O Víně

O prodeji vína uvažovali manželé Holcovi už nějakou dobu, vždycky se však jednalo jen o úvahy v kategorii nerealizovatelných snů. Jakékoliv konkrétnější plány vždycky ztroskotaly hned v zárodku na tom největším a zcela zásadním problému: množství potenciálních zákazníků. Navíc můj rodný kraj není vínu právě nakloněn. Obec s půldruhým tisícem obyvatel, kteří jsou zvyklí řešit rodinné oslavy spíše nákupem bečky piva a popíjet k tomu vlastní pálenku, není zrovna ideální lokalita pro otevření vinotéky, jakou si Holcovi představovali. Nechtěli totiž jen jakousi "stáčírnu" levné sudovky, které tu už několik lidí provozovalo či ještě provozuje, vždy jen jako velmi nevýznamný doplněk jiného zařízení, např. květinářství nebo smíšeného zboží. Představovali si pěkný prostor, kde si člověk může koupit lahev kvalitního moravského vína od malého vinaře, jakou si v supermarketu nepořídí, v případě zájmu dostane doporučení nebo informace o vinaři či původu vína, pořídí tu i doplňky k podávání vína nebo dárkové zabalení. Z oblasti snění směrem k realitě pomohla této představě paradoxně situace na trhu práce a vývoj v těžkém strojírenství: než sedět doma bez práce, rozhodli se Holcovi jít do toho takříkajíc po hlavě. Že to nemusí vyjít a záměr se může projevit jako nereálný, s tím majitelé počítají. "Tak to možná nevyjde. Ale jednou bychom si vyčítali, že jsme to ani nezkusili," říká otevřeně Alena Holcová.

Minulý víkend jsme si konečně zase jednou udělali čas navštívit rodinu a při té příležitosti jsme se zašli podívat i do vinotéky, která za sebou zrovna měla první měsíc provozu. Dvě místnosti v přízemí svého domu přestavěli a upravili manželé Holcovi tak, aby tu mohla být malá prodejna a za ní temná a chladnější místnost, kde jsou uskladněny sudy se stáčeným vínem, které samozřejmě musí mít tento typ vinotéky v sortimentu. V nabídce je šest druhů sudových vín od firmy VINOFOL z Novosedel, která se různě obměňují, poměr "tři bílá - tři červená" ale zůstává, pouze teď v letních měsících nahradili Holcovi jedno červené víno růžovým. Prodejna samotná působí vzdušným, světlým a velmi upraveným dojmem, stěny lemují stojany s několika vystavenými lahvemi zmíněného vinařství VINOFOL, ale především s víny malých vinařů - v nabídce je zatím Krásná hora ze Starého Poddvorova, Víno Sýkora z Čejkovic a Vinařství Karel Kachyňa z Velkých Bílovic. Vinaře a vína do své vinotéky si majitelé vybrali během putování Ze sklepa do sklepa ve Velkých Bílovicích a během své dovolené na jižní Moravě. Nabídka se prý bude rozšiřovat, vždy na základě osobního výběru a návštěvy ve vinařství. Vína jsou pak uskladněna v chladícím boxu a ve sklepě. Mapy vinařských oblastí, plakátky o odrůdách, degustování a pravidlech podávání vína, naleštěné OIVky připravené k nalití degustačního vzorku, regály s karafami, otvíráky, chladiči na víno, odlivkami, džbánky a dalšími doplňky - to všechno na mě působí uprostřed vsi, kde jsem chodila na základní školu, naprosto neskutečně. Ve městech jsou takových malých vinoték jistě celé kopy, tady na malé vesnici je tento upravený prostor s profesionálním vybavením a usměvavou majitelkou za pultem jako zjevení.

Abychom ve vinotéce jen tak nezevlovali a zbůhdarma nekecali, ochutnali jsme některá vína z nabídky a některá si odnesli na domácí košt. Krásnou horu jsme vynechali, protože s těmito poddvorovskými a ratíškovickými víny se známe víc než důvěrně, stejně tak jsme si nechali ujít vína od Vinofolu, protože je nabízí vinotéka ve Kbelích, kde trávíme víc času než doma :-) Pamatuji se, že zemská vína z Vinařství Karel Kachyňa mě na dubnové putovací akci ve Velkých Bílovicích taky zaujala, takže jsem byla ráda, že mám znovu příležitost něco od něj ochutnat, tentokrát v klidnějším prostředí. Pan Kachyňa hospodaří na 3,5 hektarech v okolí Velkých Bílovic. Pochází z tradičně vinařské rodiny, kde se víno vyrábělo po generace, oficiální vinařství funguje zhruba deset let. Víno dosud vyráběl výhradně z vlastních hroznů, ale letos uvažuje o nákupu neuburku a mullerky, zřejmě od příbuzenstva. Uvažuje také o nákupu nerezových tanků na některé bílé odrůdy, zatím používá sudy a plastové nádoby.

Vyrábí pouze vína zemská, vínově červenou barvou orámované jednoduché etikety působí sympaticky a přesně tak, jak bych od malého vinaře čekala. Nejprve jsme ochutnali Veltlínské zelené ročníku 2008. Suché víno s 12,5 % alkoholu vonělo pěkně a dost výrazně květinami a čerstvou trávou, s lehkým kořeněným šmrncem, na jazyku působilo příjemně, s výraznější kyselinkou v závěru. Pěkné víno na úvod jsme vystřídali polosuchým Neuburským téhož ročníku s 12 % alkoholu. Voní především po zralých hroznech s nádechem citrusové kůry. Citronový, ale moc příjemný nádech se projevuje i chuti, víno je lahodné, lehké, ale ani trochu vodnaté, vyzývá k dalšímu napití a zanechává delší dochuť s příjemnou hořčinkou na patře. Na vůni Dornfelderu, vína temné barvy, které tvoří pomalé mosty, se nějak neshodneme. P. tvrdí, že tak voní švestkový táč s velkoryse vysokou vrstvou drobenky, já cítím griotku a vůni včelínu. Když jsem se potom snažila popsat své dojmy tatínkovi, ponořil nos do skleničky a dal mi za pravdu, ovšem jako včelař pro to měl jasné pojmenování - tak voní voštiny. Určitě si tu vůni teď umíte představit :-) Víno s příjemnými 12 % alkoholu chutná višňovou šťávou, je plné a docela hutné, dobře se pije. Líbí se mi. Nemůžeme si nechat ujít Sevar 2008, teprve nedávno (27. října 2008) uznanou odrůdu vyšlechtěnou ing. Václavem Křivánkem v Polešovicích křížením odrůd Seyve-Villard a Svatovavřinecké. Karel Kachyňa měl původně v plánu koupit Blauburger, ale díky přemrznutí slíbené sazenice nedostal a jako náhrada mu byl nabídnut Sevar. Vzal jej, i když tehdy vůbec netušil, co je to vlastně za odrůdu, ani jakou barvu bude mít :-) Nyní ovšem této souhry náhod určitě nelituje. Víno tmavé barvy s fialovými odlesky není nijak husté, po sklenici stéká rychle. Vůni ani chuť nedokážu přirovnat k žádnému moravskému vínu. Voní trochu černým rybízem, ale především lesními bobulovými plody, pojídanými přímo na okraji lesa, kde se můžete vyhřívat na sluníčku a nasávat vůni jehličí, rozkládajícího se listí, smůly a borovicových šišek. Když zavřu oči, a přivoním, zdá se mi, že opravdu ležím na teplé hrabance a cpu se ostružinami a borůvkami :-) Chuť je výrazná, plná, komplexní, opět lesní ovoce, ale velmi zralé, sladké. Zajímavé, velmi neobvyklé víno. A dobré.

Z Čejkovického Víno Sýkora jsme ochutnali tři vína. Vinohrady tohoto podniku se rozprostírají na 25 hektarech mezi Čejkovicemi a Velkými Bílovicemi, jedná se tedy o větší výrobu než v Krásné hoře nebo u Karla Kachyni. Na webu vinařství se dočtete, že hospodaří v duchu integrované produkce a cílem je vyrábět odrůdově čitelná, přírodní a ničím nestabilizovaná vína, která se rozhodli nezatřiďovat a prodávají je všechna jako zemská. Úvodní stránka nabízí sympatickou výzvu k hledání kvality uvnitř lahve nikoli na obalu.

Sýkorova vína přitahují pozornost - etiketě totiž vévodí velký a výraznými barvami provedený obrázek letící sýkorky. Do mého vkusu se tento typ etikety zrovna netrefil, barevná rozjásanost a členitost etikety dokážu tolerovat pouze na růžovém víně v bezbarvé lahvi, na zelených lahvích působí divně. Naštěstí má vinařství Sýkora ještě druhou řadu etiket, která se mi naopak líbí velmi. Pouze stylizovaný motiv vinného hroznu, název odrůdy a nápis Víno Sýkora v zeleno-stříbrném provedení pro bílá vína a v růžovo-zlatém provedení pro vína červená. Hezké a elegantní. Smysl dvojích etiket jsem neodhalila, nicméně jak "sýkorkové", tak decentní lahve si podle vinotékařů Holcových nacházejí své zákazníky.

Šroubovacím uzávěrem vybavený Sauvignon ročníku 2008 s 12 % alkoholu voní známou kombinací broskvového kompotu a nakyslých angreštů doplněných velmi lehkou a jemnou vůní mladých kopřiv. Tento projev mám ráda. Tipovala bych spíš polosuché víno než suché, není nijak komplikované, ale je příjemně pitné, lahodné, vypít lahev při večerním posezení není problém. Stejně starý Cabernet Sauvignon má lákavou granátovou barvu a ostružinovou, marmeládovou vůni se špetkou sladké papriky a kávy. V chuti je trošku nevýrazné, takové prázdnější, ale dobře pitné. K zapíjení nějakého fláku z grilu jako dělané. Nevýraznost se absolutně netýká posledního vína od Sýkory, které jsme tu ochutnali. Neronet ročníku 2007 s pouhými 11,5 % alkoholu má nepropustně temnou barvu a kromě tmavého ovoce cítím krásnou, živočišně zvrhlou vůni. Je tak živá, plná, úžasná. Podle lehkého "dřevěného" nádechu tipuji použití třeba jen staršího barikového sudu. Na jazyku je víno šťavnaté a hutné, P. si sice stěžuje na vystupující kyselinu, ale já jsem spokojená. Pěkný závěr.

Během ochutnávání jsme si s majiteli povídali o úskalích takového podnikání. O obecním úřadu, který z jakýchsi iracionálních důvodů nechce povolit umístění informační cedule u hlavní silnice, která by lidi projíždějící směrem na hory a turisticky atraktivní místa jako je hrad Sovinec, Rešovské vodopády a nebo dále do Karlovy studánky či na Praděd, upozornila, že v boční uličce najdou vinotéku. O lidech, kteří považují Medvědí krev za 39,- Kč za cosi lepšího než moravské sudové víno jen proto, že se prodává ve skle. O lidech, kteří se obávají kupovat víno, aby se o nich nepovídalo, jakou mají spotřebu. O nechuti zákazníků ochutnat něco jiného, než na co jsou zvyklí a o jejich ostychu ochutnat vlastně cokoliv. O osobních nevraživostech a propletených vztazích v malé obci, které bohužel ovlivňují i nákupní rozhodnutí. O pivní (ne)kultuře a zásobách slivovice v každém sklepě. Majitelé se prostě pustili do boje. Dlouhého a přinášejícího vedle radosti z vysněné práce i zklamání. Historicky první degustace, která se tu odehrají první pátek v září, bude zatěžkávací zkouškou. Zájem zúčastnit se má kdekdo, ale zaplatit předem vstupné je ochoten málokdo. "Napiš mě na seznam," řeknou obvykle. Kdo nakonec přijde a jestli to neskončí fiaskem, hromadou zbytečně otevřených lahví a naštvaným vinařem, to je zatím ve hvězdách. Ale i na malé vesnici se našli nečekaní zákazníci - účastník valtických seminářů o víně, znalci vín z Novosedel, lidi, co okamžitě zanechali veškeré činnosti a přijeli rychle pro vstupenky, aby "nebyly už náhodou vyprodané". Prostě lidi, kterým otevření vinotéky udělalo radost a kteří na něco takového čekali. Kvůli nim mají Holcovi pocit, že to všechno má nějaký smysl a že když se budou snažit, situace se zlepší.

Budu jim držet palce.

Pokud vás zajímá nabídka vinotéky a přidruženého e-shopu, mrkněte tady: www.pravdivavina.cz.