O Víně

Po dlouhé době, zato hned dvakrát, jsem se v listopadu 2009 dostala do Vinného sklepa v Musílkově ulici v Praze Košířích. V prvním případě se jednalo o řízenou ochutnávku s názvem Pinot - budoucnost našeho vinařství?, velmi komorní akci s pouhými osmi účastníky. Ten večer se mi tak líbil a tak jsem se pobavila, že jsem se potom rozhodla vybrat si z velikého množství pražských vinoték nabízejících Svatomartinské víno k ochutnávce právě sklep v Musílkově, přestože je to z pohledu místa, kde bydlím, pěkná štreka.

Pinotová ochutnávka zahrnovala 11 vzorků Rulandského modrého a taky masové lahůdky z uzenářství U Bejrů z Kněžmostu v Českém Ráji. Prvním vínem tohoto příjemného večera bylo Rulandské modré rosé 2008 z rakvického vinařství Straka. Z hroznů z trati Kozí Horky vyrobil pan Straka lehounké svěží víno krásné jahodovo-malinovo-jogurtové vůně s osvěžující chutí zakončenou příjemně kyselou dochutí. Vjem z tohoto vína lehce utrpěl představou teplého letního podvečera a čerstvě utržených zralých jahod, kterou vyvolávalo a která se jaksi do sychravého listopadového dne zrovna moc nehodila. Další rosé stejného ročníku bylo z vinařství Krásná hora ze Starého Poddvorova z trati, která dala vinařství jméno. Intenzivní ovocně-karamelovou vůni provázela chuť jemnější, plnější a zakulacenější než u vína prvního. Jednalo se o víno harmonické a lahodné, svým charakterem ale pořád o letní nenáročné pití.

Do třetice přišel na řadu Pinot noir klaret opět ročníku 2008 z žernoseckého Vinařství Sv. Tomáše. Zdeněk Vybíral vyrobil z hroznů z trati Na Dobraji víno, které mělo v lahvi barvu velmi světlounkého karamelu, v menším množství ve skleničce už ale vypadalo jako čistokrevné bílé víno. Příjemnou květinovou vůni (pivoňky?) následovala chuť s vyváženým poměrem kyselin a cukru v závěru doplněná jemnou hořčinou. Třináct procent alkoholu dodalo vínu plnost a sílu. Z prvních tří vzorků působil tento jako nejvíc komplexní.

Rulandské modré 2008 z Vinařství Nečas z Rakvic z trati Kozí Horky mělo ve vůni podivné lékárenské tóny, které mě někdy docela přitahují, tady mi ale moc neseděly. Víno ve vůni i v chuti působilo až moc selsky a zemitě. Následující vzorek téhož ročníku, opět z Rakvic a z téže trati jako předcházející vzorek, ale tentokrát od pana Straky, už ale voněl odrůdově, jasný pinot. Ve vůni jemný nádech zralých ostružin, hořkých mandlí a koženého opasku. Chuť ale nesplnila moje očekávání. Ačkoliv bych hodnotila tento vzorek výš než předcházející, ničím mě nezaujal, v závěru mi vadila hořkost a myslím, že při vyšší teplotě by se chutě zcela rozsypaly.

Vinný sklep v Musílkově je zaměřen na prodej vín malých vinařů, kteří vyrábějí svá vína v malých šaržích nezatížených náklady na marketing. Pro srovnání s tímto stylem zařadil majitel sklepa do ochutnávky pinot od Miloše Michlovského, pozdní sběr ročníku 2008 z trati Trkmansko, koupený pouze pro tuto ochutnávku v Makru. Na základě barvy by si nikdo z nás netipnul, že se jednalo o modrou rulandu. Barva určitě nebyla pinotová, byla velmi temná, nafialovělá, řekla bych téměř dornfelderová. Na stěnách sklenky tvořilo víno dlouhé líné mosty a kromě ostružin a dalších lesních plodů jsem ze skleničky cítila cosi, co mi evokovalo vlhký sklep se stejně vlhkou zeleninou, především červenou řepou. Nejsilnější odér se sice pomalu vytrácel, přesto zůstávaly ve vůni tóny, které mi byly nepříjemné. Chuť byla plná, víno působilo hutně a uhlazeně. Jako příklad vína z většího vinařství vládnoucího nejnovějšími technologiemi se to zrovna nepovedlo, naslepo bych toto víno hodnotila právě jako zajímavý pokus nějakého malovinaře.

Hned další vzorek, Šilinkův kabinet ročníku 2007 z pavlovské trati Sahara, ovšem voněl krásně, v poznámkách mám uvedeno "zatím nejlepší vůně", takže asi jo :-) Vonělo silně a krásná vůně černých jeřabin a trnek se nevytratila ani po chvilce stání. Chuť za vůní ale nějak zaostávala, byla vodnatější, prázdnější. Přesto ale docela pěkné víno, nenáročné, na delší popíjení a jako doplněk k příjemné společnosti a rozhovoru.

S dalším vínem jsme se vrátili opět do Čech, do Malých Žernosek na trať Na Dobraji. Zdeňkovi Vybíralovi se v roce 2007 povedl pinot ukázkové barvy, s typickou pinotovou vůní doplněnou kávovým nádechem. Víno působilo uležele, vyzrále, sametově. Čtrnáct procent alkoholu nijak nerušilo. Tohle mi fakt chutnalo, ale napsala jsem si málo poznámek, protože mě pan majitel rozhodil hláškou: "Je dobré, když si každé víno tady najde svého zákazníka. Nebo aspoň každé druhé, zbytek vypiju."

Devátý vzorek, Rulandské modré 2006, barrique, od pana Tichého z Hrušek, z trati Hastrmany,se nepovedl. "Nevůni" kladli kolegové za vinu nezvládnutému bariku, já bych spíš myslela, že se víno prostě zkazilo.

Dvojitou tečku obstaraly pinoty z vinařství Krásná hora, o kterých jsem tu už jednou psala. Když si to teď čtu v článku Degustace vinařství Krásná hora, Starý Poddvorov, nemám vlastně co dodat. Na závěr byla vybrána vína, která mám strašně ráda a u kterých mám vždycky vnitřní spor, které mi vlastně chutná více - jestli uhlazenější, seriózní, elegantní, ale trošku utlumenější "nulašestka", nebo šťavnatá, mladistvější a veselejší vrstevnatá "sedmička". Podle nálady vítězí ten či onen ročník, tentokrát jsme skončili všeobecnou shodou, že teď je starší víno zajímavější, ale že v tomtéž stáří bude ročník 2007 ještě mnohem lepší. Víno Marka Vybírala nás prostě zase dostalo :-)

Je tedy pinot budoucností našeho vinařství? Pokud by to měla být budoucnost jediná, byla by to trochu nuda. Ale rozhodně musí zůstat součástí zdejší produkce. Mám tuto odrůdu strašně ráda, dokáže mi poskytnout všechny krásné vůně i všechny ty "smrádky", ve kterých se tak ráda rochním. Zvítězili tentokrát kluci Vybíralovi, a to jak ten moravský z Poddvorova, tak ten český z Žernosek.

Pod vlivem okouzlení tímto pěkným večerem jsem se 11. listopadu rozhodla symbolicky oslavit mladé víno opět na tomto místě. Na rozdíl od komorní pinotové sešlosti byl večer se Svatomartinským vínem akcí veřejnou a hromadnější, dorazila jsem ale ještě včas, abych si několik vzorků mladých vín vychutnala v klidu. Než ve sklípku začalo být těsno, ochutnala jsem čtyři vína s oficiální nálepkou podvyživeného koně a jedno mladé cuvée. Růžové Svatovavřinecké od pana Plačka z Moravských Bránic vonělo nádherně a intenzivně po jahodách a malinách. Co by člověk v horkém létě za takové víno dal! Intenzita vůně sice po chvíli opadla, stejně to ale bylo výborné víno.

Další rosé z téže odrůdy od pana Tichého z Hrušek mě nezaujalo chutí a přímo odradilo odérem vaječných bílků. Plačkův Müller-Thurgau je svěží a lehký, příjemně pitný a ukázkově odrůdový. Jméno si u mě pan Tichý ale hned spravil Mladým vínem, výživnou směskou milerky, najburku, rýňáku, šardonky, sauvignonu a veltlínu. Šťavnaté a plné víno se 14 % alkoholu z hroznů pocházejících ze starých vinohradů mělo daleko k typickému vodnatému a planému projevu Svatomartinských vín. Na rozdíl od většiny z nich taky vůbec neperlilo. Výborné.

Jediným červeným Svatomartinským, které jsem ochutnala, bylo Svatovavřinecké, opět od Richarda Tichého. Víno temné barvy s fialkovými okraji vonělo jako višňový kompot, jemně perlilo na jazyku a chutnalo po kyselých višních. K huse ideální. Ale i k sušenému boku a dalším masitým specialitám z uzenářství U Bejrů, které byly opět nachystány k zakousnutí, to nebylo marné. Ve Vinném sklepě v Musílkově ulici měli při výběru mladých vín šťastnou ruku.

Tisíceré díky za dva příjemné večery.