O Víně

Aktéry dnešního článku jsme dva kmenoví členové našeho portálu. Oba jsme napsali svoji část tak, jak jsme to každý viděli a prožili. Takže pěkne po pořádku, jak to začalo - takže píše Petr:

---

Tento příběh je 100 % pravdivý a reálný - pouze některá jména byla záměrně zamlčena. Jejich nositelé ještě žijí (my denně potkáváme na trhu jejich vína) a jejich zveřejnění by ničemu nepomohlo - protože "...je to marný, je to marný, je to marný!"

Ještě stále nevím, v jakém stylu mám tento příběh napsat - v reálně novinářském, v odlehčeně humorném nebo snad ve štiplavě ironickém? Raději si předem nečtu druhou polovinu, psanou kolegou p.j., to abych nebyl ovlivněn a napsal vše dle pravdy pravdoucí...

Dobrá, bude to tedy odrážkový sled událostí tak, jak se opravdu staly. Takže Příběh začíná...:

Francouzští vinaři, prostřednictvím své národní organizace, požádali v Bruselu o registraci některých původně francouzských slov - a to v rámci EU. Pokud vím, jde o výrazy "château", "claret" a také "sur-lie". Znamená to, že Francouzi by chtěli, aby tato slova nemohl používat nikdo jiný, než oni sami - tedy francouzští vinaři.
Obrana je proti tomu taková, že každý stát, který by chtěl umožnit svým vinařům tato slova na vinětách používat, musí dokázat a obhájit, že je používal již mnohem dříve, než k žádosti o udělení těchto ochranných známek došlo.
To znamená, že je nutno vyhledat etikety s takovým označením. Čím starší, tím lepší.

Jednoduché, že? Ano, ano je to v podstatě jednoduché - pokud je vůbec šance takové etikety vyhledat. Takže:
► Někdy začátkem tohoto roku jsem byl osloven pracovníky Ministerstva zemědělství ČR (dále jen MZe). Více než deset tisíc skenů vinět zde na portále se asi v konkurenci jiných vyhledaných webů na Googlu prosadilo a tak „už si mě našli"...
► Byl jsem tedy ze strany MZe požádán o pomoc s výše naznačeným problémem.
► Odpověděl jsem, že ano, zkusím to, ale že na to potřebuju čas - ono projít (deseti-)tisíce etiket nějakou dobu trvá.
► Za pár dní jsem si přečetl email z MZe ještě jednou a "objevil" tam zmínku, že ve věci se angažuje i Vinařský fond a Svaz vinařů ČR. Ještě si dobře pamatuju a mám schovanou povýšeneckou odpověď VF-u na naši žádost o přidělení grantu na provoz portálu www.ovine.cz :-(
► Takže jsem MZe odepsal, že buď mi moji práci zaplatí, nebo z toho nebude nic. Projíždět tisíce etiket a hledat na nich jistá označení mě bude stát nejméně jeden či dva dny, navíc vlastní etikety jsem si musel nakoupit a sehnat na burzách, v aukcích a od jiných sběratelů, musím je uchovávat ve složkách a albech, jejich skenování a umísťování na portál - no to jsou stovky hodin práce a o vlastním provozu portálu ani nemluvím - ano, toho portálu, jehož podle slov VF není zapotřebí.
► Z MZe jsem dostal odpověď, že dobrá, že to nějak uděláme... a pak byl na řadu měsíců klid.

Další dějství se odehrává až teď nedávno, předposledního úterý v září:

ÚT 22. 9. 2009 večer  - znovu se mi emailem ozývá MZe a žádá opět o výše zmíněnou pomoc (dokonce mi nabízí jistou sumu). V podstatě bych byl pro, protože šance sehnat tyto etikety jsou poměrně dobré. Kdyby...
Kdyby ovšem 1) termín pro předložení těchto obhajovacích materiálů v Bruselu je 30.9.2009 a 2) kdybych ovšem já neměl několik následujících dnů strávit na služebním veletrhu.
Říkám si "Sakra, jak dlouho už to tam asi leží na tom ministerstvu?!?!"
Připomíná mi to můj pobyt na vojně, kdy se obvykle spěchalo, aby se pak mohlo čekat a kdy se čekalo, aby se pak mohlo spěchat. Ale tahle debata nikam nevede, takže se raději věnuju vlastnímu úkolu.

ST 23. 9. 2009 - přes nutnost připravit se na veletrh, se pouštím do prohledávání své sbírky. Začínám národními podniky a zjišťuju, že se slovem château je to ok - vyskytuje se na etiketách několika státních firem.  Později objevuji toto slovo i na vinětách z První republiky. Mezitím taky obvolávám a obesílám své známé velké sběratele a úpěnlivým hlasem je prosím, aby se taky vrhli do pátrání ve svých sbírkách...

ČT 24. 9. 2009 - ráno vstávám a ve svém pokoji nemám pomalu kam šlápnout. Všude rozložená alba, krabice s obálkami, různé ceníky, staré dokumenty, knížky atd. Na stole mám papír s desítkami poznámek a různých telefonních čísel - to jak jsem se dostával blíž a blíž k těm správným místům, kde by  ú-d-a-j-n-ě takové etikety měly být...
Věc je to ale docela zapeklitá, protože zatím jsem moc vpřed nepokročil a zítra je už pátek... Bohužel jsem objevil jen etikety, které splňují tak polovinu nutných předpokladů. Mám sur-lie i claret (resp. klaret nebo clairet), ale jde vesměs o mladší vína. A my potřebujeme tak starší viněty - pak by Francouzi utřeli.

Obracím se na kamaráda, na bratra ve zbrani p. j. a vyzvídám, co ví on. Za chvíli se na mě z emailu hrne záplava dalších jmen a doporučení, takže hltám snídani a s lehce hořícíma ušima opět telefonuju na všechny světové strany. Mám to blbý, protože vinaři mají zrovna žně a tak jsou většinou ve vinohradu nebo sedí v autě a sváží hrozny, nebo stojí v rachotící hale. Většinou slyším jen "Já teď nemám čas..." No jasně, nikdo nemá nikdy čas na nic, zvláště pak na potřeby někoho cizího. Jen na MZe, tam ho zřejmě měli dosta dost.

Dozvídám se, že nějaké předválečné etikety snad budou na Lobkowiczkém zámku nebo v Roudnici, či snad v Mělníce. Ve Valticích nemají "... ale vůbec nic takového...", ve Znojmě o něčem takovém nevědí zhola nic (což je vzhledem k funkci pana ředitele Znovínu na pováženou), v Rakvicích se se mnou skoro nikdo pořádně nebaví, ochotní jsou snad jen menší vinaři, kteří mi slíbili během večera nebo zítřka poslat sken nebo fotku svých nejstarších etiket s požadovaným označením.
Musím přiznat, že celou dobu mě v pátrání podporuje paní Mužíková z ministerstva, která je se mnou alespoň psychicky a občas mi slíbí, že "...on s Vámi nechce mluvit? No tak my mu trochu domluvíme, aby Vás bral vážně..." Den pomalu končí, mám nových kontaktů a mobilních čísel, že bych si s nima mohl otevřít velkoobchod, ale konkrétní výsledek je horší, než bídný. Jen sliby a naděje - vypadá to, že vinařům je to fu(c)k !

PÁ 25. 09. 2009 - hop a jsem v tom znova. Dopátral jsem se dokonce - a osobně mluvil - s paní Lobkowicz (zaměstnaná, ale přímá osoba, nejde z ní vůbec strach, jak tuhle někdo tvrdil) a s mrakem dalších předních hráčů naší vinařské obce. Podle čilé e-korespondence s p. j. sleduji jeho kroky a jsem rád, že jsem ho oslovil - takhle jsme na to dva, kteří musí "zachránit republiku". Od některých oslovených osob slyším "No, už mi před chvílí někdo volal" - stejně se o mých aktivitách dozvídá i p.j. Dostali jsme se také i do různých muzeí, archivů apod - tedy jen telefonicky, na nic jiného prostě fyzicky nebyl čas.

SO + NE + PO 26. až 28.9. 2009 - volno, nikdo nefungoval.

ÚT 29. 9. 2009 - brzy ráno před 6 hod. odjíždím za svou povinností na veletrh a tak vše už jen nechávám v rukou Velkého Vinohradníka Vesmíru.

No, nebudu vás dlouho napínat. S politováním a plnou osobní odpovědností musím říct, že mi teda nikdo, ano čtete dobře, mně NIKDO = nikdo nikdoucí  z oslovených lidí N-I-C- neposlal, nijak mi nepomohl a tedy úplně se na to všichni zvysoka vykašlali. Pozor, nemluvím o oslovených mých známých sběratelích (ti nakonec přeci jen něco našli a jeden z nich dokonce osobně přinesl na MZe svoje etikety), ale mluvím o vinařích - majitelích, sklepmistrech, technolozích a ostatních předních činných osobách vinařského oboru.

Napadá mě, že jsem asi dělal ve svých telefonátech chybu, když jsem v úvodním vysvětlování používal slova, že za touto prosbou z ministertva stojí také Svaz vinařů ČR. Že by tato slova byla těmi odpudivými, znemožňujícími vinařům jakkoliv mi pomoci? Kdo ví, spíš bych ale viděl příčinu v prvotní lidské neochotě - asi Vás, hoši vinařští, tatík málo tahal za uši ...

Je to pro mě poměrně brutální zklamání, navíc když do telefonu dobrá polovina z nich byla docela vstřícná, dokonce se tvářili, že si zapisují moji emailovou adresu, kam mi večer (" ... nebo nejhůř zítra ...") určitě něco pošlou.
Milý čtenáři, řekni, jsem snad já, sběratel etiket nebo kamarád p.j. (má sice mikrovinici, ale profesí je někdo zhola jiný) zainteresovaný na výsledku této akce? Vždyť nám to může být šuma fuk!

Neměli by kolem těchto věcí běhat a lítat sami vinaři nebo někdo, kdo mluví jejich jménem? Vinařům to bylo zjevně ukradené a jak mi řekl do telefonu jeden (raději nejmenovaný) malovýrobce "Však místo „klaret" sa dycky psává „rosé" - a to „súrle"? To stejnak nikdo neví, co to je...". Ecce, vox populi, vox dei - a je to vyřešené. Proč se vlastně snažím, proč se MZe angažuje, když "těm dole" to je jedno?

Podle sdělení z MZe se nakonec podařilo "něco" zchrastit, dokonce to i včas do 30.9. 2009 předložit v Bruselu na správných místech - naděje na možnost používání magických slov château, sur-lie a claret tak stále žije. A to je tedy nakonec přeci jen dobrá zpráva, i když jak jsem měl možnost se osobně přesvědčit, řadě vinařů ČR to je úplně u paty. Vsadím se ale, že poprask by spustili až v okamžiku, kdy by jim z MZe přišel přípis, že tyto slova jsou chráněné značky a nesmí se na vinětách používat...

Nad touto svou zkušeností jen kroutím hlavou. Nedivím se, že to v naší společnosti vypadá tak, jak jsme toho denně svědkem - lhostejnost, přezíravost, povýšenost, salámismus, ale taky nebetyčná (a velmi často neodůvodněná) pýcha. Ach jo, bude zkrátka třeba počkat, až stará, v totalitě vyrostlá garda vymře a DOUFAT, že mladší generace bude ke svým bližním více ochotnější, slušnější a vnímavější. Jinak asi stále zůstaneme úplatkařskou zemičkou třetiřadého významu :-(

Takže nakonec můžu poděkovat jen kamarádu p.j. a panu Ing. Pešákovi z Prahy, kterýžto jako sběratel etiket poctivě pomohl dobré věci. Vám, všem ostatním osloveným velkým a důležitým vinařům, pro něž se celá tahle akce strhla, poděkovat prostě nemůžu.
PS: paní Ing. Mužíková, prosím Vás, dohlídněte tam nahoře na celou věc, ať naše úsilí nepřijde nazmar např. nějakým prošvihnutým termínem, smazaným emailem apod. :-) Díky!

---

A teď tedy pohled p.j.:

Únor 2009: Jarda mi přeposílá korespondenci mezi Ministerstvem a Pítrem. Ministerstvo žádá o pomoc. Pítr by měl prohrabat svou dvacetitisícovou sbírku českých a moravských etiket a najít tam důkazy o tom, že pojmy jako château, sur lie a clairet tu mají tradici alespoň 15 let, jinak nám Evropská unie zatrhne je na etiketách používat. Původně vstřícný Petr (lehce vybuzen J.) poté píše Ministerstvu dlouhý mail, kde vypočítává, čím vším web www.ovine.cz přispívá k propagaci zdejších vín a vinné kultury zcela ZDARMA každému, kdo na něj naklikne. Že ovšem provoz stojí čím dál více peněz, které pomalu nestíhají jeho tvůrci dotovat ze svých civilních zaměstnání, obrátili se tedy na Vinařský fond, jehož je Ministerstvo zřizovatelem, jestli by něčím nepřispěl. V celkem přezíravé odpovědi jsme se pak dozvěděli, že takového webu vinařům netřeba, vše potřebné je již na www.wineofczechrepublic.cz. Takže jak to, že si najednou Ministerstvo vzpomnělo, že by přeci jen náš web mohl být k něčemu užitečný a ještě chce od nás několikahodinovou práci s přebíráním etiket ZADARMO. Petr je ochoten sbírku prohrabat, ale oproti Smlouvě o dílo a proplacení alespoň 50 % z částky osm hodin krát 500,- Kč. Mail je psán ve vší slušnosti a s ušlechtilou bravurou Pítrovi vlastní. Rozesmálo mě to, ale píšu Petrovi, že já jsem asi trouba z pohádkový země, protože já bych byl spíš takovou žádostí poctěn, vlast mne vyzývá, potřebuje mne! A peníze by se mi při tom asi nevybavily, i když, uznávám, Jarda s Petrem mají ve své argumentaci pravdu. Připomínám, že Ministerstvo mi BEZPLATNĚ poslalo podklady k ne zrovna povedené akci „Kategorizace viničních tratí" a taktéž mi při tvorbě map byli nápomocni lidé z Registru vinic. Přidávám několik tipů na to, kdo z vinařů má asi nejdelší tradici s používáním oněch tří výrazů a tím komunikace na několik měsíců utichá.

24.9. 2009: Pítr mi píše, kdože to používá sur lie a clairet (klaret). Prý to Ministerstvo na poslední chvíli opět honí, protože pokud to neodešlou do konce září, mají čeští vinaři smůlu. Jsou ochotni i zaplatit (ovšem Petr je stejně připraven případný honorář dát na charitu). Koukám do kalendáře - moc času není. Posílám Petrovi tedy další tipy na vinaře, kteří kvasinkama programově míchali nejdříve (Michlovský, Holánek, Špalkové, Hort) i na zřejmě první klarety (Lobkowiczové na Mělníce, snad Vinné sklepy Valtice se známkovým vínem Tři Grácie, Znovín a jeho sekt de Luxe Brut). Hrabu ve starých znovínských zásilkových katalozích - v tom nejstarším z roku 1996 ovšem sekty ještě vůbec nefigurují. Doma hledám v knize ABC víno, lihoviny - cenném to zdroji o zašlých časech socialistického vinařství. Tam nacházím definici klaretu a zmínku o tom, že tehdy jediným klaretem býval experimentální Labín ze Střední vinařské školy v Mělníce. Volám jejich sklepmistrovi Kušinovi. Je pln pochybností, trochu se přeme o definice, nakonec slibuje, že se podívá v archivu. Zároveň zjišťuji v knize, že Tři Grácie byly prvním socialistickým růžovým vínem... ovšem technologie sestávala z kupážování červeného a bílého vína. Směju se a kroutím hlavou. Vzpomínám na plamenné řeči o tom, že moravští vinaři protestují proti tomu, aby Evropská unie povolila tuto techniku získávání růžového vína - zřejmě ztráta paměti. Volám Jižnímu svahu, jestli by se nepodíval do svých archiválií, zejména výroční zprávě Lobkowiczkého vinařství ze začátku 20. století. Slibuje. Dokonce si matně vybavuje, že v jakýchsi archivních nabídkových cenících možná i nějaké sur lie nebo bâtonage figurovalo. Oči se mi rozsvítily nadšením.

25.9. 2009:
Petr mi přeposílá z Ministerstva  zaručenou zprávu, že paní Lobkowiczová bude kolem poledne přítomna na telefonu vinařství. Domlouváme se, že Pítrův podmanivý hlas bude víc woman-resistance-corrosive. Já aspoň volám technologovi jejich vinařství, kterého už včera Petr předběžně zpracovával. Neměl čas se tím zabývat. Budeme volat Bettyně? O.K., pouští to teda z hlavy. Ale ještě před zavěšením mi ničí představu o tom, že by se klarety u nich vyráběly v devadesátých letech po restituci, prý až od ročníku 2005. A taky dává číslo na zámek. Volám na zámek, snažím se protlačit k někomu, kdo má na starosti archiv. Ukazuje se, že to je pan Chocholatý, organizátor známých Winefestů. Ten ale taky nemá čas. Vůbec nemá čas se tím zabývat, ať zavoláme v listopadu, dává mi tip na Muzeum v Mělníce. Naléhám, apeluji na vlastenectví a solidaritu s vinaři, hrozím termínem. Prý tak maximálně projde expozicí, jestli něco neleží ve vitríně, ale v archivu hrabat nebude. Vyměňujeme si kontakty. Referuji Petrovi, ten to práskne Ministerstvu, Ministerstvo volá přímo panu Chocholatému, připomíná mu, že by mohl být za cosi vděčný. Ten sděluje, že ve vitríně nic nenašel, ale dobrá, pověří někoho prohrabáním archivu, v úterý pošle.
Pítr s paní Lobkowiczovou dopadá podobně - není čas, neurčité sliby. Urguju Jižní svah. Má problém se scannerem, pošle zítra. Sur lie nenašel. Urguju pana Kušinu. Je v autě, ještě se k tomu nedostal, ale mluvil o tom s panem Králíčkem z ministerstva, „že to bude problém".
Volám do Muzea. Paní ředitelka má jednání. Volám za hodinu. Paní ředitelka nemá čas - za hodinu všichni odchází a ona odjíždí pracovně do zahraničí. Ale nechá se obměkčit k tomu, že tím někoho pověří. Jasně ví, že etiketa Labínu-clairetu tam je. Prý toho ale mají celkově málo, nejvíc toho měli zámečtí Lobkowiczové, ale než se podařilo je přemluvit, aby to uložili v Muzeu jako zápůjčku, povodně jim to v roce 2002 rozmočily.

26.-28.9. 2009: O prodlouženém víkendu můj mailbox zeje prázdnotou. Jen Jižní svah dodržel slovo a posílá sken výroční zprávy. Poprvé mne udolává pocit marnosti. Že je to stejně asi vinařům u zadku, minimálně do té doby, než to Brusel zatrhne, to pak budou nadávat, to je jasný. Sedám k počítači a zkusmo zadávám klíčová slova do vyhledávačů. Během deseti minut mám stažené pdf se skenem etikety Labín-clairet. Posílám to málo, co jsem za pár dní nashromáždil, Ministerstvu a jdu spát.

29.9. 2009: V mailu jen poděkování od ministerstva a přesvědčení, že to, co tedy zatím mají, k obhajobě v Bruselu stačí.

30.9. 2009: Z Muzea poslali krásné dva skeny etiket Labínu. Později ve spamu objevuji i přátelský mail pana Chocholatého se skenem nabídkového katalogu s obrázkem Labínu. No vida, svět je hned veselejší.

Co si z celé akce odnáším? Já nevím, taky mám málo času, ale tyhle detektivní pátrací akce mne prostě baví. Člověk se mimoděk dopátrá i věcí, které by jinak minul. Dost dobře nechápu postoj těch, co sedí na pramenech informací, proč se o ně s větší ochotou nepodělí, zvláště pokud pátrání má jasný a pragmaticky uchopitelný cíl. Kolik já za rok vyřídím různých dotazů lidí, kteří se na mne obrátí s nějakým odborným dotazem, konzultací překladu, radou kde pátrat? Nic z toho jsem nesmetl pod stůl a vždycky, když jsem tomu nějakou tu hodinu věnoval, jsem něco zajímavého k tomu dohledal, i sám jsem se z toho vždycky nějak poučil. Jsou amatérští nadšenci, kteří fungují i „nad rámec svých povinností" a ne jen „do výše svého platu" v téhle zemi druh ohrožený vyhubením? Existují ještě lidé, kteří něco dělají s nadšením a ZADARMO?

Jinak děkuji velmi všem, kteří se na této akci jakýmkoliv způsobem podíleli. Až s odstupem týdnů se dovídám, že pan Chocholatý je nově cosi jako sklepmistr čerstvě se rozjíždějícího vinařství pana Lobkowicze, který v onu inkriminovanou dobu nejspí řešil tisíc a jeden problém s adaptací sklepů pod zámkem na příjem první úrody. Tak tedy chápu, že problémy s pojmy zřejmě nemohly mít nejvyšší prioritu.