O Víně

Tradice ochutnávky svatomartinských vín není dlouhá, nicméně minimálně její komerční význam je nezpochybnitelný. Proto je potěšitelné, že i ústeční podnikatelé a zastupitelé pochopili její prospěšnost a zapojili se do pořádání oslav mladého vína.

Pro mě akce začala drobným výletem, neboť jsem se pěšky přesunul z domova na výletní zámeček Větruše, který se tyčí nad Ústím a kam jsem dorazil okolo půl 11. Nyní něco o historii, víno nebude zmíněno, koho to nezajímá, nechť přeskočí na odstavec současnost.

Historie se začala psát v 19. století, kdy turistický spolek zřídil na kopci nad Ústím výletní zámeček Větruše, s ubytováním, restaurací a tanečním parketem. Místo se stalo oblíbeným turistickým cílem, mimo jiné proto, že obyvatelé blízké čtvrti to měli daleko, "co by kamenem dohodil." První ranou byla 2. světová válka, kdy američtí "bombers" při náletu na ústecké nádraží srovnali tuto čtvrť se zemí a ta již po válce nebyla obnovena. Vznikla tak určitá mezera, kdy musíte z centra projít zhruba kilometr "země nikoho", tento stav trvá dodnes. Druhou ranou byli pochopitelně rudí bratři. Větruše dále byla oblíbeným místem výletů, jenže se z ní jen bralo a nic neinvestovalo. Tesně před revolucí byl zámeček uzavřen, neboť přestal vyhovovat hygienickým a dalším normám. Třetí ranou téměř do vazu byla revoluce, kdy město naprosto nepochopitelně prodalo za pár korun zámeček do soukromých rukou. Majitel se o budovu vůbec nestaral, došlo v ní dokonce k požáru a její osud se zdál zpečetěn. Naštěstí se povedly sehnat peníze a za mnohem, mnohem víc, než byla budova prodána, se v dezolátním stavu koupila zpět (tomu se říká bůhvíproč turecké hospodaření, ústecké by možná bylo stejně trefné). Po generální rekonstrukci byl obnoven provoz restaurace, přibyla sportoviště, bludiště, vyhlídková věž. Bohužel nájemce restaurace nasadil ceny, které odradily téměř každého, přičemž vše ještě korunoval bídnou kvalitou služeb (malá osobní zkušenost - na pivo jsme čekali půl hodiny v prázdné restauraci, kdy si nás personál se zájmem prohlížel. Kamarádce chtěli udělat mojito tak, že hodlali otevřít lahvičku již průmyslově namíchanou. Skladování a servírování vína naprosto tristní.) Nájemce skončil a všem bylo jasné, že opuštěný objekt bude rájem pro různé živly. Trvalo to řadu měsíců, kdy město nakonec zmírnilo podmínky pronájmu a Větruši začal provozovat Ústečan Honza Vrba.

Současnost
Honza restauraci upravil do podoby moderního, příjemného podniku, s kvalitním jídlem, rozumnými cenami a řadou akcí, které by opět měly přilákat návštěvníky (viz www.vetruse.cz). Pokud to vypadá, že mu fandím, pak ano a hodně. Pomoci by mu měla i lanovka, která na Větruši povede (které pro změnu silně nefandím, ovšem to už sem fakt nepatří :-).

Ochutnávka svatomartinských vín byla jednou z těchto akcí a to rozhodně velmi podařenou. Kuchyň připravila speciální menu, které se skládalo z paštiky z husích jater -  vynikající, polévky, pečené husičky se špekovým knedlíkem a bramborové lokše s povidly a smetanou. Tato jídla jsem již neochutnal, ovšem prázdné talíře a zasněné výrazy ostatních hostů byly výmluvné. Popíjel se:

1. Müller-Thurgau z Žernosek od pana Kupsy, víno má 12,5 % alkoholu a dosahovalo při sklizni velmi pěkné cukernatosti 20,5 °NM (potvrzeno přímo od pana Kupsy viz níže). Ve vůni až banán, ovoce, v chuti příjemná kyselinka, rozhodně vynikající.

2. Modrý Portugal z Patrie Kobylí, obsah alkoholu 10,5 %. V chuti i vůni lesní ovoce, rovněž velmi pitelné víno.

Zhruba ve 12 jsem vyrazil zpět do centra. Zastavil jsem se na Lidickém náměstí, kde již probíhala ochutnávka. Něco málo jsem ochutnal a zamířil ke kamarádovi do restaurace U kmotra (www.ukmotra.eu). Ten rovněž nabízel husičku a k němu svatovavřinecké ze Znovína. Opět překvapil vyšší obsah alkoholu 12 %, víno krásně vonělo a chutnalo po bobulovém ovoci a povidlech, barva tmavší, opět moc dobré. I zde věřím byli hosté spokojeni. Okolo 14 hod. jsem se vrátil zpět na náměstí. Zakoupil jsem za 80,- Kč degustační sklenku a pět žetonů, každý další byl za 5 Kč, ochutnávka vína byla vždy za jeden žeton.

Jak víte z mých předchozích článků, jsem ohnivým kritikem tohoto systému, ovšem dnes tomu bude jinak. K velké veřejné akci se tento způsob výborně hodil a osvědčil a oproti minulému ročníku, kdy mohl za 50,- Kč vypít každý kolik a jak chtěl (takže si dovedete představit, co za exempláře tam bylo lze potkat, případně o ně zakopnout), měl tento ročník komornější a důstojnější nádech. Stánky vinařů tvořily podkovu, což se ukázalo být prospěšné po vypití několika vzorků - stačilo nově příchozím známým pouze sdělit - ber to odleva a doprava radši ani nechoď. V levé části se nacházeli zástupci roudnického vinařství, žernoseckého vinařství pana Kupsy a vinařství pana Maděřiče.

Nejvíce u mě bodovala roudnice se svou milerkou a portugalem, o vínu pana Kupsy jsem již pěl chválu a rovněž třetí vinařství se nemá za co stydět. V prostřed podkovy se nacházel stánek Znovínu, opět Müller-Thurgau a portugal, jednalo se o kvalitní a příjemná vína. To se nedá říct o pravé straně, kde se nacházelo vinařství Zaječí, jejichž růžový tuším portugal mi vysloveně nechutnal, Müller-Thurgau taktéž a obdobně tomu bylo u firmy Vitis Strážnice. Obecně mi na jejich vínech vadila jakási průmyslovost, fádnost, nuda, ptal jsem se na hodnoty cukernatosti při sklizni a další údaje, odpovědí bylo jen rozpačité mlčení. Okolo páté jsme se známými opět zamířili ke Kmotrovi a proběhlo zde vyhodnocení celé akce, lovení dalších oveček do našeho klubu, likvidace husy a podobně.

Děkuji tedy všem pořadatelům, jejichž akcí jsem se mohl zúčastnit, přeji jim, aby je zisk přesvědčil pořádat akci i další rok a chválím je za bezproblémový průběh. Já jsem si svátek svatého Martina užil výborně.