O Víně

21.10.2009 p.j. Aktivni: Ano Datum a cas publikace: 21.10.2009 07:00

Degustace novozélandských pinotů organizovaná Jižním svahem 1.10.2009

Pinot noir (v ČR Rulandské modré) je bezesporu královskou odrůdou. Kvalitativní nadvláda Burgundska, které ji proslavilo (nebo ta odrůda proslavila Burgundsko?), nebývá zatím tolik v ohrožení, protože pinot dává jemnou ušlechtilou strukturu jen ve velmi specifických terroirech, které hlavně nejsou příliš teplé Napodobovatelé burgundské finesy tedy museli najít spíše chladnější okrajové oblasti a mnoho experimentovat s klony, výnosy, dubovým dřevem a technologií. Ceny Burgundského vína ale dávno přestaly být uměřené a řada vinařství svými z globálního pohledu mikromnožstvími nedokáží poptávku ani zdaleka nasytit. Tlak na to najít „nové a výrazně levnější Burgundsko" někde jinde je tedy velký. I přes značný entuziasmus, se kterým nás J.Č. svolával na degustaci novozélandských pinotů, jsem byl skeptický, že by se taková země zaslíbená konečně objevila na Novém Zélandu, ale přeci jen když jsem takový skálopevný burgundofil, není třeba se bát testu ohněm, ani když pochází z toho nejlepšího ze Zélandu. A taky jsem byl už mnohokrát ze svého skepticismu vytržen překvapivě skvělou zkušeností.

Nestíhali jsme začátek, takže první čtyři vzorky jsem testoval zrychleně, abych stáhl náskok hlavního pelotonu. Ale i já chutnal naslepo a vína se demaskovala až po kratší diskusi a tipování, zda jde o vzorek z Evropy nebo Nového Zélandu. Nutno podotknout, že o Novém Zélandu nevím zhola nic, jen, že tam prý dělají nejlepší Sauvignony (jeden z nejlepších jsem si koupil - a nesouhlasně jsem kroutil hlavou). Přistupoval jsem tedy k degustaci bezelstně, bez nějakých preferencí získaných četbou, a ze stejného důvodu nejsem schopen níže uvedená vinařství představit nějak blíže. Něco jsem zachytil z podrobného výkladu Honzova, ale zdaleka asi nepřevedu všechnu jeho encyklopedicko-studijní námahu do tohoto reportu. Toto je spíš report chutnalo/nechutnalo bez hlubšího kontextu a výkladu historie a specifik té oblasti.

1. M&S - Bluff Hill - Brut Rosé Pinot Noir & Chardonnay: piškotová až lepenková vůně, ale příjemná; relativně jednoduché, s pozitivním nábojem, středně plné a harmonické. **** (200,- Kč)

2. Tesco - Pinot Noir Selection 2007 (Marlborough): rubínový odstín, lehce jakoby opalizující. Typická vůně pinotu, zasychající hroznové šťávy, snad i griotky. Chuť slušná, precizní (možná až moc), ale vevnitř jakoby dutá, jakoby ten její efekt byl přesně odměřený. Dochuť kratší. Nový svět jsem poznal bezpečně. **** (260,- Kč)

3.Sileni Cellar 2008 - Pinot Noir Selection 2008 (Hawkes Bay - prý oblast, kde se zatím Pinot noir prakticky nepěstuje): odstín malinko víc do fialova. Oproti předchozímu vzorku víc rybízu, octanu ethylnatého, zvrhlosti, dekadence. Méně harmonická chuť, tak jako rozháraná, s drsností v závěru. Hádal bych dle všech indicií moravskou rulandu od menšího vinaře pět let archivovanou. Odhalení mne překvapilo. Název vinařství mi evokuje jeden z posledních filmů Jana Švankmajera Šílení, na kterém jsem se též podílel, dokonce i herecky :-) Čistě objektivně *** a půl, ovšem poznamenal jsem si, že toto je můj Joker, divoká karta. Možná má tohle víno k dokonalosti daleko, ale něčím je mi sympatické, nenudí tolik jako dokonalost. (340,- Kč)

4. Baron Kirmann 2007 - Pinot noir, Oberer Altenberg (Alsasko, organická produkce) - odstín též trochu do fialova, ale temnější. Trochu těkavých tónů, trochu takové té herbální zelenosti, dost neharmonické, nalomené do nějaké vady, těžko polykatelné. Jediné jsem nedopil a odlil. ** Alsasko jsem tedy nehádal, organické pěstování už vůbec ne, ale zpětně když si uvědomím mnou chutnané alsaské pinoty, tak to nikdy žádný zázrak nebyl, spíš naopak, což je vzhledem k cca 200 km vzdálenosti od Burgundska zvláštní. (430,- Kč)

5. Matua 2007 - Pinot Noir (Marlborough) - slabší barva až lehce nahnědlého odstínu. Obsažnější, vyzrálejší vůně, i když pozorným zkoumáním lze odhalit i stopu nějaké „zelenosti". Chuť trochu drhnoucí, nijak extra inspirativní.  *** (380,- Kč)

6. Kauri Bay 2006 - Pinot Noir (Marlborough) - prý jedno z nejslavnějších vinařství a jeho single vineyard (víno z konkrétní vinice). Slabší barva, nádherná šťavnatá vůně, ultraovocitá, hutná, koncentrovaná chuť, která jen lehce na jazyku zadrhává, dochuť dlouhé perzistence. Dle mnohých asi bezchybné víno, na mně je tam všeho trochu přesmoc a chybí ta špetička nečistoty, syrovosti, mnohoznačnosti. Asi jsem se měl pokusit namíchat cuvée vzorků č. 3 a 6. Objektivně ale **** a půl. (370,- Kč - samozřejmě z hlediska ceny opravdu bezkonkurenční záležitost)

7. Saint Clair 2006 - Pinot Noir Premium Range (Marlborough) - ze stejné podoblasti jako předchozí vzorek. Velké mosty, granátová barva (jen o špetku lehčí než český pyrop. Zpočátku dost decentní vyznění vůně, neutrálnější, až později se začne otevírat do ovocitosti. Povedená chuť, korektní ve všech ohledech, ale nějak nenabízí nic navíc, žádnou osobitost. ***a půl (420,- Kč)

8. Marks&Spencer 2007 - Pinot Noir (Austrálie-Tasmánie) - Taková ta „falešná" vůně, jak bych to popsal... jako předstírání čehosi, o čem ani nemá vlastně představu, jaké by mělo být (to jsem to vylepšil), evokuje mi to trochu slovenská vína (předem se omlouvám za nepřípustnou generalizaci), devadesátá léta, živelný kapitalismus, podnikatelské baroko. Chuť lepší, hutnější, plná, delší. Hádám nějakou východní Evropu, ne-li Moravu. Odhalená je ale Austrálie s příběhem o českém emigrantovi Josefu Chromém, který na toto víno též asi dodával hrozny. *** (150,- Kč)

9. Burnt Spur 2005 - Pinot Noir (Martinborough - opět single vineyard) - hutnější granátová barva, mohutnější olejovitá konzistence i vůně, trochu náznak zelenosti. Chuť hutná, majestátní, až skoro do francouzských Grand Cru. Pěkné, takhle zpětně z poznámek ani nevím, proč jsem dal jen **** (480,- Kč)

10.Tabali 2007 - Pinot Noir Reserva Especial (Chile, Valle de Limarí) - temná barva ale vzhledem k pinotu stále ještě „korektní" odstín. Komplexnější griotková vůně (kandované třešně), trochu těkavek. Vážnější ovocitá poměrně koncentrovaná chuť. Ta koncentrovanost je tak neprůstřelná, že těžko zachytit nějakou objektivní chybu, senzory nestíhají. Přikláním se k názoru vyřčeném jedním z účastníků: buď je to nějaká špičková Evropa nebo Morava, která si na špičkovou Evropu hraje :-) Při odmaskování nelze než pokývat významně hlavou a zasmát se. ****(*) (400,- Kč)

11. Nautilus 2007 - Pinot Noir (Marlborough) - uměřený odstín i intenzita barvy. Vůně živočišná, pravá kůže, semišové boty, trochu mléčné čokolády, ovšem podstatná je ta delikátní jemnost. A taky chuť je konečně správně brusinkově natrpklá, v závěru až nahořkle svíravá, nejvíce podobná klasickému Burgundsku. Tak tomuhle vzorku bych jiný původ než Côte d´Or nehádal, takto vypadá jeden z mých soukromých ideálů pro pinot. Tohle víno mne nadchlo, nakoplo. Ovšem radost se mnou nesdílí z hloučku téměř nikdo. Obličeje ostatních účastníků se spíš protahují, oni to hodnotí jako typický nabušený Nový svět. Měníme si s Novým svahem sklenky (Já jediný chutnám z velkoobjemové Riedel Sommelier Burgundy Grand Cru, zatímco všichni ostatní mají z Ad Vivum zapůjčené menší a kulatější.). V té menší sklence mi to přijde o dost fádnější záležitost. Prý opět špičkové novozélandské vinařství, které si zakládá na francouzských klonech pinotu a francouzských dubových sudech té nejvyšší kvality. Zřejmě ve vinařství pracují i s Riedel Sommelier sklem, protože já musím dát *****. (520,- Kč - srovnám-li to s cenami některých Springerů, cena je skvělá).

12. Auntsfield 2007 - Pinot Noir (Marlborough) - hutnější rubínová barva, decentnější vůně, ale velmi delikátní. Delikátnost nějak založená na něčem jiném než na složité struktuře a komplexnosti. Těžko se to popisuje. Taková spíš modernější představa o luxusu než aristokratická. Víc Ferrari než Rols-Royce, víc WinesHome než Obecní dům :-) Závan mléčné čokolády ve vůni, nasládlejší dojem z chuti  s lehkou višňovou finesou. Novozélandsky přímočaré, ale bravurně vyvedené. **** (550,- Kč)

Celý tenhle sujet článku rituálně spěje k nějakému vyvrcholení, shrnutí a rozuzlení. Bohužel, než jsem se dodatloval až sem, uteklo pár dní od akce a mně se nechce si něco zpětně lovit z paměti či cucat z prstu, beztak už by to s odstupem bylo posunuté. Odcituji raději moji bezprostřední reakci, děkovný mail zaslaný druhý den ráno Honzovi. Necenzuroval jsem to ani nedolaďoval:

Ahoj!

Díky za tu včerejší degustaci. Bylo to poučný. Jak piju v podstatě jen Francii a Moravu, tak Nový Zéland tak nějak zaplnil tu díru mezi těmito tak odlišnými světy - ta škála byla opravdu reprezentativní a šla od bezproblémových jednodušších vín na běžné pití přes podivné disharmonie až po kousky aspirující na vysoko položené laťky. Možná jsem příliš beznadějnej Burgundo-patriot, možná jsem si měl vedle prochutnat nějaké to Gevrey od Damoye, ale z mého pohledu hegemonie Côte d´Or nad světem pinotů zůstala neohrožená. Mně tam včera nejvíc chyběla taková ta vkusně zasazená kyselina, bylo to takové všechno příliš marmeládově měkké. Taková ta pevnost Côte d´Nuits a potom hlavně takové to uprášené, autentické, sudově nazrálé - to mi tam chybělo nejvíc, i když jsem si vědom přílišného zevšeobecňování a že i v Burgundsku je spoustu renomovaných vinařů, kteří cíleně produkují možná i daleko fádněji ultraovocité, ultrakoncentrovaně přezrálé a ultra čisté kusy za násobek cen těch NZ singlevineyardů. Z jejich cen je jasně vidět, kolik by stálo Burgundsko, kdyby se kolem něj nepěstoval tenhle sběratelský kult grand cru terroirů, armáda negociantů, překupníků, aukčních burz, nepřímo uplácených recenzentů a opinionmakerů.

Fakt pěkná akce. Jen doufám, že jsem tam opět svými rozmáchlými názory nezabíral příliš místa na úkor ostatních. Vždycky se chci spíš držet zpátky, v defenzivních mimikrách. Na těch našich soukromých akcích mi ale pak začne vadit to rozpačitý ticho, přijde mi škoda námahy organizátorů, když neprší dotazy a neblýskaj ostří odvážně vytasených teorií a názorů, tak se to snažím vyplňovat, což ve výsledku pak vypadá, že machruju a předvádím se. Což mi pak zpětně mrzí. Snad si na to postupně stálí hosté zvyknou, naučí se krotit mé ego stejně hlasitými nesouhlasnými výkřiky nebo se to samovolně rozproudí i bez mého přispění a mně konečně zbyde víc času na tichou kontemplaci bokem :-)

Měj se!

P.

Počet příspěvků v diskuzi: 0  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 3191x
Průměrná známka po 0 hodnoceních: -
 1    2    3    4    5