O Víně

Už asi zpětně nedekóduju, proč jsem vyrazil zrovna na degustaci Vinselektu, když ho normálně chutnám na Víno&destiláty a nebo v Dobřichovicích. Asi nějaké impulzivní rozhodnutí, kterého jsem vzápětí trochu litoval a moc se mi nechtělo. V Domě U Závoje jsem dlouho nebyl, personál se mezitím obměnil prakticky kompletně, tato degustace byla premiérou pro novou mladičkou sommelierku Kristýnu Janíčkovou. Ovšem celou degustaci měl plně pod taktovkou obchodní ředitel Vinselektu Miroslav Majer. Jeho styl výkladu byl takový vřele přátelský, vesele otevřený, uvolněný a emotivní. To mi vyhovuje víc než odměřená upjatost a necítil jsem v tom ani nějaké neupřímné stylizování. Na mé do detailu jdoucí otázky se mi dostalo téměř vždy odpovědi, něco slíbil vyřídit skrze mail (ovšem do mailu jsem zřejmě nasypal takovou sadu otázek, že mi bylo vzkázáno, že sám pan Michlovský si to přeje probrat se mnou osobně v Rakvicích). Vína měla správnou teplotu, sklenice adekvátních tvarů a objemů (bílé ve větším tulipánku, červené v baňatějším burgundském tvaru), jen nějak na sekt opomněli, ten byl podáván v bílém tulipánu, který nás připravil o řetízkové perlení. Vody i neutralizačního pečiva dostatek, jen degustačnímu lístku bych vytkl chybějící názvy tratí, které jsem musel pak páčit od nalévajících. Velmi neobvyklý byl sled vín, kdy vždycky tři bílá střídala dvě červená. Prý tento systém vyznává pan Michlovský, dle něj je taková změna barvy spolehlivější neutralizací umdlévajících senzorických buněk než nějaký chleba. Zpětně musím říci, že to funguje a odbouralo to zbytky mých předsudků o škodlivosti kombinování barev.

Sauvignon 2007 pozdní sběr „House Wine U Závoje - v podstatě řada Palaviense lahvovaná za přátelskou cenu pro pořádající Dům vína U Závoje (kde také sídlí pražské zastoupení Vinselektu) jako rozlévané víno k jídlu. Zpočátku lehká, marnivá a zajímavě provokující vůně, oteplením chřest, angreštové listí a „kočičí moč" typická pro některé francouzské Sauvignony. Moc pěkné, takhle jemně strukturované Sau tedy mám rád. Chuť taková vážnější, cukr (5,5g) je tam dovedně zamaskován, spíš alkohol v dochuti docela zahřeje. Zkusil jsem pít velkými doušky, když tedy je víno určené pro zapíjení, ale to mi nepřišlo moc zajímavé, značná část kouzla toho vína pak zůstane nezachycená. ****

Ryzlink vlašský 2007 kabinet, Perná, Purmice „Vinum Palaviense" - zlatavější barva, jemná, poměrně „přirozená" vůně, z které lze rozeznat lehonkou „terpeničnost" (jakoby tisíckrát naředěný ryzlinkový petrolej), adekvátně s tím jde i lehčí kabinetní chuť (ačkoliv tedy značná část hroznů měla cukernatost pozdního sběru), zpočátku s jasně minerální dominancí, později oteplením přeci jen nahořklá svíravost pro suché vlašáky z Pálavy charakteristická. Jsem ohromen tím, že obě vína nejsou v žádném případě nijak důrazná, technologicky dokonalá, takovýhle stupeň jemnosti, struktury a hlavně uvěřitelnosti jsem nečekal. *****

Veltlínské zelené 2007 pozdní sběr, Perná, U Spálené hospody „Vinum Palaviense" - po dlouhých sedmi letech zase suchý veltlín (no, suchý spíš dle zákona, jinak 9g zbytkového cukru) . Nazlátlá barva, jemnější vůně do hrušek, dokonce lehce mladistvě sirkovitá. I v chuti trochu „zaboudlejší" , evidentně velmi mladé čerstvě nalahvované víno, které se začne odrůdověji projevovat, až se ještě trochu „vyzlobí". Opět dochuť alkoholově hřeje. ***(*)

Svatovavřinecké 2006 pozdní sběr, Přítluky, Přítlucká hora „Château Dowina" - barva uměřená odrůdě a přívlastku, snad jen jsem u svatovavřineckého zvyklejší na poněkud fialovější odstín. Krásná ovocitá, košatá vůně, chuť spíš ještě mladistvě bujná, trochu mléčná, v zásadě ale velmi moravská, nic à la Francie nebo Nový svět. ****

Pinot noir 2005 výběr z hroznů, Rakvice, Trkmansko „Premier" - řada Premium je ve Vinselektu ta nejvyšší a obsahuje vína něčím naprosto výjimečná. Zatím jsou v ní jen čtyři vína: tento pinot, pak Frankovka, do sucha prokvašený bobulový výběr z vlašáku (obě tato vína se na této degustaci chutnat neměla, ale pan Majer je hbitě vsunul jakože „když už jsem se o nich tak rozhovořil, tak je prostě musíte ochutnat") a ještě Aurelius výběr z cibéb kompletně kvašený i školený v nových sudech a celkově ve stylu Sauternes. Cena těchto vín je 999,- Kč/lahev, jen u Aureliusu je dvojnásobná. Premierový pinot noir prý vyhrál jakousi prestižní VIP degustaci na Pražském hradě typu „přineste nejlepší pinot, co máte", mezi padesáti naslepo chutnanými vzorky (vesměs dvěstěeurové Burgundy) byl shledán jako nejlepší, čímž Radek John prohrál v osobní sázce s panem Michlovským dvě lahve Romanée-Conti :-) Z podrobností o tomto víně jsem se dozvěděl jen to, že výsadby na Trkmansku (je až s podivem kolik vín aspirujících na špičku se objevuje z této v podstatě nezajímavé planiny mezi Bořeticemi, Bílovicemi a Pavlovicemi) jsou přibližně 8-10 leté a že víno leželo 12 měsíců v sudech François Frères středně vypálených. Odstín i hustota barvy bych připodobnil k rubínu, píšu si pěknou pinotovou vůni, lehce živočišnou (zpocené podpaží vzrušené ženy)... když tu přichází povel víno odlít. Prý v korku byla po straně podezřelá rýha a je podezření, že toto se na této lahvi podepsalo. Nově načatá lahev zřejmě nepotkala tolik kyslíku, přeci jen ta předchozí byla otevřená ještě před degustací. Vůně už není tak výrazná, ani stopy po živočišnosti. Jemnost, komplikovanost, která je spíš příslibem něčeho velkého v budoucnu. Podobně chuť neukázala všechno, co v sobě skrývá. Nechávám si ve sklence tak polovinu, kroužím a postupně se k pinotu vracím po celou dobu degustace. Víno se postupně otevírá do velkolepé mohutnosti, v jednu chvíli se objevuje karamel, ale v noblesní podobě drahé bonboniéry - přeci jen exkluzivní sudovina je znát. To ale pak odezní a víno se projevuje spíš neurčitě, jako velké víno příliš předčasně načaté. Uvažuji o tom, že toto víno z plánované lednové Grand Prix Pinot vyřadím a dám mu ještě pět let zrání minimálně. ****(*)

Frankovka 2005 výběr z hroznů Perná, Purmice „Premier"- hrozny zůstaly na keřích ještě čtyři týdny po ukončení vegetace, víno zrálo 14 měsíců v nových sudech původem z Bordeaux (Seguin Moreau). Barva českého granátu, hutná a vysoce kvalitní vůně. Mám poznamenáno, že nikoliv Ludvík XIV., ale spíš Jiří z Poděbrad :-) Váhám vždycky, jestli vás mám touto mou soukromou dojmologií častovat, ale co, víno je o emocích. V chuti zaujme inteligentně komponované výsušné tříslo, přes které ale jde i uměřeně ovocitá chuť. Velmi dlouhé, perfektní, možná až příliš, možná to Svatovavřinecké přiznalo svůj původ lépe.

Ryzlink vlašský 2006 výběr z bobulí, Perná, Purmice „Premium" - ano, to je ten bobuláč s 2,5 gramy zbytkového cukru, na který se organizátoři soutěží opakovaně ptají, jestli ten údaj není překlep, jestli tam nemá být spíš 250 gramů. Alkoholu je skoro 15 %, což početně nesedí, ale to je prostě kvašení a dlouhé sudové zrání - ne všechno vždy učebnicově funguje podle jedné rovnice. Extraktu přes 27 gramů. Půlka sudů byla nových, půlka dvou až tříletých. Vůně mne zas až tolik na první pokus nezaujala, mladistvější, prostřední. Ale to mohlo být tím, že lahev byla čerstvě vyjmutá z lednice a otevřená. Už jsem měl trochu zmatky s množstvím nedopitých vzorků ve sklenicích přede mnou, takže jsem nějak vypustil zkoumání, jak se víno otevírá s časem a teplotou - fatální chyba. V chuti jsem se přesvědčil, že dělat i takovéhle vysoké přívlastky do sucha není nesmysl. Takovou chutí bych se dokázal bavit celou noc, ačkoliv popsat to jde jen velmi neurčitě. Ale kdo okusil nějaké suché přívlastkové rulandské šedé a chutnalo mu, ten by ocenil i toto víno. ****

Crémant de Vinselekt 2006, blanc de noir je téměř čistý pinot noir, jen v dosážním likéru bylo použito barikované chardonnay. Vůně jde spíš do hruškova (zelená hruška), do pečených jablek. Chuť nahořkle křupavá, taková správně splín navozující. Poznamenal jsem si „podzimní opilost", ale tyhle dojmy a navození prožitých nálad jsou asi nepřenositelné. ****(*)

Ryzlink rýnský 2007 výběr z hroznů, Perná, trať neoznačena „Vinum Palaviense" - na běžný ryzlink příliš zlatavá barva, výběrovost se nezapře. Zpočátku znovu potkávám onu hruškovitost z předchozích vzorků, ale později se objevuje závan ryzlinkových petrolejů, které jistě stářím posílí. Zkouším opět s vínem pracovat déle, vracet se k němu po jiných vzorcích, ale ve vůni se spíš utvrzuje přezrálá hruška. Zato chuť má všechnu královskou a majestátní plnost a pevnost ryzlinkové kyseliny. Později tíhne spíš k ovocitému projevu než k mineralitě. ***(**)

Rulandské bílé 2007 pozdní sběr „Vinum Palaviense" - asi jsem byl příliš zaměstnán vracením se k předchozím vzorkům, protože zjišťuji, že trať jsem si nezapsal. Zkouším se následně doptat mailem, ale prý je deklarována jen obec (Perná), trať ne. Prý byly hrozny tohoto vína napadené botrytidou, ale ne kompletně, jen z každého hroznu trochu. Víno deklarováno jako polosuché (10,5 g cukru), poslední suché se povedlo v ročníku 2002. Odstín tohoto vína je bledší, ve vůni se projevuje nasládlost, jemná, jakoby zimomřivá, a v neobvykle dlouhé chuti pak ovoce (sušené meruňky). Z později dopíjeného vzorku se line dokonce výrazná vůně burskooříškové pomazánky. Zimomřivou vůni podporuje lehčí svíravost v dochuti, lehce zaměnitelná za nahořklost. Další víno na depresivní podzimní večery samotářů. Z pistole ale vysypte předem náboje a dejte je do úschovy sousedovi :-)

Laurot 2007 pozdní sběr, Břeclav, Prostřední čtvrtky, „BIO" - temně grantátová barva. Když napíšu, že vůně se blíží té, kterou ucítíte, strčíte-li hlavu do nového plastového kbelíku, tak to asi nevyzní, jako pochvala, ale mně se takhle líbí. Navíc je rychle přebita nasládlou ovocitostí nejbližší směsi švestkového a višňového kompotu. Dalším oteplováním nelze nezaznamenat trochu zelenějších tónů. Chuť plná, hutná, spíš frankovkového střihu. Zase: žádný bezpáteřní eurostyl obecně červeného vína, Moravu v tom dobrém slova smyslu nezapře.

Cabernet Sauvignon 2006 výběr z hroznů, Mikulov, Pod Svatým kopečkem II. „Vinum Palaviense" - granátová barva, vůně je... typický moravský CS: paprikově bylinná „zelenost". Tohle mi vadilo velmi i u CS 00 z Vinselektu. Očekával jsem projev odrůdy abych tak řekl mezinárodně uznávaný. Zelenost jsem pokládal a pokládám za jeden ze znaků nedozrálosti (fenolické - ta se ne vždy kryje s cukernatostí), což je u těchto teplých ročníků s podivem. Nutno podotknout, že viniční trať (Vinselekt hrozny odtud nakupuje) je skloněna převážně k severozápadu a vždy jsem se podivoval, jak někdo na takový nevhodně orientovaný svah mohl vysadit tak teplomilnou odrůdu jako Cabernet Sauvignon. V tomto víně jsou ale zelené tóny alespoň vhodně promíseny i s neurčitým ovocitým aromatem, což celkové vyznění zachraňuje. I chuť je relativně jemná, brutální tříslovina se nekoná, i když výsušnosti je i zde dostatek. Možná je předčasné tohle víno soudit, třeba se za tři, pět let zajímavě zakulatí. V této podobě, jak říkám: typický moravský cabernet sauvignon se vším všudy, co k němu patří. ***(*)

Rulandské šedé 2006 výběr z hroznů, Nový Přerov, Na štrekách, „Vinum Palaviense" - bledší v odstínu, sladká, košatá líbivá vůně (med, luční květy, rozkvetlé višně). V chuti se celkem dobře kombinuje zbytkový cukr (40 g/l) s vysokou kyselinou (7 g/l). Odrůdu bych naslepo neuhodl, nepodobá se klasickým šeďákům, které sporadicky chutnám, ale nesporně pěkně udělané víno, které si své příznivce jistě najde. ****

Pálava 2007 výběr z hroznů, Perná, Purmice, „Private Selection" - zde 30 g cukru, 60 % zrálo v nerezu, 40 % v sudu. Opět bledší barvy, což u odrůd s načervenalou slupkou (jako třeba i ten šeďák) bývá málokdy - svědčí to o šetrném lisování (někdy o odbarvování aktivním uhlím, ale tento drsný záchranný prvek zde rozhodně nepředpokládám). Zprvu vlahá velmi vtahující vůně (něco mezi střemchou a kdoulí), kterou bych očekával spíš u muškátu nebo Irsay Oliveru vyrobených nízkoteplotním kvašením, ale později se přeci jen po pálavsku kořenitě zakulacuje. Chuť plná, jen decentně nasládlá, delší. ****

Dále se chutnaly 100 % odrůdové hroznové mošty (jeden z odrůdy Lena, druhý z Agni) - nesířené, pasterizované šetrně při 65 °C (technologii Vinselekt zatím plánuje, tyto mošty byly smluvně lahvovány v Rakousku). Lena byla medov(ino)vá ve vůni i v chuti, ale rozhodně nic ulepeného přeslazeného, Agni dokonce ani nebylo filtrováno a chutnalo jako opravdový čerstvě vylisovaný hroznový mošt. Oběma mošty jsem byl pětihvězdičkově unesen. Sice se 120 Kč/litr může zdát v porovnání s jinými krabicovými džusy horentní suma, ale (snad vyjma brusinkové šťávy, co prodávají v Ikea) toto je asi nejlepší komerčně dostupné nealkoholické pití z ovoce - zapomeňte na ananasy, manga nebo červené grepy.

Na samý závěr ještě mimo program se konal osmiletý „gruzíňák" Askaneli - správněji tedy Georgian Brandy, kterého Vinselekt úspěšně prodává několik druhů (dováží 9000 lahví ročně). Mám u tohoto poznamenáno, že byl destilován jen jednou a prý narozdíl od třeba francouzských "koňaků", které svou osmiletost získají smísením většiny mladších šarží a menšiny mnohem starších, tak v Gruzii do této kupáže dali drtivou většinu osm let ve dřevě zrajícího destilátu a staršími šaržemi dolaďovali jen málo. Brandy mi přišla celkem brutálně přímočará ve vůni i chuti, takové to pití, se kterým bych si bujarou pitku se stakany na ex pitými uprostřed zimy a výstřelů z loveckých zbraní dovedl představit. Nebodoval jsem, neboť se zrovna za experta na destiláty nepovažuji.

Co jsem ještě z výkladu zajímavého o Vinselektu pochytal, přikládám bodově:

- Firma vlastní 130 ha vinic.
- Vyrobí 1.100.000 lahví ročně, z toho jen polovinu prodají v řetězcích (prý běžně když firma překročí magických 200 000 lahví ročně, tak už vytáčí telefonem řetězce, aby to prodala). Jako „doplňkový sortiment" prodají ročně 25000 lahví crémantu.
- Skladové haly pojmou 1 milión lahví a 2 milióny litrů jako sudovou zásobu.
- V poslední době bylo investováno 2,5 mil eur do nového závodu, dvě nové haly byly dokončeny před třemi měsíci.
- Mají 8 velkých dubových otevřených nakvášecích nádob, 450 barikových sudů významných oblastí a výrobců. Pan Michlovský prý byl nedávno ve Francii si sám vybrat a porazit ten nejvhodnější strom, z kterého po pár letech sušení místní věhlasní bednáři vyrobí sudovinu na míru.
- Novinek čerstvě nalahvovaných je za poslední měsíc či dva asi čtyřicet.
- Nevyrábí ledová ani slámová vína (i když by to samozřejmě uměli).
- Na druhou stranu se nebojí barikovat i odrůdy, u nichž se to všeobecně považuje za „škodlivé": RR, Pál, TČ.
- Na můj dotaz, jak moc jsou v těchto prestižních řadách používané tzv. ušlechtilé kvasinkové kultury, mi bylo odpovězeno, že pan Michlovský má zásadu, že se do vína má zasahovat co nejméně. Kvasinkové kultury samozřejmě zkouší, má na to 15 pokusných kontejnerů, ale spíš z profesionálního zájmu, valná většina z těchto prémiových vín je kvašena kvasinkami pocházejícími přímo z vinice.
- Podle pana Michlovského je nejvyšším uměním sklepmistrovým kupáž různých šarží a odhad poměru různých druhů a velikostí nové i použité sudoviny.
- Nemá rád ve vínech síru, v bílých suchých vínech se proto veškerá síra drží na hladině 40 g/l, u červených 40-50 g/l, u sladkých 80 g (to jsou opravdu neobvykle nízké hodnoty).
- Spočítali, že jedno víno od burčáku až po nalahvování kontrolně přechutnají nejméně 33 krát. Zakoupili i za dva a půl milionu přístroj Winescan, který dokáže u vzorku vína během 30 vteřin zanalyzovat všechny obsahy látek důležité pro další sklepní zásahy. To jim umožňuje odhalit problém v samém zárodku, kdy by ještě senzoricky nemusel být rozpoznatelný.

Jak to uzavřít? Ještě den po degustaci jsem svítil nadšením. Očekával jsem sadu perfekcionisticky vyladěných, jakoby naprogramovaných vín se správnou dosáží a čistotou aromat i chutí. Místo toho přišla vína, která zůstala na zemi, lidská, uvěřitelná, moravská, svébytně originální. Tak co si ještě přát více. Obdivná poklona „vinnému Baťovi" do Rakvic.