odebírají různé instituce, školy a technologové větších firem jen aby ho letmo prolistovali a založili? Zajímá ještě někoho obyčejný předplatitel, který nemá vinohrad a tudíž nechce koupit žádný filtr nebo vylepšovač vína, který jen má víno rád a chce se o něm dozvědět ze všech stran co nejvíc?

V každé době byli hybnou silou pokroku lidé, které hnalo strhávající nadšení a motivace typu: Toto je moje dílo, které mne přežije. A u takových lidí otázka „Co za to?" nebyla na prvním místě. V každé době se jim to někdo z bezprostředního okolí  snažil ztěžovat a znepříjemňovat. Jestli nějací takoví Salieriové zdusili čerstvě degradovaného šéfredaktora takovým způsobem, že ztratil zájem se angažovat k větší slávě časopisu s tak dlouhou tradicí nad rámec svých povinností, je to obrovská škoda a konec zlaté éry něčeho, na co mohli být vinaři právem hrdí. Jestli tenhle časopis definitivně ztratil tu jiskru, tu nadčasovou hodnotu, pro kterou mělo smysl ho otevřít ještě po letech, tak je to jen drahý zdroj papíru na recyklaci. Chápu, že tímhle nikoho zodpovědného nerozpláču, ale jako předplatitel, který ten časopis skutečně čte, snad mohu aspoň říci nahlas, že kvalita mezer mezi inzercí se jasně zhoršila.

Výše uvedený text jsem sepsal v první reakci na zářijové číslo někdy koncem září. Protože se ale kupodivu v téhle jinak celkem bezskurpulózní zemi drží jakási tradice v tom, že nové koště je nějakých sto dnů v nové funkci hájeno před výbuchy nespokojenosti, odložil jsem to k ledu a čekal, jestli se to nějak změní k lepšímu. Listuju číslem listopadovým a marně se snažím najít něco, kvůli čemu by mě mrzelo, kdyby mi ho ze schránky třeba někdo ukradl. Reportáže z aktuálních vinařských akcí se opět smrskly do třech mrňavých tiskových zpráviček. Hromada reklamy a PR textů není vyvážená nějakými živoucími zprávami z prostředí živých lidí, vinařů, vesniček a obcí. Skoro by měl čtenář dojem, že vinaření jsou jen grafy, tabulky a termíny. Takhle mě to nebaví. A když se dočítám, že „proběhlo druhé jednání komise pro VOC. Členové komise znovu diskutovali problematiku vytvoření účinné ochrany produkce moravského vína a jeho značení a dospěli k názoru, že je třeba vše směřovat cestou celkové ochrany stávající kategorie jakostních vín a jakostních vín s přívlastkem.", tak už mám nějak po krk tohole „svazově-politicko-úředního" pohledu na víno. Sklapávám a odhazuji. Ještě tak polistuju prosincovým číslem, ale pokud se něco zásadně nezmění, nemám důvod prodlužovat předplatné. A když půjdu ve svých úvahách dál, dospěju možná k tomu, že čím víc vím o tom, jak se víno „dělá" a jaké zájmy, kontroverze a peníze se v něm točí, tím menší radost a požitek z  vína mám. Asi se dobrovolně degraduju na úroveň, kdy mne bude zajímat jen co mi připomíná vůně v mojí skleničce a kdo asi dřív hospodařil a nyní zpustlém svahu. Víc nic. Ať si to kráčí tam, kam to má halasně našlápnuto, ale bez mé účasti. Vyčistím si hlavu od všeho špatného a víno se konečně méně trpčím zdáti bude. Tak.