O Víně

S velikým zaujetím a věřím, že i s notnou dávkou empatie jsem zhltnul takřka až niternou konfesi, v níž p.j. nedávno popsal stav, do kterého se, a netýká se to jen „psavců", může dostat každý, kdo se zajímá o víno, řekněme: trochu víc, než málo. Dle mého názoru je zcela jedno, zda na vinné akce bezplatně, zdarma, „ve zvláštním režimu", obratů, jak toto popsat, by bylo bezpočet, přichází stálí či potencionální velkoodběratelé z řad hotelů, restaurací, vinoték, lidé nakupující víno za účelem dalšího prodeji, (vše)možní publicisté, mediálně více i méně známé osobnosti, nebo zkrátka ti všichni ostatní tak nějak nepasující do výše zmíněných skupin, aniž bych chtěl právě tyto návštěvníky jakkoli potupně degradovat tím, že jsou zařazeni na konec. Domnívám se, že v takovýchto případech jde především, a to u každého jednotlivce zcela individuálně, jen a jen o míru zištnosti a nezištnosti. Není záměrem se zde zaštiťovat těmito dvěma protichůdnými výrazy a vršit fakta na svoji případnou obhajobu, proč i já jsem se již zúčastnil řádky akcí, za než jsem neplatil vstupné, registrační či jiný poplatek, s trochou nadsázky a odlehčení bych mohl říci, ani pětník. Stranou bych rád nechal i to, zda se nějak tito „vyvolení" účastníci ve svých projevech a chování liší od hostů platících. A obloukem se vyhnul i rozboru typologie akcí, kde se s touto ambivalencí lze potkat. Následující řádky patrně nebudou ničím světoborným ani zásadním. Snad jen poodkryjí další možný úhel pohledu na toto téma, který se může v mnohém shodovat s tím, co již popsal p.j. a mnozí z vás chápou a cítí obdobně.

Nejsem zastáncem přílišných a někdy až násilně implantovaných novotvarů v našem jazyce, nezřídka na úkor již existujících a plně dostačujících i zcela přesně popisujících konkrétní skutečnost. Možná se to sice plně nevztahuje na slova public relation, PR (chce-li někdo úspornou variantu), nebo fonetický přepis pí ár, ale neustále narůstající frekvence s jakou se člověk s tímto termínem setkává, ve mně stále více vyvolává negativní emoce, podobně jako u mnoha lidí, když se kupříkladu řekne slovo „pojišťovák". A přesto jsou tyto PR, nebo propagační, promo, aby to bylo správně „cool & trendy" akce stále častější a v některých případech se proklouznutí sem stává jedinou možností, jak ve světě vína ochutnat jinak neochutnatelné, ať z důvodu finančních či jiných. Dobře tedy, důvod, proč být přítomen, by byl. Ale jak se k tomu postavit, jako účastník? Vyžaduje to, že jsem někam pozván, vetřel jsem se, a neplatím vstupné, moji úslužnost, servilnost vůči hostiteli - organizátorovi? Jsem povinen, nebo si to žádá bonton, být ve svých soudech a výrocích, ať jsou sebesubjektivnější, pozitivní? Nebo je dovolena přiměřená kritika, je-li k ní důvod a oprávnění, a o níž se tvrdí, že posouvá vývoj kupředu? Pravděpodobně vždy v takovýchto situacích půjde o balancování nad hranou propasti, o boj sebe samého se sebou samým, o boj o jednotlivá slova, která, jsou-li vyřčena, již nepůjde nikdy vzít zpět. Řečník i psavec má tak až téměř obludnou moc s jakou jednoduchostí a lehkostí se někdy dá opěvovat, nebo naopak kálet. I kdyby dopad slov byl minimální, je to manipulace, kterou na jedné i druhé straně vytváříme a přijímáme. Bráním se tvořit manipulace přesto, že sám se, a poměrně často i rád, nechávám manipulovat. Daleko raději vidím, když se něco tvoří, je vytvořeno, než aby to pak bylo popisováno, měněno, subjektivními soudy zkreslováno, oklešťováno, jakkoliv, od své podstaty. Ať si každý udělá svůj vlastní úsudek, chtělo by se mi vykřiknout. Jak naivní? Ano, jistě. Pokud tedy přistoupíte na moji manipulativní hru, která chtě nechtě bude patrně také pí ár agitací, předkládám zde subjektivizovaný záznam jedné prezentace vín. Chtěl bych tak maličko začít umazávat dluh za všechny ty akce, jichž jsem se zadarmo zúčastnil a nenapsal o nich ani řádku, ačkoli by si to zasloužily.

Přijít, v mém případě poprvé, na akci společnosti Vinum Bonum a nevědět, že právě tato společnost je pořadatelem, může být dost velké faux pax a také to může u přítomných vzbudit dojem, že takový člověk zde nemá co pohledávat. Neštěstí jsem nebyl vystaven všeobecnému terči posměchu, neboť jsem na tuto akci přišel již notnou dobu po jejím začátku a většina přítomných byla plně zabraná do degustování. K vysvětlení této mé fatální neznalosti nepostačí jen napsat, že to je v důsledku mé roztržitosti a zbrklosti, se kterou někdy pročítám elektronické zprávy v emailové schránce počítače. Po letmém přečtení zprávy od firmy Proqin - vinařství Františka Prokeše jsem nabyl totiž dojmu, že se jedná o degustaci vín této firmy a ještě také Šlechtitelské stanice Velké Pavlovice, již vedle Proqinu také obchodně zastupuje pan Martin Prokeš. Tohoto člověka jsem osobně poznal při lednovém týdnu vín v Praze, při prezentaci Proqinu v Klíčovém baru na Vinohradech. Vyměnili jsme si emailové adresy a došlo i k drobnému nákupu jejich vín, avšak to je jiný příběh. Zkrátka, noticku, že se jedná o prezentaci firmy Vinum Bonum, jejíž součástí budou i vína Šlechtitelky a Proqinu, která samozřejmě ve výše zmíněné elektronické zprávě byla, jsem prach sprostě přehlédl. Místo, datum a čas jsem ale nepřehlédl a tak jsem dne 3. června vstupoval do hotelu Palace v Panské ulici, na dohled od Václavského náměstí, a s dotazem na restauraci L´Epoche byl nasměrován do prvního patra budovy. Časový úsek vyměřený pro tuto akci mezi 15. a 18. hodinou jsem, dnes již vím že bláhově, považoval za orientační a říkal jsem si, že čas zhruba jedné hodiny musí na patnáct maximálně dvacet vzorků, možná i méně, když něco vynechám z nabízené produkce dvou již zmíněných vinařských společností, stačit. Proto jsem pár chvil před 17. hodinou vstoupil do restaurace L´Epoche plný očekávání i dobré nálady s pocitem, že patrně po zaplacení nějakého obnosu bude následovat volná degustace a třeba potkám i nějaké známé tváře.

Šedesát jedna vzorků, žádní mně známí vínomilci kromě pana Prokeše, s nímž jsem se letmo pozdravil a již jsem stál u jakéhosi prezentačního stolku společnosti Vinum Bonum a cítil se zaskočen, trapně a patrně s červenou barvou ve tváři se snažil odpovídat na to, jak jsem se o této akci dozvěděl, kdo mne pozval a koho zastupuji. První dvě otázky nebyly problémem a stačilo se otočit na nedaleko stojícího pana Prokeše a odpovědět podle pravdy, že pozvání je od něj. Ale koho zastupuji? Sebe přece. Ano. Toto jsem ale nebyl schopen ze sebe vypravit. Ještě při nadechnutí, po němž se měla zrodit věta s odpovědí, jsem věděl, že to, co mi právě proběhlo hlavou, nahlas neřeknu. Polkl jsem naprázdno. A pak ze sebe vykoktal asi dost podivnou větu o tom, že čas od času píši, v mysli se mi rozzářilo slovo SPORADICKY, na internetový server ovine.cz. Abych své bezradnosti dodal další ránu, ani nevím, proč mě to napadlo, zkusil jsem říct několik jmen lidí, které z portálu znám, asi abych dodal svému tvrzení váhu. Jako už jen jakýsi úder z milosti jsem bral do ruky nabízený papír, abych tam uvedl svoje jméno a emailovou adresu, když jsem předtím marně hledal svoji vizitku, která by stejně ale nepodala žádný důkaz spřízněnosti s ovine. Nepamatuji si to přesně, ale myslím si, že jsem již hodně dlouho nepsal tak kostrbatě a tak roztřeseně rodové i křestní jméno a kontaktní adresu. Naštěstí jako vysvobození, jsem zahlédl drobný úsměv na tváři reprezentanta Vinum Bonum a zároveň člověka, který vítal nově příchozí, pana Aleše Macka a s několika obecnými informacemi, jaká vína je možné ochutnat, dostal přání příjemné degustace.

Vzpamatoval jsem se až u třetího vzorku, když jsme prohodili několik vět s panem Prokešem a já si pak uvědomil, že se musím vrátit zpět k prvním dvěma vínům, z jejichž vjemů si nepamatuji vůbec nic. Teprve teď jsem prohlédl degustační arch a s pohledem na hodinky se pustil do maratónu, o němž jsem věděl, že v časovém limitu nemohu uběhnout.

Většinové zastoupení moravských producentů bylo doplněno několika francouzskými víny z různých regionů prezentovaných vždy jedním výrobcem a jedním vínem, ať se již jednalo o Bordeaux, Bourgogne, či Provence a další. Morava se představila až na několik výjimek víny ročníku 2007 a 2008. Spousta velkých i menších, ale významných, hráčů na tom našem dvorku. Bílé kolo začíná v mé skleničce Ryzlink rýnský 07 ps, Strachotice, Strachotický vrch - Vinařství Barabáš, Hodonice. Na můj vkus dost razantní, až vyzývavá, kyselinka mne ale nechává chladným, abych se rozplýval nad tímto vínem. Lidé, kteří mne předběhnou si notují, že si již potřetí jdou nechat nalít následující vzorek. Müller Thurgau 08 ps, Čejkovice, Odměry - Vinařství Petr Bíza se mi zdá být zvláštně hutný, skoro až jakoby kvasnicový, jako kvasnicové pivo. Do toho jakási prachovina. Nevím. Míjí mě to a zároveň trochu provokuje. Ilias Georgias přichází s vínem, které mi vykouzlí na rtech úsměv. Ano. To je ono! Pinot blanc 08 kab, Pavlov, U tří panen bych klidně typoval i na vyšší přívlastek a přece jsem rád, že je to kabinet. Svěžest, plnost, pěkná délka, krásná kyselinka, vyváženost. Ukázka toho, že i z roku 2008, v mnoha ohledech problematického, vytvoří někteří vinaři vinnou rapsodii. I další Iliasovo víno, ruland šedý ze stejné lokality v pozdním sběru, je moc povedené, ale já stejně zvedám ruku pro kabinet. Ať mi odpustí, že to píši! Vždyť ani neznám ty, kteří je tvoří. Tuto větu bych asi použil tisíckrát, kdybych napsal o všech výrobcích, jejichž vína mne míjejí. Jedlička & Novák s Neuburským 08 ps z Bořetic, trati Čtvrtě a Ryzlinkem 08 v kabinetu také z Bořetic mi připraví podivně nevyrovnaný zážitek. Třeba se, pro moje chuťové pohárky příliš razantní, kyselinka usadí. Třeba jsou vína ještě mladá a neurovnaná. Třeba. František Mádl, z Velkých Bílovic, uchvátí nádhernou vůní veltlínu 08 v kabinetním provedení do polosucha z Nové hory. V chuti se mi zdá, že je té sladkosti až nějak moc a jako by dochuť byla fádní. K jeho barikovému Sauvignonu 07 ps, Přední hora si poznamenávám jen tři slova: dřevo, dřevo, dřevo. K výraznému gastronomickému počinu si to ale dokáži představit. Tramín 08 ps, Zadní hora. Žádná přílišná opulentnost, parfémovost a těžkost tramínu. Vybavuje se mi svěží a jen velmi jemný nádech růže, květů louky. Víno má dle mého názoru krásnou kyselinku. Šťavnatost je pozoruhodná. Mně sladkomilovi, světe div se, to nesmírně chutná, i přesto, že je to suché! Mikrosvín je zde v bílých zastoupen z řady Flower line Ryzlinkem rýnským 07 ps a trochu zvláštní je, že toto víno nemá v degustačním listě určení obce a tratě. Patrně zatím. Vynechávám v ochutnávání. Také zatím. Z řady Traditional přichází Veltlínské zelené 07 ps, Dobré pole, Daniel. Není to špatné, ale můj dobrý dojem trochu kazí jakýsi podivný zlom vína v závěru, v dochuti. Jako by z jiné řady traditional je Rulandské bíle 07 vzh, Dolní Dunajovice, Zimní vrch. Sice polosuché, avšak krásně pikantní s jaksi strukturovanou kyselinkou a medovým hutnějším nádechem. Rulandské bílé 07 ps, Mikulov, Pod svatým kopečkem II - Moravíno se mi zdá také pěkně strukturované, s lehkým medovým zábalem. Docela bych tipoval, že je v tomto víně zbytkový cukr, ale podle degustačního listu, suché. Dalším vzorkem z Moravína je Frankovka rosé 07 vzh, Pod svatým kopečkem. Fascinující je, že víno se i po více než roce zdá být naprosto svěží, mladé, až skoro divoké a rozverné. Moc pěkně plné. Sladkost vyvážená kyselinkou. Toto mne oslovuje velmi! Na dlouhé letní zahradní rozjímání jako dělané. Ale na rozjímání není čas. Je tu Nové vinařství, které již dávno není nové, a to je alespoň pro mne trochu škoda. Marně sám bloudím v krajině vína a hledám ten šmrnc, kterým mě uchvátilo ve své době Tono a Langewarte. Tři současná vína z řady Cépage, Ryzlink vlašský 08, Cabernet Sauvignon rosé 08, Merlot rosé 08 rozhodně nepůsobí mdle nebo kazově. Jen to již není ta záře, lesk, odraz supernovy, jako před několika lety. A to bych si tolik přál, aby se znovu opakoval zázrak. Ten ovšem jako by po špičkách a oklikou přichází prostřednictvím vinařství pana Peřiny. Ryzlink vlašský 08 ps, Perná, Železná. Odkud odjinud by měl být špičkový vlašák, když ne z této polohy? Neznám selská vína, ani nevím, jak by měla vypadat. V životě jsem údajně pil asi tři čtyři. Ale toto je víno, které ve mně tento pocit evokuje. Jakoby bez technického „znásilnění", se vší tou zvláštní neopracovanou ryzostí právě vykopaného syrového drahokamu. Netuším, co v tom víně je, ale je to znepokojující i konejšivé zároveň. Nevím, co si k němu napsat. „Toto víno musí být objeveno!" Nic neříkající věta, ve které si ale memoruji, že se k tomuto vlašáku chci vrátit. Veltlínské zelené 08 ps, Klenotnice, Nad sv. Leonardem se mi zdá být podobného ražení jako předchozí vzorek. Jen o trošku méně plné a skoro až s oxidativními tóny. Cuvée Cream je bezpochyby zajímavou směsicí mne ale utajených odrůd. Je ze stejné polohy jako Peřinův veltlín. Těžko ve víně hledat, když nevím co. Rozhodně ale nevšední, zajímavé. Proquin. S nikterak vhodnou skleničkou na sekt si nechávám nalít Petronillu. Příjemně a nekomplikovaně bublá ve skle i v ústech a hlavně ve své mladosti ročníku 2008. Je to ale navracení se bez návratu od těžších a komplexnější vín. Sauvignon blanc 07 ps, Velké Němčice, Punty. Tuto lokalitu si patrně zapíši mezi ty významné na Moravě. Odrůdová vůně par excellence. Jemná rafinovaná kopřivová a travnatá přecházející do ovocných poloh. Ať mne nekamenují, jestli je to jinak! Plné a dlouhé, rozplývavé na jazyku. Zweigeltrebe rose 08 ps, bez určení polohy je plností aromat i chutí takřka explozivní. I kdyby to mělo být na efekt, a stokrát technikou vytvořené a vyumělkované, spolknu tu návnadu a budu chtít přídavek. Reisten se svým Rieslingem 07 kab, Mikulov, Valtická je dle mého názoru něco zcela jiného. Zdá se mi být tím maratónským běžcem, na kterého si teď vsadíte, aby ve čtyřicátém druhém kilometru všechny přespurtoval a v cíli měl vítězný čas pod magickou hranicí dvou hodin. A sbohem všichni Etiopané. Sonberk - Chardonnay 08 ps, Popice, Sonberk. Stačí jen jedno víno a pak již jen Veni, Vidi, Vici? Sonberku patrně ano. Plné, kulaté, s hezkým dozvukem se mi jeví. Müller Thurgau 08 jak, Žarošice, Klášovky a Veltlínské zelené 08 jak, Žarošice, Pleštice - Spielberg na jakostní vína pěkná kompaktnost. Müller je krásně svěží s trochu kratším dozníváním zdá se mi, ale s moc pěknou kyselinkou. Veltlín mne pohladí pěknou aromatikou. Finále bílých vín reprezentované Šlechtitelskou stanicí Velké Pavlovice, Vinnými sklepy rodiny Špalkovy a Tanzbergem mne trochu srazí z výšin. Šlechtitelka s Veltlínským zeleným 08 ps a Zweigeltrebe rose 08 kab, Velké Pavlovice, Nadzahrady jsou pro mé již asi unavené čichové a chuťové pohárky spíše nevýraznými víny. Rulandské modré 07 jak, Chvalovice, Dívčí hora od Špalků zrovna tak. Tanzberg a jeho Pinot gris 07 ps, Mikulov, Tyrole mi trochu příjemný výsledný dojem kazí dráždivým závěrem patrně vyššího alkoholu a hořčinky. Sauvignon 08 ps, Mikulov, Valtická mne ale krásně naladí na přechod k červeným vínům svojí příjemnou střední plností, jak se mi zjevuje v lehkých dotecích vůní svěží trávy a lučních květin.

18:03. Hodiny, tedy čas nelze obelhat. Sprint červenými je pro mne Orfeovým kulháním k cíli, kdy spíše náhodně vybírám vína, zakopávám o zajímavé, nebo, pro mne, spíše průměrné vzorky. Bízův Neronet 08 ps, Čejkovice, Šatrapky se zdá být neprostupným v barvě a mohutným ve vůni. Ta slibuje mnohé. Chuť je však daleko uhlazenější a ne tak excentrická, malinko snad i vodová. Celkově to působí ale velmi příjemně. Iliasův Modrý portugal 07 jak, Pavlov, Slunný vrch vypadá hodně temně. Že by to byl ještě pozůstatek předchozího vzorku? Vyplouvající razantní tříslovinku ve střední části krásně odplavuje jemný závěr. Vinařství Kraus je zastoupeno jediným vínem. Pinot noir 06 zem, Mělník, Ovčáry. Již barva je slibná. Trochu tmavší, nazrálá snad, cihlovina. Moc se mi líbí kyselinka a jakási táhlost vína. Nic robustního, ale pěkně pinotové, poznamenám si. Mádlův Modrý portugal 08 jak, Velké Bílovice, Nová hora je pro mne zatím pěkná divočina. Patrně ještě zcela neurovnané, rozdováděné, ale s potenciálem, řekl bych. Podobně divoké se mi zdá Svatovavřinecké 08 kab, Unkovice, Přední trať - Vinselekt, Michlovský z řady Paralléle 49 jen s kratším koncem, celkově ale příjemné pití. Chce se jen doplnit: solidní rovnoběžka, ta čtyřicetdevítka! Znovu Moravíno. Svatovavřinecké 07 ps, Mikulov, Pod Sv. kopečkem, barrique v sobě nezapře sud. Jemná sladkost se zdá, že dobře doplňuje výraznější tříslovinu. Plnější a patrně mladičké, pit jej teď. Čas by mohl toto víno hezky zaoblit. Kobylí - Cabernet Sauvignon 07 ps, Brumovice, Světlý má dle mého názoru pěkně rozpoznatelný paprikový a pepřový náboj, do kterého proniká jakási ovocitost. Znovu příjemně pitelné. Pinot Noir 07 vzh, Velké Němčice, Punty mne zasáhne mimořádně. Jestliže se zde daří sauvignonu na výbornou tak pinoti odtud excelují ještě o několik stupínků výš. I když nejde srovnávat nesrovnatelné, zážitek z tohoto vína je velkolepý. Pinotové vjemy v nejpinotovější koncentraci od barvy přes vůně až po výsledný dojem po polknutí prodchnutý dlouhým a jemným dozníváním v celých ústech. Zhmotňování vína dávno po tom, co již jsou ústa prázdná. Tohle že umí víno? Mně se to děje. Žasnu. Šlechtitelka nabídne srovnání. Pinot Noir 07 ps, Velké Pavlovice, Poštory. Je to ale po předchozím víně jen zvláštní dojem krátkosti, tenkosti, neskládajících se jednotlivých složek vína.

A to je vše. Na další červená, edici vín Vinum Bonum - Gastronomy a všechny „francouze" nezbyl čas. Když jako jeden z posledních opouštím hotel Palace, tak nějak nepřímo vyhnán personálem restaurace, jenž má za úkol po proběhnuvší degustaci připravit prostory L´Epoche pro gurmány večerního apetitu, zdráhám se vyřknout jakoukoli generalizaci o této, pro mne nakonec velmi příjemné, avšak možná, kvůli běloskvoucímu nažehlenému prostředí, maličko sterilní akci, o vesměs kvalitních a reprezentativních vínech, která tu domnělou sterilitu dokázala hravě rozpustit.

Nechci se snažit vytvářet manipulace jakéhokoli stylu. Nechci být arbitrem, spíš jen pouhým pozorovatelem jevů. Vím ale, že zveřejněním tohoto záznamu, tím, že vyřknu prosté: „chutná/nechutná", se jím stávám. Tato předchozí věta, ani ty předešlé, nezbavují odpovědnosti. Děkuji Vinum Bonum, Aleši Mackovi, Martinu Prokešovi. Cítím se ale jako vykradač hrobů, i přesto, že si neodnáším žádný cenný artefakt. Nebo snad ano? Víno v mých útrobách. To víno, co vzbuzuje tolik emocí. Je i není něčím hmatatelným.